Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Původní znění.

Tisk 182.

Die in der čechoslowakischen Republik ansässigen Ruheständler der österr.-ungarischen Bank erhielten, soweit sie čechoslowakische Staatsbürger sind bisher ihre Ruhebezüge vom Bankamte des Finanzministeriums in Prag in čechoslowakischer Währung ausgezahlt. Den am 1. d. M. fälligen Ruhebezug erhielten sie bisher überhaupt nicht, doch ist ihnen nachstehendes Dekret der Geschäftsleitung der öster.-ungarischen Bank zugekommen:

"Nr. 3454/1920. Wie Ihnen mit Schreiben vom 27. Oktober 1919 Nr. 4498 mitgeteilt worden ist, hat Ihnen die Bank die in deutschösterreichischen Kronen zahlbaren Pensionsbezüge bisher in čechoslowakischen Kronen al pari zur Auszahlung gebracht, da ihr die bezüglichen Beträge von dem Bankamte des čechoslowakischen Finanzministeriums jeweils in diesem Verhältnisse zur Verfügung gestellt worden sind. Da das Bankamt nunmehr čechoslowakische Kronen der Bank al pari nicht mehr überlässt, somit die Voraussetzungen für die bisher zugestandene Zahlung in čechoslowakischen Kronen gegenwärtig nicht mehr zutreffen, so werden Ihnen Ihre. Pensionsbezüge von nun an in deutschösterreichischen Kronen, beziehungsw. zu dem Wiener Kurse der čechosl. Kronen in solchen angewiesen werden.

Wien, 12. Oktober 1920.

Der Generalsekretär: Rapp m. p."

Durch die in diesem Dekrete angekündigte Massnahme sollen den obenbezeichneten Ruheständlern ihre Ruhegenüsse ungefähr auf ein Fünftel der bisherigen Höhe gekürzt werden, was in den meisten Fällen die Vernichtung der Existenzmöglichkeit bedeutet. Pensionisten der österr.-ungarischen Bank, welche eine 40jährige, durch viele Jahre in leitender Stellung verbrachte Dienstzeit nachweisen, würden monatlich 300 bis 400 čl.. K. beziehen, mit welchen Bezügen sie unmöglich ihren und ihrer Familien Lebensunterhalt bestreiten können.

Dass eine innere zwingende Notwendigkeit, eine aus dem geltenden Rechte abzuleitende Begründung für eine so grausame Massnahme, nicht besteht, ergibt sich ja schon daraus, dass durch volle zwei Jahre niemand daran gedacht hat, die Pensionsbezüge der besagten Ruheständler anders als in čechoslowakischen Kronen auszuzahlen, ebenso wie alle Abgaben, Steuern etc. dieser Ruheständler nicht in deutschösterreichischen, sondern in čechoslowakischen Kronen eingezahlt werden müssen.

Die unterzeichneten Senatoren richtendaher an den Herrn Finanzmtnister die Anfrage:

"Gedenkt der Herr Finanzminister sofort das Erforderliche zu veranlassen, damit die Auszahlung der Ruhegenüsse an die Ruheständler der öster.-ungarischen Bank, soweit sie čechoslowakische Staatsbiirger sind, so wie dies bisher geschehen ist in čechoslowakischen Kronen al pari erfolge?"

Prag, am 26. Oktober 1920.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 182.

Pensistům Rakousko-uherské banky, usedlým v Čsl. republice, pokud jsou československými státními občany, vyplácel doposud jejich odpočinkové požitky Bankovní úřad ministerstva financí v Praze v československé měně. Pensi, splatnou 1. října, nedostali dosud vůbec, za to však dostali tento dekret obchodní správy Rakousko-uherské banky:

"Č. 3454/1920. Jak Vám bylo sděleno dopisem ze dne 27. října 1919, č. 4498, vyplácela Vám banka pensijní požitky, splatné v německo-rakouských korunách, doposud v československých korunách al pari, poněvadž Bankovní úřad československého ministerstva financí dal jí dotyčné obnosy v tomto poměru k disposici. Poněvadž Bankovní úřad nepřenechává nyní bance čsl. koruny al pari a tím nejsou více dány předpoklady pro dosavadní výplatu v čsl. korunách, budou Vám od nynějška poukazovány pensijní požitky v německo-rakouských korunách, po případě v čsl. korunách dle vídeňského kursu.

Ve Vídni, 12. října 1920.

Generální tajemník Rapp, v. r."

Tímto v dekretu ohlášeným opatřením, zkrátí se pensistům jejich odpočinkové požitky asi na pětinu dosavadní výše, což znamená ve většině případů zničení možnosti existence. Pensisté Rakousko-uherské banky, již vykazují čtyřicetiletou, po mnohá léta ve vedoucím postavení ztrávenou služební dobu, dostávali by měsíčně 300-400 čsl. korun, z kteréhožto obnosu nemohou vyživovati sebe a svých rodin. Že není vnitřní naléhavé nutnosti, odůvodňovati taková kruté opatření platným právem, vysvítá už z toho, že po celá dvě léta nikdo nepomýšlel na to, vypláceti požitky zmíněných pensistů jinak než v čsl. korunách, stejně jako všechny dávky, daně atd. těchto pensistů musí býti placeny v čsl. korunách, nikoli v německo-rakouských.

Podepsaní senátoři táží se tedy pana ministra financí:

Hodlá pan ministr financí učiniti potřebná opatření, aby se vyplácely odpočinkové požitky pensistům Rakousko-uherské banky, pokud jsou československými státními občany, v československých korunách al pari, jako se to dělo až doposud?

V Praze, 26. října 1920.