Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
Původní znění.
Tisk 94.
Dringlichende Interpellation
der Senatoren Niessner, Dr. Heller, Kiesewetter und Genossen
an den Herrn Ministerpräsidenten
betreffend die Behandlung der Senatoren und Abgeordneten anlässlich der Untersuchungskommission in Iglau.
Über die Vorfälle in Iglau und Olmütz wollen wir nicht sprechen, weil zu deren Klarstellung eine parlamentarische Untersuchungskommission bestellt wurde.
Dagegen müssen wir den schärfsten Widerspruch gegen die Art und Weise erheben, in welcher diejenigen Senatoren und Abgeordneten, welche der Regierungskommission zur Untersuchung der Vorfälle in Iglau beigezogen wurden, behandelt wurden. Sie waren einzig und allein auf die Einvernehmung ausgesucht čechischer Zeugen angewiesen, während ihnen jeder Verkehr mit den Verhafteten und Beschuldigten und mit deutschen Zeugen verwehrt war. Eine solche Untersuchung ist eine Komedie und es bedeutet eine Herabsetzung von Senatoren und Abgeordneten, sie zur Rolle blosser Statisten zu verurteilen. Wir wissen nicht, ob diese Art der Untersuchung von der Regierung angeordnet war, oder ob es sich um ein eigenmächtiges Vorgehen der Mitglieder der Kommission handelt.
Wir fragen daher den Herrn Ministerpräsidenten:
1. Hat die Rammission einen Auftrag von der Regierung gehabt, die Erhebungen in der oben angeführten unfachlichen und die Parlamentarier herabwürdigen den Art vorzunehmen,
2. wenn ja, wie vermag die Regierung Ihr Verhalten zu rechtfertigen,
3. wenn nicht, ist die Regierung bereit dia betreffenden Organe zur Verantwortung zu ziehen?
Prag den 13. Juli 1920.
Wilhelm Niessner, Dr. Karl Heller, Wilhelm Kiesewetter,
Anna Perthen, Stark F. K., Josef Reyzl, Albert Friedrich, Dr. Wiechowski, D. Löw, Franz Link, Aug. Hecker, Anton Jarolim, Herm. Hladik.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
Překlad.
Tisk 94.
Naléhavá interpelace
senátorů Niessnera, Dr. Hellera, Kiesewettera a soudruhů
na ministerského předsedu
stran zacházení se senátory a poslanci při vyšetřující komisi v Jihlavě.
Nechceme mluviti o případech v Jihlavě a Olomouci, poněvadž k jich objasnění byla ustavena parlamentní vyšetřovací komise.
Naproti tomu musíme co nejostřeji odporovati způsobu, jak se jednalo se senátory a poslanci, kteří byli povoláni do vládní komise k vyšetření případů jihlavských. Byli odkázáni jen a jen na výslech výlučně českých svědků, kdežto styk se zatčenými a obviněnými a se svědky německými byl jim však odepřen. Takovéto vyšetřování jest komedie a znamená ponížení senátorů a poslanců, kdyžtě jsou odsouzeni k úloze pouhých statistů. Nevíme, nařídila-li vláda takovýto způsob vyšetřování, nebo jde-li zde o samovolné jednání členů komise.
Tážeme se proto pana ministerského předsedy:
1. Dostalo se komisi rozkazu od vlády, aby provedla šetření výše uvedeným neodborným a členy parlamentu znehodnocujícím způsobem?
2. Je-li tomu tak, jak může vláda své chováni ospravedlniti?
3. Není-li tomu tak, jest vláda ochotna dotčené činitele pohnati k zodpovědnosti?
V Praze 13. července 1920.
Wilhelm Niessner, Dr. Karl Heller, Wilhelm Kiesewetter,
Anna Perthen, Stark F. K., Josef Reyzl, Albert Friedrich, Dr. Wiechowski, D. Löw, Franz Link, Aug. Hecker, Anton Jarolim, Herm. Hladik.