Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 189.

Občanská a tisková svoboda československá způsobila, že veřejného působení ujímají se namnoze vedle ušlechtilých lidí také osobnosti, sledující cíle nízké, osobnosti, jež nejsou si vědomy zodpovědnosti svých projevů, ano i osobnosti zřejmě pathologické.

Vedoucích činitelů nebylo by za obyčejných poměrů důstojno, aby se obíraly tiskovými projevy tohoto druhu, nicméně mohou vzniknouti okolnosti, kdy i toho je třeba. Je to tehdy, když nevážné a nepoctivé útoky zmatou neinformovanou veřejnost na tolik, že se jim v jistých kruzích počne přikládati cena poctivě míněných snah o nápravu, anebo když zřejmí nepřátelé státu počnou využívati sociálně i osobně chorobných útoků k působení rozvratnému.

Takový stav nastal, po našem soudu, v případě útoků, jež již po řadu měsíců vede cestovatel A. V. Frič proti ministru zahraničních věcí dru Benešovi. Větší části československé veřejnosti jest zajisté známo, kdo je pan A. V. Frič, který zasluhuje rozhodně větší péče se strany orgánů zdravotních než trestních a vyslovuje proto spíše politování než rozhořčení nad jeho projevy. Vyskytly se však také případy, nasvědčující, že jsou lidé, kteří buď z neinformovanosti, buď ze zlé vůle využívají chorobných Fričových plodů k politickému snižování a k propagaci namířené za hranice.

Stíhati pomluvače toho druhu před soudem nebývá vždy vhodnou a účinnou cestou k rychlé informaci veřejnosti, zejména když ve spoustě velmi paušálních a ničím nedoložených obvinění Fričových je těžko nalézti takové, za něž by mohl býti hanobitel pohnán k trestní zodpovědnosti. Poněvadž ale přes to útoky obsahují některá udání, jež mohou másti veřejnost neinformovanou a poněvadž na veřejné schůzi zabýval se útoky na pana ministra zahraničních věcí i člen tohoto senátu, neváháme poskytnouti panu ministrovi příležitost, aby v této sněmovně podal o věci žádoucí vysvětlení.

Činíme tak ne proto, že bychom pokládali útoky Fričovy za vážná obvinění, ale s ohledem na delikátní postavení zahraničního ministra a vedeni snahou, abychom opatřili širší veřejnosti původní výklad o záležitostech, jež se staly podnětem pro činnost Fričovy fantasie a abychom ztížili nevážnou práci nepřátelů našeho státu.

Z těchto důvodů žádáme pana ministra zahraničních věcí, aby podal zprávu jmenovitě o těchto záležitostech:

1. V jakém poměru k zahraničnímu ministerstvu pan A. V. Frič byl dříve a je nyní?

2. Co jest pravdy na jeho tvrzení, že ministerstvo činilo překážky jeho činnosti, že mu nevyplácelo smluvený plat a zadrželo zavazadla s kompromitujícími listinami?

3. Jak bylo použito peněz a dobrovolných darů z Ameriky pro československé legionáře a pro revoluční akci?

4. Zda a pokud jsou odůvodněny stížnosti t. zv. klubu newyorkských československých legionářů, že bylo s nimi špatně zacházeno, že nedocházely jich peníze od příbuzných zaslané a pod.?

5. Jaký byl poměr československých dobrovolců ve Francii k francouzské vládě a byly-li přijímány a kým za české dobrovolníky nějaké poplatky. Jest pravda, že si ministr Beneš nahromadil ve válce miliony, které má uloženy ve Švýcarsku?

6. Komu a jak bylo zúčtováno vydání pařížského mírového poselství československého?

7. Co je pravdy na tvrzení, že ministerstvo zahr. věcí dalo otevříti soukromé dopisy paní Longenové a odcizivši jí 400 fr. dalo ji soudně stíhati?

V Praze dne 16. října 1920.

Dr. Antonín Klouda, dr. František Veselý,

Č. J. Lisý, A. Konečný, R. Pánek, F. Šťastný, V. Klofáč, Jos. V. Klečák, dr. Krejčí, Svěcený, Jaroš.