Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 137.

a) in Bezug auf das Kündigungsverbot:

1. Erweiterung des Kündigungsgrundes des § 1 Zitier 2 auf die Fassung des Jännerentwurfes durch Wiederaufnahme des Satzes: >... oder sich rücksichtslos und beleidigend zu den übrigen im Hause wohnenden Parteien verhalten...<, sodaß die Wohnung auch demjenigen Mieter gekündigt werden kann, der sich selbst oder dessen Familienangehörige oder dessen Haushaltungsmitglieder oder Personen, welche er bei sich in Wohnung aufgenommen hat, sich gegen die Zucht und gute Ordnung im Hause vergehen und den Mitbewohnern das Wohnen im Hause verleiden - oder Wiederherstellung dieses Kündigungsgrundes nach dem Wortlaute des § 7 Z. 2 der früheren M. Seh. O. vom 17. Dezember 1918, Slg. 83.

2. Erweiterung des Kündigungsgrundes § 1 P. 5 bezüglich des Eigenbedarfes des Hausbesitzers auf eine Wohnung im eigenen Hause nicht nur für sich, sondern auch für seine Angehörigen und die Beseitigung der Ausschließung dieses Kündigungsgrundes in den Gemeinden mit dem Wohnungs-anforderungsrechte.

3. Verweisung des Verfahrens und der Entscheidung über die Zulässigkeit der Kündigung in das strittige Verfahren.

4. Einschreiten der Regierung gegen die Verhinderung der zwangsweisen Räumung gerichtlich gekündigter Wohnungen durch unzulässiges Eingreifen der Gasse.

b) Bezüglich der Zinssteigerung:

5. Personen mit einem Einkommen über 40.000 K unterliegen nicht der Zinssteigerungsbeschränkung.

6. Zulässigkeit der Erhöhung der am 1. August 1914 gezahlten oder bei der späteren ersten Vermietung vereinbarten Mietzinse ohne behördliche Genehmigung von mindestens 50% und Überwälzung des hierauf entfallenden Zuschlages an Steuern und Umlagen auf die Mieter, anderenfalls Erhöhung der Miete um 100%.

7. Wiedereinführung der Bestimmung der früheren M. Seh. O. bezüglich der Zulässigkeit der Überwälzung der Kosten der Erhaltung und Verwaltung des Hauses in vollem Umfange (Abänderung der Bestimmung des § 8, Z. 2 und alinea 9 des gegenwärtigen Gesetzes).

Schließlich wird gegen die im Gesetze über die Vermögensabgabe für die Hausbesitzer fingierte Annahme eines 60%igen Vermögenszuwachses der Häuser, die seit 1914 im Besitze ein und desselben Eigentümers blieben, protestiert, weil dieser Wertzuwachses infolge des Zinssteigerungsverbotes in Wirklichkeit nicht besteht.

Sollte es aber bei dieser Bestimmung des Gesetzes über die Vermögensabgabe sein Verbleiben haben, so soll eine solche Erhöhung des Mietzinses gestattet werden, daß der mit Einschluß dieses 60%igen Zuwachses nach dem zur Vermögensabgabe ermittelte Hauswert sich mit 4% verzinst.

Auf Grund der vorstehenden Ausführungen stellen die Gefertigten den Antrag:

Der Senat wolle beschließen die Regierung aufzufordern im Sinne des oben angeführten ehestens in einer Gesetzesvorlage diese Abänderungen auszuarbeite und dem Senat vorzulegen.

Prag, am 15. Juli 1920.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 137.

a) Pokud jde o zákaz výpovědi, žádá se:

1. aby buď důvod výpovědí, uvedený v § 1, odst, 2, zákona o ochraně nájemníků, byl rozšířen na znění lednové osnovy tím, že se opět zařadí věta:

>... nebo chová se bezohledně a urážlivé k ostatním nájemníkům v domě<, takže výpověď z bytu lze dáti také těm nájemníkům, kteří buď sami nebo příslušníci jejich rodin nebo členové jejich domácnosti nebo osoby, jež vzali k sobě na byt, porušují kázeň a dobrý pořádek v domě a znechucují spolunájemníkům bydlení v domě, nebo aby opět byl obnoven důvod výpovědi dle znění § 7, odst. 2. dřívějšího nařízení o ochraně nájemníků ze dne 17. prosince 1918, č. 83 sb. z. a n.:

2. aby důvod výpovědi, uvedený v § l, odst, 5 byl rozšířen tak, že lze dáti výpověď, když majitel domu potřebuje bytu ve vlastním domě nejen pro sebe, ale i pro své příslušníky a aby zrušeno bylo vyloučení tohoto důvodu výpovědi v obcích, vybavených požadovacím právem bytovým;

3. aby řízení a rozhodování o přípustnosti výpovědi bylo odkázáno do sporného řízení;

4. aby vláda zakročila proti nepřípustnému zasahování ulice, když zabraňuje nucenému vyklizování bytů, z nichž nájemníci dostali soudní výpověď,

b) Pokud jde o zvyšování činží, žádá se:

5. osoby s příjmem přes 40.000 K nepodléhají obmezení ohledně zvyšování činže;

6. budiž dovoleno zvýšiti bez soudního povolení nejméně čí 50% činže, jež byly placeny l, srpna 1914 nebo smluveny při pozdějším prvním pronajmutí a buďtež přesunuty na nájemníky daně i přirážky, připadající na tyto činže, jinak budiž dovoleno zvýšiti činže o 100 procent;

7. budiž opět zavedeno ustanovení dřívějšího nařízení o ochraně nájemníků o tom, že jest přípustné přesunovati v plném rozsahu náklad, spojený s udržováním a správou domu (změna § 8, odst. 2., a alinea 9 nyní platného zákona).

Posléze se protestuje proti fingované domněnce, obsažené v zákoně o dávce z majetku, že hodnota domů, které jsou od r. 1914 majetkem téhož vlastníka, stoupla o 60 procent, poněvadž tento přírůstek hodnoty neexistuje následkem zákazu zvyšovati činže.

Kdyby však zůstalo platným toto ustanovení zákona o dávce z majetku, budiž dovoleno zvýšiti činže tak, že hodnota domu, vypočtená i se 60 procentním přírůstkem pro vyměření dávky z majetku, zúrokuje se 4%.

Na základě těchto vývodů navrhují podepsaní:

Senát račiž se usnésti vyzvati vládu, aby co nejdříve vypracovala osnovu zákona ve smyslu uvedených požadavků a předložila ji senátu.

V Praze dne 15. července 1920.

Knesch Zuleger, A. Lippert, Spies,
Oberleithner, Hangos István, Dr. K. Hilgenreiner, Fritsch, Jos. Luksch, Meissner, Jelinek.