Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 40.

členů senátu Národního shromáždéní R. Č. Koušy, Dra Soukupa, Svěceného a soudruhů

Nouze o byty jest v pražském obvodu den ode dne těžší a hrozivější, neboť dosavadní zákony o zabírání bytů a omezení stěhovacího práva tak zklamaly, že nouze bytová jest tížeji pociťována ne před vydáním zmíněných tak zv. nouzových zákonů.

Příčiny toho nutno spatřovati v následujícím:

1. zákon o zákazu přistěhování postrádal vůbec veškeré trestní sankce a což je nejdůležitější, postrádal všech nutných předpisů o způsobu jeho provádění vůbec, nebyly vydány ani žádné předpisy prováděcí ani nebyla učiněna žádná opatření v praxi, aby bezprávnému přistěhování bylo zabráněno. Nehledě k tomu, pozbyl tento zákon vůbec platnosti dnem 30. dubnem 1920.

2. volná disposice úřadem vyšetřovanými byty byla ponechána držitelům dosavadním resp. majitelům domů, kteří jimi mohou volně disponovati až do doručení zabíracího výměru. Na tom nezměnilo ničeho ustanovení o schvalování nájemních smluv, neboť během půl roku předloženo bylo kolem jednoho tisíce nájemních smluv, jež až na nepatrnou výjimku vesměs byly schváleny.

3. Ustanovení zákona z 30. října 1919 jsou namnoze pro zabírání bytů nedostatečná, a jsou ve mnohém směru horší v původních ustanoveních, takže dalo-li se zabrat podle původního nařízení z 22. ledna 1919 č. 38 málo, nedá se zabrat nyní skoro nic.

Tak na příklad bylo původní ustanovení, že lze >zabrati prázdné byty, které nejsou pronajaty<, nahrazeno ustanovením, že byt smí býti zabrán, když v něm aspoň 3 měsíce nikdo neobývá; dále bylo ustanovení, že mohou býti zabrány nepoužívané místnosti vůbec, nahrazeno ustanovením, že místnosti ty lze zabrati jen, jsou-li aspoň 3 měsíce prázdny. Takových místností ovšem není. Podle toho také objevil se výsledek. Dále vyloučil § 9. úplně ze záboru místnosti, jejichž majitelé poskytnou přiměřené byty náhradní. Tak zůstávají za této těžké nouze bytové mnohé byty neobsazeny, zatím co mnohý bydlí v železničním vagoně, neb někde ve sklepě aneb i na chodbě, a tísní se několik rodin v jediné obytné kuchyni. Nesmí se zapomenouti, že tu jde o opatření diktovaná nejvyšší akutní nouzí bytovou a že ji nelze řešiti tak, že tyto rodiny mohou počkat, až nový dům bude prostě vystavěn. Místnosti nezabraných proto, že za ně navrženy byly místnosti náhradní, jest v celku asi 300.

V Praze, ačkoli byly přibrány pochozí komise z občanstva k vyšetření bytů, bylo vyšetřeno za poslední půl roku asi 603 případů, z toho zabráno v Praze pouze jen asi 37, z toho;

a) atelier ............. 1

b) oddělených pokojů ......... 13

c) samostatných bytů ........ 23

Stejně vypadají věci v jiných obcích. Následkem toho také všechny velké obce, které si v okolí pražském vyžádaly pro sebe právo zabírati byty, v poslední době se tohoto práva vzdaly, přesvědčivše se, že podle nyní platného zákona skoro ničeho zabrati nelze.

Přihlížíme-li k tomu, že podle § 25. zákona nesou věcný náklad Spol. bytového úřadu sloučené obce samy, bude tento výdaj jejich marně vynaložen.

Všechny dosud vydané zákony měly pouze ten praktický účinek, že držitelé místností zabratelných, jakmile bytový úřad zakročil, pronajali tyto buď fakticky nebo pouze fiktivně sami. Jest zcela přirozeno, že pronajali je pouze příbuzným a známým, aneb bohužel - což většinou se stalo - těm, kteří za být nabídli cenu větší. Není žádným tajemstvím, že dnes těmito byty provádí se hrozná bytová lichva ve všech různých maskách, aniž možno jí zabrániti.

V důsledku toho dostane byt z volné ruky jen ten, kdo cenu lichevní zaplatiti může, takže nemajetní jsou z volného bytového trhu naprosto vyloučeni a docházejí denně do Spol. byt. úřadu s úpěnlivými prosbami. Tam ovšem těch několik tisíc rodin, které mají na byt nárok podle 14., marně čeká na příděl bytu, ježto na podkladě nyní platného zákona skoro ničeho zabrati nelze. Jest zcela přirozeno, že odium obrací se proti úřadu a úředníkům, kteří o všem mohou zákon tento jen prováděti. Nemohou však měniti zákonných ustanovení ve prospěch záboru bytů.

Dnešní stav je tedy velmi žalostný: Vidíme, že do obvodu pražského se lidé dále stěhují volně, vidíme, že ti, kteří chtí a mohou zaplatiti za byt vysoké výkupné, byt přece jen z volné ruky dostanou, kdežto několik tisíc rodin nemajetných marně čeká na příděl bytu od Spol. byt. úřadu. Jsme přesvědčeni, že nouzi bytovou v celku nelze odstraniti jinak než výstavbou nových obydlí v dostatečném množství. Zkušenosti dvou posledních let neopravňují nás však k naději, že dostatečný počet obydlí nových bude letos nebo v příštím roce zbudován. Na tuto přechodnou dobu musíme se však postarati pokud to možno, abychom nyní aspoň těm rodinám, které nejtíže strádají nedostatkem bytů přístřeší opatřili.

Podepsaní proto navrhují: Slavný senáte, račiž se usnésti:

Vládě se ukládá, aby nouzové bytové zákony modifikovala na těchto principech:

1. Zákon o omezení práva stěhovacího do obvodu pražského budiž obnoven a opatřen řádnou trestní sankcí a prováděcími předpisy za účelem přesného jeho provedení.

2. Budiž držitelům bytů a majitelům domů odňato právo uzavírati nové nájemní smlouvy stran místností, o nichž zavedeno šetření záborové.

3. Budiž v obvodu Velké Prahy zavedena se stávající již povinností přihlašovací ještě povinnost odhlašovací při vystěhování se z bytu neb jiné místnosti.

4. Budiž vydáno nařízení, aby obtížní cizozemci byli z obvodu Velké Prahy vystěhováni. V jednotlivostech pak provedeny buďtež tyto změny zákona o zabírání bytů:

Lhůta v § 2. odst. 2. budiž prodloužena na 14 dní.

V § 5. buďtež vypuštěny body 1. a 2., a body 3. a 4. a první odstavec § 5. nahrazeny takto:

>má-li byt více obytných místností, než jest dospělých členů v domácnosti. Nedospělí, t. j. pod 14 rok stáří, čítají se vždy dva na jednu obytnou místnost. Při lichém počtu čítá se za dospělou osobu zbývající člen nedospělý.

Má-li byt více obytných místností než 4, čítají se na každou další místnost vždy 2 osoby nehledě ke stáří.

K § 8. V bodu 1. nutno zkrátit lhůtu 3 měsíční na 4 neděle.

V bodu 3. buďtež nahrazena slova; >aspoň po 3 měsíce prázdné<, slovy >po 3 měsíce nepoužívány<

K bodu 9. Litera b). V případě, že na osoby služebné vypadá více než 2 obytné místnosti, jest majitel povinen poskytnouti rovnocenné místnosti náhradní s obcí (Spol. byt. úř.) sjednané, za další místnosti přes 2.

K bodu d). Místo >čítají se< slova >mohou se čítati<.

K bodu 9. lit. e) budiž vloženo: kuchyň nepoužívanou k účelům kuchyňským pokládati jest za místnost obytnou.

§ 8. budiž doplněn bodem 11, 12 a 13: Bod 11: >Prázdné místnosti, které nejsou pronajaty.<

Bod 12: >Místnosti obchodní, kterých jejich majitelé nezbytně nepotřebují, majíce v obci ještě obchodní místnosti jiné, když rozsah jejich živností držby druhých místností zřejmě nevyžaduje.<

Bod 13: >Jakékoliv místnosti, je-li prokázáno. že je majitel nabízel jinému za jakoukoli úplatu.<

Poslední odstavec § 8. nechť zní: Majetníku zabraných místností, zabírá-li se více než jedna, ponechati jest místnost, které jest nevyhnutelně třeba k řádnému uložení nábytku a zařízení z místností zabraných, nelze-li věcí bezpečně uložiti v nezabraných místnostech aneb jinde.

K § 9. Ustanovení, že vyloučeny ze záboru jsou místnosti, za něž byly nabídnuty náhradní místnosti, budiž nahrazeno takto: >od záboru místností bude upuštěno, jakmile zřídí jejich majetníci svým nákladem přiměřené byty náhradní a pronajmou je osobám označeným obcí (Spol. byt. úřad) za nájemné smluvené napřed s obcí (Spol. byt. úřad) anebo poskytnou náhradní byty v místnostech nepodléhajících zabrání. Ustanovení toto má zpětnou působnost a vztahuje se i na místnosti, za něž byly nabídnuty náhradní místností podle § 9. zákona ze dne 30. října 1919, č. 592.

K § 10. Obec (Spol. byt. úřad) může však také kdykoliv během zavedeného šetření o záboru prozatímně odníti majiteli domu neb nájemníku právo vyšetřované místnosti jinému přenechati neb pronajmouti až do skončeného řízení.

V důsledku těchto navržených změn buďtež změněna další některá ustanovení zákona a bytovému výboru obce pražské osnova novely budiž zaslána k vyjádření.

V Praze dne 18. června 1920.

Kouša, Dr. Soukup, Svěcený,

Josef Cholek, Jirásek Ferd., K. Dědic, Cífka Karel, Jos. Ackermann, E. Ecksteinová, Filipinský, Štefan Kada, Karl Endlicher, Josef Průša.