Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 178.

Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci senátorů dra. j. Karasa, Šabaty, Šachla, dra. Procházky a soudr.

Případy zabrání římsko katolických kostelů a farních budov v Přerově n./L., v Jílovém u Prahy, Jenišovicích a jinde příslušníky církve československé jsou ministerstvu školství a národní osvěty známy.

S právního stanoviska jest nepochybno, že toto zabírání nemá zákonného podkladu; vzhledem k pohnuté náladě, jež se jeví v některých krajích, nepokládala však státní správa kultová prozatím za vhodné, učiniti ve věci té opatření zvláštní. Neboť není jisto, že by opatření takové po případě nezpůsobilo jen ještě stupňované jitření myslí obyvatelstva, namnoze nedostatečně zpraveného o zákonitých předpokladech církevních řádů dotud platných a mocně dotčeného velikými posuny, jež se udály v našem životě veřejném od pádu starého režimu.

Toto vyčkávací stanovisko jest zajisté i tím odůvodněno, že chystaná úprava poměru jednotlivých církví ke státu nezůstane bez vlivu i na vzájemný poměr jednotlivých církví mezi sebou a tudíž zejména i na poměr církve římsko katolické k církvi československé.

Prozatím učinilo ministerstvo vnitra vhodná opatření, aby zabráněno bylo opětujícím se případům násilí a rušení veřejného klidu uvedši na paměť podřízeným úřadům předpisy, kterých při tom mají dbáti jakožto úřady bezpečnostní, a dalo jim rozraz, aby v podobných případech učinily čeho je třeba na zabezpečení veřejného klidu a pořádku, a aby proti těm, kdo by se dopustily činů, spadajících pod trestní zákon, zakročily podle ustanovení trestního řádu.

Státní úřady kultovní ostatně neopomenuly upozorniti i příslušné činitele na to, že finanční prokuratura podle dosavadních předpisů je oprávněna a povolána zastávati majetkové zájmy církví.

V Praze, dne 18. října 1920.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Šusta v. r.