Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 47.

Usnesení poslanecké sněmovny

o vládním návrhu zákona (tisk č. 28) o odškodnění majitelů dluhopisů rakouských a uherských válečných půjček a o čtvrté státní půjčce republiky Československé.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila v 10. schůzi dne 19. června 1920 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne..........1920

o čtvrté státní půjčce republiky Československé a o účasti majitelů rakouských a uherských válečných půjček na její upisování.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vláda se zmocňuje, aby zařídila veřejné upisování státní půjčky republiky Československé, na kterém se zúčastní vlastníci válečných půjček rakouských a uherských podle ustanovení dále uvedených.

§ 2.

Hotového výtěžku této půjčky lze použíti jen k úhradě rozpočtového schodku pro rok 1920 anebo ke konversi úvěrů uzavřených k úhradě rozpočtových schodků za léta 1919 a 1920.

Rozhodnouti o použití případného přebytku vyhrazuje se zvláštnímu zákonu.

§ 3.

Regulativní spořitelny, záložny utvořené z fondů kontribučenských a berních, záložny utvořené na základě zákona ze dne 26. listopadu 1852, čs. 253 ř. z., družstva zřízená podle zákona že dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., a družstva zřízená podle uherského zákonného článku XXXVII. z r. 1875, jakož i družstva zřízená podle I. titulu uherského zákonného článku XXIII. z r. 1898, pojišťovací ústavy zřízené na základě nařízení ze dne 5. března 1896, č. 31 ř. z. nebo uherského zákonného článku XXXVII. z r. 1875, živnostenská společenstva a jich zemské svazy včetně hromad pomocnických, odborové (všeodborové) organisace dělnické, zemské fondy, zemské ústavy; zemské úvěrní fondy podpůrné, okres, obce, náboženské obce, kumulativní sirotčí pokladny, jmění opatrovanecká a sirotčí, jmění církevní, kostelní, obroční a nadační, veřejné ústavy sociálního pojištění, náhradní pensijní ústavy, pensijní spolky nemající povahy náhradních ústavů, jakož i ústavu a korporace, které prokážou osvědčením politické správy (na Slovensku župních úřadů), že mají povahu obecně prospěšných zařízení, složí dluhopisy válečných půjček a připlatí na každých 100 K jich - jmenovité hodnoty sedmdesátpět Kč v hotovosti, načež obdrží:

a) Kč 75,- jmenovité hodnoty v dluhopisech nové půjčky 5-procentní:

b) Kč 75,- jmenovité hodnoty v dluhopisech nové půjčky 6-procentní.

Tyto dluhopisy [a) i b)] budou vylosovány v 45 letech a to od 1. dubna 1935 do konce roku 1979 bez újmy práva státu ke konversi.

Zúročení dluhopisů uvedených v tomto paragrafu pod a) sníží se po pěti letech na 4 1/2 % a po dalších desíti letech na 4%.

§ 4.

Ostatní osoby, ať fysické či nefysické, složí dluhopisy válečných půjček a připlatí na každých 100 korun jich jmenovité hodnoty sedmdesátpět Kč v hotovosti; načež obdrží:

a) Kč 75,- jmenovité hodnoty v 3 1/2 procentních dluhopisech rentových, neslosovatelných, u cedulového ústavu nezastavitelných;

b) Kč 75,- jmenovité hodnoty v dluhopisech 5 1/2 procentních, které budou vylosovány v 45 letech a to od 1. dubna 1935 do konce roku 1979 bez újmy práva státu na konversi.

Zúročení dluhopisů uvedených v tomto paragrafu pod b) sníží se po 15 letech na 5%:

§ 5.

Tato půjčka, jejíž dílčí úpisy budou svědčiti doručiteli, jest osvobozena od daně rentové. Při výplatě úroků pomíjejí se zlomky haléřů.

§ 6.

Upisovatel podle § 3 jest povinen prokázati:

1. že měl své statutární nebo zákonné sídlo již dne 28. října 1918 v území tohoto státu a je nepřetržitě ještě má v území republiky československé, anebo že je přenesl po 28. říjnu 1918 do republiky Československé na základě zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 12 Sb. z. a n. z r. 1920 neb zákona ze dne 15. července 1919, čís. 417 Sb. z. a n.;

2. že složené dluhopisy válečných půjček měl ve vlastnictví již dne 28. října 1938 a od té doby nepřetržitě až do dne upsání půjčky podle tohoto zákona;

3. že složené dluhopisy válečných půjček byly řádně k soupisu přihlášeny a označeny podle nařízení ministerstva financí ze dne 25. února 1919, čís. 85 Sb. z. a n.

§ 7.

Upisovatel podle § 4 jest povinen prokázati:

1. že jest státním příslušníkem Československé republiky;

2. že složené dluhopisy válečných půjček měl ve vlastnictví již dne 28. října 1918 a od té doby nepřetržitě až do dne upsání půjčky, vypsané tímto zákonem, anebo že tyto dlužní úpisy dne 28. října 1918 již byly a od té doby nepřetržitě zůstaly ve vlastnictví některého příslušníka Československé republiky;

3. že složené dluhopisy válečných půjček byly řádně k soupisu přihlášeny a označeny podle nařízení ministerstva financí ze dne 25. února 1919; č. 85 Sb. z. a n.

Za státní příslušníky Československé republiky podle tohoto paragrafu sluší pokládati z osob nefysických ony, při nichž jsou splněny podmínky podle § 6 , č. 1. tohoto zákona.

§ 8.

Průkaz podmínek uvedených v § 6 a 7 lze provésti listinami veřejnými nebo osvědčeními tuzemských veřejných úřadů, dále příslušnými soupisovými archy, ověřenými výtahy z obchodních knih, a není-li listinný průkaz možný, přísežným výslechem svědků. O přísežný výslech svědků může finanční správa požadovati soud, jehož obvodu má svědek řádné bydliště. Výslechy tyto jest prováděti podle obdoby ustanovení civilního soudního řádu o výslechu svědků. Odmítnutí výpovědi svědecké jest nepřípustno.

§ 9.

Použije-li vlastník zastavených úpisů válečných půjček těchto úpisů k upsání nové státní půjčky, jest zástavní věřitel povinen titry nové půjčky podle § 3, odst. 1 a) i podle §. 4, odst. 1 a) upisovateli vydané přejati za náhradu za zastavené úpisy válečných půjček.

Upisovatelům podle § 3 privilegovaným nesmí zástavní věřitel do dvou let od upsání nové státní půjčky ani příslušného lombardního dluhu vypověděti ani lombardní úrokové míry z tohoto dluhu zvýšiti, to vše jen, plní-li dlužník včasně svoje závazky úrokové.

Peněžní ústavy, které přijaly v zástavu dluhopisy válečných půjček rakouských a uherských, vyhovující podmínkám § 6 a 7, jsou oprávněny, nepoužije-li dlužník, na něhož se vztahuje ustanovení § 12, svého práva upisovacího ve lhůtě stanovené nařízením, prohlásiti lombardní dluh ihned splatným, převzíti válečné půjčky v zástavu dané v kursu odpovídajícím dané zápůjčce, nejméně však v kursu 50% a nejvýše 75% jmenovité hodnoty telquel, při úpisech válečné půjčky pak zastavených subjekty vyjmenovanými v § 3 vždy v kursu 75 % jmenovité hodnoty telquel do vlastnictví a vykonati na vlastní účet právo upisovací za podmínek § 4, po případě, pokud jest lombardním dlužníkem obec, okres nebo jiný nucený svazek územní, za podmínek § 3. Dlužník zůstává peněžnímu ústavu nadále osobně zavázán z lombardní zápůjčky, pokud přesahovala 75%, jakož i z nedoplacených úroků a výloh.

Lombardní dlužník má právo během posledního měsíce lhůty v odst. 3 tohoto paragrafu vytčené ústavu písemně prohlásiti, že nepodléhá dávce z majetku ani jměním 25.000 Kč (§ 12) a že s převzetím své válečné půjčky peněžním ústavem nesouhlasí. V tomto případě vyžádá si peněžní ústav potvrzení příslušné berní správy (na Slovensku finančního ředitelství) a nesmí svého práva použíti dříve, než dojde prohlášení berní správy (na Slovensku finančního ředitelství), že dlužník podléhá dávce z majetku aspoň jměním 25.000 Kč.

Ustanovení odstavce 3. nevztahují se na lombardní zápůjčky poskytnuté rakouskouherskou bankou na území Československé republiky na válečné půjčky rakouské a uherské, ať již byly převzaty bankovním úřadem ministerstva financí nebo jsou v jeho správě.

§ 10.

Složené úpisy válečných půjček buďtež vzaty z oběhu.

§ 11.

Vláda se zmocňuje, aby přijímala podle obdoby hořejších ustanovení při upisování této státní půjčky dluhopisy válečných půjček i od oněch příslušníků Československé republiky, jichž válečné půjčky jsou dosud v cizině a budou později přeneseny do území republiky Československé, jakož i válečné půjčky v územích, kde označení těchto půjček nebylo dosud provedeno; až soupis bude proveden.

Válečných půjček, které budou z ciziny přeneseny, lze použíti k upisování jedině tehdy, prokáže-li strana, že půjčky nebyly dne 2. června 1920 v lombardu; jinak budou tyto půjčky přijaty k upisování jen takovým způsobem, že valutární zisk plynoucí z vyplacení lombardu připadne státu. Ustanovení toto neplatí pro subjekty jmenované v § 3, pokud lombard provedly před 28. říjnem 1918.

§ 12.

Osoby fysické i právnické, které nejsou osvobozeny od dávky z majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., nýbrž podléhají dávce té jměním nad 25.000 Kč a nepoužijí ve lhůtě nařízením stanovené výhod tohoto zákona, neobdrží žádné jiné náhrady za válečné půjčky.

Do jmění se pro tento účel započítávají válečné půjčky ve 40 % jmenovité hodnoty.

§ 13.

Každý, kdo by obmyslným jednáním způsobil, že dlužní úpisy válečných půjček jím proti předchozím ustanovením složené, byly přijaty, nebo se o to pokusil, bude potrestán řádný m soudem pro přestupek, pokud zde není skutkové povahy těžšího trestního činu. Trestem jest vězení od jednoho do šesti měsíců; vedle toho může býti uložen trest peněžitý ve výši jmenovité ceny složených válečných půjček. V každém případě budiž uložen peněžitý trest ve výši peníze hotově složeného při upsání, byly-li titry nové půjčky upisovateli již vydány. Nebyly-li mu titry ještě vydány, budiž peníz hotově splacený na upsání, nové půjčky prohlášen za propadlý ve prospěch státu. Jestliže by se peněžitý trest stal nedobytným, uloží soud přiměřený trest na svobodě. Trest tento nesmí sám osobě nebo s připočtením již uloženého trestu na svobodě přesahovati dobu jednoho roku. Složené válečné půjčky propadají v každém případě státu. Spáchal-li. ve výkonu služby své trestní čin zřízenec nebo zmocněnec některého ústavu nebo korporace, ručí ústav nebo korporace za peněžitý trest jemu uložený.

Nemůže-li býti zjištěno, který zřízenec nebo zmocněnec ústavu nebo korporace trestní čin spáchal, buď uložen trest peněžitý ústavu nebo korporaci.

Rovněž budiž v tomto případě vysloveno propadnutí peníze hotově splaceného na upsání nové půjčky a složených válečných půjček.

Kdo jiným způsobem se proviní proti ustanovení tohoto zákona, bude potrestán politickými úřady pokutou do 100 Kč nehledě k trestu vyřčenému snad. řádnými soudy pro tento skutek podle všeobecného trestního zákona.

Přestupky a tresty uvedené v tomto paragrafu promlčují se ve třech letech.

§ 14.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 15.

Vládě se ukládá, aby tento zákon provedla.

 

V Praze dne 19.června 1920.

Tomášek v. r.,

předseda.

dr. Říha v. r.,

sněm. tajemník.

Jar. Špaček v. r.,

zapisovatel.