Veškerá opatření od 3. listopadu 1918 až do působnosti mírové smlouvy týkající se majetku a práv příslušníků mocností spojených a sdružených musí býti zrušena. Žádné promlčení nemůže býti namítáno příslušníkům mocností spojených a sdružených pro opominutí formalit předepsaných zákonodárstvím maďarským z doby po příměří a přede dnem, kdy mírová smlouva nabyla působnosti.

ODDÍL V.

Smlouvy, lhůty a rozsudky.

Články 234. až 238. i s přílohou

kryjí se s články 251. až 255. rak. i s přílohou.

ODDÍL VI.

Smíšený rozhodčí soud.

Články 239. až 240. i s přílohou

kryje se s články 256. až 257. i s přílohou smlouvy rakouské.

ODDÍL VII.

Vlastnictví průmyslové.

Články 241. až 245.

kryjí se s články 258. a 262. rak.

ODDÍL VIII.

Zvláštní ustanovení ohledně území převedených.

Články 246. až 258.

kryjí se s články 263. až 275. rak.

Článek 259

stanoví, že disposice tohoto oddílu ohledně poměru příslušníků maďarských k příslušníkům bývalého království maďarského platí stejně o poměru maďarských příslušníků k příslušníkům bývalého císařství rakouského.

Odstavec druhý zajišťuje reciprocitu.

b) V mírové smlouvě bulharské.

ODDÍL I.

Vztahy obchodní.

Hlava I.

Celní předpisy, cla a omezení celní.

Články 147. až 150.

kryjí se s články 217. až 220. rak

Článek 151.

odpovídá článku 223. rak.

Hlava II.

Plavba.

Článek 152.

dává státům spojeným a sdruženým pro jejich lodi pokud se týče lovu, kabotáže a remorkáže v Bulharsku klausuli největších výhod.

Článek 153.

týká se lodních dokladů.

Hlava III.

Nekalá soutěž.

Články 154. a 155.

odpovídají článkům 226. a 227. rak.

Hlava V.

Jednání s příslušníky mocností spojených a sdružených.

Články 156. až 159.

kryjí se s články 28. až 231. rak.

Hlava V.

Klausule obecné.

Článek 160.

odpovídá článku 231. rak. (Schází odstavec druhý.).

Článek 161.

kryje se s čl. 233. rak.

ODDÍL II.

Smlouvy.

Článek 162.

odpovídá článku 234. rak.

Počet konvencí, které nadále mají zůstati v působnosti mezi mocnostmi spojenými a Bulharskem, jest však daleko skrovnější hlavně z toho důvodu, že Bulharsko nebylo dosud smluvní stranou při značné části konvencí v čl. 234 rak. citovaných.

Viz čl. 140.

Články 163. a 164.

se kryjí se články 235. a 236. rak.

Článek 165.

jedná o zatímním řádu pro Dunaj.

Článek 166.

odpovídá článkům 237. a 239. smlouvy rak.

Článek 167.

zavazuje Bulharsko přistoupiti k mezinárodním konvencím v článku vyjmenovaným.

Článek 168.

odpovídá článku 241. rak.

Článek 169.

Bulharsko uznává, že veškeré smlouvy uzavřené s Německem a jeho spojenci od 1. srpna 1914 až do dne, kdy smlouva nabude působnosti, jsou zrušeny.

Články 170. až 174.

kryjí se s články 243. až 247. smlouvy rakouské.

Článek 175.

týká se immunit a privilegií vyhrazených mocnostem spojeným v Bulharsku.

ODDÍL III.

Dluhy.

Článek 176. a příloha

kryje se s článkem 248. a přílohou.

Přidáno jest pouze k bodu b) odstavce čtvrtého ustanovení, že dluhy příslušníků krajin Bulharskem postoupených nebudou garantovány státy, jimž území to připadne.

ODDÍL IV.

Statky, práva a zájmová účastenství.

Článek 177.

odpovídá článku 249. smlouvy rakouské.

Pouze k odstavci d) připojeno jest nově ustanovení, zajišťující příslušníkům bulharským odškodnění za škody způsobené mimořádnými válečnými opatřeními ve státech jmenovaných v odstavci i) téhož článku.

Článek 178.

kryje se s článkem 250. rak.

Článek 179.

stanoví, že reklamace diplomatických a konsulárních funkcionářů mocností spojených a sdružených ohledně soukromých zájmů příslušníků státu vysílajícího, mohou býti podrobeny smíšenému soudu rozhodčímu dle oddílu VI.

Ustanovení toto omezuje značně územní výsost státu bulharského.

Příloha po článku 179. kryje se s přílohou po článku 250. smlouvy rakouské.

ODDÍL V.

Smlouvy, lhůty a rozsudky.

Článek 180.

kryje se s článkem 251. sml. rak.

Článek 181.

zajišťuje, že převod území ve smyslu smlouvy mírové s Bulharskem nikterak se nedotkne práv soukromníků.

Článek 182.

týká se koncesí a oprávnění státních příslušníků mocností spojených a sdružených na území bulharském.

Článek 183. až 185.

kryje se s článkem 252. až 254. rak.

Článek 186.

stanoví, že společnosti zřízené dle bulharského zákonodárství a kontrolované nyní nebo později příslušníky států spojených a sdružených mohou do pěti let potom, co smlouva nabude působnosti, převésti svůj majetek na jinou společnost buď bulharskou neb společnost příslušnou do států spojených a sdružených.

Za převod tohoto jmění nesmějí býti vybírány žádné zvláštní poplatky.

Článek 187.

a příloha kryje se článkem 255. a přílohou až na to, že paragraf 11. přílohy jest vynechán.

ODDÍL VI.

Smíšený rozhodčí soud.

Články 188. až 189.

i s přílohou po článku 189. kryjí se se články 256. až 257. smlouvy rakouské i s přílohou po článku 256.

ODDÍL VII.

Vlastnictví průmyslové.

Články 190. a 191.

kryjí se se články 258. až 259. rak.

Články 192. a 193.

kryjí se se články 261. a 262. rak.

Článek 194.

zajišťuje práva plynoucí z vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého v postoupených územích.

Článek 195.

stanoví, že zvláštní smlouva upraví předání nebo zapůjčení archivů a rejstříků týkajících se vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého Bulharskem státům cessionářským.

ODDÍL VIII.

Ustanovení o územích postoupených.

Články 196. a 197.

odpovídají článkům 263. a 266. rakouským.

Článek 198. a 199.

týká se smluv mezi bývalými státními příslušníky bulharskými na straně jedné a státem bulharským na straně druhé uzavřených.

Článek 200.

kryje se s článkem 269. rakouským.

Článek 201.

obsahuje závazek Bulharska uznati a usnadňovati veškeré dohody uzavřené mocnostmi spojenými a sdruženými mezi sebou navzájem za účelem ochrany zájmových účastenství jejich státních příslušníků na společnostech bulharských.

Článek 202.

týká se vyrovnání dluhů z doby před 29. zářím 1918 mezi bývalými a nynějšími příslušníky bulharskými.

Článek 203.

kryje se s článkem 275. rakouským.

Část XI. mírové smlouvy maďarské.

Část X. mírové smlouvy bulharské.

Vzduchoplavba.

Ustanovení o vzduchoplavbě shodují se zcela v obou smlouvách.

Články 260. až 267.

smlouvy maďarské a články 204. až 211. smlouvy bulharské kryjí se s články 276. až 283. smlouvy rakouské.

Část XII. smlouvy maďarské a Část

XI. smlouvy bulharské.

Přístavy, vodní cesty a železnice.

ODDÍL I.

Všeobecná ustanovení.

V obou smlouvách jsou ustanovení shodná a kryjí se články 268. až 273. maďarské a 212. až 216. bulharské s čl. 284. až 289. smlouvy rakouské. Nové jest pouze v článku 212. smlouvy bulharské výslovné zajištění průvozu po vnitrozemních vodách bulharských. Připojen jest článek 217. kryjící se s článkem 326. rak.) zajišťující mocnostem spojeným a sdruženým svobodu telegrafických a telefonických sdělení na některých linkách; ustanovení obdobné umístěno jest ve smlouvě rakouské a maďarské ve zvláštní hlavě týkající se telegrafů a telefonů.

ODDÍL II.

Plavba.

Hlava I.

Svoboda plavby.

Článek 274. maďarské a 218. bulharské smlouvy kryje se se článkem 290. rak.

Hlava II.

Klausule týkající se Dunaje.

Články 275. až 291. maďarské a 219. až 235. bulharské smlouvy

rovnají se článkům 291. až 307. smlouvy rakouské.

Pouze v čl. 288. maďarském jest připojeno zvláštní ustanovení týkající se prací na Dunaji v části tok-u mezi Turn-Severinem a Moldavou.

Hlava III.

Vodní řád maďarské smlouvy v bulharské smlouvě schází.

Článek 292. maď.

rovná se článku 309. a 310. smlouvy rakouské.

Článek 293. maď.

zřizuje zvláštní Stálou technickou komisi, mající zajistiti uzavření a provádění úmluv dotčených v článku 292.

ODDÍL III.

Železnice.

Hlava I. maď.

Článek 294. maď.

kryje se s článkem 311. rak. smlouvy.

Hlava II. maďarské a hlava I. bulharské smlouvy.

Články 295. až 299. maďarské a 236. až 240. bulharské

rovnají se článkům 312. až 316. smlouvy rakouské.

Hlava III., resp. II.

Oboz.

Články 300. maďarské a 241. bulharské smlouvy

kryjí se s článkem 317. rak.

Hlava IV., resp. III.

Převod železnic.

Články 301. maďarské a 242. bulharské smlouvy

kryjí se s článkem 318. rakouským.

Článek 243. smlouvy bulharské kryje se se článkem 319. smlouvy rakouské.

Hlava V. maďarské smlouvy.

Ustanovení o některých železničních tratích.

Článek 302.

kryje se s článkem 319. rak.

Článek 303.

řeší otázku nádraží města Goly.

Článek 304.

kryje se s článkem 320. rak.

Článek 305.

vyhražuje státu československému právo žádati do pěti let po tom, co smlouva nabude působnosti, zlepšení železniční trati z Bratislavy do Velké Kaniže.

Článek 306.

zajišťuje československému státu volný průjezd k adriatickému moři po dvou různých železnicích z Bratislavy do Rjeky.

Článek 307.

upravuje některé otázky plynoucí z průjezdu československých vlaků po zmíněných železnicích.

Hlava VI. resp. IV.

Článek 308. maďarské a 244. bulharské smlouvy.

kryjí se s čl. 325. smlouvy rakouské.

Hlava VII. maďarské smlouvy.

Telegrafy a telefony.

Článek 309.

kryje se s čl. 326. smlouvy rak.

Článek 310.

rovná se článku 327. rak.

Ve smlouvě bulharské viz čl. 217.

ODDÍL IV.

Rozhodování sporů a revise klausuli trvalých.

Články 311. až 313. maďarské a 245. až 247. bulharské smlouvy

kryjí se se články 328. až 330. smlouvy rakouské.

ODDÍL V.

Ustanovení zvláštní.

Článek 314. maďarské a 248. bulharské smlouvy

kryje se s čl. 331. smlouvy rakouské.

Část XIII. smlouvy maďarské a

Část XII. smlouvy bulharské.

Práce.

Ustanovení o práci jsou v obou předkládaných mírových smlouvách zcela shodná.

Články 315. až 355. maďarské a

Články 249. až 289. bulharské

kryjí se se články 332. až 372. smlouvy rakouské.

Část XIV. smlouvy maďarské a

Část XIII. smlouvy bulharské.

Rozličné klausule.

Ustanovení v této části zahrnutá jsou v obou předkládaných smlouvách převážně shodná.

Články 356. až 362. maďarské a 290. až 296. bulharské

se kryjí se články 373. až 379. smlouvy rakouské.

V mírové smlouvě bulharské jest pouze poněkud pozměněno seřazení článků (čl. 292 bulh. = 374. rak. a 293. bulh. = 379. rak.) a k článku 296. připojen jest nový odstavec týkající se lodí spojeneckých potopených nebo poškozených za války námořními silami bulharskými.

Články 363. a 364. maďarské smlouvy

kryjí se s články 380. a 381. smlouvy rakouské.

 

II.

Smlouva hraniční

podepsaná v Sèvres dne 10. srpna 1920.

Mezinárodní smlouva hraniční, uzavřená v Sèvres dne 10. srpna 1920 obsahuje definitivní určení hranic států: československého, rumunského, polského a jugoslávského. Hranice těchto nových mírovými smlouvami založených neb rozšířených států určeny jsou již mírovými smlouvami samotnými, a to mírovou smlouvou versaillskou, St. Germainskou, trianonskou, mírovou smlouvou s Bulharskem a Tureckem. Ovšem toto určení hranic jest pouze částečné a negativní, poněvadž zmíněné smlouvy určují hranice států ve světové válce podlehnuvších oproti státům s nimi hraničícím.

Nad to určení hranic, obzvláště pokud se týká státu našeho, dálo se postupně, a vzhledem k tomu, že mezinárodní působnost jednotlivých mírových smluv vykazuje data značně od sebe vzdálená, bylo potřebí stanoviti úpravu hranic i rozhodnutími mezinárodních orgánů jiných (rozhodnutí nejvyšší rady pařížské o našich hranicích s Maďarskem ze dne 12. června 1919 a s Rumunskem ze dne 7. srpna 1919).

Přítomná kollektivní smlouva hraniční, jejíž smluvními stranami nejsou všechny mocnosti spojené a sdružené, jako je tomu při smlouvách mírových, nýbrž pouze Čelné mocnosti spojené (Spojené Státy, Velká Britanie. Francie, Italie, Japonsko) a výše uvedené státy, o jejichž určení hranic jde, má za účel stanoviti positivně obvod hranic těchto nových států vyjímaje hranice oproti Rusku, a to zejména také v těch částech, o jejichž rozhraničení mírové smlouvy nemají žádného ustanovení, a zajistiti těmto státům v mezích hranic takto určených státní svrchovanost.

(V úvodní formuli italského textu mluvící o uznání svrchovanosti jednotlivých smluvních států jest vynechána republika československá; toto nedopatření postrádá však významu hledíc k tomu, že v případě diskrepance různojazyčných textů smlouvy jest textem rozhodujícím text francouzský.)

Našeho státu týká se článek 2. hraniční smlouvy a obsahuje toto stanovení hraniční čáry:

Hranice s Německem určena jest mírovou smlouvou Versaillskou (čl. 27-6 a čl. 83), hranice s Rakouskem smlouvou St. Germainskou (čl. 27-6) s Maďarskem smlouvou trianonskou (čl. 27-4).

Hranice s Rumunskem (čl. 2. smlouvy) byla dosud určena rozhodnutím Nejvyšší Rady mocností spojených a sdružených ze dne 7. srpna 1919, kteréž rozhodnutí bylo Národnímu Shromáždění předloženo a jím schváleno spolu s mírovými smlouvami Versaillskou a St. Germainskou.

Smlouva hraniční podává přesný popis hraniční čáry, shodující se celkem s hranicí uvedenou v citovaném rozhodnutí Nejvyšší Rady a udává zejména ony části hraniční čáry, které stanoví na místě samém zvláštní rozhraničovací komise, jež se má sejíti do 14 dní ode dne, kdy smlouva tato nabude působnosti.

Hranice mezi Československou republikou a Východní Haličí tvoří zásadně bývalá hraniční čára mezi Haličí a Uhrami; určiti podrobnosti vedení této čáry vyhrazeno jest pozdějším ustanovením z toho důvodu, že mezinárodní postavení Haliče Východní nebylo dosud stanoveno.

Hranici naší s Polskem nové určuje jednak čl. 83. mírové smlouvy versaillské, jednak jest to bývalá říšská hranice mezi Rakouskem a Německem, bývalé zemské hranice mezi Slezskem a Uhrami, a konečně hranice mezi Haličí a Uhrami, ovšem s výjimkou bývalých plebiscitních území na Těšínsku, Oravě a Spiši.

Hranici v těchto územích tvoří čára popsaná v rozhodnutí rady velvyslanců, učiněném v Paříži dne 28. července 1920, jež jest tato:

1. V krajině těšínské od bodu, kde východní hranice obce Piersne stýká se s bývalou hranicí mezi Německem a Rakouskem, na jih a až ke kótě 268, ležící asi 2 km severovýchodně od Frýštátu:

Čára, kterou jest určiti na místě samém a která ponechá ves Dolní Marklovice a domy Mizerova státu Československému; odtud na jih a až k bodu, kde jihovýchodní hranice obce Roj přetíná řeku Olzu.

Odtud na jih a až k bodu, kde jihovýchodní hranice obce Raj přetíná řeku Olzu;

východní hranice obcí Frýštátu a Roje: odtud jihovýchodně a až k bodu, který jest určiti asi 500 metrů severoseverozápadně od mostu ležícího 1500 metrů jihovýchodně od Šibice.

Tok řeky Olzy proti proudu:

Odtud východojihovýchodně a až k bodu, kde hranice mezi obcemi Horní Lisnou a Nýdkem stýká se se západní hranicí okresu bílského. Čára, kterou jest určiti na místě samém a která sleduje pokud možno horské hřbety vedouc přes koty 405 (Osovka), 514 (Vrurna), 708 (Ostry) a ponechávajíc Polsku obce Puncov a Horní Lisnou a státu Československému obce Kojkovice a Dolní Lisnou.

Odtud jihojihovýchodně a až ke kotě 989 (Kičory):

Západní hranice okresu bílského:

Odtud jižně a až k bodu, kde hranice mezi obcemi Bukovcem a Javorinkou stýká se s bývalou hranicí mezi Uhrami a Slezskem: západní hranice obcí Jistebné a Javorinky.

2. V krajině oravské:

Od bodu ležícího asi půldruhého kilometru východně od koty 1 725 (Babia Góra) na bývalé hranici mezi Uhrami a Haličí a až k bodu na horním toku Lipnice přímo na západ od koty 843, čára, kterou jest určiti na místě samém a která vede přes kotu 924. odtud až k bodu ležícímu asi 200 metrů jihovýchodně od stoku Lipnice a potoku, tekoucího od Privarovky.

Tok Lipnice.

Odtud k stoku Chyžného potoka a Černé Oravy:

Čára, kterou jest určiti na místě samém a která vede přes koty 758 (as 1 kilometr západně od Lipnice), 798, 766, 617 (poblíže silnice Námestov - Jablonka):

Odtud jihovýchodně a až k bodu, který jest určiti na Chýžném potoku asi 2 kilometry severozápadně od mostu přes Chyžný potok na silnici z Trštěné do Jablonky.

Tok Chýžného potoku proti proudu.

Odtud jihojihozápadně a až k bodu, který jest stanoviti na Jelesné vodě asi 1/2 kilometru severně od koty 554.

Čára, kterou jest určiti na místě samém a která vede přes kotu 659 odtud jihovýchodně a až k bodu na Jelesné vodě, ležícímu asi 1 kilometr (západně od Hladovky) přibližně na čáře spojující koty 754 a 740.

Tok Jelesné vody proti proudu.

Odtud jihojihovýchodně a až k bodu na bývalé hranici mezi Haličí a Uhrami, ležícímu asi 1 kilometr severně od koty 1230 (Magura).

Čára, kterou jest určiti na místě samém a která vede přes koty 862, 919 (Bučinka), 955, 967 (Bučník).

3. V krajině Spišské:

Od bodu bývalé hranice mezi Haličí a Uhrami, ležícího na říčce Bialce asi 500 m východně od obce Brzegi, všeobecným směrem východoseverovýchodním až k bodu téže hranice, který leží poblíže koty 487 a silnicí z Czersztyna do Staré Vsi.

Čára kterou jest určiti na místě samém a která vede přes kotu 1011, (Briovský vrch), 909, 956 (Malorovka), 607 (na říčce Kacvínské asi 2 km jižně od Kacína), 873 (dva km severovýchodně od Frankové) a směrem severním přes koty 751, 540.

Také při určení této hraniční čáry funguje rozhraničovací komise obdobná komisím určeným pro stanovení hranic smlouvami mírovými.

Články 1., 3. a 4. smlouvy hraniční týkají se ostatních států cessionářských.

(Článek 3.)

Ohledně Rumunska jest obsaženo stanovení čáry hraniční jednak v mírových smlouvách s Maďarskem a Bulharskem, jednak jest hranice popsána přesně v této smlouvě: vyhraženo zůstává určiti podrobněji trassu hraniční čáru mezi Rumunskem a Východní Haličí a stanoviti vůbec hranice na severovýchodě oproti. Rusku resp. Ukrajině.

(Článek 4.)

Hranice státu SHS určeny jsou jednak mírovými smlouvami s Rakouskem, Maďarskem a Bulharskem, jednak popsány v této smlouvě; vyhraženo zůstává pozdější mezinárodní stanovení hranic s Italií a na jihu.

(Článek 1.)

Hranice polské stanoveny jsou přítomnou smlouvou pouze na jihu, a to pouze, ohledně území býv. monarchie rak.-uh.; stalo se tak s ohledem na neprovedený dosud plebiscit v Horním Slezsku, neupravenou dosud otázku východohaličskou, ukrajinskou, litevskou, gdánskou a dosud trvající válečný stav s Ruskem.

Mezinárodní působnost smlouvy hraniční nastane spolu s mezinárodní působností smlouvy trianonské, a musí jí předcházeti ratifikace hraniční smlouvy 3mi Čelnými mocnostmi, jakož i státem naším, Polskem, Rumunskem a státem SHS.

Z uvedeného jest zřejmo, že smlouvou hraniční dostává se státu našemu konečně přesného stanovení hranic i tam, kde mírové smlouvy po této stránce nemají žádného ustanovení (zejména hranice oproti Rumunsku). Tím položen jest poslední kámen k dobudování našeho státního útvaru.

Zároveň však nutno zdůrazniti, že jak negativní určení hranic republiky československé mírovými smlouvami, tak positivní určení jich touto smlouvou jest vytvořením hranic nově vzniklého státu, jehož hranice dosud určeny nebyly, a že tudíž nemá místa ustanovení § 64., odst. 1., věta čtvrtá, ježto nejde o nějakou změnu státního území.

 

III.

Smlouva mezi cessionářskými státy stran území bývalé monarchie rakousko-uherské,

podepsaná v Sèvres dne 10. srpna 1920.

Přítomná smlouva jest smlouvou uzavřenou mezi spojeneckými státy, které vznikly na půdě Rak.-Uherska, a státy, kterým byly postoupeny části území tohoto bývalého mocnářství; smluvními stranami není zde ani Rakousko ani Maďarsko, které nejsou státy spojeneckými. V poměru k nim platiti bude ohledně otázek touto smlouvou dotčených mírová smlouva s Rakouskem a případně Maďarskem, pokud ustanovení přítomné smlouvy přímo se nedotýkají i obou těchto zemí.

Francouzský titul smlouvy označuje státy na smlouvě zúčastněné jako "les Etats successifs", přes to, že mírové smlouvy opětné uznaly identitu bývalého a nynějšího Rakouska jakož i bývalého a nynějšího Maďarska (Uherska).

Aby nevzniklo nedorozumění, zvoleno bylo proto pro český text titulu smlouvy označení "státy cessionářské", které lépe vystihuje právní poměr nových států k bývalému státnímu celku rakousko-uherskému (příslušné státy nabyly cessí různých částí bývalé monarchie, ale nestaly se "sukcessí" nástupci státu rakouského ani státu maďarského, které dále trvají).

Účelem smlouvy jest úprava, namnoze prozatímní, jistých specielních otázek vyvolaných právě rozpadem bývalého mocnářství, za tím účelem, aby založeny byly vzájemné hospodářské a právní vztahy a tak připravena byla cesta přátelským stykům nových států, zejména tam, kde differenciací práva národního byla porušena jednotnost dosavadního právního řádu dříve rakouského resp. uherského. Celkem lze říci, že jde větším dílem o prozatímní zachování dosavadního režimu.

K jednotlivým ustanovením se připomíná:

Článek 1.

Odstavec 1. odpovídá. článku 93., odstavec 2. článku 191. a odstavec 3 článku 192. mírové smlouvy s Rakouskem; ustanovení tato ovšem na rozdíl od citované smlouvy mírové jsou povahy paritní.

Poslední odstavec tohoto článku brání tzv. zakrytým reparacím; není totiž vyloučeno, že v našem státu ocitly se předměty odcizené na př. v Italii, Srbsku, Rumunsku atd. Jsou-li takové předměty v rukou nepoctivého držitele, lze na něm podle platného práva vymoci navrácení jich bez náhrady (§ 366. obč. zák. a 306 obch. zák.). Půjde-li však o předměty, které se octly v rukou poctivého držitele, jest ovšem i v takovém případě slušno, aby byl takový předmět vrácen tomu, komu byl uloupen; tu však náš příslušník obdrží náhradu od státu, kterému předmět bude navrácen.

Článek 2.

Článek tento souvisí s článkem. 249. a, a 184. mírové smlouvy s Rakouskem a obdobnými články ostatních smluv mírových a ukládá stejnou povinnost, jaká oproti poraženým mocnostem citovanými ustanoveními mírových smluv je založena i vzájemně všem těm státům, na které byla převedena území někdy rakouská neb uherská tak, že náhradní břímě tížiti bude materielně vždy ony státy, na které náhrada náleží podle smluv mírových.

Bude-li tedy náš stát na základě tohoto článku povinnen vydati nějaké věci získáme na druhé straně dobropis na úctu našem oproti Rakousku resp. Uhrám a ztenčení debetních položek, které jsou nám uloženy zejména článkem 208., odstavcem 4. mírové smlouvy s Rakouskem.

Článek 3.

Článek tento jest nesen snahou zajistiti přístavu terstskému tarifní a celní výhody. Snaha ta jest diktována obavou, že význam přístavu terstského bez zázemí, jímž byly dříve země rakouské, pozbyl by svého dominantního významu na moři Jaderském, pozbyl-li by oněch výsad, jež poskytovalo kdysi Rakousko svému jedinému velkému obchodnímu přístavu; druhým důvodem je obava před konkurencí přístavů německých, zejména Hamburku. Se snahou italskou setkáváme se již v mírové smlouvě rakouské (článek 221. a 312.).

V tomto článku nejde o výhody celní, nýbrž pouze tarifní, při čemž výraz "régime de tarifs" znamená celkovou soustavu tarifní, a nejde tedy o zachování jednotlivých sazeb, nýbrž o přibližné zachování poměru mezi sazbami ve směru na Terst a mezi sazbami ve směru na Hamburk, a tedy o závazek, že snížením tarifů nebude protežován Hamburk na úkor Terstu.

Ustanovení článku tohoto mohou míti pro nás při našem velikém exportu do Levanty a moře středozemního značný význam, zejména, budou-li v detailní úmluvě s Italií o spojení s Terstem poskytnuty vzájemné výhody v přístavu terstském a na námořních liniích terstských, zvláště když hlavní břemeno snížených tarifů dopravních ponese zajisté Rakousko, respektive Maďarsko.

Článek 4. a 5.

nemají pro nás praktického významu.

Článek 6.

Článek tento platí recipročně ohledně všech v něm vyjmenovaných osob a institucí s jedinou výjimkou Polska, ohledně něhož omezuje se platnost jeho pouze na společnosti pojišťovací.

Výjimka tato značí pouze tolik, že kapitálové pronikání cizích společností omezeno jest se strany Polska pouze na pojišťovnictví, a že všechny ostatní státy jsou vyloučeny stejně jako Polsko z režimu tohoto článku ohledné všech ostatních osob a institucí v něm jmenovaných.

O stabilisaci poměrů v tomto ohledu na Těšínsku, Oravě a Spiši postaráno jest článkem VI. rozhodnutí o Těšínsku, který zaručuje našim příslušníkům volnost hospodářského života způsobem dostatečným a tvoří jako ustanovení speciální výjimku z ustanovení tohoto článku a zejména posledního jeho odstavce.

Článek 7.

odpovídá článku 252. mírové smlouvy s Rakouskem, a to lit. a) i b) této smlouvy lit. a) smlouvy mírové; lit. c) této smlouvy má na zřeteli nepřítomnost z důvodů politických vazby, internování a evakuace, jaké byly v byv. Rakousku často důvodem omeškání, lit. b) a c) mírové smlouvy jsou nahrazeny posledním odstavcem článku z této smlouvy.