Senát Národního shromáždění. R.Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Československý ústav pro výrobu ser, založený hned po převratu Karlem Amerlingem za vydatné pomoci prvního ministra národní obrany senátora Václava Klofáče (rozkaz pres. MNO. č. j. pres. 271/1918) v budově bývalé vojenské kadetky v Hranicích na Moravě, musil se z této vystěhovati během roku 1920, ježto místností těch bylo třeba ku zařízeni československé vojenské akademie v Hranicích.

Při návštěvě ministra V. Klofáče v ústavě hranickém dne 22. července 1919 bylo smluveno, že ministerstvo národní obrany ústav přemístí a že v této věci začne jednání mezi řídícím lékařem ústavu s jedné strany a ministerstvem národní obrany s druhé strany. Dna 18. srpna 1919 konala se schůze ministerstva národní obrany v záležitostech zařízení odborné vojenské školy a. dr. Amerling byl ke schůzi té pozván právě za účelem dohody o uvolnění místa přemístěním ústavu. Na této poradě usneseno přemístění ústavu výnosem ministerstva národní obrany č. j. 1807-VIII.

Dr. Amerling dne 19. srpna 1919 jednal o této věci se zdravotním chefem ministerstva národní obrany, drem Fisherem a ten ho pověřil, aby s drem Hachlou v době nejkratší našli vhodné místo pro ústav (MN0.9390/V.). Dr. Amerling rozjel se po různých místech v Čechách a ve Smečně našel vhodný objekt, zámek a dvůr, který by se byl dobře pro ústav hodil. O objekt bylo ministerstvem národní obrany zadáno, ale objekt hlavně pro odpor vnuceného správce rady Kučery v ministerstvu zemědělství nebyl ministerstvu národní obrany postoupen.

Dne 24. října 1919 dopsal dru Amerlingovi podplukovník Nebeský podruhé, aby ve vlastním zájmu předložil jemu nové návrhy míst, kam by mohl ústav býti přemístěn, ježto proti zabrání Smečna jest kladen se strany ministerstva zemědělství veliký odpor. Dr. Amerling začal znova hledati v Čechách a na Moravě a zde našel v Ivanovicích objekt velmi vhodný, který po velikém úsilí konečně ministerstvo zemědělství ministerstvu národní obrany zabrati svolilo. Ministerstvo národní obrany zažádalo přípisem ze dne 18. prosince 1919, č. j. 3213/VI.-26, u ministerstva veřejných prací, resp. u meziministerské komise o zabrání Ivanovic k účelům umístění ústavu a tato komise ve své 20. schůzi dne 18. prosince 1919 se usnesla, aby zemská správa politická v Brně výjimečně bez předchozího schválení ministerské rady provedla ihned zábor zámku Ivanovického s přilehlými budovami podle zákona ze dne 11. června 1919, č. 332 sb. zák. a nař. Ministerská rada schválila pak tento zábor ve schůzi, dne 2. ledna 1920.

Netřeba připomínati, že všechna tato jednáni urychlil dr. Amerling nesčetnými osobními intervencemi a zákroky.

Ministerstvo národní obrany o tomto usnesení uvědomilo dne 15. ledna 1920, č. j. 3314-VI.-26, intendanci československého zemského vojenského velitelství v Brně, zemskou politickou správu v Brně, zdravotní oddělení ministerstva národní obrany, ministerstvo veřejných prací, ministerstvo zemědělství a československý ústav pro výrobu ser v Hranicích. Zároveň ministerstvo zemědělství oznámilo usnesení meziministerské komise vnucenému správci panství ivanovického a uložilo mu, aby ústavu pokud možno vstříc přicházel, a zemské politické správě v Brně uložilo, aby další opatření ve věci potřebné učinila a nájemné ustanovila.

Zemská politická správa v Brně nařídila výnosem ze dne 27. prosince 1919 okresní politické správě ve Vyškově, aby provedla vyšetření stran záboru, a okresní politická správa vypsala komisi na den 8. ledna 1920. Při této komisi podal zástupce majitele panství poslanec dr. Kyjovský z Brna protest proti záboru, který byl ministerstvem veřejných prací zamítnut výnosem. č. j. 17.482 ze dne 13. dubna 1920.

Ministr národní obrany V. Klofáč dal dne 1. února 1920, č. pres. 300, rozkaz panu sanitnímu chefu, aby ústav byl definitivně přeložen do Ivanovic. Dne 4. února 1920 na základě tohoto rozkazu dal sanitní chef dr. Fisher dru Amerlingovi ústní rozkaz, aby se ihned začalo s adaptacemi v Ivanovicích. Dne 24. února 1920 došel pak ústavu rozkaz sanitního chefa č. j. 515.083 NO. 31, že ústav musí přesídliti do Ivanovic v době nejkratší a že po přesídlení do Ivanovic bude komisionelně předán ministerstvu veřejného zdravotnictví. Vedle toho Národní shromáždění na návrh posl. Budínského, podepsaný poslanci všech politických stran na Moravě se usneslo, aby ústav byl přemístěn do Ivanovic a zůstal Moravě zachován.

Na základě toho začalo zemské stavební ředitelství v Brně ihned s adaptačními pracemi v Ivanovicích, které byly ku přesídlení ústavu a zahájení jeho činnosti nezbytně nutný. Ježto nebylo by bývalo vůbec možno začíti s adaptačními pracemi letošního roku, kdyby bylo třeba teprve zadati v Praze u ministerstva národní obrany o položku na tyto adaptace, která mohla přijíti do rozpočtu teprve na rok 1921, navrhlo zemské stavební ředitelství v Brně stavebnímu odboru ministerstva národní obrany, že náklad na adaptace uhradí se z peněz povolených ministerstvem národní obrany ústavu na jeho zařízení presidiál. výnosem MNO. č. j. 271 z roku 1918. Stavební odbor ministerstva národní obrany tento postup přípisem ze dne 12. února 1919, čís. jed. 350.871, schválil.

Tak začato s adaptacemi, jež pokračovaly velmi rychle a v měsíci říjnu roku 1920 byly tak daleko, že ústav mohl se do Ivanovic přestěhovati a v činnosti pokračovati.

S ministerstvem veřejného zdravotnictví a to s ministrem drem V. Šrobárem a státním tajemníkem drem J. Semerádem smluvil dr. Amerling hned po převratu, že ministerstvem národní obrany vybudovaný ústav převezme do své správy ministerstvo zdravotnictví. Ale ve státní zdravotní radě, hlavně působením profesorů dra Hlavy a dra Honla bylo naléháno na to, aby ústav nebyl přemístěn do Ivanovic, ale aby byl umístěn v Praze. A tak ministerstvo zdravotnictví, podléhajíc vlivům a usnesením odboru státní zdravotní rady, resp. nátlaku obou zmíněných profesorů, nedbalo původních úmluv svrchu zmíněných, nejednalo vůbec se zakladatelem ústavu drem Amerlingem, ale o své újmě se rozhodlo, že ústav si samo převezme a umístí jej v Praze do městských jatek. Jako jediný důvod, který mohlo ministerstvo zdravotnictví pro své jednáni uvésti, byl, že ústav chce mít pob1íž ministerstva.

Ale proti jedinému tomuto důvodu, který jest velmi slabý, mluví řada pádných důvodů proti umístění ústavu v Praze a na městských jatkách a mluví velmi rozhodně pro umístěni ústavu v připravených místnostech v Ivanovicích. Důvody ty jsou následující:

1. Proti umístění ústavu v pražských jatkách mluví důvody hygienické. Tam, kde se pro velkoměsto poráží dobytek podle hygienických zásad, nesmí se současně pracovati s mikroby, jež jsou původci všech nakažlivých nemocí. Vzniklo by tak. veliké nebezpečí nákazy pro obyvatelstvo města Prahy a zodpovědnost za to nemůže převzíti ministerstvo zdravotnictví, které jest nejvyšším zdravotním orgánem státním.

2. Ani na jatkách, ani kde jinde u Prahy není dosud pro ústav nic adaptováno ani připraveno. Adaptace podobné budou dnes vyžadovati náklad nejméně 2-3 mil. korun a krom toho vyžadovaly by aspoň jeden rok času. Poněvadž adaptace v Ivanovicích stály náklad dosud značný, jest vynakládání peněz na adaptace nové pouhým plýtváním státním majetkem, které je dnes naprosto zbytečným, ježto v Ivanovicích jsou všechny potřebné adaptace pro ústav provedeny. To při dnešním stavu státních financí není věcí lhostejnou.

3. V Ivanovicích jsou připraveny byty pro lékaře a pro personál ústavní, které v Praze nebude možno získati. Při dnešních bytových poměrech lze těžko doufati, že bez zaopatření bytů bude možno získati lékaře a personál dobrých kvalit k vedení ústavu nezbytně nutných.

4. Ježto v přítomné době není krom Ivanovic jiného místa vůbec, kde by ústav mohl pokračovati ve výrobě ser a vaccin, jest dnes a bude na dlouho činnost ústavu přerušena. Naši lékaři a lekárníci budou nuceni opět kupovati sera v ústavě vyráběná v cizině. Tomu dalo by se ještě dnes snadno předejíti, kdyby ústav dle původních disposic byl co nejrychleji přemístěn do Ivanovic, kde by mohl dále nerušeně ve své činnosti. pokračovati.

Na základě těchto důvodů, které mluví tak jasně pro umístění ústavu do Ivanovic, nelze si jinak vysvětliti úsilí některých činitelů v ministerstvu zdravotnictví, než tak, že nejde jim tu o důvody věcné zdaru ústavu a našemu lékařskému snažení prospěšné, ale že jde tu o důvody rázu zcela jiného. Dle posledních událostí a dle obžaloby vznesené na dra Amerlinga lze dokumentárně prokázati, že jde o důvody čistě osobní.

Na základě tuto pověděného ptají se podepsaní pana ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

1. Jsou tyto svrchu zmíněné okolnosti, za kterých dochází k zastavení činnosti ústavu a k jeho přemístění do Prahy panu ministru dokonale známy a je pan ministr ochoten dáti vyšetřiti pravý stav věci a slyšeti zakladatele ústavu dra K. Amerlinga?

2. Co hodlá pan ministr podniknouti, aby činnost ústavu dnes k veliké škodě našeho obyvatelstva přerušená, byla obnovena v době nejbližší, a co hodlá podniknouti pan ministr, aby investice uložené do adaptací v Ivanovicích nepřišly na zmar a aby tak neplýtvalo se zbytečně jměním republiky?

3. Co hodlá pan ministr podniknouti, aby úředníci v jeho ministerstvu dbali smluvených úmluv a respektovali usnesení ministerské rady a Národního shromáždění a neměnili jich o své újmě bez závažných důvodu a bez schválení oněch instancí, které v daném smyslu se usnesly?

V Praze, dne 26. října 1920.

Ferd. Šťastný, Rud. Pánek, Dr. Krejčí, Dr. Ant. Klouda, Dr. Veselý, Jos. V. Klečák, Č. J. Lisý, Dr. Ot. Krouský, Ant. Svěcený, J. Havlena.