Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 57.

Nach dem Zerfalle Österreichs in mehrere Nationalstaaten hat die Österreichische Gesellschaft vom Roten Kreuze, welche auf der Vereinigung der in den ehemaligen österreichischen Ländern bestandenen Landesvereine beruhte, im Dezember 1919 die Liquidation der Gesellschaft beschlossen.

In der Liquidationsmasse sind auch die von der Gesellschaft aufgenommenen Lotterieanlehen vom Jahre 1882 mit 12 Millionen Kronen und vom Jahre 1916 mit 30 Millionen Kronen enthalten.

Der Lotteriedienst muß dem Verlosungsplane entsprechend fortgesetzt werden, damit die Gesellschaft ihren bezüglichen. Verpflichtungen nachkomme und die Besitzer der Roten Kreuzlose nicht geschädigt werden, andererseits damit die Liquidationsmasse und infolgedessen auch die ehemaligen Landesvereine und derea Rechtsnachtfolger nicht der Vorteile verlustig werden, die aus der Abwicklung der Lotterieoperation sich ergeben werden.

Diese Vorteile würden insbesondere für die Länder Böhtnen, Mähren und Schlesien, woselbst sich zahlreiche Vereine vom Roten Kreuze mit einer großen Anzahl von Mitgliedern befanden und teilweise noch befinden beträchtlich sein.

Schlesien allein hat im Jahre 1916 nicht weniger, wie 42.000 Mitglieder des Roten Kreuzes besessen, hätte demnach den Anspruch auf eine sehr bedeutende Beteiligung, aus der Liquidationsmasse, deren Aufteilung offenkundig in der Hauptsache nach der Zahl der vorhandenen Mitglieder erfolgen wird müssen.

Die Größe des aus der Liquidation erübrigten Vermögens wird hauptsächlich vom Erfolge der Lotterie abhängen. Wird diese notleidend, so kann es geschehen, daß Losbesitzer klagbar auftreten, im Gerichtswege die Sequestration des Lotterieanlehens und der ganzen Masse durchsetzen. In diesem Falle wird die Verwaltung der Masse dem Liduidationsausschusse der österreichischen Gesellschaft, welche mit den neuen Regierungen in Verbindung steht und sich um einen erfolgreichen Abschluß der Liquidation bemüht, aus der Hand genommen und einem Sequester übergeben werden, der naturgemäß nicht auf das Interesse der Gesamtheit, sondern auf die Klaglosstellung einzelner Losbesitzer bedacht sein wird. Die Liquidationsmasse wird zum größtenteile auf Gerichts- und Sequestrationskosten aufgehen.

Es liegt daher im offenbaren Interesse der Sukzessionsstaaten, daß die Lotterieoperation plangemäß zu Ende geführt werde.

Da diese Überzeugung bei den Regierungen für den polnischen Staat, den jugoslawischen Staat und bei der italienischen Regierung namens der neuerworbenen italienischen Gebiete besteht, ist durch die rege Beteiligung der Regierungsvertreter dieser Staaten an den Liquidationsverhandlungen und durch die lebhafte Einwirkung dieser Vertreter bei ihren Regierungen zu gunsten der Anleihe dargetan.

Nur der tschechoslovakische Staat bekundet keinerlei Interesse. Sein Vertreter war bei den Liquidationsverhandlungen bis Mai l. J. nicht anwesend, obwohl gerade im tschechoslovakischen Staate eine besonders große Anzahl von anspruchsberechtigten Roten Kreuzvereinen besteht.

Die Lotterieoperation ist in letzter Zeit schwer notleidend geworden, weil seiner zeit das österreichische Finanzministerium die Aufnahme des Lotterieanlehens nur unter der Bedingung bewilligt hatte, daß Kriegsanleihe gezeichnet werde. Diese ist vorläufig ertraglos und die Liquidationsmasse nicht imstande, aus sonstigen Mitteln den Lotteriedienst aufrechtzuerhalten.

Es ist daher notwendig, daß der Lotterie bis zur Ordnung der Finanzverhältnisse von den Regierungen der beteiligten Länder Verschüsse zur Auszahlung der gezogenen Treffer gewährt werden.

Die deutschösterreichische Regierung hat die Gewährung der Hälfte der jewéilig nötigen Darlehensumme zugesichert. Sonach müßten die übrigen Regierungen usw. für Polen, der Tschechoslovakei, Jugoslavien und Italien für die zweite Hälfte nach einem Schlüssel aufkommen, der der Anzahl der in den Ländern vorhandenen Lose entspricht.

Der Anteil der Tschechoslovakei würde für die Deckung des Trefferdienstes bis 1. Feber 1921 einen Betrag von 567.840 Kausmachen.

Die Bundesleitung der Österreichischen Gesellschaft vom Roten Kreuze hat im Wege des österreichischen Staatsamtes für Äußeres die Regierungen der Sukzessionsstaaten von diesem Sachverhalte informiert, jedoch von der tschechoslovakischen Regierung keine Entscheidung erhalten. Es handelt sich nun darum, ob die tschechoslovakische Regierung Einfluß zu nehmen, daß sie den auf diesen Staat anrepartierten Hilfsbetrag von 567.840 K der österreichischen Gesellschaft vom Roten Kreuz darlehensweise zur Verfügung stelle und so ihren Anteil an einer Hilfe trage, deren Ausbleiben für das Lotterieanlehen von 32 Millionen Kronen katastropbal wäre, und hunderten von Vereinen vom Roten Kreuze in der Tschechoslovakei, deren Unterordnung unter das tschechoslovakische Rote Kreuz im Zuge ist, einen großen finanziellen Entgang verursachen würde. Mitleiden würden jene Aufgaben der Friedenstätigkeit des Roten Kreuzes, welche das tschechoslovakische Rote Kreuz und das Ministerium für soziale Fürsorge auf das Programm der Roten Kreuztätigkeit gesetzt hat.

Die Kriegsanleihe, auf welche das Lotterieunternehmen aufgebaub ist, ist in Deutschösterreich nicht nostifiziert worden. Die Entscheidung über den Anteil an der Einlösung dieser Kriegsanleihe durch die Sulizessionsstaaten wird die Repartitionskommission zu treffen haben. Es kann angenommen werden, daß diese Entscheidung bis Feber 1922 getroffen sein wird, sodaß ein weiterer Vorschuß fiir den Lotteriedienst wohl nicht mehr benötigt werden wird.

Derzeit ist aber der verlangte Vorschuß wegen höchtster Gefahr im Verzuge dringend notwendig.

Die Gefertigten erlauben sich sonach die Anfrage zu stellen: Sind die geschilderten Verhältnissen dem Herrn Ministerpräsidenten und dem Herrn Finanzminister bekannt und sind dieselben geneigt, den Anteil der Tschechoslovakischen Republik für die Deckung des Trefferdienstes bis 1. Feber 1921 in der Höhe von 567.840 K zu garantieren und im Sedarfsfalle flüssig zu machen.

Prag, am 22. Juni 1920.

Dr. Hilgenreiner, Meissner R., Fritsch, Josef Luksch, Heinrich Knesch, Dr. Naegle, Dr. Mayr-Harting, Dr. Ledebur, Hartl H., Karl Friedrich, Oberleithner, Dr. M. E. Herzig, Dr. C. E. Schmidt.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 57.

Po rozpadnutí se Rakouska v několik národních států usnesla se v prosinci 1919 rakouská společnost Červeného kříže, která utvořena byla spojením zemských spolků v tehdejších rakouských zemích, na likvidaci.

V likvidační podstatě nacházejí se také loterní půjčky, které byly společností uzavřeny roku 1882 s 12,000.000 K a roku 1916 s 30,000.000 K.

V loterii musí býti pokračováno podle slosovacího plánu, aby dostála společnost svým závazkům a aby nebyli majitele losů Červeného kříže poškozeni a dále, aby likvidační podstata a tím i bývalé zemské spolky a jejich právní nástupci nepozbyli výhod, jež vzejdou tím, že bude celá loterní operace provedena.

Tyto výhody byly by značné zvláště v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kde byly a částečně ještě jsou četné spolky Červeného kříže s velkým počtem členů.

Slezsko samo mělo v r. 1916 ne méně než 42.000 členů Červeného kříže, mělo by tedy velmi značný nárok na podíl z likvidační podstaty, jejíž rozdělení přirozeně se bude musit díti hlavně podle počtu členů.

Velikost jmění zbývajícího z likvidace bude záviseti hlavně na výsledku loterie. Bude-li ohrožena, může se státi, že majitelé losů budou žalovati, a vynutí si soudní cestou sekvestraci loterní výpůjčky a celé podstaty. V tomto případě bude odňata správa podstaty likvidačnímu výboru rakouské společnosti, která je ve spojení s novými vládami a snaží se likvidaci se zdarem ukončiti a bude předána sekvestrovi, jenž přirozeně nebude dbáti zájmu celku, nýbrž hleděti k tomu, aby bylo vyhověno žalobám jednotlivých majitelů losů. Likvidační podstatu pohltí z největší části soudní a sekvestrační výlohy.

Je tudíž v zájmu sukcesivních států, aby celá loterní operace byla podle plánu až do konce provedena.

Že toto přesvědčení sdílejí vlády státu polského, jugoslavského a vláda italská vzhledem k nově získaných italským územím, je prokázáno čilou účastí vládních zástupců těchto států na likvidačních vyjednáváních a živým působením u jejich vlád ve prospěch výpůjčky.

Jenom československý stát nejeví žádného zájmu. Jeho zástupce se až do května t. r. nezúčastnil likvidačního jednání, ačkoliv právě v československém státě je zvlášť velký počet spolků Červeného kříže s oprávněnými nároky.

Loterní operace je nyní ve velmi špatném stavu, poněvadž rakouské ministerstvo financí svého času povolilo uzavření loterní výpůjčky jen pod tou podmínkou, že bude upsána válečná půjčka. Tato jest však zatím bezvýnosná a likvidační podstata není s to z ostatních peněz loterii udržeti.

Jest tudíž nutno, aby byly loterii až do urovnání finančních poměrů vládami zúčastněných států povoleny zálohy na vyplacení tažených výher.

Rakouská vláda zajistila poskytnutí poloviny vždy toho času nutné půjčky. Podle toho měly by ostatní vlády atd. pro Polsko, Československo, Jugoslavii a Italii převzíti druhou polovinu podle klíče, který by odpovídal počtu losů v dotčené zemi.

Podíl Československa na krytí výher až do 1. února 1921 činil by částku 567.840 K. Spolkové vedení rakouské společnosti Červeného kříže uvědomilo cestou rakouského státního úřadu pro zahraničí o těchto věcech vlády sukcesivních států, avšak od československé vlády nedostalo se mu žádného rozhodnutí. Jde nyní o to, zda československá vláda se vynasnaží, aby rakouské společnosti červeného kříže poskytla jako půjčku výpomocnou částku 567,840 K připadající na tento stát a aby se zúčastnila pomocné akce, jejíž opomenutí by mělo pro půjčku 32 milionů korun katastrofální následky a jež by stům spolků Červeného kříže v Československu, jichž podřízení československému Červenému kříži se právě provádí, způsobilo značnou finanční škodu. Újmy by utrpěly i ty úkoly mírové činnosti Červeného kříže, které československý Červený kříž ministerstvo pro sociální péči zařadily v program činnosti Červeného kříže.

Válečná půjčka, na níž vlastně loterní podnik spočívá, nebyla v Rakousku uznána. V podílu sukcesivních států na výplatě této válečné půjčky rozhodne reparační komise. Lze očekávati, že toto rozhodnutí bude učiněno do února 1921, takže další zálohy pro loterii nebude asi zapotřebí.

Nyní však je požadovaná záloha pro nejvyšší nebezpečí v prodlení krajně žádoucí. Podepsaní dovolují si tudíž se tázati:

Jsou vylíčené poměry panu ministerskému předsedovi a panu ministru financí známy a jsou tito ochotni zajistiti podíl republiky Československé na úhradu loterních výher až do 1. února 1921 v částce 567.840 korun a v případě potřeby částku tuto k výplatě uvolniti?

V Praze dne 22. června 1920.

Dr. Hilgenreiner, Meissner R., Fritsch, Josef Luksch, Heinrich Knesch, Dr. Naegle, Dr. Mayr-Harting, Dr. Ledebur, Hartl H., Karl Friedrich, Oberleithner, Dr. M. E. Herzig, Dr. C. E. Schmidt.