Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 59.

Rozpočtový výbor jednal o shora uvedeném usnesení poslanecké sněmovny ve své schůzi dne 23. června 1920 a vyslovil souhlas s tímto návrhem:

V rozpravě byly sice podány některé návrhy pozměňovací, rozpočtový výbor nemohl však na ně přistoupiti z těchto důvodů:

K § 1. bylo navrhováno, aby mohly se zúčastniti upisováni nové státní půjčky také osoby, které nemají válečných půjček. Takovéto ustanovení bylo byv rozporu s celou soustavou zákona, jenž stanoví pro půjčku zvláštní podmínky jen vzhledem k tomu, že se při ní mají přijímati půjčky válečné. Taktéž nemohlo se přistoupiti k řešení fakultativnímu, poněvadž jedině řešením obligatorním jest zaručen plný úspěch této kreditní operace.

K § 3. bylo navrhováno, aby mezi privilegované osoby bylo pojmuto také jmění pozůstalostní. Návrh tento nemohl býti přijat, protože není přece nikterak odůvodněno, aby se činil rozdíl mezi jměním osoby živé a jměním pozůstalosti.

Návrh, aby nadace byly sproštěny povinnosti složiti hotovosti, jeví se zbytečným v úvaze, že podle § 12. jsou nadace z povinnosti zúčastniti se úpisu vyloučeny.

K §§ 3 a 4. Na různé návrhy, jež čelily k tomu, aby buď kurs, za který mají býti přejímány válečné půjčky, anebo úroková míra nové půjčky byla zvýšena, nemohlo býti přistoupeno, poněvadž přestoupeny by tím byly meze, jakých by finanční síla republiky mohla snésti. Při § 6. osnovy zákona bylo namítáno, že úvodní formule a obsah tohoto paragrafu, v němž jsou stanoveny podmínky, za kterých privilegované osoby uvedené v § 3. jsou oprávněny upisovati novou státní půjčku, není v souladu s výčtem osob privilegovaných v § 3. uvedených. Praví-li se v § 6., že musí privilegované subjekty prokázati statutární neb zákonné sídlo, pak se tento předpis nehodí na sirotčí jmění, mezi privilegovaný majetek zařaděné. Této námitce dá se čeliti jednoduše tím, že přirozeně u sirotčího jmění, které dodatečně bylo vřaděno do § 3., nebude se prokazovati statutární sídlo, nýbrž občanství.

Namítáno proto však dále, že privilegované osoby musí podle § 6., bodu 2. prokázati, že měly dluhopisy válečných půjček v držbě již dne 28. října a odtud nepřetržitě až do dne úpisu. I tento předpis, že prý se hodí pouze na korporace a nikoliv na jmění sirotčí, poněvadž pak by byli sirotci na tom hůře, nežli ostatní osoby upisující podle § 4., které musí pouze prokázati, že složené úpisy válečné půjčky byly 28. října a odtud nepřetržitě až do doby úpisu buď v jejich rukou, anebo v rukou kteréhokoliv třeba ne ani téhož občana Československé republiky. Důsledkem pak toho, že sirotčí jmění je zařaděno mezi osoby privilegované a nepatří ke skupině neprivilegovaných osob upisujících podle § 4., že by vypadli sirotci, kteří nabyli válečných půjček po 28. říjnu (na př. dědictvím, darem, koupí a pod.), poněvadž vzhledem k bodu 2. § 6. nemohou upisovati jako osoby privilegované a mezi neprivilegovanými nemohou upisovati, poněvadž mezi ně nepatří.

Vůči těmto námitkám uvedeno bylo toto:

Upisování podle § 3. jest výhodou osob privilegovaných a nic jim nepřekáží, aby nechtějí-li použíti výhod § 3., upisovaly podle § 4. Mohou tedy beze všeho i sirotci, kteří nabyli válečných půjček po 28. říjnu, použít těchto úpisů nové státní půjčky jako ostatní neprivilegované osoby podle § 4.

Dále není účelem zákona, aby chránil ono sirotčí jmění záležející ve válečných půjčkách, jež teprve po 28. říjnu této formy nabylo. Účelem ochrany sirotčího jmění jest chrániti ony případy, ve kterých svého času bylo ze sirotčího jmění na válečné půjčky upisovánu bez vědomí, viny nebo spolučinnosti sirotkovy. Tyto případy plné pod privilegium § 3. i 6. spadají. Avšak jestliže dnes nabývá sirotek válečných půjček, tu v době převratu a zvláště při úpisu netvořily tyto válečné půjčky součást jmění sirotčího, nýbrž byly součástkou jmění neprivilegovaného. Proto, že dodatečně se dostávají do rukou sirotků, není důvodu, aby takové jmění bylo zhodnocováno více než u jiných osob, a to zvláště vzhledem k § 12, který vyhrazuje jiné řešení pro všechny případy majetku do 60.000 K válečných půjček. Tomu též odpovídá interpretace nynější stylisace § 3 a 6. Sirotčím jměním ve smyslu § 3. v souvislosti s § 6. bod 2. rozuměti jest pouze ono, které bylo součástkou sirotčího jmění dne 28. října. Majitelé jiného sirotčího jmění nenáleží ku privilegovaným osobám, nýbrž ku ostatním osobám neprivilegovaným, které mohou upisovati podle § 4.

Jakkoli formulace § 6., původně přizpůsobena ústavům a korporacím, se v bodu 1. nehodí dobře na majitele sirotčího jmění, tedy přece nepovažoval rozpočtový výbor za nutno vrátiti z té příčiny osnovu zákona poslanecké sněmovně, poněvadž interpretačně snadno lze dovoditi, že sirotek nebude dotazovati své statutarní sídlo, nýbrž státní příslušenství. Pokud pak běží u důsledky nynější stylisace § 6. a to jeho úvodních slov v souvislosti s bodem 2. tehož paragrafu, ukázáno bylo, že právní stav z nynější stylisace plynoucí není nijak nespravedlivý, aby potřeboval změny. Ostatně kdyby přes to byl úmysl chrániti takové sirotčí jmění, jež záleží z válečných půjček, nabytých po převratu, což původně nebylo úmyslem, bylo by možno tak učiniti při řešení zbývajícího bloku válečných půjček. Pokud bylo žádáno, aby bylo zaručeno účastenství i osobám, které nejsou příslušníky Československé republiky, již ucházejí-li se o udělení příslušenství, bylo poukázáno, že nemůže se učiniti účastenství takové závislým od pouhé přihlášky, nýbrž, že musí býti vyčkáno, až státní příslušenství bude skutečné přiřčeno. K tomu poskytne finanční správa dostatečnou lhůtu.

K § 12. bylo navrhováno ustanovení, že osobám, které nemají jmění většího než 25.000 Kč, byly vyměněny válečné půjčky bez povinnosti příplatků v hotovosti. Rozpočtový výbor sdílel naproti tomu náhled poslanecké sněmovny a vlády, že řešení této otázky má býti ponecháno budoucímu zákonu.

Taktéž nemohlo se přistoupiti na to, aby se v odporu se zákonem o dávce z majetku počítalo jmění (do 25.000 K) pro každou osobu jedné a téže rodiny zvláště. Naproti tomu nebude závazek, aby se osobám, které se v dobrém přesvědčení, že jmění jejich nedosahuje výše 25.000 Kč, nezúčastnili úpisu, byla, když by se později objevila nesprávnost tohoto domnění, dodatečně poskytnuta možnost úpisu.

Návrh, aby, kdyby pozdějším zákonem bylo stanoveno zaplacení válečných půjček za příznivější kurs, byl upisovatelům státní půjčky podle tohoto zákona vyplacen rozdíl mezi přijímacím kursem na základě pozdějšího zákona a kursem na základě tohoto zákona, jeví se jednak neproveditelným, jednak i neúčelným, protože by úspěch této půjčky ohrožoval.

Tím méně mohl býti přijat návrh, aby §§ 9. a 12. obsahující zásadu obligatorního řešení náhrady za válečnou půjčku, byly ze zákona úplně vypuštěny, neboť tato zásada tvoří jednu z nejdůležitějších záruk pro úspěch zamýšlené kreditní operace a opuštění její, mohlo by operaci tuto vážně ohroziti.

Pokud bude možno použíti titrů nové půjčky ku placení dávky z majetku, nelze řešiti tímto zákonem, nýbrž musí se ponechati ve smyslu zákona o dávce z majetku pozdějšímu řešení.

O ostatních méně podstatných návrzích pomíjíme se zde zvláště zmiňovati, bylať jejich nepřijatelnost s dostatek již ve výborové zprávě poslanecké sněmovny odůvodněna. Rozpočtový výbor navrhuje tedy přijetí osnovy zákona ve znění usneseném sněmovnou poslaneckou a resoluci pana senátora Jelínka.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Vláda se zmocňuje, aby zařídila veřejné upisování státní půjčky republiky Československé, na kterém se zúčastní vlastníci válečných půjček rakouských a uherských podle ustanovení dále uvedených.

Hotového výtěžku této půjčky lze použíti jen k úhradě rozpočtového schodku pro rok 1920 anebo ke konversi úvěrů uzavřených k úhradě rozpočtových schodků za léta 1919 a 1920.

Rozhodnouti o použití případného přebytku vyhrazuje se zvláštnímu zákonu.

Regulativní spořitelny, záložny utvořené z fondů kontribučenských a berních, záložny utvořené na základě zákona že dne 26. listopadu 1852, čís. 253 ř. z., družstva zřízená podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., a družstva zřízená podle uherského zákonného článku XXXVII. z r. 1875, jakož i družstva zřízená podle I. titulu uherského zákonného článku XXIII. z r. 1898. pojišťovací ústavy zřízené na základě nařízení ze dne 5. března 1896, č. 31 ř. z. nebo uherského zákonného článku XXXVII. z r. 1875: živnostenská společenstva a jich zemské svazy včetně hromad pomocnických, odborové (všeodborové) organisace dělnické, zemské fondy, zemské ústavy, zemské úvěrní fondy podpůrné, okresy, obce, náboženské obce, kumulativní sirotčí pokladny, jmění opatrovanecká a sirotčí, jmění církevní, kostelní, obroční a nadační, veřejné ústavy sociálního pojištění, náhradní pensijní ústavy, pensijní spolky nemající povahy náhradních ústavů, jakož i ústavy a korporace, které prokážou osvědčením politické správy (na Slovensku župních úřadů), že mají povahu obecně prospěšných zařízení, složí dluhopisy válečných půjček a připsati na každých 100 K jich jmenovité hodnoty sedmdesátpět Kč v hotovosti, načež obdrží:

a) Kč 75.- jmenovité hodnoty v dluhopisech nové půjčky 5-procentní,

b) Kč 75.- jmenovité hodnoty v dluhopisech nové půjčky 6-procentní. Tyto dluhopisy [a) i b)] budou vylosovány v 45 letech a to od 1. dubna 1935 do konce roku 1979 bez újmy práva státu ke konversi.

Zúročení dluhopisů uvedených v tomto paragrafu pod a) sníží se po pěti letech na 4 1/2 % a po dalších desíti letech na 4 %.

Ostatní osoby, ať fysické či nefysické, složí dluhopisy válečných půjček a připlatí na každých 100 korun jich jmenovité hodnoty sedmdesátpět Kč v hotovosti, načež obdrží:

a) Kč 75.- jmenovité hodnoty v 3 1/2 procentních dluhopisech rentových, neslosovatelných, u cedulového ústavu nezastavitelných:

b) Kč 75.- jmenovité hodnoty v dluhopisech 5 1/2 procentních, které budou vylosovány v 45 letech a to od 1. dubna 1935 do konce roku 1979 bez újmy práva státu na konversi.

Zúročení dluhopisů uvedených v tomto paragrafu pod b) sníží se po 15 letech na 5%.

Tato půjčka, jejíž dílčí úpisy budou svědčiti doručiteli, jest osvobozena od daně rentové. Při výplatě úroků pomíjejí se zlomky haléřů.

Upisovatel podle § 3 jest povinen prokázati:

1. že měl své statutární nebo zákonné sídlo již dne 28. října 1918 v území tohoto státu a je nepřetržitě ještě má v území republiky Československé, anebo že je přenesl po 28. říjnu 1918 do republiky Československé na základě zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 12 Sb. z. a n. z r. 1920 neb zákona ze dne 15. července 1919, čís. 417 Sb. z. a n.

2. že složené dluhopisy válečných půjček měl ve vlastnictví již dne 28. října 1918 a od té doby nepřetržitě až do dne upsání půjčky podle tohoto zákona;

3. že složené dluhopisy válečných půjček byly řádně k soupisu přihlášeny a označeny podle nařízení ministerstva financí ze dne 25. února 1919, čís. 85 Sb. z. a n.

Upisovatel podle § 4 jest povinen prokázati:

1. že jest státním příslušníkem Československé republiky;

2. že složené dluhopisy válečných půjček měl ve vlastnictví již dne 28. října 1918 a od té doby nepřetržitě až do dne upsání půjčky vypsané tímto zákonem, anebo že tyto dlužní úpisy dne 28. října 1918 již byly a od té doby nepřetržitě zůstaly ve vlastnictví některého příslušníka Československé republiky;

3. že složené dluhopisy válečných půjček byly řádně k soupisu přihlášeny a označeny podle nařízení ministerstva financí ze dne 25. února 1919, č. 85 Sb, z. a n.

Za státní příslušníky Československé republiky podle tohoto paragrafu sluší pokládati z osob nefysických ony, při nichž jsou splněny podmínky padle § 6, č. 1. tohoto zákona.

Průkaz podmínek uvedených v §§ 6 a 7 lze provésti listinami veřejnými nebo osvědčeními tuzemských veřejných úřadů, dále příslušnými soupisovými archy, ověřenými výtahy z obchodních knih, a není-li listinný průkaz možný, přisežným výslechem svědků. O přísežný výslech svědků může finanční správa požadovati soud, v jehož obvodu má svědek řádné bydliště. Výslechy tyto jest prováděti podle obdoby ustanovení civilního soudního řádu o výslechu svědků. Odmítnutí výpovědi svědecké jest nepřípustno.

Použije-li vlastník zastavených úpisů válečných půjček, těchto úpisů k upsání nové státní půjčky, jest zástavní věřitel povinen tury nové půjčky podle § 3, odst. 1 a) i podle § 4, odst. 1 a) upisovateli vydané přejati za náhradu za zastavené úpisy válečných půjček.

Upisovatelům podle § 3 privilegovaným nesmí zástavní věřitel do dvou let od upsání nové státní půjčky ani příslušného lombardního dluhu vypověděti ani lombardní úrokové míry z tohoto dluhu zvýšiti, to vše jen, plní-li dlužník včasně svoje závazky úrokově.

Peněžní ústavy, které přijaly v zástavu dluhopisy válečných půjček rakouských a uherských, vyhovující podmínkám §§ 6 a 7, jsou oprávněny, nepoužije-li dlužník, na něhož se vztahuje ustanovení § 12, svého práva upisovacího ve lhůtě stanovené nařízením, prohlásiti lombardní dluh ihned splatným, převzíti válečné půjčky v zástavu dané v kursu odpovídajícím dané zápůjčce, nejméně však v kursu 50% a nejvýše 75% jmenovité hodnoty telquel, při úpisech válečné půjčky pak zastavených subjekty vyjmenovanými v § 3 vždy v kursu 75 % jmenovité hodnoty telquel do vlastnictví a vykonati na vlastní účet právo opisovací za podmínek § 4, po případě, pokud jest lombardním dlužníkem obec, okres nebo jiný nucený svazek územní, za podmínek § 3. Dlužník zůstává peněžnímu ústavu nadále osobně zavázán z lombardní zápůjčky, pokud přesahovala 75%, jakož i z nedoplacených úroků a výloh.

Lombardní dlužník má právo během posledního měsíce lhůty v odst. 3 tohoto paragrafu vytčené ústavu písemně prohlásiti, že nepodléhá dávce z majetku ani jměním 25.000 Kč (§ 12) a že s převzetím své válečné půjčky peněžním ústavem nesouhlasí. V tomto případě vyžádá si neněžní ústav potvrzení příslušné berní správy (na Slovensku finančního ředitelství) a nesmí svého práva použíti dříve, než dojde prohlášení berní správy (na Slovensku finančního ředitelství), že dlužník podléhá dávce z majetku aspoň jměním 25.000 Kč.

Ustanovení odstavce 3. nevztahují se na lombardní zápůjčky poskytnuté rakousko-uherskou bankou na území Československé republiky na válečné půjčky rakouské a uherské, ať již byly převzaty bankovním úřadem ministerstva, financí nebo jsou v jeho správě.

Složené úpisy válečných půjček buďtež vzaty z oběhu.

Vláda se zmocňuje, aby přijímala podle obdoby hořejších ustanovení při upisování této státní půjčky dluhopisy válečných půjček i od oněch příslušníků Československé republiky, jichž válečné půjčky jsou dosud v cizině a budou později přeneseny do území republiky československé, jakož i válečné půjčky v územích, kde označení těchto půjček nebylo dosud provedeno, až soupis bude proveden.

Válečných půjček, které budou z ciziny přeneseny, lze použíti k upisování jedině tehdy, prokáže-li strana, že půjčky nebyly dne 2. června 1920 v lombardu; jinak budou tyto půjčky přijaty k upisování jen takovým způsobem, že valutární zisk plynoucí z vyplacení lombardu připadne státu. Ustanovení toto neplatí pro subjekty jmenované v § 3, pokud lombard provedly před 28. říjnem 1918.

Osoby fysické i právnické, které nejsou osvobozeny od dávky z majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., nýbrž podléhají.dávce té jměním nad 25.000 Kč a nepoužiji ve lhůtě nařízením stanovené výhod tohoto zákona, neobdrží žádné jiné náhrady za válečné půjčky.

Do jmění se pro tento účel započítávají válečné půjčky ve 40% jmenovité hodnoty.

Každý, kdo by obmyslným jednáním způsobil, že dlužní úpisy válečných půjček jím proti předchozím ustanovením složené, byly přijaty, nebo se o to pokusil, bude potrestán řádným soudem pro přestupek, pokud zde není skutkové povahy těžšího trestního činu. Trestem jest vězení od jednoho do šesti měsíců; vedle toho může býti uložen trest peněžitý ve výši jmenovité ceny složených válečných půjček. V každém případě budiž uložen peněžitý trest ve výši peníze hotově složeného při upsání, byly-li titry nové půjčky upisovateli již vydány. Nebyly-li mu titry ještě vydány, budiž peníz hotově splacený na upsání nové půjčky prohlášen za propadlý ve prospěch státu. Jestliže by se peněžitý trest stál nedobytným, uloží soud přiměřený trest na svobodě. Trest tento nesmí sám o sobě nebo s připočtením již uloženého trestu na svobodě přesahovati dobu jednoho roku. Složené válečné půjčky propadají v každém případě státu. Spáchal-li ve výkonu služby své trestní čin zřízenec nebo zmocněnec některého ústavu nebo korporace, ručí ústav nebo korporace za peněžitý trest jemu uložený.

Nemůže-li býti zjištěno, který zřízenec nebo zmocněnec ústavu nebo korporace trestní čin spáchal, buď uložen trest peněžitý ústavu nebo korporaci.

Rovněž budiž v tomto případě vysloveno propadnutí peníze hotově splaceného na upsání nové půjčky a složených válečných půjček.

Kdo jiným způsobem se proviní proti ustanovení tohoto zákona, bude potrestán politickými úřady pokutou do 1000 Kč, nehledě k trestu vyřčenému snad řádnými soudy pro tento skutek podle všeobecného trestního zákona.

Přestupky a tresty uvedené v tomto paragrafu promlčují se ve třech letech.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Vládě se ukládá, aby tento zákon provedla.

V Praze dne 23. června 1920.

F. Jirásek v. r.,

předseda.

R. Jaroš v. r.,

zpravodaj.

Vláda se vyzývá, aby před vydáním prováděcího nařízení vyslechla interesenty.