Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Tisk 170.
Návrh
senátorů Dra Adolfa Procházky, Dra Jana Karase, Dra J. Mudroně, Dra L. Krupky a dalších členů senátu Národního shromáždění
na částečnou změnu zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a o podmíněném propuštění.
Důvody:
Nynější ustanovení zákona a podmíněném odsouzení jsou tak dalekosáhlá, že nutno toho zákona používati ve velmi četných případech.
Následkem toho trpí právní vědomí lidu a zakořeňuje se v něm názor, jednak že není spravedlivého zadostiučinění za spáchané bezpráví, jednak že vůbec osobám posud netrestaným lze beztrestně páchati činy trestní.
Tak vinník nebojí se trestu a poškozený ztrácí důvěru v ochranu zákona.
Nutno proto obmeziti podmíněná odsouzení o propuštění na případy, které skutečně vším právem zasluhují tohoto dobrodiní zákona a nutno ponechati presidentu republiky, aby v jiných odůvodněných případech trest prominul neb zmírnil.
Nával žádostí o milost podle § 411 tr. ř. trvavší delší dobu po převratu, přestal a zjednodušeným řízením o těchto žádostech soudům nepřibude více práce, než přináší provádění podmíněných odsouzení.
Též změnu některých ustanovení trestního práva podle opatření Stálého výboru ze dne 4. srpna 1920, č. 480 sb. z. a n., podle nichž sazby těžkého žaláře od 5-10 let sníženy na sazby těžkého žaláře od jednoho roku do 5 let, případně podle nichž veřejný žalobce může navrhnouti jako hlavní trest ztrátu svobody do šesti měsíců, káže nutně, aby obmezena byla ustanovení o podmíněném odsouzení a propuštění.
Z těchto důvodů navrhujeme vydání zákona:
Zákon
ze dne.............................................................1920,
jímž částečně se mění zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a o podmíněném propuštění.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek 1.
Ustanovení § 1, 2, 3, 6 a 10 zákona ze 17. října 1919, č. 562 sb. z. a n., se mění a budou zníti takto:
§ 1.
(1.) Soud může mimořádné odložiti výkon trestu peněžitého a trestu na svobodě, nepřesahujícího dobu tří měsíců, má-li z podstatných a velmi důležitých důvodů za to, že odsouzený povede pořádný život a že tudíž výkonu trestu není zapotřebí. Do doby třech měsíců se včítá i náhradní trest, uložený pro případ nedobytnosti vedlejšího trestu na penězích.
(2.) Osvědčí-li se vinník takto podmíněně odsouzený v době zkušebné, pokládá se za to, že nebyl odsouzen.
§ 2.
Podmíněné odsouzení je vyloučeno, jestliže byl vinník již dříve odsouzen pro zločin nebo vůbec pro čin spáchaný z pohnutky nízké a nečestné.
§ 3.
(1.) Doba zkušebná počíná se dnem, kdy nabylo právní moci usnesení povolující odklad. Činí rok až tři léta, jde-li o trest peněžitý neb o trest na svobodě do jednoho měsíce a dvě až pět let, jde-li o trest větší.
(2.) Byl-li vedle trestu na svobodě uložen také trest peněžitý, rozhoduje o délce doby zkušebné úhrn hlavního trestu a trestu náhradního, stanoveného pro případ nedobytnosti trestu na penězích.
§ 6.
Soud nařídí výkon trestu:
1. objeví-li se dostatečně, že odklad neměl býti podle § 2 povolen,
2. oddal-li se odsouzený v době zkušebné nezřízenému piti neb hráčství, zahálčivému neb nemravnému životu,
3. jedná-li, ač byl napomenut, ve vážných bodech proti uloženým mu obmezením neb odpírá-li bez důvodu nahraditi škodu neb dáti zadostiučinění,
4. byl-li odsouzen pro zločin, nebo pro čin z pohnutky nízké a nečestné, spáchané po vynesení rozsudku, o jehož odklad jde.
Byl-li odsouzen pro přečin nebo pro přestupek pro čin, který nebyl spáchán z pohnutky nízké nebo nečestné, určí soud podle povahy činu i podle ostatních okolností, má-li býti odložený trest vykonán. Úhrnný trest podle § 96 uherského trestního zákona vyměřiti však nesmí. Byl-li vinník odsouzen pro skutek spáchaný před tímto rozsudkem, rozhodne soud vynášející pozdější rozsudek nebo soud jmenovaný v § 518 uherského trestního řádu, v mezích §§ 1 a 2 o tom, mají-li býti vykonány oba tresty či má-li býti podmíněně odložen také trest dodatečně přisouzený nebo trest úhrnný, jenž má býti ustanoven podle § 517 uherského trestního řádu. V tomto případě platí zkušebná doba, stanovená při pozdějším odsouzení nebo při určení úhrnného trestu také pro odsouzení. první. Vynáší-li pozdější rozsudek soud okresní, kdežto podmíněné odsouzení vyslovil soud sborový nebo soud porotní, přísluší rozhodnutí o odkladu soudu sborovému, o úhrnném trestu toto ustanovení neplatí.
§ 10.
Odpykal-ti si ten, kdo byl odsouzen k trestu na svobodě delším třech měsíců, kratším však než rok, dvě třetiny trestu, nejméně však 3 měsíce, pak kdo byl odsouzen k trestu na svobodě delšímu jednoho roku, polovici nejméně však sedm měsíců, a kdo byl odsouzen na doživotí, nejméně patnáct let, budiž podmíněně propuštěn na svobodu, jestliže se dá souditi, že se bude na svobodě řádně chovati. Při tom budiž vzato v úvahu zejména jeho chování v trestu, pak předešlý způsob života, jeho povaha a poměry, jež ho čekají na svobodě.
Článek 2.
(1.) Výkon tohoto zákona ukládá se ministrům spravedlnosti a národní obrany.
(2.) Účinnosti nabude zákon tento patnáctého dne po svém vyhlášení.
V ohledu formálním navrhujeme, aby návrh přikázán byl právnímu výboru. Finančního zatížení není.
V Praze dne 26. října 1920.
Dr. Adolf Procházka, Dr. J. Karas, Dr. J. Mudroň, Dr. L. Krupka.
J. Lorenc, Dr. Fr. Reyl, Theodor Walló, Juraj Dúrčanský, Valoušek, Zavoral, Dr. Stojan, Kadlčák, F. Šabata, Jílek, Šachl, Dr. J. Kovalík.