Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Tisk 172.
Interpelace.
senátorů Vincence Ševčíka, Juliusa Klimko, Juraje Dúrčanského, Dra. Kovalíka a soudruhů
na pana předsedu ministerstva
o stranickém a násilnickém vystupování vojska ve veřejnosti, a na schůzích o veřejných projevech jmenovitě o famosním přípisu p. generál. inspektora J. S. Machara.
Ve všech státech, kde panuje právo a pořádek, jest moc vojenská oddělená, jakožto instituce celostátní od moci politické a nestrpí se tam, aby vojáci mísili se do sporů stranických, do bojů náboženských nebo politických a aby své smýšlení projevovali stranickými projevy politicko-náboženskými urážlivým způsobem, nebo docela se dopouštěli provokací, brutálnosti a násilí. Bohužel v naší republice od jejího založení vyskytují se stále u našeho vojska zjevy, které nesvědčí o tom, že panuje v něm duch ukázněnosti a nestrannosti a že jest spolehlivým ochráncem práv a pořádku ve státě.
Zvláště na Slovensku dopouštělo se vojsko v mnohých případech zločinů rušení náboženství a rušení veřejného klidu a pokoje, takže právě tyto zlé skutky jejich jsou jednou z hlavních příčin, proč všechen lid na Slovensku i ten nejpokojnější a nejvěrnější se cítí nespokojeným a od Čechů a od republiky se odvrací. Ale nejvíce jedna vrstva obyvatelstva zakouší posud zlobu vojenských příslušníků na Slovensku. Jest to katolický lid slovenský a slovenská strana ludová. To co se namnoze podniká proti nim v ohledu náboženském a politickém jest výkonem barbarské kultury, jest známkou pokleslosti ducha křesťanského a svědčí o tom, že ani vojáci se neřídí známými slovy presidentovými, že u nás není nesvobody náboženské ba docela, ani samozřejmou zásadou, že není nesvobody politické. Nechceme připomínati známá fakta o projevech nepřátelských a rouháních proti katolickému náboženství, zmiňujeme se jen o provokacích a násilnostech v ohledu politickém, jichž se dopouštěli vojáci v poslední době proti kat. lidu slovenskému ano i proti ludovým poslancům na veřejných schůzích jako ku příkladu v Pruském a v Námestově. Vždyť sám poslanec Hlinka není už jist svým životem před soldateskou. Že ty věci u nás až tak daleko dospěly nelze se tomu diviti, když se beztrestně trpí, aby na nejvyšších místech vojenských se pronášely tendenční a katolicismu nepřátelské projevy jak to ku př. učinil pan gen. inspektor čest. vojska Machar v odpovědi legionářům v Liberci, kteří žádali o odstranění sochy císaře Josefa II. Pan gen. inspektor nejen pardonuje tohoto panovníka z rodu Habsburgského, nýbrž docela jej vojákům za osvícený vzor staví, protože prý byl nepřítelem poutí, zázraků a jiných přežitku středověkých. Ano rušení klášterů a omezování náboženských řádů, klášterů a škol, píše dále pan gen. inspektor, - činily z Josefa II. přímo předchůdce veliké revoluce francouzské. Takhle psáti o náboženských věcech katolických, nazývati zázraky středověkým přežitkem jest urážkou kat. náboženství a dlužno takový nekvalifikovaný způsob psaní naprosto odsouditi, neboť nemůže přispěti k uklidnění a uspokojení kat. lidu ke konsolidaci rozháraných poměrů v národě českém, na nějž co do věrnosti nemůže býti spolehlivějšího a lepšího. Tážeme se: Jak srovnávají takové famosní projevy gen. inspektora s názory celé vlády a zvláště nynějšího p. ministra Národní obrany?
Vláda ve stálém výboru ústy p. předsedy prohlásila: Po jedné stránce bude vláda, respektujíc plně svobodu přesvědčení, přísně regirosní. Vojsko musí zůstati spolehlivým orgánem celostátním, musí státi mimo proud politických událostí jako instituce nestranná ve sporech stranických, třídních i národnostních. Bude proto nasazeno vše, aby upevněna byla kázeň a pořádek i smysl pro ni v celé armádě. Kdo popírá kázeň ve vojsku, kdo popírá jeho celostátní funkci, třeba jen tím, že do armády zanáší spory politické, třídní nebo národnostní, neguje bezpečnost státu. Proti všem, kdož by tímto způsobem chtěli seslabovati vojenskou organisaci bude zakročeno ve smyslu platných zákonů v zájmu republiky.
Poněvadž vláda obrala si za přední úkol, aby ve státě nastal pořádek a společenský pokoj, k čemuž v první řadě má přispívati vojsko, bez něhož žádný spořádaný stát nemůže obstáti, dovoláváme se od ní rázného zakročení a neodkladné nápravy.
Proto se tážeme:
1. Jest ochoten p. ministerský předseda vší silou se o to postarati, aby vojsku zabráněno bylo súčastňovati se jakýchkoliv veřejných schůzí politických a potrestati přísně ty kteří provokativně si vedou a zbraní svévolně proti obyvatelstvu používají?
2. Jest p. ministerský předseda ochoten ihned vyšetřiti politování hodné události, jež se sběhly na Slovensku, zvláště na veřejné schůzi ludové strany v Námestově a vojíny, kteří tam zavinili krveprolití, co nejpřísněji potrestati?
3. Jest p. ministerský předseda ochoten zavésti vyšetřování s p. gen. inspektorem J. S. Macharem, jenž v listě svém k vojínům v Liberci žádajícím odstranění sochy Josefa II. míru spravedlivé kritiky činnosti onoho panovníka překročil a hrubých urážek katolického náboženství se dopustil?
V Praze, dne 26. října 1920.
Vincenc Ševčík, Ing. Julius Klimko, Juraj Dúrčanský, Dr. Kovalík,
Dr. Krupka, Dr. Reyl, F. Šabata, Dr. Stojan, Valoušek, Zavoral, Jílek, Dr. Karas, Dr. Adolf Procházka, Šachl, Theod. Walló, Dr. Mudroň.