Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 207.

Na interpelaci řízenou na veškeré ministerstvo náleží odpověděti ministru spravedlnosti, ježto dotaz týká se jedině činnosti soudů ve věcech drobných pachtů a vyznívá v ten smysl, je-li ministerstvo ochotno naříditi soudům, aby co nejrychleji provedly a vyřídily žádosti drobných pachtýřů.

Podle zákona ze 27. května, č. 318 Sb. z. a n. uplynula sice dnem 18. září 1919 lhůta k přihláškám drobných pachtýřů, ale zákon sám povolil k vyjádření se vlastníků lhůtu do 26. listopadu 1919 a připustil, aby přiměřeně byla prodloužena. Podle zpráv podaných okresními soudy v říjnu 1919 a podle stavu prací o těchto přihláškách dnem 29. února 1920 bylo podáno celkem v Čechách u 225 soudů 126.422, na Moravě u 81 soudů 28.413 a ve Slezsku u 19 soudů 3.376 přihlášek. Dodatečnými přihláškami se poněkud počet zvětšil. Z toho podáno bylo u 55 soudů méně než 100, u 126 mezi 100-500, u 106 mezi 500-1000, u 30 mezi 1000-1500, u 6 mezi 1500-2000 a u 2 přes 2000 přihlášek. Celková plocha, o níž se pachtýři hlásili, jest asi 158.000 ha. Z těchto čísel již jest patrna rozsáhlost celé akce. Soudy nemohly před 18. zářím 1919 vůbec zahájiti činnost a po 26. listopadu 1919, kdy uplynula zákonná lhůta pro vyjádření, mohly teprve začíti jednati se stranami. Ale podle zpráv četných soudů byly přihlášky tak neúplné a nedostatečné, že musely u některých soudů všecky býti doplňovány. Mezi tím bylo možno prováděti přípravné práce, vyžádati si lustra a pod.; poněvadž však jde velkou většinou o pozemky zapsané v zemských deskách, nahromadilo se na tisíce dožádání za lustra u zemských soudů, kde byla postupně vyřizována. I tu ministerstvo spravedlnosti hledělo věc urychliti pokyny danými zemským soudům. Vedle toho v mnohých případech, jak sdělují soudy, i obce činí přednostní nároky na požadované pozemky podle § 1, posl. odst. zákona a třeba tedy vyžádati si podle téhož paragrafu rozhodnutí Pozemkového úřadu; tento postoupiv takové žádosti politické správě k vyšetření nemohl rozhodnouti tak rychle, jak si pachtýři přáli, a ježto soudy nemohou dále přihlášky vyřizovati, dokud nedojde vyžádané rozhodnutí, nemohou soudy bez vlastní viny jednati. Ministerstvo požádalo ve všech přepadech, které mu byly oznámeny, a kromě toho i generelně Pozemkový úřad za rychlé vyřízení.

Jest všeobecně známo, že agenda u soudů značně od převratu vzrostla v běžných věcech a nyní přibylo jim značné agendy nejen těmito přihláškami, nýbrž i jiným řízením podle nových zákonů. Naproti tomu počet soudců značně klesl odchodem do jiných služeb a hlavně organisací soudů na Slovensku; u soudů, kde byla systemisována tři a čtyři místa, jsou nyní dva neb i jediný soudce. Dorostu není.

Uváží-li se, že i vyřizování těchto přihlášek není tak jednoduché, jak na první pohled se zdálo, že u některých soudů dobrá polovice přihlášek jest sporna a to nejen, že nebylo docíleno dohody o nároku samém anebo o přejímající ceně, nýbrž i o ostatních náležitostech, jako o době pachtu, výměře vlastní půdy, zdělávání pachtýřem nebo rodinou (§§ 1, 3 zák.), někdy i o náhradních pozemcích podle § 5 zák., vykonaly soudy za půl leta od 26. listopadu 1919 počítaje tak značný kus práce, že zasluhují plného uznání, nikoliv výtek, jichž se jim nezaslouženě dostává od netrpělivých pachtýřů.

Bylo-li u některého panství podáno až přes 3000 přihlášek o pozemky ležící v několika okresích, nemohly býti zpracovány v krátké lhůtě od 18. září 1919 do 26. listopadu 1919, když zákon sám ustanovil pro jednoduchou přihlášku pachtýřovu lhůtu 12 neděl. Kde povolily soudy takovým vlastníkům lhůty třebas i delší, jdoucí do 31. března, 1. května ano do 30. června 1920, nelze vytýkati, že by byly neodůvodněny a nepřiměřeny. Správy však samy i při takových lhůtách podávají vyjádření a dohody s pachtýři docílené postupně a po částech, jak bylo doporučeno min. výnosem z 10. listopadu 1919, č. 27.734 (min. věst. str. 136) a jak opět bylo připamatováno výnosy z 20. ledna 1920, č. 2706/20 a z 10. dubna 1920, č. 11.895 (min. věst. č. 19).

Není správným tvrzení, že soudy jen ve zcela ojedinělých případech vyřídily návrhy pachtýřů a že jsou četné soudy, které do dnes podání ani předběžně ještě nevyřídily. Ministerstvo samo vyžádalo si zprávy ode všech soudů již v říjnu 1919 a opět podle stavu z 29. února 1920 a 30. června 1920 a kromě toho zvláště asi od 200 soudů zprávy o stížnostech různých pachtýřů, jež se ukázaly většinou nedůvodnými, a přesvědčilo se s uspokojením, že tato věc pokračuje velmi příznivě, že u všech soudů provedeny byly přípravné práce, že také se stále projednává s pachtýři a vlastníky; u četných soudů bylo již v dubnu a květnu vyřízeno více než polovice přihlášek a některé soudy podaly i zprávu, že do konce června nebo července budou s touto prací hotovy. Ministerstvu dostala se k nahlédnutí již četných konečných vyřízení. Vázne-li někde práce v tom, že nebyly všechny přihlášky vyřízeny, jest toho příčinou, že buď jest jich větší počet sporných a musí vyšetřovány býti jednotlivě i na místě samém, nebo že musí býti zjišťovány aktivní i passivní služebnosti, přejímací cena i jiné poměry; často jde o dílcové pachty, ke kterým třeba napřed přesného vyměření, aby nejen dílec sám, nýbrž i přejímací cena byly přesně určeny, ale ku pracím těm nestačí zeměměřiči v místě. Na žádost ministerstva spravedlnosti dalo také ministerstvo financí pokyny zemským finančním ředitelstvím, za jakých podmínek mohou evidenční geometři rozměřovati dílce rozpachtované. A tu nelze pomlčeti, že podle zpráv některých soudů pachtýři sami někde žádali, aby s vyměřováním bylo posečkáno až po žních, aby nebyla úroda poškozena, jinde zase odepřeli dáti si na svůj náklad dílce vyměřiti a nechali projíti lhůtu jim soudem danou, tak že soud bez své viny nemůže vydati konečné vyřízení. Podle došlých zpráv souditi může ministerstvo, že dnes kolem polovice všech přihlášek jest konečně vyřízeno, ne-li více. Přesných dat dostane se mu výkazy, jež si vyžádalo podle stavu koncem srpna 1920. Z došlých zpráv mohlo také konstatovati, že po většině soudcové pracují nedbajíce přetížení, úředních hodin a odpočinku, ano ani nedělního klidu, a že jen tím způsobem bylo umožněno u mnohých soudů, že řízení pokročilo tak, že dnes se chýlí ke konci. Někde zdrženy byly soudy nejasností zákona, která byla odstraněna teprve novelou z 15. dubna 1920, č. 311 Sb. z. a n., vyhlášenou dne 8. května 1920, ač ministerstvo novelisaci již v listopadu 1919 navrhlo.

U okresního soudu v Teplé bylo podáno 312 přihlášek; z toho byly vyřízeny úplně 104 přihlášky. V 43 případech byla dále již určena soudem přejímací cena a v 38 se projednává. V ostatních povolil soud další lhůtu a v některých třeba jest dodati polohopisné nástiny. Tyto týkají se panství kláštera Tepelského. Bude tedy lze i zde brzo práce ty dokončiti, budou-li včas dodány nástiny. Soudu se ukládá, aby dbal vydaných výnosů a řízení uspíšil.

Podle zpráv několika soudů nepožadují správy velkostatků již pachtovného tam, kde bylo docíleno dohody, tak že pachtýři ve skutečnosti již pozemků užívají jako vlastníci a vydání přiznávacího usnesení a knihovní vklad jest pro ně jen formální náleležitostí nabytí vlastnictví.

Ministerstvo spravedlnosti vydavši prováděcí výnos z 30. června 1919, č. 12.314 věst. č. 19, pak různé všeobecné výnosy, kromě jiných shora uvedené z 10. listopadu 1919, 20. ledna 1920, 10. dubna 1920, pak na sta výnosů jednotlivým soudům, obsahujících pokyny k urychlení a zjednodušení této práce, vykonalo vše mnohem dříve, než bylo o to žádáno a spoléhá, že soudy dbajíce jeho pokynů dokončí v nejkratší době celou tuto obrovskou akci, aniž by bylo třeba činiti další opatření. Do značného sebraného materiálu jest u něho možno nahlédnouti.

V Praze dne 6. října 1920.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Popelka, v. r.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 207.

Die Beantwortung der an das Gesamtministerium gerichteten Interpellation obliegt dem Justizminister, da die Anfrage lediglich die Tätigkeit der Gerichte in Sachen der Kleinpächter betrifft und dahin lautet, ob das Ministerium bereit sei die Gerichte anzuweisen, daß sie die Gesuche der Kleinpächter mit aller Beschleunigung erledigen und durchführen.

Laut Gesetz vom 27. Mai 1919, Nro 318 Samml. d. Ges. u. Vdg. ist zwar die Frist für die Anmeldungen der Kleinpächter am 18. September abgelaufen, doch hat das Gesetz selbst zur Äßerung der Eigentümer eine Frist bis zum 25. November 1919 bewilligt und eine angemessene Erstreckung dieser Frist zugelassen. Nach den von den Bezirksgerichten im Oktober 1919 erstatteten Berichten und nach dem Stande der Bearbeitung dieser Anmeldungen vom 29. Feber 1920 wurden insgesamt in Böhmen bei 225 Gerichten 126.422, in Mähren bei 81 Gerichten 28.413 und in Schlesien bei 19 Gerichten 3.376 Anmeldungen eingabracht. Durch nachträgliche Anmeldungen ist diese Zahlein wenig gestiegen. Hievon wurden bei 55 Gerichten weniger als 100, bei 126 zwischen 100 - 500, bei 106 zwischen 600 - 1000, bei 30 zwischen 1000 - 1500, bei 6 zwischen 1500 - 2000 und bei 2 über 2000 Anmeldungen eingereicht. Die von den Pächtern angeforderte Gesammtfläche beläuft sich auf ca. 158.OO0 ha. Aus diesen Zahlen ist bereits der Umfang der ganzen Aktion ersichtlich. Die Gerichte konnten vor dem 18. September ihre Tätigkeit überhaupt nicht aufnehmen und konnten erst nach dem 26. November 1919, als die gesetzliche Frist für die Äußerung abgelaufen war, die Verhandlungen mit den Parteinen einleiten. Nach den Berichten zahlreicher Gerichte waren jedoch die Anmeldungen so unvollständig und ungenügend, daß bei manchen Gerichten sämtliche ergänzt werden mußten. Inzwischen konnten die Vorarbeiten vorgenommen, die Lustra abverlangt werden etc.; da es sich jedoch zur überwiegenden Mehrheit um landtäflich eingetragene Grundstücke handelt, sammelten sich bei den Landesgerichten tausende Ansuchen um Lustra an, die fortlaufend erledigt wurden. Auch hier war das Justizministerium bemüht, die Aktion durch Weisungen an die Landesgerichte zu beschleunigen. Nebstdem erheben in vielen Fällen, wie die Gerichte mitteilen, auch die Gemeinden Vorzugsansprüche auf die angeforderten Grundstücke laut § 1 letzter Absatz des Gesetzes, und es ist daher laut desselben Paragraphen vorerst die Entscheidung des Bodenamtes einzuholen; da dieses solche Gesuche der politischen Verwaltung zur Erhebung abtreten mußte, konnte es nicht mit der von den Pächtern gewünschten Schnelle entscheiden, und da die Gerichte die Anmeldungen nicht weiter erledigen können, solange nicht die erbetene Entscheidung einlangt, können sie ohne eigenes Verschulden nicht amtshandeln. Das Ministerium ersuchte in allen ihm zur Kenntnis gebrachten Fällen und außerdem auch generell das Bodenamt um beschleunigte Erledigung.

Es ist allgemein bekannt, daß die Gerichtsagenda in laufenden Sachen seit dem Umsturz bedeutend gestiegen ist, wozu nunmehr eine neue große Agenda nicht nur durch diese Anmeldungen, sondern auch durch das sonstige Amtsverfahren nach den neuen Gesetzen hinzugekommen ist. Dagegen ist die Zahl der Richter durch den Abgang in andere Dienste und hauptsächlich durch die Organisation der Gerichte in der Slovakei bedeutend gesunken; bei Gerichten, wo drei oder vier Stellen systemisiert waren, sind jetzt zwei oder auch nur ein einziger Richter tätig. Nachwuchs ist keiner vorhanden.

Bedenkt man, daß auch die Erledigung dieser Anmeldungen nicht so einfach ist, wie es zuerst den Anschein hatte, daß bei manchen Gerichten gut die Hälfte der Anmeldungen strittig ist und zwvar nicht nur, weil über den Anspruch selbst oder den Übernahmspreis kein Einvernehmen erzielt wurde, sondern auch über die sonstigen Erfordernisse, wie Pachtzeit, Ausmaß der eigenen Bodenfläche, Bearbeitung durch den Pächter oder seine Familie (§§ 1, 3 des Gesetzes), manchmal auch über die Ersatzgrundstücke gemäß § 5 des Gesetzes, so haben die Gerichte in dem Halbjahr vom 26. November 1919 an gerechnet ein so ansehnliches Stück Arbeit geleiset, daß sie die vollste Anerkennung, nicht aber die Rügen verdienen, die ihnen unverdientermaßen von den ungeduldigen Pächtern zuteil werden.

Wenn bei mancher Herrschaft bis über 3000 Anmeldungen auf in mehreren Bezirken gelegene Grundstücke eingebracht wurden, so konnten dieselben nicht in der kurzen Frist vom 18. September bis 26. November 1919 bearbeitet werden, wo doch das Gesetz selbst für die einfache Anmeldung des Pächters eine Frist von 12 Wochen festgesetzt hat. Wo die Gerichte solchen Eigantürmern auch längere Fristen bis zum 31. März, 1. Mai, ja bis 30. Juni 1920 bewilligt haben, kann nicht bemängelt werden, daß diese ungerechtfertigt und unangemessen waren. Die Verwaltungen bringen aber selbst bei solchen Fristen die Äußerungen und die mit den Pächtern erzielten Abkommen fortlaufend und in Teilen ein, wie dies vom Ministerium mit Erlaß vom 10. November 1919, Zahl 27.734 (Amtsblatt des Ministeriums, S. 136) empfohlen und durch die Erlässe vom 20. Jänner 1920, Z. 2706/20, und vom 10 April 1920. Z. 11.895 (Amtsblatt des Ministeriums, Nr 19) neuerlich in Erinnerung gebracht wurde.

Unrichtig ist die Behauptung, daß die Gerichte nur in ganz vereinzelten Fällen die Anträge der Pächter erledigt haben und daß es viele Gerichte gibt, die bis heute die Eingaben nicht einmal vorerledigt haben. Das Ministerium selbst hat von sämtlichen Gerichten bereits im Oktober 1919 und neuerlich nach dem Stande vom 29. Feber 1920 und dem 30. Juni 1920 und nebstdem von circa 200 Gerichten Berichte über Beschwerden verschiedener Pächter abverlangt, die sich größtenteils als unbegründet erwiesen, und hat sich mit Befriedigung überzeugt, daß die Sache sehr günstig fortschreitet, daß bei sämtlichen Gerichten die vorbereitenden Arbeiten durchgeführt wurden und auch ständig mit den Pächtern und Eigentümern verhandelt wird; bei zahlreichen Gerichten war schon im April und Mai mehr als die Hälfte der Anmeldungen erledigt und manche Gerichte haben auch berichtet, daß sie bis Ende Juni oder Juli mit dieser Arbeit fertig sein werden. Dem Ministerium wurden bereits zahlreiche Enderledigungen zur Einsichtnahme vorgelegt. Wenn irgendwo die Arbeit insoferne stockt, als nicht alle Anmuldungen erledigt wurden, so ist der Grund darin zu suchen, daß entweder eine größere Anzahl von ihnen strittig ist und einzeln und an Ort und Stelle untersucht werden muß, oder daß die aktiven und passiven Dienstbarkeiten, der Übernahmspreis und andere Verhältnisse festgestellt werden müssen; häufig handelt es sich um Teilpchte, für die vorerst eine genaue Ausmessung erforderlich ist, damit nicht nur der Teil selbst, sondern auch der Übernahmspreis genau festgesetzt werden können, zu welchen Arbeiten die ortsmäßigen Geometer nicht hinreichen. Über Ersuchen des Justitzministeriums ließ auch das Finanzministerium an die Finarzlandesdirektionen Weisungen ergehen, unter welchen Bedingungen die Evidunzgeometer die verpachteten Teile auszumessen haben. Und hier kann nicht verschwiegen werden, daß nach den Berichten einiger Gerichte die Pächter stellenweise selbst verlangt haben, es möge mit der Ausmessung bis nach der Ernte zugewartet werden, damit die Ernte keinen Schaden nehme, anderorts weigerten sie sich wiederum die Teile auf ihre Kosten ausmessen zu lassen und ließen die ihnen vom Gerichte gesesetzte Frist verstreichen, sodaß das Gericht ohne eigenes Verschulden die Entscheidung nicht treffen kann. Nach den eingelangten Berichten zu schließen kann gesagt werden, daß heute rund die Hälfte aller Anmeldungen, wenn nicht mehr, endgültig erledigt ist. Genaue Daten wird das Ministerium an Hand der Ausweise gewinnen, die es nach dem Stande von Ende August 1920 abverlangt hat. Aus den eingelangten Berichten konnte auch festgestellt werden, daß die Richter zum überwiegenden Teil ohne Rücksicht auf Überlastung, Amtsstunden und Ruhezeit, ja selbst die Sonntagsruhe, arbeiten, und daß nur auf diese Weise bei manchen Gerichten ermöglicht wurde, das Verfahren soweit zu bringen, daß es heute seinem Abschlusse zuneigt. Manchenorts wurden die Gerichte durch die Unklarheit des Gesetzes aufgehalten, die erst durch die Novelle v. 15. April 1920, Nr. 311 Samml. d. Ges. u. Vdg., beseitigt wurde; die erst am 8. Mai 1920 zur Kundmachung gelangte, obwohl das Ministerium bereits im November 1919 die Novellisation beantragt hatte.

Beim Bezirksgerichte in Tepl wurden 312 Anmeldungen eingebracht; hievon wurden 104 Anmeldungen vollständig erledigt. In 43 Fällen wurde weiterhin vom Gerichte bereits der Übernahmspreis festgesetzt und in weiteren 38 Fällen wird verhandelt. In den übrigen hat das Gericht eine weitere Frist bewilligt und in manchen ist die Beibringung von topographischen Skizzen erforderlich. Diese betreffen das Stift Tepl. Es wird somit auch hier bald möglich sein die Arbeiten abzuschließen, falls die Skizzen rechtzeitig beigebracht werden. Das Gericht wird angewiesen, auf die herabgelangten Erlässe zu achten und das Verfahren zu beschleunigen.

Nach den Berichten einiger Gerichte verlangen die Verwaltungen von Großgrundbesitzen dort, wo bereits ein Einvernehmen erzielt wurde, kein Pachgeld mehr, sodaß die Pächter in Wirklichkeit die Grundstücke bereits als Eigentümer benützen und die Erlassung des Zuerkennungsbeschlusses und die grundbücherliche Einverleibung für sie nur noch ein formales Erfordernis der Besitzerlangung darstellen.

Das Justizmininisterium hat durch Herausgabe des Durchführungserlasses vom 30. Juni 1919, Z. 12.314, Amtsblatt Nr. 19, sowie allgemeiner Erlässe, u. a. der oberwähnten vom 10. November 1919, 20. Jänner 1920, 10. April 1920, ferner durch hunderte von Erlässen an die einzelnen Gerichte, enthaltend Weisungen zwecks Beschleunigung und Vereinfachung dieser Arbeit, alles viel früher getan, als es von ihm verlangt wurde, und erwartet, daß die Gerichte in Wahrung seiner Winke diese ganze riesige Aktion in kürzester Frist zum AbschluB bringen werden, ohne daß weitere Maßnahmen nötig wären. In das große gesammelte Material kann beim Ministerium Einsicht genommen werden.

Prag, den 6. Oktober 1920.

Der Justizminister:
Popelka, m. p.