Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 202.

Das zu sozialen Zwecken errichtete Bodenamt der čsl. Republik hat bis jetzt, so viel der Öffentlichkeit bekannt ist, in dieser Hinsicht nichts oder nur wenig geleistet. Dagegen scheinen die Beamten des Bodenamtes ihre Aufgabe darin zu sehen, unter Hintansetzung von Recht und Billigkeit die ihnen verliehene Macht zur gewaltsamen Čechisierung des deutschbesiedelten Gebietes zu benützen. Besonders krass tritt dies in der Riesengebiergsgegend zu Tage, wo die Zwangsverwaltung, unter der die Harrach'schen Herrschaftet stehen, dazu mißbraucht wird. Pächterfamilien, die schon mehrere Generationen hindurch die Bauden im Hochgebirge in Pacht haben, ohne ersichtlichen Grund oder nur auf Scheingründe hin von der Pachtung auszuschließen.

Wir bringen der Regierung aus der reichen Fülle des uns zur Verfügung stehenden Materials nur einen besonders krassen Fall zur Kenntnis. Der Pächter der Wossekerrbaude schreibt:

>Auf dem Grunde, auf dem heute die Wossekerbaude steht, betrieben seit dem Jahre 1780 die Urgroßeltern meiner Frau, der Frau Ludmilla Endler, Viehwirtschaft. Letztere vererbte sich bis auf die genannte Frau Ludmila Endler und bildete immer den Unterhalt der Familie. Im Jahre 1896 wurde von Frau Hollmann und ihrer Tochter, jetzigen Frau Ludmila Endler, das schon an Ort und Stelle stehende verfallene Gebäude unter Anschluß eines kleinen Berggasthauses neugebaut. Die Grundlage für den Lebensunterhalt der Familie und den Gasthaubetrieb bildete aber auch weiterhin und heute noch die Viehwirtschaft, welche heute 30 Stück Vieh umfaßt und die größte von Rechlitz ist. Während des Baues erhob aber die Verwaltung der Herrschaft Harrach mit dem Hinweis Einspruch, daß der Grund und Boden, auf dem die Baude stehe, herrschaftlicher Besitz sei und auf demselben ohne Bewilligung der Herrschaft nicht gebaut werden dürfe. Erst nach Unterfertigung eines Schriftstückes, in welchem Frau Hollmann und ihre Tochter Ludmila (jetzt Ludmila Endler) anerkennen mußten, daß der Grund der Herrschaft gehöre, erteilte letztere zum Weiterbau die Genehmigung. Geldknappheit brachten aber Frau Hollmann und ihre Tochter im Jahre 1898 in eine schwierige Lage und führte zum Zwangsverkauf der Baude, welche von der Herrschaft um einen verhältnismäßig niedrigen Preis erworben wurde. Die Herrschaft verpachtete fortan die Baud immer auf die Dauer von 6 zu 6 Jahren an die Nachfolger der Frau Hollmann, Herrn Franz und Frau Ludmila Endler. Das gegenseitige Einvernehmen zwischen Pächter und Herrschaft war stets ein ausgezeichnetes, die Erneuerung der Pachtverträge erfolgte immer ohne jegliche Schwierigkeiten. Der letzte Pachtvertrag lief während des Krieges ab und ging provisorisch weiter. Im Jahre 1919 wurde ein neuer Pachtvertrag mit der Herrschaft geschlossen, dem aber das Bodenamt seine Bestätigung verweigerte. Die Herrschaft Harrach hat hierauf durch ihren Rechtsanwalt Herrn Dr. Schauer in Prag nochmals angesucht, ihren alten Pächter zu bestätigen, aber umsonst. Das Bodenamt antwortete hierauf, gegen mich lägen čechischerseits erfolgte zu schwere Beschuldigungen vor, als daß es eine Wiederverpachtung der Baude an mich bestätigen könnte. Als ich mich hierauf nach den Beschuldigungen näher erkundigte, erhielt ich zur Anfwort: >Das sei Amtsgeheimnis.< Soviel konnte ich aber herausbekommen, daß die angeblichen Beschuldigungen auf Aussagen des Starkenbacher und anderer nordböhmischer čechischer Touristenklubs aufgebaut sind. Beim Bodenamt hielt ich den gegen mich erfolgten summarischen Anschuldigungen entgegen, daß sich in meinem Besitze und a1s Beilagen in dem von Herrn Dr. Schauer vorgelegten Einschreiten viele Zeugnisse von Čechen befinden, welche sich über die Bewirtung in meiner Baude höchst lobend aussprechen; zwei Zeugnisse liegen auch dieser Eingabe bei. Weiters brachte ich vor, daß ich anderthalb Jahre eine čechische Besatzung von 10 Mann beherbergt und mit Holz usw. versehen habe, wofür ich keinen Heller verlangt habe. Ist das ein staatsfeindliches Benehmen? Weiters wies ich darauf hin, daß die Baude auch eine čechische Aufschrift trage, in ihr čechische Speisekarten und Ansichtskarten aufliegen und auch die Bedienung čechisch spricht. Das alles wurde nicht anerkannt. Es machte auf mich den Eindruck, daß nur mir feindliche Einzelaussagen berücksichtigt werden, was aber für mich spricht, kein Gehör findet; denn das Bodenamt blieb trotz alledem bei seiner Weigerung der Bestätigung, verlangt eine neue Pachtaus schreibung und will, ohne zu berücksichtigen, daß mir im Sinne der bestehenden Gesetze der Kauf der Baude zusteht, die Baude an einen andern Pächter verpachten. Daß damit kein deutscher Pächter gemeint ist, beweist der Umstand, daß das Bodenamt auch die Bestätigung der andern deutschen Pächter der Herrschaft Harrach verweigert.<

Ganz die gleichen Gründe und Vorwände benützt das Bodenamt der Republik, um die andern deutschen Pächter der Harrach'schen Herrschaft im Riesengebirge von ihren ersessenen Plätzen zu verdrängen und mit Gewalt čechische Chauvinisten an ihre Stelle zu setzen. Es ist für das Ansehen der Republik insbesondere in den Grenzgebirgen gegen Deutschland nicht gleichgültig, wenn ihre Beamten durch Parteilichkeit und nationalen Fanatismus die angesessene Grenzbevölkerung in fortwährendem Aufregungszustand und feindseliger Stimmun erhalten.

Wir fragen die Regierung:

1. Was gedenkt sie zu tun, um den armen Gebirgsbaudenpächtern zu ihrem Rechte zu verhelfen?

2. Ist sie gesonnen, die schuldigen, das Staatsansehen in so hervorragendem Maße gefährdenden Beamten des Bodenamtes zur Rechenschaft zu ziehen und bei erwiesener Schuld ihrer Stellen zu entheben?

Prag, am 4. November 1920.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 202.

Pozemkový úřad československé republiky, byv založen pro účely sociální, nevykonal až dosud, pokud veřejnosti jest známo, v tomto směru ničeho nebo jen málo. Naopak se zdá, že úřednictvo Pozemkového úřadu vidí svůj úkol v tom, moci, která jest mu udělena, s potlačováním práva a slušnosti používati k násilnému počešťování německého území. Zvláště křiklavě jeví se to v Krkonoších, kde se zneužívá vnucené správy, která jest uvalena na panství Harrachovská, k tomu, že rodiny pachtýřů, které již po několik pokolení mají pronajaty boudy v horách, bez viditelného důvodu nebo ze zdánlivých příčin jsou z pronájmu vylučovány.

Z bohatého materiálu, který máme po ruce, uvádíme vládě k vědomí jen jeden zvláště příkrý případ. Nájemce Vosecké boudy píše: >Na pozemku, kde stojí bouda Vosecká, provozovali od roku 1784 prarodiče mé paní, paní Ludmily Endlerové, chov dobytka, který dědictvím přecházel až na jmenovanou paní Ludmilu Endlerovou a který byl rodině vždy pramenem výživy. Roku 1896 byla již na místě stojící sešlá budova paní Hollmannovou a její dcerou, nynější paní Ludmilou Endlerovou, znovu vystavěna a připojen k ní malý horský hostinec. Základem výživy rodiny a základem hostinské živnosti byl však i nadále i dnes ještě chov dobytka, který dnes čítá 30 kusů dobytka hovězího a jest největším v Rokytnici. Když však se prováděla zmíněná stavba, podala správa harrachovského panství námitky proti ní a poukazovala k tomu, že pozemek, na kterém stojí bouda, jest majetkem panství, a že se na něm nesmí stavěti bez povolení panství. Teprve když paní Hollmannová se svojí dcerou (nyní Lumilou Endlerovou) podepsaly listinu, ve které uznati musely, že pozemek náleží panství, dostaly od panství povolení, aby pokračovaly ve stavbě. Pro nedostatek peněz dostala se paní Hollmannová se svojí dcerou roku 1898 do tísně, takže bouda byla nuceně prodána a koupena panstvím za poměrně levnou cenu. Panství pronajímalo potom boudu vždy na 6 let nástupcům paní Hollmannové, panu Františku a Ludmile Endlerovým. Vzájemný poměr mezi panstvím a nájemcem by1 vždy výborným, nájemní smlouvy byly vždy bez obtíží obnovovány. Poslední smlouva nájemní vypršela za války a bylo v ní prozatímně pokračováno. Roku 1919 byla ujednána nová nájemní smlouva s panstvím; tuto však Pozemkový úřad odepřel potvrditi. Panství harrachovské pak svým právním zástupcem panem drem Schauerem v Praze znovu zažádalo, aby jeho dávný nájemce byl potvrzen, avšak marně. Pozemkový úřad odpověděl, že proti mně jsou s české strany vznesena příliš závažná obvinění, takže nemůže potvrditi nový pronájem boudy mé osobě. Když jsem pak podrobněji pátral po těchto obviněních, dostal jsem odpověď, že jest to úředním tajemstvím. Tolik jsem se však dověděl, že udánlivá obvinění spočívají ve výrocích turistického klubu v Jilemnici a jiných českých turistických klubů ze severních Čech. U Pozemkového úřadu uvedl jsem proti sumárnímu obvinění své osoby, že mám po ruce a též k podání pana dra Schauera přiložená četná vysvědčení Čechů, která s největší pochvalou mluví o hostinství v mé boudě; dvě vysvědčení přikládám také k tomuto podání. Dále jsem uvedl, že jsem půldruhého roku měl na bytě českou posádku 10 mužů, kterou jsem zásoboval dřívím atd.; aniž bych za to žádal haléře peněz. Jest to jednání státu nepřátelské? Dále jsem poukazoval k tomu, že bouda má také český nápis a české jídelní lístky, že jsou v ní na prodej české pohlednice a že se česky posluhuje. To všechno nebylo uznáno. Měl jsem dojem, ze dbá se jen mně nepřátelských výpovědí jednotlivců, kdežto to, co mluví v můj prospěch, zůstává oslyšeno. Neboť Pozemkový úřad přes to odepírá moje potvrzení, žádá, aby nájem byl znovu vypsán a hodlá nedbaje toho, že podle platných zákonů mám právo na koupi boudy, boudu pronajati jinému nájemci. Že tímto novým nájemcem nebude Němec, dokazuje okolnost, že Pozemkový úřad odmítá potvrditi i jiné německé nájemce na panství harrachovském.

Stejných důvodů a záminek používá Pozemkový úřad republiky, aby i ostatní německé nájemce na panství harrachovském v Krkonoších z jejich vydržených míst zatlačil a násilím dosadil na jejich místo české šovinisty.

Pro vážnost republiky, zejména v pohraničním území sousedícím s Německem, není lhostejným, když její úředníci udržují svoji stranickostí a národním fanatismem usedlé obyvatelstvo na hranicích ve stálém rozčilení a v nepřátelské náladě.

Tážeme se vlády:

1. Co hodlá činiti, aby se dopomohlo chudým nájemcům horských bud k jejich právu?

2. Je ochotna úředníky Pozemkového úřadu, kteří se provinili a vážnost státu v takové míře ohrožují, pohnati k zodpovědnosti, a prokáže-li se jejich vina, odstraniti s jejich míst?

V Praze dne 4. listopadu 1920.