Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

1. zasedání.

Tisk 148.

na interpelaci senátora dr. Witta a soudruhů

Co se týče odst. I. interpelace nařizuje § 14 odst. I. vyrovnávacího řádu z 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., že pohledávky neurčené v tuzemské měně mají býti uplatňovány v tuzemské měně v čas zahájeného řízení.

Dle §u 63 vyr. ř. platí, pokud vyrovnávací řád ničeho jiného nepředpisuje, předpisy konkursního řádu, tudíž též § 58, dle něhož přísluší cizozemským věřitelům stejná práva jako tuzemským, když vzájemnost je poskytována, ač-li státní smlouvy neb vládní prohlášení řádně uveřejněná něčeho jiného neobsahují.

Podle dohody mezi vládou Československé republiky a vládou rakouské republiky, prohlášené výnosem ministerstva spravedlnosti z 29. března 1919, č. 6336/19 (Věstník 1919, č. 5) pod č. 8 a ve "VdgBl. des deutsch österr. Staatsamtes für Justiz" 1919, str. 45 příslušníci Československé republiky budou míti jako věřitelé v konkursním a vyrovnávacím řízení před soudy rakouského státu totéž postavení jako jeho vlastní příslušníci.

Šetřením u soudů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nemohl jsem zjistiti, že by znám byl případ, v němž by domácí věřitelé se strany vídeňských soudů byli poškozeni tím, že vídeňské soudy ve vyrovnávacím řízení ve smyslu cit. §u 14 vyr. ř. naši čsl. koruně nepřiznávaly vyšší kurs, nežli rakouské.

Nedbají-li, jak dotazující se uvádějí, soudy vídeňské nebo snad i jiné soudy rakouské shora vytčené dohody z 19. března 1919, č. 6336, nepřiznávajíce koruně československé při účtování pohledávek československými příslušníky, splatných v Čsl. republice ve smyslu § 14 vyr. ř. odhadní cenu či kurs vyšší než má koruna rakouská a zkracují-li příslušníky čsl., jest ovšem také možným, že rakouští dlužníci a jich zástupci dohánějí tím věřitele čsl. hrozbou majorisace ku přijetí kvoty ve měně rakouské, aniž by o tom se soudy tuzemské oficielně dozvěděly.

Postup tento nelze schvalovati a jest pouze dalším důsledkem výkladu rakouských soudů o placení dluhů v Československé republice splatných a spočívá na rozhodnutí nejvyššího soudu ve Vídni z 21. října 1919, č. R I 115/19. Podle tohoto nálezu nemůže býti požadováno v bývalém rakouském státě placení dluhu smlouvou v korunách založeného pouze proto v korunách cizího národního státu, že jest v jeho území smluvní splniště (čl. 336 obch. z. § 905 obč. z., § 4 prov. nař. z 25. března 1919, č. 191 státní věstník zák.) a může dlužník, podal-li důkaz o tom, že byl zaplacen peníz v exekučním titulu v korunách bez bližšího udání uvedený - s příslušenstvím dlužníkem v korunách v Rakousku okolkovaných, vymoci si zastavení exekuce.

Na základě tohoto nálezu odpírají soudy rakouské výkon exekuce rozsudků odsuzujících rakouské dlužníky ku placení dluhů v československých korunách. Ministerstvo spravedlnosti žádalo již ve dvou případech státní úřad pro spravedlnost ve Vídni o nápravu a když přes to postup ten opakován, požádáno vyslanectví československé ve Vídni, aby zakročilo v cestě diplomatické. Podle mírové smlouvy St. Germainské čl. 248 mají totiž, pokud jde o náš stát, vyrovnány býti dluhy, jež mají býti zaplaceny neb uvěřeny, měrou a kursem, které ustanoví reparační komise, leda by se zúčastněné státy před tím dohodly. Jest tedy rozhodnutí soudu předčasné.

Jakmile podán mi bude doklad o nesprávném postupu rakouských soudů, o němž se pp. interpelanti zmiňují, budu, navazuje na právě dotčené případy, žádati za odpomoc v cestě diplomatické, při čemž po případě pohrozím výpovědí dohody o vzájemné reciprocitě.

Co se tkne odstavce druhého interpelace jest tato neodůvodněnou.

Vyrovnávací řízení předpokládá účastenství nejen dlužníka ale i věřitelů. Nemůže-li se věřitel osobně k roku o narovnání dostaviti, může tak učiniti i plnomocníkem, který nemusí býti advokátem. Podle §u 49 vyr. řádu jest pouze výrok soudu, že narovnání je potvrzeno, veřejně vyhlásiti. Proto také ve vzorci vyřízení zavedeném nařízením ze 17. prosince 1914, č. 89 věstníku ministerstva spravedlnosti a sice ve vzorci č. 62 o potvrzení vyrovnání, jest předepsáno pouze uvésti dlužníka, věřitele jen všeobecně, dále den roku vyrovnacího, skutečnost potvrzení vyrovnání a krátké důvody toho a kolik osob, v jaké výši pohledávek pro a kolik proti hlasovalo. Návrh narovnací připojen jest v opisu již ku žádosti na zavedení řízení a dodá se dle vzorce č. 57. při zahájení řízení všem věřitelům. Dle §u 37 vyr. řádu není přípustna změna tohoto návrhu, nejsou-li všichni ku hlasování oprávnění věřitelé při roku narovnacím přítomni, leč byla-li by příznivější pro věřitele. Vedle toho přísluší dle §u 52 vyr. řádu každému účastníku, který s narovnáním výslovně nesouhlasí, právo stížnosti do potvrzení narovnání.

Přes to, aby všechny pochybnosti předem vyloučeny byly, obmýšlím soudům dáti poučení - aby jak již některé krajské soudy o své újmě činí - do vzorce č. 62 vyr. řízení pojaly též krátce obsah konečného vyrovnávacího návrhu, jenž se potvrzuje, zejména aby uvedly kvotu, ku jejímuž placení věřitelům se dlužník zavázal a měnu, ve které sluší platiti. Co se týče soudů v ostatním území býv. Rakouska, bude na to pamatováno při jednáních, jež se, nyní zahájí.

V Praze dne 18. září 1920.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Popelka, v. r.