Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
Tisk 251.
Interpellation
der Senatoren Dr. Mayr-Harting und Genossen
an die Gesamtregierung,
betreffend den Schutz der Koalitionsfreiheit und des
Koalitionsrechtes der Arbeiter.
Durch Verordnung der Regierung der čechoslowakischen Republik vom 19. Dezember 1919, betreffend Arbeiterschiedsgerichte (Slg. d. G. u. V. 1919 Nr. 662) wird im § 1 festgesetzt: "Es werden Arbeiterschiedsgerichte zur Entscheidung über den Ersatz des Schadens errichtet, der den Angehörigen, einer Fachorganisation durch Mitglieder einer anderen Fachorganisation dadurch zugefügt wurde, da* sie wegen Ablehnung des Übertrittes zu dieser Organisation oder des Austrittes aus ihrer bishe- rigen Organisation durch unerlaubten Druck ihre Entlassung aus der bisherigen Arbeit oder ihre Nichtaufnahme in die Arbeit erzwungen haben."
Nach dieser Verordnung, die sich den Schutz der Koalitionsfreiheit der Arbeiter zum Zweck setzt, kann sonach das schiedsgerichtliche Verfahren nur unter sehr engbegrenzten Voraussetzungen in wiksamkeit treten, nämlich: 1. Es muß sich um den
Kampf zweier Fachorganisationen handeln; 2. Es werden nur Organisationen geschützt; 3. Es muß ein Druck auf den Arbeitgeber zur Entlassung aus der Arbeit ausgeübt worden sein. Treffen diese Voraussetzungen insgesamt oder einzeln nicht zu, so kann bei Terrorfällen nur der Weg einer wenig aussichtsvollen Zivilklage beschritten werden.
Wiederholt mußte daher auch in letzter Zeit das Zentral-Arbeiterschiedsgericht zwar die Tatsache des Terrors und unerlaubten Druckes bei Verdrängung aus der Arbeit zugeben, sich aber trotzdem für unzuständig erklären, weil die von der Regierungsverordnung vom 19. Dezember 1919 vorausgesetzte Bedingung: Druck auf den Arbeit- geber und von ihm angeordnete Entlassung aus der Arbeit gefehlt habe.
Der Terror einer Fachorganisation gegen anders Organisierte kann sich mithin auch trotz der ergangenen Regierungsverordnung unbehindert und ungestraft betätigen.
Die Gefertigten richten daher an die Regierung die Anfrage: Ist sie bereit, die Mängel der Regierungsverordnung vom 19. Dezember 1919 ehebaldigst zu beseitigen und zwar dahin, daß sie
1. Dem § 1 dieser Verordnung eine die angedeuteten Mängel vermeidende Fas sung gibt?
2. Die Zustänctigkeit der Arbeiterschiedsgerichte dahin erweitert, daß dieselben jeden Fall, in welchem eine Arbeitergruppe anders Organisierte durch unerlaubten Druck, Drohungen u. s. w. an der Weiterarbeit verhindert oder aus der Arbeit verdrängt, vor ihr Forum zur Aburteilung ziehen kann, wenn auch auf den Arbeitgeber selbst kein Druck zur Entlassung aus der Arbeit ausgeübt wurde?
Prag, am 23. November 1920.
Dr. Mayr-Harting,
Dr. Ledebur-Wicheln, Meissner, A. Lippert, Dr. Koperniczky, Dr. Hilgeureiner, Fohrner, Vetter-Lilie, Ig. Hübner, Zuleger, H. Friedrich.
Senát Národního shromáždění R.Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
Tisk 251.
Interpelace
senátora Dr. Mayr-Hartinga a soudruhů
na veškerou vládu
o ochraně koaliční svobody a koaličního práva dělnictva.
Nařízením vlády Československé republiky ze dne 19. prosince 1919 o rozhodčích soudech dělnických (č. 662 Sb. zák. a nař.) stanoví se v § 1.: Zřizují se rozhodčí soudy dělnické k rozhodování o náhradě škody, jež způsobena byla. příslušníkům odborové organisace členy jiné odborové organisace tím, že pro odmítnutí přestoupení k této organisaci nebo vystoupení ze své dosavadní organisace nedovoleným nátlakem vynutili jich vystoupení z dosavadní práce nebo nepřijetí do práce.
Podle tohoto nařízení, jehož účelem je ochrana koaliční svobody dělnictva, může tudíž řízení rozhodčího soudu nastoupiti jen za velice úzce vymezených předpokladů 1. Musí jíti o boj dvou odborových organisací; 2. Chrání se pouze organisace; 3. Musil býti vykonán nátlak na zaměstnavatele za účelem propuštění z práce. Nejsou-li tyto předpoklady dány vesměs nebo jednotlivě, lze v případech teroru nastoupiti jen cestu málo nadějné žaloby civilní.
Proto musil též ústřední rozhodčí soud dělnický v poslední době, opětovně připustiti skutečnost teroru a nedovoleného nátlaku při vytlačení z práce, prohlásiti se však přes to nekompetentním, ježto tu nebylo podmínky předpokládané vládním nařízením ze dne 19. prosince 1819: nátlak na zaměstnavatele a jím přikázané propuštění z práce.
Teror odborové organisace proti jinak organisovaným může se tudíž i přes vydané vládní nařízení uplatňovati nerušeně a beztrestně. Podepsaní táží se proto vlády:
Je ochotna odstraniti vady vládního nařízení ze dne 19. prosince 1919 co nejdříve a to v tom směru, že
1. § 1. tohoto nařízení dána bude stylisace vylučující zmíněné závady?
2. rozšíří příslušnost rozhodčích soudů dělnických tak, že tyto soudy každý případ, v němž skupina dělníků zabrání jinak organisovaným osobám nedovoleným nátlakem, hrozbami atd. v další práci a vytlačí je z ní, pohnati před své forum k zodpovědnosti, i když na zaměstnavatele samého nebyl vykonán nátlak za účelem propuštění z práce?
V Praze, dne 23. listopadu 1920.
Dr. Mayr-Harting,
dr. Ledebur-Wicheln, Meissner, A. Lippert, dr. Koperniczky, dr. Hilgenreiner, Fahrner, Vetter-Lilie, Ig. Hübner, Zuleger, K. Friedrich.