Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Tisk 235.
Interpelace
Jos. Karasa a soudruhů
na pana ministerského předsedu jako ministra
vnitra ve příčině násilného zabrání katolického chrámu v Libušíně
(okresní hejtmanství Slanské) dne 28. října 1920.
Večerník. >Rudého Práva< přinesl dne 29. října 1920 tuto zprávu:
>Naše schůze v zabraném kostele. (Pův. zpráv a z Libušína.) Oslava 28. října v Libušíně u Kladna konala se tentokráte v nádherné budově tamějšího kostela. Kostel byl postaven v dřívějších dobách nákladem obce a břímě musilo samozřejmě nésti občanstvo. Po převratu většina občanstva súčtovala s Římem a tak do kostela nikdo nechodil. Občanstvo a obecní zastupitelstvo se usneslo zabrati tento kostel a předati všeobecným a prospěšným účelům. Ve čtvrtek to obecní zastupitelstvo provedlo a budova kostela byla úplně naplněna. Po zahájeni tohoto projevu ujal se s kazatelny slova soudruh Václav Stádník z Kladna. Pojednal o vnitřní naší situaci a problémech jakož i o situaci mezinárodní. S místa, odkud bylo žehnáno a voláno po imperalismu, bylo i Stádníkem co nejostřeji protestováno proti světovému imperalismu a za socialisaci naší republiky. Po skončeném referátu zapěl Pěvecký sbor >Internacionálu<, jejíž sloky se mohutně rozléhaly v kostelní klenbě. Pak ještě promluvil náměstek starosty soudruh Macák, který taktéž výstižnými slovy poukázal na povinnost dělnictva v dnešní době a naznačil úkoly proletariátu, před kterými stojíme a jež vyžadují silné pohotovosti dělnictva. Po referátu zapěna >Píseň práce< a tím památný projev ukončen důvěrníkem Stögrem. Občanstvo bylo plně spokojeno, že budova, která zahálela a která sloužila k účelům reakce bude nyní sloužiti kulturnímu poslání, přednáškám a divadlu, zejména ovšem dělnickému hnutí. Také se ukázalo, že je to dobrým prostředkem, jak odpomoci malé návštěvě kostela, nad kterou klerikálové neustále pláčí.
Tato zpráva byla nám i s jiné strany potvrzena.
Tento násilný čin je naprostým posměchem všeho právního řádu, neboť chrám dotyčný patří katolické církvi.
Až dosud marně čekáme na odčinění tohoto násilí.
Podepsaní se táží tedy:
1. Je Vám, pane ministerský předsedo, znám tento veřejný zločin?
2. Jste ochoten na tomto případě dokázati, že program, jejž jste dva dny předtím
zde v senátě přednesl, a kde tvrdíte, že pro Vás bude rozhodným pouze zákon a právní řád, také skutečně chcete prováděti?
V Praze dne 18. listopadu 1920.
Dr. Karas,
Ševčík, dr. Krupka, Šachl, Kadlčák, Valoušek, dr. Adolf Procházka, dr. Kovalik, J. Dúrčanský, Zavoral, dr. Reyl, dr. Jan Mudroň.