Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 88.

I. Podle čl. 208. mírové smlouvy s Rakouskem nabyla Československá republika všeho soukromého jmění bývalé suverenní rodiny rakousko-uherské a poněvadž je podepsán nyní již i mír s Maďarskem, není překážky, aby toto ustanovení mírové smlouvy u nás bylo zákonem řádně povedeno.

Tážeme se proto veškeré vlády, kdy hodlá předložit Národnímu shromáždění zákon o zabrání majetku bývalé vlády rakousko-uherské a zejména i soukromého jmění býv. suverénní rodiny rakousko-uherské.

Rychlé zákonné úpravy všech otázek s tímto zabráním souvisících jest naléhavě potřebí, protože stav nynější jest republice naší škodlivý a zájmům jejím nebezpečný. Hospodářství, které na statcích bývalé vlády rakousko-uherské a bývalé suverénní rodiny rakousko-uherské vedou vnucení správcové s úřednictvem dřívějších vlastníků, vzbuzuje nedůvěru a jest nutno, aby nahrazeno bylo řádným vedením stálými a odpovědnými úředníky republiky.

II. Dřívější vlastník velkostatku Konopiště Max Hohenberg odprodal na jaře 1920 z nemovitostí Konopištských vilu v Benešově Františku Schneibergovi, řediteli velkostatku na 25.000 K. Vila ta má ceny podle nynějších poměrů nejméně 100.000 K, a účelem smlouvy bylo patrně, aby ředitel velkostatku Konopištského byl mimořádně odměněn za služby, které i po převratu koná rodině Hohenbergově.

Ministr zemědělství schválil tuto smlouvu rozhodnutím ze 16. června 1920, čís. 22.529. Pokládáme smlouvu tu a její schválení za nesprávné, poněvadž po podepsání mírové smlouvy s Rakouskem neměl Max Hohenberg práva disponovati majetkem, který byl přikázán republice Československé, a ministr zemědělství neměl ani připustiti, aby Max Hohenberg uzavíral nějakou smlouvu o nemovitostech Konopištských a tím méně měl schvalovat smlouvu, jež jest skrytou odměnou za služby, prokázané nikoli republice, nýbrž dřívějšímu vlastníku. Kromě toho se vyjednávalo také o prodeji jiných nemovitostí velkostatku Konopiště a to takových, jichž prodejem i základy pro další hospodaření na velkostatku tom pro budoucnost byly by otřeseny.

Tážeme se proto pana ministra zemědělství, pokud se týče pana správce ministerstva zemědělství, jak chce vysvětliti toto jednání ministerstva zemědělství a co míní učinit, aby svrchu uvedený prodej vily byl odčiněn?

III. Vnucený správce velkostatku Konopiště Emil Kučera informuje cizince, kteří navštěvují Konopiště, způsobem republice nepříznivým a mluví jim o tom, že Konopiště musí být ponecháno rodině Hohenbergově, takže i cizinci bývají překvapeni takovýmto jednáním funkcionáře, který má chránit zájmy republiky. Ano bylo učiněno poslední dobou i několik pokusů, aby rodina Hohenbergova se vrátila na Konopiště.

Vnucení správcové konopiští zvávali své osobní přátele na Konopiště střílet zvěř a stalo se mnohokráte, že pozvaní hosté zastřelenou vysokou zvěř si ihned odváželi. Jednání to popuzuje obyvatelstvo z okolí Konopiště, protože nevylučuje zneužití, vymyká se řádné kontrole a slušelo se, aby zastřelená zvěř v době nouze o potraviny byla prodávána místnímu obyvatelstvu a nikoli vyvážena pro osoby jen vnucenými správci zvolené.

Tážeme se pana ministra zemědělství, hodlá-li učinit přítrž takovému jednání vnucených správců na Konopišti, a hodlá-li prozkoumat výkazy o odstřelené zvěři, účty za tuto zvěř a zejména i účty za zvěř jednotlivými hosty odstřelenou a odvezenou a ceny hosty těmi zaplacené.

IV. Jsou pověsti, že vnucení správcové na Konopišti odvážejí si potraviny ze dvorů konopištských, zejména i máslo ve značných množstvích a správce Emil Kučera, že odváží i květiny a keře do své vily na Král. Vinohradech; asi v říjnu 1919 zabavila vojenská policie na nádraží Wilsonově v Praze zásilku Emila Kučery, jež obsahovala 12 bažantů, 12 zajíců, 40 kg másla, 40 kg sádla, 4 q mouky.

Žádáme, aby ministerstvo zemědělství vykonalo příslušná šetření a zjistilo, co z pověstí těch jest pravdivo a co nikoliv a kdo dal svolení k tomuto vyvážení potravin z Konopiště.

V. Člen vojenské policie zjistil na podzim 1919, že sluha konopištský odvážel ze zámku obraz asi 2 metry dlouhý a 1 m vysoký a na dotaz odpověděl sluha, že obraz si dává vnucený správce Emil Kučera odvážet do Prahy, aby si jej tam dal obkreslit. Nebylo zjištěno, byl-li obraz ten na Konopiště vrácen.

Opatrování uměleckých předmětů na Konopišti náleží ministru školství a národní osvěty a nesmí záležet na vůli vnuceného správce, aby jednotlivé obrazy dal ze zámku v své újmě odvážet a proto se tážeme, jsou-li ministru školství a národní osvěty skutečnosti svrchu uvedené známy, co učinil, aby ze zámku Konopištského nemohlo být nic odstraněno a aby jmění republiky bylo chráněno.

VI. Vnucený správce Emil Kučera dává si konopištským truhlářem zhotovovat nábytek podle nábytku v zámku a posílá zahradníka konopištského také do své vily na Král. Vinohradech k pracím zahradnickým. Není jasno, kdo platí mzdy za tyto práce a za cesty při nich konané.

Tážeme se ministra zemědělství, jsou-li mu tyto skutečnosti známy, jak je pro budoucnost hodlá zamezit a ministra školství a národní osvěty, co hodlá učinit na ochranu uměleckých předmětů v zámku konopištském?

Žádáme, aby vláda věnovala pečlivou pozornost poměrům na Konopišti, poněvadž dosavadní správou jest značně znepokojeno, ano pobouřeno obyvatelstvo v okolí Konopiště, jež chce, aby velkostatek Konopiště jako jmění Československé republiky byl spravován s nejsvědomitější péči a s vyloučením všech pokoutních snah směřujících ve prospěch rodiny Hohenbergovy.

V Praze dne 13. července 1920.

JUDr. Frant. Veselý, Václav Klofáč,

Č. J. Lisý, K. St. Sokol, Klečák, Cífka, F. Šťastný, Dr. Klouda, Dr. Ot. Krouský, R. Pánek, Dr. Krejčí, Svěcený.