Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
Tisk 100.
členů senátu dra Witta, Filipínského a soudruhů
na vydání zákona o revisi vojenského hospodářství a jeho organisace v republice Československé.
Zákon
ze dne...........................1920
o revisi vojenského hospodářství a jeho organisaci v republice československé.
Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
K provedení přesné a úplné revise hospodářství v ministerstvu Národní obrany u všech vojenských těles a ústavů, jakož i k provedení revise hospodářské organisace vojenské vůbec, budiž z členů Národního shromáždění utvořena zvláštní 12členná komise, skládající se z 8 členů poslanecké sněmovny a 4 členů senátu.
Tato komise jest oprávněna, vyžádati si ke svým pracím úředníky nejvyššího účetního kontrolního úřadu a přibrati si k řešení odborných otázek znalce podle vlastní volby.
§ 2.
Funkce členů komise jest čestná. Při výkonech mimo Prahu budou jim však hrazeny výlohy cestovní a stravné, jichž výši určí na návrh komise ministerská rada. Tato stanoví také ve srozumění s komisí honorář znalců.
§ 3.
Do pravomoci komise patří zejména:
a) vyšetřiti, zda ve správě vojenské prováděna jest řádně ekonomie lidmi, penězi a materialiemi;
b) v souhlase s ministrem Národní obrany odstraňovati závady zásadám ekonomickým se příčící a to ihned, pokud to je bez organisačních poruch možno;
c) v souhlase s ministrem Národní obrany suspendovati funkcionáře v případech zjištěných malversací a dbáti o jejich potrestání;
d) nahlížeti do obchodních knih, korrespondence a jiných dokladů osob fysických 5 právních, které jsou anebo byly v jakémkoliv hospodářském, obchodním anebo finančním poměru k ministerstvu Národní obrany, některému vojenskému velitelství, ústavu anebo jednotlivým vojenským funkcionářům a pokud toho jest k účelům revisním třeba;
e) činiti za souhlasu ministra Národní obrany veškerá opatření, jichž jest v zájmu úsporného a účelného hospodářství vojenského bezodkladně třeba.
Kromě toho jest úkolem komise, sbírati a sestavovati potřebný materiál a podklady k provedení reorganisace vojenského hospodářství vůbec a vypracovati potřebné návrhy pro Národní shromáždění.
§ 4.
O každém svém opatření vyrozumí komise presidium ministerstva Národní obrany, které jest povinno dbáti toho, aby opatření komise.byla přesně plněna. Presidium ministerstva Národní obrany oznámí také co nejdříve komisi, zda a jak bylo každé její opatření provedeno a zdali a jak se osvědčilo.
§ 5.
Ministerstvo Národní obrany, veškerá vojenská velitelství, orgány a ústavy, jakož i veškeré úřady státní, zemské a samosprávné jsou povinny komisi při jejich pracích a opatřeních všestranně podporovati a vyžádané.doklady jí předložiti nebo vydati.
§ 6.
Po ukončení svých prací, nejdéle však do 31. prosince 1921 podá komise zprávu o své činnosti s příslušnými návrhy Národnímu shromáždění.
V případu válečného nebezpečí přeruší komise své práce a oznámí to Národnímu shromáždění.
§ 7.
Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.
Důvody
k osnově zákona o revisi vojenského hospodářství a vojenské organisace.
Jedno z nejrozsáhlejších a nejnákladnějších odvětví státní správy v republice jest beze sporu hospodářství vojenské.
Ve státním rozpočtu pro rok 1920 jsou preliminovány výdaje ministerstva Národní obrany částkou 1.212,154.250 K, v čemž nejsou ještě započteny drahotní přídavky. Tento rozpočtem povolený kredit bude však do konce roku pravděpodobně nutno značně zvýšiti po př. překročiti, takže skutečná potřeba vojenské správy bude vyžadovati ještě mnoho set milionů.
Národní shromáždění musí míti tudíž přirozeně svrchovaný zájem, aby si co nejdříve opatřilo jasný obraz o tom, jak se těmito obrovskými prostředky peněžními hospodaří, zdali jest toto hospodářství účelné, odpovídající zásadám řádné ekonomie, jak lidmi, tak penězi i materiálem.
Hospodářská organisace vojenská v naší republice byla vytvořena v pohnutých dobách přechodních takořka automaticky podle rakouských vzorů, bez hlouběji promyšleného, pevného, samostatného plánu a jest pochopitelno, že toto veliké správní těleso nemohlo býti ve všech směrech vybudováno ihned tak, jak by toho jednak účelnost, jednak zřetel na celkový stav a potřeby státní vyžadovaly.
Jelikož tedy vojenská správa vyžaduje každoročně velikého celkem neproduktivního nákladu, musí Národní shromáždění dále požadovati, aby hospodářská jeho organisace vůbec byla zrevidována, aby byly zjištěny a odstraněny její vady a nedostatky, aby na základě odborného, objektivního šetření byl sebrán materiál, na jehož podkladě byly by sdělány a Národnímu shromáždění předloženy návrhy, jak bylo by hospodářskou správu vojenskou v budoucnosti co nejlépe a nejpraktičtěji upraviti.
Oba tyto úkoly, totiž kontrola nynějšího vojenského hospodářství a sebrání, studium a zpracování materiálu pro jeho reorganisaci má a může současně provésti jedině zvláštní parlamentní komise, jak ji navrhuje tato osnova zákona.
Národní shromáždění uznalo samo potřebu zvláštní revise vojenského hospodářství, přijavši ve své 112. schůzi dne 29. ledna 1920 resoluci poslance Slavíčka, jíž se žádá zřízení civilní komise kontrolní. Těmto intencím Národního shromáždění odpovídá předložená osnova. Rozumí se, že by eventuelní zřízení jiné komise, nežli na základě tohoto zákona, musilo odpadnouti.
Až dosud provádí sice kontrolu vojenského hospodářství jednak ministerstvo Národní obrany, jednak nejvyšší účetní kontrolní úřad. Přes to však jest kontrola parlamentní komise nutná, jelikož ani kontrola ministerstva Národní obrany ani Nejvyššího účetního kontrolního úřadu nemůže býti nikdy tak široká, organická a intensivní jako kontrola, již má prováděti navrhovaná komise. Kontrola nejvyššího účetního kontrolního úřadu jmenovitě proto ne, že vztahuje se na zařízení stávající, na jejichž organisaci nemá tento úřad přímého vlivu a jelikož není vybaven bezprostřední mocí výkonnou. Mimo to prováděna jest tato kontrola dodatečně tak, že její výsledky přicházejí pozdě a eventuelní nutná náprava příliš se oddaluje. Kontrolu ministerstva Národní obrany nutno pak vždy považovati za kontrolu jednostrannou, prováděnou více pro domo sua.
K jednotlivým §§ osnovy dlužno podotknouti toto:
K § 1.
Zde jsou generelně vyznačeny úkoly komise, jak vyplývá z hořejších vývodů.
Komise není vázána na součinnost nejvyššího účetního kontrolního úřadu, může si však ke svým pracím vyžádati úředníky tohoto úřadu. Pro řešení odborných otázek může si přibrati znalce podle vlastní volby.
K §.2.
Netřeba poznámek.
K § 3.
V tomto § vyznačeny jsou hlavní směry činnosti komise. Aby komise mohla svým úkolům plně dostáti, musí míti možnost, za souhlasu ministra Národní obrany závady sama ihned odstraňovati, provinilé funkcionáře suspendovati a veškerá opatření činiti, která v zájmu správného a úsporného hospodaření jsou nutná. Musí jí také býti vyhrazeno právo nahlížeti do obchodních knih a obchodní korespondence osob fysických i právních, aby mohl býti zjištěn jejich obchodní poměr k vojenským institucím a osobám.
V posledním odstavci normována jest činnost komise pokud jde o reorganisaci vojenského hospodářství vůbec.
K § 4.
Aby opatření a disposice komise nezůstávaly pouze na papíře o to jest dbáti presidiu ministerstva Národní obrany, které také oznamuje komisi, zda, jak a s jakým výsledkem byla její opatření provedená.
Rozumí se, že komise může svá opatření, která se neosvědčila, změniti nebo zrušiti.
K § 5.
Zde stanovena jest povinnost ministerstva Národní obrany, všech vojenských velitelství, ústavů a orgánů, jakož i všech státních, zemských a samosprávných úřadů, činnost komise všestranně podporovati.
Ustanovení toto jest pro zdárnou funkci komise nutné.
K § 6.
Termín, do kterého má býti komise se svými pracemi hotova, stanoven jest do 31. prosince 1921. Možno totiž očekávati, že během asi 17 měsíců bude komise přes všechny možné snad obtíže sto, aby nejen kontrolu provedla a materiál sebrala, nýbrž aby tento také zpracovala a příslušné návrhy pro Národní shromáždění připravila.
Stanoviti delší dobu pro činnost komise je také proto žádoucí, aby výsledky svých opatření mohla sledovati a jich účinek zjistiti.
Nastane-li nebezpečí války, přeruší komise svojí činnost.
V Praze dne 14. července 1920.
Dr. Witt, Jos. Filipínský,
Cífka Karel, Jaroš, Bož. Ecksteinová, Kouša, Lorenc Jan, Josef Petřík, Alois Měchura, K. Dědic, Boh. Jakubka.