Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 199.

Die Ortsgruppe des Verbandles der čechoslovakischen Legionäre in Reichenberg und Umgebung hat am 13. Oktober l. J. angezeigt, daß sie am Altstädter Platze in Reichenberg um 11 Uhr vorm eine Volksversammlung anläßlich des Staatsfeiertags abhält und daß vom >Národní dům< aus ein Aufzug auf den Marktplatz veranstaltet wird. Der Stadtrat von Reichenberg lehnte es aus Sicherheits- und Verkehrsrücksichten ab, den Altstädter Platz zur Verfügung zu stellen. Bei der Stimmung der deutschen Bevölkerung Reichenbergs war die Befürchtung, daß es zu Zusammenstößen kommen würde, nur allzu begründet. Dazu kommt, daß knapp vor dem Rathause zwei Linien der Strassenbahn kreuzen und bei Abhaltung einer Versammlung an dieser Stelle der Strassenbahnbetrieb stillgelegt wird. Sowohl der städtische Polizeivorstand als auch der Polizeirat bemühten sich, die Einberufer, welche, ohne eine Erledigung anzuwarten, gleichzeitig mit der Überreichung ihrer Eingabe an den Strassenecken Plakate über die Versammlung am Altstädter Platze anschlagen ließen, zur Wahl eines andern Platzes zu veranlassen. Die Bemühungen waren aber efolglos. Ein Verbot der Versammlung wurde von niemande ausgesprochen. Um jeden Anlaß zu einem Zusammenstoß zu vermeiden, wurde an die Bevölkerung die Aufforderung erlassen, am Versammlungstage Ruhe und Ordnung zu bewahren und in der Zeit von 11 bis 12 Uhr vorm, auf den Gassen, durch welche sich der Aufzug bewegen sollte, sowie auf dem Altstädter Platze, wo die Ortsgruppe unter allen Umständen die Versammlung abzuhalten gewillt war, und den in den Platz einmündenden Gassen jeden Verkehr einzustellen, Der Verband der čechischen Legionäre in Prag, weicher als Verein. überhaupt noch nicht zu Recht besteht, hat bei der pol. Landesverwaltung mit dem Bemerken Beschwerde erhoben, daß der Magistrat die Versammlung verboten hat. Ohne Erhebungen zu pflegen, hat die pol. Landesverwaltung das überhaupt nicht erlassene Verbot behoben und die Veranstaltung des Volkstages bewilligt.

Die Versammlung hat am 28. Oktober 1920 vor dem Rathause stattgefunden. Ihr gingen aber unerhörte Gewalttaten voraus, ebensolche folgten ihr. Es drangen nämlich unvermutet und unangemeldet in das Amtszimmer des Bürgermeisters etwa 30 Legionäre, umringten ihn und verlangten von ihm, daß er mit ihnen čechisch spreche und forderten den Schlüssel zum Balkone des Rathauses, damit die Redner von dort aus sprechen könnten, Die Legionäre bestanden aber darauf, trotzdem der Bürgermeister ihr Ansinnen mit dem Hinweis darauf ablehnte, daß bei solchen Anlässen noch nie vom Balkone aus gesprochen worden sei und daß die Redner von der Rampe aus sprechen könnten. Sie forderten, der Bürgermeister müsse sofort den Schlüssel zur Zugangstüre hergeben. Eine von den Legionären rief, daß sie sich den Schlüssel sonst selber holen werden; ein anderer sprach: >Was werden wir viel reden mit ihm, wenn er den Schlüssel nicht gutwillig gibt, wird er eine Leiche!< Währenddem erschien der Stadtrat Andreas Hajek, offenbar einer der Mitveranstalter des Volkstages und sagte zum Bürgermeister, daß die Situation bedrohlich sei, er solle nur die Forderung bewilligen. Unter dieser Drohung, deren Ernst von dem genannten Stadtrate bestätigt wurde, ließ der Bürgermeister die Türe öffnen. Die Legionäre kamen sofort zurück und forderten von dem Bürgermeister, die Fahne herauszustecken. Dieser erklärte, keine Fahne zu besitzen, das Rathaus sei ein städtisches Gebäude und bemerkte hiezu: >Was würde man in Prag tun, wenn die Deutschen dort ähnliches verlangten.< Darauf erhoben die Legionäre ein unverständliches Geschrei, ihre Haltung wurde immer drohender, sodaß der Bürgermeister, der dann erfuhr, es sei noch aus der Zeit der Besetzung der Stadt eine durch Bezirkshauptmann Dr. Polak angeschaffte Fahne vorhanden, den Auftrag gab, diese auszufolgen. Diese und zwei von den Legionären mitgebrachte Fahnen wurden von ihnen am Balkone befestigt. Erst dann wurde die Versammlung abgehalten, zu deren Schluß ein Redner aufforderte, eine Wache zu stehen; damit die Fahnen nicht wieder beseitigt würden, Tatsächlich nahmen fünf Legionäre das Vorzimmer des Magistratssitzungssaales, das gleichzeitig den Zugang zum Balkon vermittelt, in Besitz und hielten bis abends Wache, sodaß der Stadtrat, der an jedem Montag und Donnerstag in diesem Saale seine Sitzungen abhält, verhindert war, ihn zu benützen.

Wir erheben feierlich Einspruch gegen dieses unerhörte Treiben einer in keiner Weise rechtlich anerkannten Gesellschaft ungebildeter und gewalttätiger fanatischer Legionäre, welche der persönlichen Sicherheit und der Sicherheit des ungestörten Besitzes höchst gefährlich ist und welche jede Autorität der Staatsgewalt untergräbt. Wir erwarten, daß Maßnahmen getroffen werden, welche die Ordnung und Sicherheit und die Achtung der Persönlichkeit auch der deutschen Bevölkerung gewährleisten, damit diese nicht noch weiter in der Überzeugung bestärkt wird, daß sie hier vogelfrei und auf die Selbsthilfe angewiesen ist.

Wir fragen den Ministerpräsidenten und den Minister des Innern.

1. was er zu tun gedenkt, um den Legionären einfürallemal die Meinung zu benehmen, als ob dieser Staat nur als Betätigungsfeld ihrer Herrennatur geschaffen und Gesetz und Ordnung für sie nicht geltend, wären?

2. welche Genugtuung wird die Regierung dem Reichenberger Bürgermeister und der Stadt Reichenberg geben?

Prag, am 4. November 1920.

Knesch, K. Fridrich, Fahrner, Meissner, Jelinek, Dr. Naegle, Jos. Luksch, Dr. Emma Maria Herzig, Erdmann Spiess, Spiegel, Jesser, J. Fritsch.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 199.

Místní skupina svazu československých legionářů v Liberci a okolí ohlásila dne 13. října b. r., že koná o 11. hod. dopol. na Staroměstském náměstí v Liberci tábor lidu, za příčinou státního svátku a že uspořádá z Národního domu na náměstí průvod. Městská rada liberecká odmítla z důvodů bezpečnostních a dopravních dáti k disposici náměstí Staroměstské. Při náladě německého obyvatelstva 1ibereckého byla až příliš odůvodněna obava, že by došlo ke srážkám. K tomu ještě přistupovalo, že právě před radnicí křižují se dvě koleje pouliční dráhy a že by se při konání schůze na tomto místě provoz pouličních drah zastavil. Jak městský přednosta policie, tak také policejní rada namáhali se přiměti ke zvolení jiného místa svolavatele, kteří, nečekajíce na vyřízení, současně při podání své žádosti nechali připevniti na rozích ulic plakáty o schůzi na Staroměstském náměstí. Námahy byly marny. Zákaz schůze nebyl nikým vysloven. Aby bylo zabráněno každému podnětu ke srážce, byla vydána výzva k obyvatelstvu, aby zachovali v den schůze klid a pořádek, aby zastavili veškerou dopravu v době od 11. do 12. hod. dopol. v ulicích, jimiž se měl průvod pohybovati, jakož i na Staroměstském náměstí, kde místní skupina byla odhodlána konati schůzi za všech okolností, a v ulicích ústících na náměstí. Svaz československých legionářů, který jako spolek vůbec právně neexistuje, podal u zemské správy politické stížnost s poznamenáním, že magistrát schůzi zakázal. Zemská politická správa zrušila bez dalšího šetření zákaz, který nebyl vůbec vydán a povolila konání táboru lidu.

Schůze konala se dne 28. října 1920 před radnicí. Jí předcházely a následovaly neslýchané násilnosti. Do úřední místnosti purkmistrovy vedralo se totiž nenadále a neohlášeně asi 30 legionářů, obklopili jej a žádali na něm, aby s nimi mluvil česky. Žádali na něm klíč k balkonu, aby řečník mohl z něj mluviti. Legionáři trvali na svém, ač purkmistr jejich úmysly odmítal s poukazem na to, že se při takových příležitostech ještě nikdy nemluvilo s balkonu, a že řečníci mohou mluviti z rampy. Žádali, aby jim purkmistr ihned vydal klíče ke dveřím. Jeden legionář křičel, že si klíč jinak sami přinesou; jiný řekl: >Co s ním budeme dlouho mluvit, nedá-li klíč dobrovolně, bude z něj mrtvola!> Mezi tím objevil se městský radní Hájek, zřejmě jeden ze spolupořadatelů táboru a řekl purkmistrovi, že situace jest hrozivá, aby požadavku vyhověl. Pod touto výhrůžkou, jejíž vážnost byla potvrzena zmíněným městským radním, dal purkmistr dvéře otevříti. Legionáři se hned vrátili, a žádali, aby vyvěsil prapor. Tento prohlásil, že nemá žádného praporu, radnice že jest městská budova a poznamenal k tomu: >Co by se stalo v Praze, kdyby Němci tam žádali něco podobného?< Na to zdvihli legionáři nesrozumitelný křik, jich chování bylo stále hrozivější, takže purkmistr, který potom zjistil, že jest ještě z doby obsazení města prapor opatřen okresním hejtmanem dr. Polákem, dal rozkaz, aby byl vydán. Tyto a dva prapory, legionáři přinesené, byly jimi upevněny na balkoně. Teprve potom konala se schůze, na jejímž konci řečník žádal, aby se postavila stráž, aby prapory opět odstraněny nebyly. Skutečně zaujalo pět legionářů předsíň k magistrátní zasedací síni, jež jest současně přechodem k balkonu, a konali stráž až do večera, takže městské radě, která každého pondělí a čtvrtka koná v této síni své schůze, bylo zabráněno ji použíti.

Zdviháme slavnostní protest proti tomuto neslýchanému jednání, proti nižádným způsobem právně uznané společnosti nevzdělaných a násilných, fanatických legionářů, kteráž společnost jest vysoce nebezpečná osobní bezpečnosti a bezpečnosti nerušeného vlastnictví a která podkopává každou autoritu státní moci. Očekáváme, že budou učiněna opatření, jež zajistí pořádek a bezpečnost a úctu k osobě i z německého obyvatelstva, aby nebylo ještě více posíleno v přesvědčení, že jest zde psancem a že jest odkázáno na svépomoc.

Tážeme se pana min. předsedy a ministra vnitra:

1. co zamýšlí učiniti, aby jednou pro vždy zbavil legionáře mínění, že tento stát byl zřízen jen jako pole činnosti pro jejich panskou povahu a že pro ně zákon a pořádek neplatí?

2. jaké dostiučinění chce dáti vláda libereckému purkmistrovi a městu Liberci?

V Praze dne 4. listopadu 1920.

Knesch, K. Fridrich, Fahrner, Meissner, Jelinek, Dr. Naegle, Jos. Luksch, Dr. Emma Maria Herzig, Erdmann Spiess, Spiegel, Jesser, J. Fritsch.