Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 188.

Emerich Štecher, rakouský státní příslušník z Vídně, rytecký pomocník, žije v Toužimi odloučeně od své manželky, bydlící v Korutanech.

Ve svém řemesle zaměstnán není; od svého příchodu do Toužimi živí se pouze z podpory z nezaměstnanosti, dále z podpory mu spřátelenou rodinou poskytované a neoprávněným sepisováním žádostí a jiných podání různým stranám.

Dle osvědčení vystaveného svazem zemědělského a lesního dělnictva ze dne 21. června 1920 má jako zřízenec tohoto svazu nyní udánlivě 600 Kč měsíčně. Dle vyšetření v době, kdy vyhošťovací nález proti němu byl vydán, zřízencem jmenovaného svazu nebyl a tudíž také pevného a stálého příjmu nepožíval. Štecher zabývá prý se kolportováním soc. dem listu Volkswille jest však více než pochybno, že by byl mohl býti živ z příjmů, z této činnosti mu snad plynoucích. Štecher zasahuje do veřejného života a zneužívaje pohostinství mu v československé republice poskytnutého, pobuřuje proti všem úřadům jak státním tak samosprávným; neomezuje se však jen na popuzování proti úřadům, nýbrž považuje za svůj úkol jak obyvatelstvo tak jednotlivce v městě i okolí navzájem proti sobě rozeštvati. Stal se tím již i v širších kruzích obyvatelstva a to bez rozdílu politické příslušnosti neoblíbeným.

Štecher jest individium již vícekráte soudně trestané pro delikty majetkové a proti bezpečnosti cti. Tak trestán byl rozsudkem zemského soudu ve Vídni z 29. září 1907, č. Vr. 2953/7 pro zločin podvodu 14 denním žalářem, dále rozsudkem okresního soudu ve Vídni ze dne 31. března 1904, č. U 663/13, pro přestupek dle § 312 tr. z. pokutou peněžní, dále rozsudkem okresního soudu ve Vídni, č, j. U 44/8 pro přestupek krádeže dle § 460 tr. z. vězením v trvání 1 týdnu, dále rozsudkem zemského soudu ve Vídni z 29. ledna 1910 Vr. 12704/9 pro zločin podvodu žalářem v trvání 4 měsíců a nejnověji rozsudkem okresního soudu v Bečově ze dne 28. června 1920, č. 143 pro delikt proti bezpečnosti cti dle § 488 tr. z. 5denním vězením. Tyto okolnosti zadaly podnět obecnímu úřadu v Toužimi, aby proti Štechrovi v zájmu klidu v obci i v zájmu bezpečnosti zakročil.

Ve schůzi obecního zastupitelstva v Toužimi dne 14. května 1920 bylo za účasti 21 členů 18 hlasy usneseno vypovězení Emericha Štechera z Toužimi, 3 členové se zdrželi hlasování. Proti vypovězení neprotestoval žádný člen obecního zastupitelstva. Podotýká se, že z přítomných členů obecního zastupitelstva náleželo 8 straně soc. dem. Fakt ten nejlépe dokazuje, že důvodem vypovězení nebyla nikterak příslušnost jmenovaného ke stavu dělnickému. Dodává se, že také členově obecního zastupitelstva ke straně soc. dem. nepříslušející, patří z větší části stavům méně majetných a že tudíž vypovězení nestalo se v zájmu továrníků.

Přihlížejíc k okolnostem uvedeným vypověděla pak okresní správa politická v Teplé Emericha Štechera, jakožto obtížného cizince z území republiky Československé nálezem ze dne 7. června 1920, č. 8680. Nález ten byl potvrzen rozhodnutím zemské správy politické ze dne 30. září 1920, č. 14 b 540/3 ai 1920, m. č. 273.091. Postup tento jest vzhledem k uvedenému plně zákonitě odůvodněn, ježto jsou tu předpoklady § 2. odst. 5. zákona ze dne 27. července 1871, č. 88. ř. z.

Poněvadž postup místodržitelského rady Dra Sommra jest v tomto případě úplně zákonný a stal se v zájmu veřejnosti, nemám příčiny, abych proti jmenovanému úředníku zakročoval. Podotýkám, že úředník ten jest svědomitý a povinnosti svých dbalý.

Pokud si interpelanti stěžují, že vyhošťovací výměr nebyl opatřen razítkem dotyčné okresní správy politické, podotýkám, že není žádného ustanovení zákona, jenž by tuto náležitost formální předepisoval, nemám tudíž důvodů, abych z té příčiny místodržitelskému radovi Dru Sommerovi nějaké výtky činil.

O nějakém šikanování obyvatelstva jmenovaným úředníkem se žádné strany konkretní případy ani stížnosti hlášeny nebyly.

V Praze dne 17. října 1920.

Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 188.

Antwort

Emmerich Stecher, österreichischer Staatsangehöriger aus Wien, Graveurgehilfe, lebt in Theusing getrennt von seiner in Kärnten wohnhaften Gattin.

In seinem Handwerk ist er nicht tätig; seit seiner Ankunft in Theusing lebt er nur von der Arbeitslosenunterstützung, weiters von der ihm durch eine befreundete Familie erteilten Unterstützung und durch unberechtigtes Verfassen von Gesuchen und anderer Eingaben verschiedenen Parteien.

Gemäß der ihm vom Verbande der landwirtschaftlichen und Waldarbeiter vom 21. Juni 1920 ausgestellten Bescheinigung hat er als Angestellter dieses Verbandes angeblich 600 K monatlich. Zur Zeit der Untersuchung, als das Ausweisungserkenntnis gegen ihn ausgegeben wurde, war er nicht Angestellter des genannten Verbandes und bezog daher auch keinen fixen und ständigen Gehalt. Stecher soll sich angeblich mit der Kolportierung des sozial-demokratischen Blattes "Volkswille" befassen, es ist jedoch mehr als zweifelhaft, daß er von Einkünften, die ihm aus solcher Tätigkeit eventuell erfließen, leben könnte.

Stecher greift in das öffentliche Leben ein und mißbraucht die ihm von der Čechoslovakischen Republik gewährte Gastfreundschaft, hetzt gegen alle Ämter, sowohl staatliche als duch autonome, auf. Er begnügt sich jedoch nicht mit der Aufreizung gegen die Ämter, sondern betrachtet es als seine Aufgabe, wie die Bevölkerung, so den Einzelnen in der Stadt und Umgebung gegeneinander aufzuhetzen. Dadurch wurde er in den breiteren Schichten der Bevölkerung und dies zwar ohne Unterschied der politischen Zugehörigkeit, unbeliebt.

Stecher ist ein wegen Eigentumsdelikte und Vergehens gegen die Sicherheit der Ehre bereits mehrmals gerichtlich abgestraftes Individuum. So wurde er durch Urteil des Landesgerichtes in Wien vom 29. September 1907, Nr. Vr. 2953/7, wegen Verbrechen des Betruges zu 14 Tagen, weiters durch Urteil des Bezirksgerichtes in Wien vom 31. März 1904, Z. U. 663/13, wegen Übertretung nach § 312 des Strafgesetzes mit einer Geldstrafe, ferner durch Urteil des Bezirksgerichtes in Wien, Exh. Nr. U 44/8, wegen Diebstahl gemäß § 460 Str.- Ges. mit einer Arreststrafe von 1 Woche, weiters durch Urteil des Landesgerichtes in Wien vom 29. Jänner 1910, Vr: 12.704/9, wegen Verbrechen des Betruges mit einer Arreststrafe von 1 Monat und in jüngster Zeit durch Urteil des Bezirksgerichtes in Petschau vorn 28. Juni 1920 Z. 143, wegen Delikt gegen die Sicherheit der Ehre nach § 488 des Strafgesetzes zu einer 5tägigen Arreststrafe verurteilt. Diese Umstände gaben dem Gemeindeamte Anlaß, um gegen Stecher im Interesse der Ruhe in der Gemeinde und im Interesse der Sicherheit einzuschreiten.

In der Sitzung der Gemeindevertretung in Theusing vom 14. Mai 1920 wurde in Gegenwart von 21 Mitgliedern mit 18 Stimmen die Ausweisung des Stechers aus Theusing beschlossen, 3 Mitglieder enthielten sich der Abstimmung. Gegen die Ausweisung prote stierte kein Mitglied der Gemeindevertretung. Es wird bemerkt, daß von den anwesenden Mitgliedern der Gemeindevertretung 8 der sozialdemokratischen Partei angehörten. Dieser Umstand beweist am besten, daß die Ursache der Ausweisung durchaus nicht in der Zugehörigkeit des Genannten zum Arbeiterstande lag. Weiters wird noch bemerkt, daß auch die der sozial-demokratischen Partei nicht angehörenden Mitglieder zum Großteil den weniger begüterten Ständen angehören und daß die Ausweisung daher nicht im Interesse der Fabrikanten erfolgte.

Angesichts der angeführten Umstände wies sodann die politische Bezirksverwaltung in Tepl den Emmerich Stecher als lästigen Ausländer aus dem Gebiete der Čechoslovakischen Republik mit Erkenntnis vom 7. Juni 1920, Z.8680, aus. Dieses Erkenntnis wurde durch Entscheidung der politischen Landesverwaltung vom 30. September 1920, Z. 14 b 540/3 ai 1920, St. Z. 273.091, bestätigt. Dieser Vorgang ist mit Rücksicht auf das Angeführte vollkommen gesetzlich begründet, nachdem die Vorbedingungen zum § 2, Abs. 5 des Gesetzes vom 27. Juli 1871, Z. 88 R.-G., gegeben sind.

Nachdem das Vorgehen des Statthaltereirates Dr. Sommr in diesem Falle vollkommen gesetzmäßig und im Interesse der Öffentlichkeit geschah, habe ich keine Ursache gegen den genannten Beamten einzuschreiten. Ich bemerke, daß dieser Beamte gewissenhaft und seiner Pflichten achtsam ist.

Insofern sich die Interpellanten beschweren, daß der Ausweisbescheid mit dem Siegel der betreffenden Bezirkshauptmannschaft nicht versehen ist, bemerke ich, daß es keine derartige gesetzliche Bestimmung gibt, welche dieses formale Zugehör verlangt, und habe ich daher keinen Anlaß, dem Statthaltereirate Dr. Sommr in dieser Hinsicht irgendwelche Ausstellungen zu machen.

Über irgendwelche Schikanen der Bevölkerung durch den genannten Beamten wurden von keiner Seite weder konkrete Fälle, noch Beschwerden gemeldet.

Prag am 17. Oktober 1920.

Der Minister des Innern:
Dr. Černý, m. p.