Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 164.

Otázka výživy lidu a její správná regulace byla samozřejmě kromě kulturních otázek nejdůležitějším problémem v každém národě a v každém státě. Kolem ní se vezdy otáčel celý život jednotlivců i států, od ní závisel pokoj a mír u národů ve státech. Ona byla také zhusta hlavní příčinou bojů a sporů světových, sporů a rozvratů mezi vrstvami společenskými v jednotlivých státech a vedla k úpadku nebo i zániku celých vrstev společenských, ano i národů a států.

Otázka výživy obyvatelstva - nehledě k občasným živelním katastrofám, jež mají neblahý vliv na obživu lidu v dotčené zemi nebo oblasti - souvisí s hospodářským životem v celém světě i v jednotlivých státech.

Že tomu tak, ukázala nejlépe světová válka. Rozvrácený hospodářský život, způsobený válkou v celém světě, měl v zápětí i poruchu ve výživě lidu. Válka přerušila a znemožnila přirozený hospodářský život i vývoj.

Jednotlivé státy k vedení války chápaly se násilných prostředků. Poněvadž obyvatelstvo bylo válečnými úkony odtrhováno od vlastního povolání a od přirozeného života, zejména i po stránce obstarání řádné a náležité výživy a poněvadž státům běželo o to, aby i za abnormálních poměrů dostalo se jmenovitě vojsku kromě válečného střeliva také potřebné potravy tělesné i při jejím nedostatku v zemi, zabrána byla státem výroba zemědělská a z části průmyslová a zavedeno bylo vázané hospodářství státní a výroba byla pomocí ústředen obilních zmonopolisována.

Zabráním veškeré výroby zemědělské přestal býti stav zemědělský svobodným stavem, přestal býti stavem výrobním a stal se vlastně na své vlastní hroudě státně placeným nádeníkem, čímž utrpěl nesmírně na své mravní hodnotě a významu, jako základní sloup státu. Jest velmi důležito rozhodnouti a rozhodnutí to má velkou zásadní důležitosti pro přítomnou dobu - byl-li stát oprávněn provésti monopolisaci s výrobky zemědělskými vůbec bez souhlasu zemědělců a zdali důvody, jež ho ke kroku tomu vedly, byty opodstatněné a správné. Napřed by bylo dlužno dáti zásadní a správnou odpověď na otázku, zda-li stát jest oprávněn vůbec prováděti kdykoli a čímkoli monopolizaci resp. i socialisaci.

Samo o sobě nelze na otázku tuto určitou a nezvratnou odpověď dáti. Zde rozhodují mravní momenty a mravní vyšší důvody. Zdá se mi, že nejsprávněji odpovím, když řeknu: Stát není sám o sobě oprávněn ku všeobecné monopolizaci výroby vůbec, zemědělské výroby zvláště, leč v případech výminečných z důvodů vyšších a to jen když by bylo naprosto jasně dokázáno, že by v určité době a v určitém případě monopolisace všeobecnému dobru mnohem více prospěla, než-li soukromé hospodářství. Nebudu zkoumati a nechci rozhodovati, zda-li za války v minulé době rakouský stát byl oprávněn zavésti nucené státní hospodářství se zemědělskými výrobky a zda-li důvody k tomu byly mravně oprávněné, vycházely-li z pohnutek vyšších. Nám musí běžeti o dobu přítomnou, o hospodářský rok 1920-21. My musíme vážně, věcně, správně a nestranně sine ira et studio prozkoumati hospodářské a vyživovací poměry v naší republice a bedlivě uvážiti, zda-li naše vláda byla oprávněna i pro příští rok vázané státní hospodářství zaváděti a zda-li její důvody vyvěrají opravdu z vyšších mravních všeobecně i státu prospívajících momentů. A tu prohlašuji s plným vědomím své odpovědnosti před svým svědomím a v zájmu státu a všeho obyvatelstva, jak výrobního zemědělského, tak i spotřebního, že vláda nebyla oprávněna zabaviti veškeru zemědělskou úrodu a obchod s ní v té míře a v tom rozsahu, jak to právě učinila a že odůvodnění jejího nelze správným a pravdivým uznati a že tedy ho nelze vůbec schváliti. Oprávněnost tuto popírám a zamítám z důvodů formálních i věcných. Předně z formálního důvodu. Ačkoliv vláda se opírá o zmocňovací zákon ze dne 1. dubna 1920, přece bylo její povinnosti, ve formě návrhu zákonu věc tak eminentní důležitosti dáti k rozhodnutí oběma zákonodárným sborům, když oba právě zasedají. Proto musí i národo-hospodářský výbor proti takovému postupu vlády protestovati.

Vláda nemůže uvésti pro svou státní nucenou vyživovací správu věcných důvodů, jež by byly nesporny a naprosto jisty. Co se všeobecně za důvod jako unum necessarium pro nynější vázaný systém káznicový uvádí? Nemůžeme prý se svými zemědělskými plodinami a výrobky vystačiti a kdyby za těchto poměrů byl zaveden volný obchod, nemohlo by si konzumující obyvatelstvo, hlavně pracující lid, ani tolik pro své živobytí zaopatřiti, co se mu posud dostává, z čehož by pak povstala nespokojenost a bouření se lidu a porucha ve správě státní. Jest pravda sice, že nejsme v republice soběstačnými. Ale já se táži. Byli jsme před válkou ve staré říší soběstačnými? Nebyli jsme ve značné míře odkázáni na dovoz, obilí a mouky z ciziny, hlavně z Ameriky, Ruska a Balkánu? Rozdíl mezi zásobovacími poměry předválečnými a z nynějška spočívá v tom, že z volného obchodu před válkou jsme si opatřovali potřebné výrobky snadno a rychle v cizině i doma, kdežto nyní ten závazek převzal na sebe sám stát, když zavedl nucené hospodářství a vázaný obchod. Já se však táži: Vyplnil stát tento závazek vůči konsumentům? Byl vůbec s to, aby povinnosti své dostál, aby mohl s dostatek plodin a výrobků doma zajistiti a v cizině zaopatřiti? Zkušenost a skutečnost a celá krise zásobovací dokazuje, že celé nucené státní hospodářství zkrachovalo, že se neosvědčilo a že stát ani mravní síly ani dosti moci ani schopnosti nemá, aby tento úkol sám pomocí vyživovacích organisací čili centrál mohl provésti.

Jak ministerstvo zásobování, tak i posavadní centrály a všechny zásobovací organisace, jež stojí mnoho milionů peněz, se neosvědčily. Ministerstvo nezajistilo zavčas potřebné kvantum produktů v cizině a doma nepřirozenou, pochybenou organisací výkupů u producentů, nespravedlivě prováděnou kontingentací, násilnými rekvisicemi, jakož i těžkopádnou distribucí mezi spotřebný lid, vyvolalo všeobecnou nespokojenost mezi zemědělci a neuspokojenost mezi spotřebiteli.

Nuže, co z toho všeho vyplývá? Odstraniti bez odkladu nynější pochybený a zhoubný systém vyživovací státního hospodaření, jakož i všech organisací s ním souvisejících a nahraditi jej systémem přirozeným, organisací lepší, organisací demokratickou a lidovou, svobodnou organisací jak producentů tak i konsumentů, které je nevyhnutelně potřeba, aby byla obnovena důvěra jedněch ke druhým - konsumentů k producentům - a která by vedla k vzájemné pospolitosti všech vrstev produkujících i konsumujících. Nynějším nuceným státním hospodařením propast mezi oběma vrstvami společenskými strašně se rozšířila a nedůvěra lidu zemědělského ke všem zařízením vládním v té míře vzrostla, že může vésti k hotovému pozdvižení vůči státu, které by končilo pasivní resistencí, po případě i revoltami. Naši zemědělci velmi těžce nesou toto pro svobodné občany nedůstojné a nedemokratické jho vázaného státního hospodářství, zvláště uváží-li se, že obchod s ostatními výrobky, ať již jsou jakékoliv, je volný, ač nedostatek těchto jest snad ještě větší, než výrobků zemědělských.

Zemědělci jsou ke všem obětem i největším ochotni, bude-li nucené státní hospodářství zrušeno a výkup zemědělských plodin svěřen hospodářským korporacím a legitimním obchodníkům. Nesrovnává se tudíž s pravdou, že způsob obhospodařování s plodinami zemědělskými jest rolníkům lhostejný, jen kdyby v poměru ke stanoveným cenám za ně obdrželi všechny ostatní potřeby, jako šatstvo, obuv, řemeslnickou a dělnickou práci, hnojiva, krmiva a j.

Rolníci jsou ochotni odvésti, pokud lze i největší kontingent obilí z oseté plochy, bude-li ovšem správně a spravedlivě vyměřen a rozvržen a přebytek k vlastnímu upotřebení ponechán. Je-li u zemědělců největší ochota a nejlepší vůle, vše učiniti a obětovati k zabezpečení výživy obyvatelstva v republice bez nuceného státního hospodaření, pak jest nemenší povinnost vlády, by vyšla zemědělcům vstříc a vše zase ona učinila a podnikla, co jest její povinností. Svatou povinností vlády jest, aby neprodleně v cizině zakoupila a zabezpečila potřebné kvantum zemědělských plodin a výrobků k výživě lidu, třeba i za cenu kompensací. Dále aby se postarala v cizině i doma o vydatnou výpomoc ve příčině zvýšení výroby zemědělské. Stane-li se tak a uvolní-li se obchod s novou úrodou všech zemědělských plodin a výrobků, mohu s jistotou ubezpečiti, že zemědělci daleko více odevzdají pro všeobecnou potřebu a spotřebu než dosud a než se vládním nařízením žádá a že bude úplně normální výživa všeho obyvatelstva po celý rok zabezpečena a že nebude třeba žádných násilných opatření, jen bude-li o řádnou výkupní a distribuční i prodejní organisaci zároveň postaráno.

Než nikde neslyšeti, že by vláda byla svou povinnost náležitě vykonala a že by v cizině, hlavně v Argentině, kde veliké zásoby plodin z roku 1919 jsou uloženy, byla už o nákupy potřebné se postarala, právě tak jako vloni toho zavčas neučinila. Zdá se, že schválně a z patrných úmyslů s nákupy těmi vláda otálí, aby taktéž mohla obhájiti svůj státně-kázeňský systém monopolisačního hospodářství. Vždyť zajištěný nákup plodin zemědělských a výrobků v cizině je conditio sine qua non pro uvolnění sklizně a obchodu.

Proto zemědělští producenti jsou vládním nařízením o zabavení sklizně pro rok 1920 nanejvýše roztrpčeni a to tím více, jelikož vláda se ani nepokusila o souhlas nebo dohodu s nimi vůbec a že bez nich a proti nim jedná a že bez parlamentárních sborů zákonodárných o své újmě nařízení vydává. Zemědělci nejen zamítají toto vládní nařízení, nýbrž i ohrazují se proti instituci placených výkupčích, aby se mezi sebou o rozdělování kontingentů po okresích a na obcích ještě přeli a hašteřili. Jest s podivením, že také organisace konsumentu nečiní žádného odporu proti vládnímu nařízení o zabavení sklizně, když i ony s posavadním zásobováním jsou nespokojeny a konsumenti valně zkracováni, když přece letos lze očekávati, že za stávajících poměrů a při rozhořčenosti lidu rolnického ještě horší zásobení a obživa spotřebitelů nastane než byla dříve. V Německu na příklad, kde jsou mnohem horší a těžší vyživovací poměry, vyslovily se konsumní spolky ohromnou většinou proti státnímu hospodaření a sice na sjezdu v Harzburgu, konaném 14. června. Referent poukazoval na to, že vázané hospodářství není více účelným a že právě v zájmu širokých vrstev musí býti odstraněno. Přimlouval se pro brzké uvolnění bramborů a konsumního obilí, jakož i pro okamžité uvolnění masa, mléka a tuků. Toto rozdílné stanovisko konsumních družstev u nás a v Německu je věru příliš nápadné a svědčí mimo jiné o tom, že u nás učinilo se z otázky vyžívovací politicum a že tedy neposazuje se se stanoviska věcného, se stanoviska všeobecného prospěchu, nýbrž se stanoviska stranického a agitačního.

Než ani vláda, tím méně zákonodárné sbory, nesmí otázku vyživovací pro celý stát a pro všechny třídy ve státě eminentně důležitou, jednostranně nebo povrchně odbývati, zvláště nyní za napjaté mezinárodní situace zahraniční a za nebezpečného rozrušení kulturního, politického, národnostního, sociálního i hospodářského ve státě samém. Když vláda nečiní povinnosti a mimo to samovolným vydáváním nařízení o zabavení sklizně jak zemědělce tak oba zákonodárné sbory bagatelisuje, musí zakročiti tyto samy a to v zájmu své cti a práva, jakož i v zájmu všeho obyvatelstva, jakož i neústupně na tom trvati, aby ve formě zákona rozhodnutí se stalo, jak to také učinilo národní shromáždění v Rakousku dne 8 t. m. K uvolnění sklizně a k uvolnění obchodu s životními potřebami, zvláště zemědělskými, musí býti přikročeno už z té příčiny, že volný obchod jest vůbec jedním z nejhlavnějších prostředků k odstraňování drahoty a k přirozené regulaci cennové.

Z uvedených příčin a důvodů Narodohospodářský výbor navrhuje:

Senáte, račiž se usnésti:

1. Senát Národního shromáždění vyslovuje politování nad tím, že vláda nepředložila k ústavnímu schválení oběma sněmovnám osnovu zákona o zajištění a uspořádání výživy obyvatelstva pro rok 1920-21.
2. Vládě se ukládá, aby zakoupila ihned v cizině, jmenovitě v Americe potřebné kvantum životních potřeb, jež s odevzdaným kontingentem hospodářských plodin a výrobků od producentů domácích na celý rok k výživě lidu by úplně dostačovalo.
3. Jakmile toto potřebné kvantum bude zajištěno, vládě se ukládá, aby posavadní nařízení odvolala a bez průtahů předložila k ústavnímu jednání oběma sněmovnám novou osnovu zákona o úpravě obživy obyvatelstva a o zrušení centrál.
4. Vládě se ukládá, aby k povznesení zemědělské výroby použila všech vhodných prostředků, jmenovitý aby se postarala doma i v cizině o dostatek umělého hnojiva, šlechtěného osiva, vhodných strojů a nářadí, zvláště však nejrychlejší provádění melioračního zákona ze dne 20. prosince 1919.

V Praze dne 4. října 1920.

Předseda:

Hyrš, v. r.

Zpravodaj:

Vincenc Ševčík, v. r.