Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
Tisk 212.
Dringende Interpellation
des Senators Karl Friedrich und Genossen an den Herrn Ministerpräsidenten
betreffend die Vorfälle in Eger.
Am 14. November 1920 um 3/4 1 Uhr nachts schlichen sich zwei- bis dreihundert čechische Soldaten in Eger auf den um diese Zeit ganz leeren Platz und stürzten das Kaiser Josef-Denkmal, schleppten auch wie Diebe einen Arm der Bronzefigur mit sich weg.
Diese Schandtat ist nach den Versicherungen der bezüglichen. Organe ohne Wissen und gegen den Willen der politischen Behörde und der vorgesetzten Offiziere vollbracht worden. Die Bezirkshauptmannschaft hatte von der Regierung den ausdrücklichen Befehl, das Denkmal mit allen Machtmiteln zu schützen. Es zeigte sich aber, daß die Truppen meuterten, überhaupt keinem Auftrage der Vorgesetzten gehorchten und keinen Willen als ihren eigenen anerkennen. Eine Kompagnie dieser Soldateska hat am 14. November nachmittags gegen ihre Offiziere gemeutert, dieselben gewaltsam von der Kompagnie entfernt, und gegen den ausdrücklichen Befehl ihrer Kommandanten einen Demonstrationszug in der Stadt in Szene gesetzt. In der Nacht vom 14. auf den 15. wurde wieder versucht, das Denkmal neuerlich zu stürzen, der Versuch aber abgewehrt.
Hiedurch ist erwiesen, daß weder die Regierungsorgane noch die militärischen. Kommandanten die Macht besitzen, das deutsche Volk selbst in ganz reindeutschen Gebieten vor den verbrecherischen Gewalttaten dieser meuternden Soldateska zu schützen. Diese Vorfälle haben begreiflicherweise die ganze Bevölkerung Egers und des Egerlandes in eine Erregung versetzt, die ihresgleichen noch nicht hatte. Nur durch das Einschreiten der Volksvertreter mit der Stadtvertretung wurde die Ruhe in der Stadt aufrecht erhalten, bezw. wieder hergestellt.
Die Gefertigten fordern nicht die Regierung zur Rechtfertigung auf, darüber, daß so etwas geschehen kann, da sie wissen und gesehen haben, daß die Regierungsorgane nicht imstande sind, sich selbst den nötigen Respekt bei den meuternden Soldaten zu verschaffen; aber sie fordern:
1. daß die Täter dieser Freveltat sofort erneuert und der exemplarischen Bestrafung zugeführt werden;
2. daß das Denkmal, welches von der Bevölkerung selbst wieder aufgestellt wurde, in tadellosen Zustand wieder hergestellt und in Zukunft durch geeignete Organe geschützt wird;
3. daß sofort die ganze Garnison von Eger, von welcher ein überwiegender Teil nicht als Soldaten bezeichnet werden kann - da sie weder Gehorsam noch Disziplin kennen und mit bewaffneter Hand unser Eigentum angreifen - entwaffnet und aus Eger entfernt werde, zumal die Bewohnerschaft Egers erklärt, daß sie sonst gezwungen ist, zur Selbsthilfe zu schreiten;
4. daß in Eger überhaupt keine oder nur deutsche Truppen untergebracht werden.
Prag, am 16. November 1920.
Karl Friedrich,
Dr. Naegle, Hangos István, Jesser, Lippert, Knesch, Hübner, Hartl, Fritsch, Spies, Luksch, Dr. E. M. Herzig, Dr. Hilgenreiner, Meissner, Dr. Spiegel, Dr. Mayr-Harting.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
Tisk 212.
Naléhavá interpelace
senátora K. Friedricha a druhů na pana ministerského předsedu o událostech v Chebu.
Dne 14. listopadu 1920 o 3/4 1 v noci připlížilo se asi dvě až tři sta českých vojáků v Chebu na náměstí, tou dobou úplně prázdné a strhli pomník císaře Josefa, odvlekše s sebou jako zloději jednu paži bronzové sochy.
Tato hanebnost byla spáchána podle ujištění dotyčných orgánů bez vědomí a proti vůli politického úřadu a představených důstojníků. Okresní hejtmanství mělo od vlády výslovný rozkaz pomník chrániti všemi prostředky. Ukázalo se však, že se vojsko vzbouřilo, neposlouchalo naprosto rozkazů představených a neuznávalo ničí, než svou vlastní vůli. Jedna setnina této soldatesky odpoledne dne 14. listopadu vzbouřila se proti svým důstojníkům, násilně je vzdálila od setniny a uspořádala přes výslovný rozkaz svého velitele demonstrační průvod městem. V noci ze 14. na 15. udál se opětovně pokus pomník znovu strhnouti, pokusu bylo však zabráněno.
Tím jest prokázáno, že ani vládní orgány ani vojenští velitelé nemají moci chrániti německý národ v čistě německých územích před zločinnými násilnostmi vzbouřivší se soldatesky. Tyto události přivedly všechno obyvatelstvo chebské v pochopitelné vzrušení, jakého dosud nebylo. Jen zakročením zástupců lidu se zástupci města byl v městě udržen resp. obnoven klid.
Podepsaní nevyzývají vládu, aby se ospravedlnila z toho, že se může něco takového státi, ježto sami vědí a viděli, že vládní orgány nejsou s to zjednati si potřebného respektu u vzbouřivších se vojáků; avšak žádají:
1. aby pachatelé tohoto svévolného činu byli vypátráni a příkladně potrestáni;
2. aby pomník, jejž obyvatelstvo samo znovu postavilo, byl opět bezvadně upraven a pro budoucnost chráněn způsobilými orgány;
3. aby hned byla odzbrojena celá chebská posádka, jejíž převážná část nemůže býti ani vojáky označena - ježto nezná ani poslušnosti ani discipliny a ozbrojenou rukou napadá naše vlastnictví - a aby byla z Chebu odstraněna, ježto obyvatelstvo chebské prohlašuje, že bude konečně nuceno sáhnouti k svépomoci;
4. aby v Chebu nebylo ubytováno vůbec žádného vojska nebo jen německé.
V Praze dne 16. listopadu 1920.
K. Friedrich,
dr. Naegle, Hangos István, Jesser, Lippert, Knesch, Hübner, Hartl, Fritsch, Spies, Luksch, dr. E. M. Herzig, dr. Hilgenreiner, Meissner, dr. Spiegel, dr. Mayr-Harting.