Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 147.

Akce tak zv. "dárků lásky" z Ameriky dala tušiti nenadálý velký nával zásilek, jichž odbavení za normální celní procedury a při nejintensivnější činnosti celních orgánů bylo by vyžadovalo dlouhého času a bylo působilo zdržování a zpožďování dalšího tuzemského transportu a rozesílání zásilek jich adresátům.

Toho jsouc si vědoma uvažovala finanční správa o tom, jak by tomuto úkolu bez poškození interessu státního v době pokud možno nejkratší dostála.

Ve snaze za pokud možno nejjednodušším a nejrychlejším odbavením nahromadivších se zásilek vyvoláno bylo finanční správou usnesení ministerské rady, dle něhož normální odbavovací procedura zjednodušena byla tím, že bylo dovoleno odbavovati jednotlivé zásilky bez dovozního povolení, dále s prominutím manipulačního poplatku pro dovozní a vývozní komisi a dle paušálního cla t. j. s výměrou cla dle váhy bez jinak předepsané vnitřní prohlídky celního obsahu.

Opírajíc se o toto usnesení ministerské rady přiznalo ministerstvo financí naznačenou úlevu americkým zásilkám, které původně vstupovaly na území našeho státu přes celní úřad v Podmoklech-Děčíně a poštovním zásilkám, jichž dovoz poštovní správou k hlavnímu celnímu úřadu v Praze byl soustředěn.

Později počaly americké zásilky docházeti přes hlavní celní úřad v Ústí nad Labem; byla proto shora označená úleva také pro zásilky, tímto celním úřadem odbavované, rozšířena.

Byly tudíž proclívány a odbavovány u všech tří jmenovaných celních úřadů americké zásilky dle stejných zásad usnadněného celního odbavování; pouze ty zásilky, u nichž jednak z velké jich váhy, jednak také z okolnosti jiných dalo se souditi, že obsahují zboží pro obchod určené, a zásilky tabákové proclívány byly dle normálního způsobu.

Ministerstvo financí chápalo se každé příležitosti, aby mohlo zkoumati a přesvědčovati se o výsledcích této zjednodušené manipulace; při tom dospělo k přesvědčení, že vyskytující se stížnosti do zdlouhavého doručování zásilek zaviňovány jsou z větší části dopravními obtížemi zejména u zásilek, jichž další dopravu sprostředkují různí zasílatelé, anebo vůbec okolnostmi, které jsou mimo dosah finanční správy; tomu na příklad nasvědčuje ta okolnost, že dle zpráv hlavního celního úřadu v Ústí nad Labem jest u tohoto úřadu častým zjevem, že celá serie zásilek jest dříve odbavena, nežli jedna z odbavených zásilek bývá dále transportována, ježto dotyčný špeditér nemá dosti pracovních sil, aby je naložil a dále vypravil.

U vědomí politického i hospodářského významu těchto dárků věnuje ministerstvo financí i nadále urychlení jich odbavení všemožnou péči.

K druhému bodu interpelace jest podotknouti, že k zadržování peněžních zásilek amerických tuzemskými bankami došlo v důsledcích oběžníku ministerstva financí ze dne 29. ledna 1920, č. 3007/857-20.

Toto provisorní opatření vyvolaly výsledky provedeného šetření, že naši krajané v Americe z neinformovanosti o prekérní finanční situaci celé řady bank na Slovensku, poukazovali těmto ústavům své peníze, vydávajíce se takto v nebezpečí jich ztráty.

Ježto v mezičasí byla u četných ohrožených ústavů peněžních na Slovensku provedena opatření k ochraně nových vkladatelů po rozumu vládního nařízení z 19./12. 1919, č. 660 sb. z. a n., byl svrchu citovaný oběžník zrušen cirkulárním výnosem ministerstva financí z 15./5. 1920, č. 28.046/9976, čímž opět byl zjednán peněžní styk amerických krajanů s peněžními ústavy na Slovensku.

Jest tudíž tento bod interpelace bezpředmětným.

V Praze dne 21. září 1920.

Správce ministerstva financí:

Dr. Engliš, v. r.