Senát národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2.zasedání.
Původní znění.
Tisk 249.
Odpověď
správce ministerstva financí
na interpelaci senátorů Jelinka, Vettera-Lilie, Oberleithnera a soudr.
o jednání Žatecké odbočky bankovního úřadu s lombardními
dlužníky. (Číslo tisku 122).
Dotazem u ředitelství bankovního úřadu zjištěno, že toto se souhlasem bankovního výboru rozeslalo ještě před uzákoněním vládní osnovy o IV. státní půjčce všem svým odbočkám, tedy nikoliv pouze Žatecké, inkriminované cirkuláře, aby dopisy tohoto znění upomenuti byli liknaví dlužníci lombardní na plnění závazků převzatých kontrahováním zápůjčky lombardní. Opatření toto nečelilo tedy pouze proti dlužníkům německé národnosti, nýbrž týká se všech dlužníků bankovního úřadu bez rozdílu národnosti.
Upomínací dopisy takovéhoto rázu jsou u všech peněžních ústavů, tudíž i u bankovního úřadu jakožto bankovního ústavu, obvyklé a pokud se pohybují v mezích platných zákonů a nařízeni, nezávadné.
Nelze jim vytýkati nezákonnost ani s poukazem na § 9. zákona ze dne 24./6. 1920, čís. 417 Sb. z. a n., neboť v dopisech bankovního úřadu není vysloveno nic, co by odporovalo citovanému zákonu, zejména neodmítá se přijetí t. zv. náhradních titrů výměnou za válečné půjčky, nevypovídá se osobám jmenovaným v §u 3. cit. zákona zápůjčka ani se jim nezvyšují úroky, plní-li dlužník včasně svoje závazky úrokové.
Připomínka obsažená v inkriminovaném dopise ohledně ručení celým jměním dlužníkovým neodporuje taktéž platným zákonům..
Nelze tudíž mluviti o nějakém zneužití zákona a nemám příčiny, abych činnost bankovního úřadu v tomto směru omezoval.
V Praze, dne. 22. listopadu 1920.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, m. p.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
Tisk 249.
Antwort
des Leiters des Finanzministeriums
auf die Interpellation der Senatoren Jelinek; Vetter-Lilie, Oberleithner
und Genossen
über das Vorgehen, der Saazer Zweigstelle des Bankamtes gegenüber
den Lombardschuldnern (Druck Nr. 122).
Durch Anfrage bei der Direktion des Bankamtes wurde festgestellt, dass dieselbe mit Zustimmung des Bankausschusses noch vor Gesetzwerdung des Regierungsentwurfes betr. die IV. Staatsanleihe an alle seine Zweigstellen, somit nicht blos an die Saazer, die inkriminierten Rundschreiben verschickte, damit durch Zuschriften dieses Wortlautes die säumigen Lombardschuldner an die durch Kontrahierung einer Lombardanleihe eingegangenen Verbindlichkeiten erinnert würden. Diese Massnahme war somit nicht blos gegen Schuldner deutscher Nationalität gerichtet, sondern erstreckt sich auf alle Schuldner des Bankamtes ohne.Unterschied der Nafionalität.
Mahnschreiben sind bei allen Gieldinsti- tuten, somit auch beim Bankamte, durchaus üblich und sofern sie sich im Rahmen der geltenden Gesetze und Verordnungen bewegen, durchaus anstandslos. Es kann an ihnen eine Gesetzwidrigkeit nicht einmal mit Hinweis auf § 9 des Ges. v. 24. VI. 1920, Samml. d. Ges., u. Vdg. Nr. 4l7, bemängelt werden, denn in den Zuschriften des Bankamtes ist nichts enthalten, was dem zit. Gesetze widersprechen würde, namentlich wird die Übernahme der sog.Ersatztitres im Tauschwege gegen Kriegsanleihen nicht abgelehnt, es wird den im § 3 des zit. Gesetzes aufgezählten Personen die Anleihe nicht gekündigt, noch werden ihnen die Zinsen erhöht, wenn der Schuldner seine Zinsenverbindlichkeiten rechtzeitig erfüllt.
Die in der inkriminierten Zuschrift enthaltene Erinnertung bezüglich der Haftung mit dem ganzen Vermögen des Schuldners steht ebenfalls nicht im Widerspruch mit den geltenden Gesetzen.
Es kann daher von keinem Missbrauch des Gesetzes gesprochen werden und ich habe keine Veranlassung, die Tätigkeit des Bankamtes in dieser Richtung zu beschränken.
Prag, den 22. November 1920.
Der Leiter des Finanzministeriums:
Dr. Engliš, m. p.