Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 264.

Zabavením sklizně pro rok 1920 jakož i vládní nařízení ze dne 25. června t. r. o přejímacích cenách obilí, luštěnin a plodin olejnatých vedlo vládu důsledně k tomu, že vydala také nařízení ze dne 2. září 1920 o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků. Státní hospodaření se životními potřebami vyžaduje ohromných režijních nákladů, - páčí se na 1500 milionu Kč. Tím cena výrobků životních hlavně mouky musí se zvyšovati, kteréžto zvyšování buď musí zaplatiti konsumenti, nebo je musí hraditi vláda sama. Vláda však, nechtějíc nésti zlé následky svého hospodaření, uvaluje břemena zvýšených nákladů nesprávným způsobem na občanstvo, zvláště na producenty a zaměstnavatele, místo, aby přikročila k postupnému uvolnění sklizně a obchodu hospodářskými výrobky.

Kdyby aspoň si při tom vedla správně a spravedlivě. Neboť co v některých ustanoveních vládního nařízení vidíme? Že jsou jednostranná, že krutě zatěžují hospodářsky slabší, jako menší živnostníky a osoby žijící z malých důchodů, malovýrobce a domkáře.

Hlavní závadou však je, že se tu přihlédá popředně k zájmům třídním. Jest to nejlépe patrno z § 7, kde se činí rozdíl mezi spotřebiteli, kteří jsou u nemoc. pokladen pojištění a mezí těmi, jež nejsou. Těm prvním dostává se zvláštního privilegia na chudobu tím, že jsou osvobozeni od moučné dávky, nepřesahuje-li roční příjem jejich 30.000 Kč bez ohledu mají-li majetek čili nic. Kdežto nepojištěnci musí si dávku platiti, mají-li 15.000 Kč ročního důchodu, podléhajícího dani z příjmu, nebo mají-li jmění 30.000 Kč, podléhající dávce z majetku. Nesrovnalost spočívá také v tom, že mezi ročním příjmem a celkovým majetkem u nepojištěnců není úměrnosti.

Z majetku ať jakéhokoliv ve výši 30.000 Kč nemůže dnes přece nikdo ať soukromník, domkář neb živnostník se uživiti. Nespravedlnost dále jeví se také v tom, že každý zaměstnavatel bez rozdílu ať maloživnostník nebo továrník musí zaměstnance, tovaryše a učně, nejsou-li od něho vyživováni, platiti 1 K denně moučné dávky, ano i za ty musí dávku zapravovati, kteří jsou samozásobiteli a moučenek a mouky nedostávají. Tato korunová dávka zatěžuje menší živnostníky v té míře, že jsou nuceni výrobu na nejmenší míru snížiti, dělníky a učně propouštěti, nebo produkty své v ceně zvyšovati.

Nemenší nesprávností a nespravedlností jest, jsou-li vlastníci půdy bez rozdílu povinni k úhradě nákladů spojených se zlevněním mouky, platiti dávku ve výši dvojnásobného katastrálního čistého výnosu z vinic, zahrad a lesů polovičního katastrálního čistého výnosu z ostatní půdy podléhající pozemkové dani. Neboť co se zemědělcům na ceně za obilí přidalo, to zase ve způsobě dávky se jim odnímá. Nad to ještě žádný ohled nebere se k tomu, jestli vůbec se rolníkovi na poli urodí čili nic, bude-li míti z nich nějaký výnos nebo ne.

Podepsaní navrhují:

1. Vláda se vyzývá, aby ihned započala s přípravami na uvolnění hospodářské výroby a obchodu hospodářskými plodinami pro příští rok.

2. Vzhledem k nespravedlnostem a nesrovnalostem v nařízení vlády ze dne 2. září 1920 a o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků se vláda vyzývá, aby hned předložila oběma sněmovnám nový návrh zákona, jimž by nespravedlivé a hospodářsky slabší vrstvy obyvatelstva velmi zatěžující ustanovení byla odstraněna a novými byla nahrazena, jež by odpovídala sociální spravedlnosti ku všem třídám obyvatelstva.

V Praze dne 7. prosince 1920.

Šachl, Šabata, dr. F. Reyl, dr. Stojan, Walló, Valoušek, dr. Karas, Zavoral, Dúrčanský, Kadlčák, Klimko, dr. Jan Mudroň, dr. Procházka.