Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
Tisk 179.
Dringliche Interpellation
der Senatoren Dr. Heller, Niessner und Genossen
an den Herrn Ministerpräsidenten,
betreffend die Herausgabe der Durchführungsverordnung zum Sprachengesetz.
Im § 8 des Gesetzes vom 29. Feber 1920, Slg. 122, wird der Regierung die Erlassung einer Verordnung aufgetragen, welche das Gesetz auszuführen und insbesonders für eine Zeit von 5 Jahren Ausnahmen von den Bestimmungen des Gesetzes schaffen soll.
Obwoll seit der Kundmachung (6. März 1920) nahezu 8 Monate verstrichen sind, ist diese Durchführungsverordnung hoch immer nicht erlassen. Inzwischen sind die sprachlichen Verhältnisse bei den Behörden und Gerichten für die deutsche Bevölkerung des Landes immer unerträglicher geworden. Wenn schon das Gesetz an sich, für die deutsche Bevölkerung einfach unannehmbar ist, wenn es hart, grausam und ungerecht ist, so verstehen insbesonders manche Gerichte diese Härte, Grausamkeit und Ungerechtigkeit auf die Spitze zu treiben und bis zur Unerträglichkeit zu gestalten.
So hat das Kreisgericht in Pilsen den Grundsatz aufgestellt, daß nur die deutschen Bewohner des Sprengels des Kreisgerichtes Pilsen bei diesem Gerichte in ihrer Sprache Anträge stellen können und mit auch in ihrer Sprache die Erledigung zu gewärtigen haben. Dagegen dürfen die deutschen Bewohner außerhalb des Kreisgerichtssprengels Pilsen, also etwa die Bewohner der Sprengeln Eger Brüx, Leitmeritz und Reichenberg beim Kreisgericht Pilsen nur in čechischer Sprache einschreiten und erhalten auch nur in dieser Sprache Erledigungen. Das Kreisgericht Pilsen stützt sich bei dieser monströsen Entscheidung auf die Bestimmung des § 2 des Sprachengesetzes, welcher allerdings, ein Musterbeispiel von Unverständlichkeit und Unvermögen an Verfassung eines Gesetzes ist. Diese Auffassung des Kreisgererichtes Pilsen (Entscheidung Pres 4675 17/20) hätte zur logischen Folge, daß jeder deutsche Bewohner dieses Landes nur im Sprengel des Gerichtes seines Wohnortes in deutcher Sprache Eingaben überreichen kann, so daß also etwa der deutsche Bewohner in Pilsen beim Kreisgericht in Brüx, Eger oder Reichenberg nur in čechischer Sprachen Eingaben überreichen, darf, daß nur in čechischer Sprache bei diesen Gerichten mit ihm verhandelt wird. Wenn etwa der deutsche Bewohner des Bezirksgerichtssprengels Eger eine Klage beim benachbarten Bezirksgericht Wildstein überreichen will, so muß er, obwohl es in beidem Bezirksgerichtssprengeln Čechen in nennenswerter Anzahl überhaupt nicht gibt, seine K1age beim Bezirksgericht in Wildstein in čechischer Sprache überreichen. Das Bezirksgericht Wildstein darf mit ihm, der nicht ein Wort čechisch versteht, nur čechisch verhandeln und ihm nur čechische Erledigungen herausgeben.
Von diesem Wahnsinn kann man nicht mehr behaupten, daß er Methode hat. Es wäre denn, daß hier die Absicht vorliegt, der deuschen Bevölkerung des Landes ihr Recht auf Erlangung richterlichen Schutzes einfach zu nehmen.
Und dies alles geschieht, weil die Regierungen es nicht wagen, eine Durchführungsverordnung zu erlassen, welche, dem natürlichen Rechtsempfinden des Volkes entspricht.
Wir fragen daher den Herrn Ministerpräsidenten:
1. ist die Durchführungsverordnung bereits ausgearbeitet?
2. wenn nicht, bis zu welchem Termine wird dies geschehen?
4. billigt der Herr Ministerpräsident die Auslegung des Gesetzes durch die Gerichte, wie wir sie oben dargestellt haben?
Prag, 26. Oktober 1920.
Dr. Heller, Wilhelm Niessner,
Joh. Polach, Anna Perthen, Albert Friedrich, Josef Barth, Anton Jarolim, Franz Link, Herm. Hladik, Aug. Hecker, F. A. Stark, Josef Reyzl, Wilhelm Kiesewetter, dr. Wilhelm Wiechowski, D. Löw, Wenzel Lorenz.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
Tisk 179.
Naléhavá interpelace
senátorů dra Hellera, Niessnera a soudruhů
k panu ministerskému předsedovi
o vydání prováděcího nařízení k jazykovému zákonu.
V § 8 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., bylo vládě uloženo vydati nařízení, které má zákon provésti a obzvláště stanoviti na dobu 5 let výjimky z ustanovení zákona.
Ač od vyhlášení zákona (dne 6. března 1920) uplynulo skoro 8 měsíců, nebylo tato prováděcí nařízení dosud vydáno. Zatím staly se jazykové poměry u úřadů a soudů pro německé obyvatelstvo v zemi stále a stále nesnesitelnějšími. Je-li již sám zákon pro německé obyvatelstvo jednoduše nepřijatelný, je-li tvrdý, krutý a nespravedlivý, pak zvláště mnohé soudy umějí tuto krutost, tvrdost a nespravedlivost hnáti až do krajností a užívati ho až k nesnesitelnosti.
Tak stanovil krajský soud v Plzni zásadu, že jen němečtí obyvatelé obvodu krajského soudu plzeňského, mohou u tohoto soudu podávati návrhy ve svém jazyku, a tudíž dostane se jim vyřízení v jich jazyku. Naproti tomu musí však němečtí obyvatelé mimo obvod krajského soudu plzeňského, na příklad obyvatelé obvodů chebského, mosteckého, litoměřického a libereckého, zakročovati u krajského soudu plzeňského jen v českému jazyku, a obdrží také vyřízení jen v tomto jazyku. Krajský soud plzeňský opírá se při tomto obludném rozhodnutí o ustanovení § 2 jazykového zákona, který jest ovšem vzorným příkladem nesrozumitelností a nemožností při zdělávání zákona. Tento názor krajského soudu plzeňského (rozhod. pres. 4675/17/20) mělo by logicky v zápětí, že každý německý obyvatel této země může podávati podání v německém jazyku jen v obvodu soudu svého bydliště, takže tedy německý obyvatel plzeňský smí činiti podání u krajského soudu v Mostě, Chebu nebo Liberci jen v českém jazyku, a že s ním u těchto soudů bude jednáno jen v českém jazyku. Chce-li snad německý obyvatel obvodu krajského soudu chebského podati žalobu u sousedního okresního soudu ve Vildšteině, musí svou žalobu podati u okresního soudu ve Vildšteině česky, ač v obou obvodech okresních soudů jsou Češi jen v docela nepatrném množství. Okresní soud ve Vildšteině smí s ním, ač nerozumí ani slova česky, jen česky jednati a jen česky mu podávati vyřízení. O tomto šílenství není už možno tvrditi, že jest methodou. Neboť bylo by to tak, jako by zde byl úmysl, odníti německému obyvatelstvu země jednoduše jeho právo na dosažení soudní ochrany.
A to vše se děje proto, že vlády neodvažují se vydati prováděcí nařízení, které by odpovídalo přirozeným právním citům národa.
Tážeme se proto pana ministerského předsedy:
1. Jest již vypracováno prováděcí nařízení?
2. Ne-li, do kdy se tak stane?
3. V případě, že ano, jest pan ministerský předseda ochoten vyplniti slib dřívější vlády, a předložiti nařízení před jeho vydáním k dobrozdání ústavnímu výboru?
4. Schvaluje pan ministerský předseda výklad zákona soudy, jak jsme shora ukázali?
V Praze, dne 26. října 1920.
Dr. Heller, Wilhelm Niessner,
Joh. Polach, Anna Perthen, Albert Friedrich, Josef Barth, Anton Jarolim, Franz Link, Herm. Hladik, Aug. Hecker, F. K. Stark, Josef Reyzl, Wilhelm Kiesewetter, dr. Wilhelm Wiechowski, D. Löw, Wenzel Lorenz.