Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Tisk 234.
Interpelace
členů senátu dra Fáčka a soudruhů
na pana ministra sociální péče
stran provedení zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n.
o pensijním pojištění.
Uvedenou novellou k zákonu ze dne 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. 1907 o pensijním pojištění soukromých zřízenců byly nařízeny pronikavé změny v posavádní úpravě pensijního pojištění, zejména i po stránce organisační.
Tak uloženy posavádním náhradním ústavům dalekosáhlé nové povinnosti §em 66. novelly [ 1.) zvýšení nároků aspoň o 1/5, 2) ponechání normálních příspěvků, 3) rozhodování sporů rozhodčím soudem všeobecného pensijního ústavu, 4) sestavování pojistně-mathematické bilance každým druhým rokem a povinná úhrada schodku, 5) zřízení zajišťovacích reserv, nemá-li ústav aspoň 100 členů, 6) paritní zastoupení ve správě a způsob volby] a vysloveno, že náhradní ústavy, které do 31. prosince 1920 nezmění v tom smyslu svých stanov, ztrácejí tímto dnem uznáni jako ústavy náhradní.
Za obdobných podmínek (č. 1-4) a se stejnou sankcí připuštěno v § 65, aby pensijní ústavy, pokladny, fondy a j., jejichž stanovy (řády a pod.) byly podkladem náhradních smluv, uznány byly pro příště za náhradní ústavy, požádají-li o to dokonce roku 1920 a přizpůsobí-li své stanovy.
Stejná lhůta stanovená pak v 2. odst. téhož paragr. 65 i pro přeměnu náhradních smluv uzavřených u tuzemských pojišťoven v ústavy náhradní, vyhoví-li požadavkům §u 65, č. 1-5.
Promeškání lhůty 31. prosince 1920 může ve všech těchto případech míti nejzávažnější následky pro posavádní nositele pojištění náhradního, po případě i pro pojištěnce u nich pojištěné.
Na druhé straně jest jim však rozhodnutí o budoucím svém osudu velice stíženo, ba znemožněno tím, že nebylo posud vydáno prováděcí nařízení, které by určitěji vymezilo dosah nových požadavků zákonných, na ně činěných a které by zároveň podrobněji upravilo právní následky, jež vzejdou zejména stran předání majetku, jestliže některé náhradní zařízení požadovaných změn v čas neprovede a tudíž prvým lednem 1921 přestane býti uznaným zařízením náhradním a jeho členové stanou se členy všeobecného pensijního ústavu.
Podepsaní táží se tudíž pana ministra sociální péče, je-li ochoten:
1. lhůtu stanovenou pro přizpůsobení se posavádních náhradních zařízení požadavkům nového zákona pensijního do konce 1920 přiměřeně prodloužiti,
2. vydati co nejdříve prováděcí nařízení k novému zákonu o pensijním pojištění.
V Praze, dne 23. listopadu 1920.
Dr. Fáček,
dr. Franta, dr. Jar. Brabec, dr. Mareš, Žďárský, M. Dula, Al. Jirásek, dr. Přikryl,
K. St. Sokol, dr. Herben, dr. Stránský.