Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
Tisk 126.
Interpelace
senátorů dra Karasa, Kadlčáka a soudruhů
na pana ministra vnitra a pana ministra spravedlnosti
v záležitosti stržení sloupu Nejsv. Trojice ve Slaném.
"Národní Listy", tedy časopis, který zajisté nestraní církvi římsko-katolické, přinesly ve svém ranním čísle 186 ze dne 8. července t. r. článek pod názvem "Vandalství" tohoto obsahu.:
"Píše se nám ze Slaného: Socha sv. Trojice, která zdobila slánské náměstí od r. 1681 a byla vztýčena na znamení díků za odvrácení moru, byla dne 5. července v předvečer Husova dne vandalskou rukou stržena a leží i se svým krásným monolitem rozbita na dlažbě náměstí. Stalo se tak o 5. hodině odpolední, tedy za bílého dne dělníci po skončení práce přišli na náměstí, postavili k sloupu vysoký žebřík, dělník, který prý se vyznamenal ve válce proti Srbsku jako rakouský šikovatel velikými ukrutnostmi na tamějším lidu spáchanými, vylezl na žebřík se strany, kde byla socha panny Marie, poplival ji a zpoličkoval, pak ranou těžkým kladivem jí urazil hlavu. Další nebudu líčiti. Celému dílu bylo přítomno asi 200 lidí, kteří práci se smíchem sledovali. Nepřímý podnět k tomuto činu vyšel od člena městské rady dra Hrušky, jenž jménem strany českých socialistů podal návrh na odstranění sochy a nahrazení jí sochou Husovou.-Návrh byl odročen, když byl i u překvapených sociálních demokratů označen jako povážlivý, za tím účelem, aby se věc napřed prozkoumala. Ale komunisté, kteří 28. června uspořádali na náměstí tábor, prohlásili s radničního balkonu, že socha musí být do 5. července odstraněna, jinak že ji odstraní sami. A tak se i stalo. Pod okny okr. hejtmanství, před očima policie. Rozčílení obyvatelstva je ohromné, zejména vytýká se zbabělost těm, kteří tomu mohli zabrániti, poněvadž za pachateli byl jen nepatrný hlouček lidí, z nichž velká část byly děti a nedospělí. Okr. hejtman nepovolal ani četníky, ani vojsko, aby tomuto vandalismu zabránili."
Očití svědkové vyličovali podepsaným interpelantům různé podrobnosti tohoto výjevu, z nichž patrná taková zpustlost a surovost, že každý občan trochu dbalý jen pověsti našeho státu, musí se nad tím zastaviti.
Nejsmutnějším zjevem jest, že výstup udal se před očima úřadů, a že státní moc nejen nezakročila na ochranu trestního zákona, ale že ještě dnes marně čekáme, že vláda vykoná svoji povinnost, stihajíc tyto zločiny.
Podepsaní táží se, zda páni ministři vnitra a spravedlnosti zakročí proti pachatelům ve smyslu platných zákonů.
V Praze dne 15. července 1920.
Dr. J. Karas, Kadlčák,
Jílek, Dr. Reyl, Ševčík, Ant. Šachl, Dr. Ján Mudroň, Dr. Ad. Procházka, Dr. Krupka, Theod. Walló, J. Dúrčanský.