Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Tisk 265.
Návrh
členů senátu Josefa Hucla, dr. Horáčka a soudruhů
na částečnou změnu zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., pokud se týče novely ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., o přímých daních osobních zvýšením odpočítatelného maxima za pojišťovací premii v pojištění životním a důchodovém od zdanitelného příjmu.
Vysoký Senáte račiž se usnésti na tomto zákoně:
Zákon
ze dne..................................................................1920,
jímž se částečně mění zákon o osobních daních přímých.
Čl. 1.
Zákon o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. ve znění novely ze dne 23. ledna 1914, č. 13. ř. z. mění se takto:
V §u 160, č. 3., nahražují se částky Kč 300 a Kč 600 částkami Kč 2.000 a Kč 4.000.
Jakožto poslední věta ustanovení obsaženého v tomto §u pod č. 3. budiž vsunuto:
"Pojišťovací premie odpočítatelné dle tohoto §u, čís. 3 a 4, lze však při zjišťování zdanitelného příjmu odečísti pouze v tom případu, bylo-li pojištění sjednáno u některé domácí pojišťovny československé nebo u pojišťovny v republice Československé koncesované".
Čl. 2.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1921. Provedením jeho pověřuje se ministr financí v dohodě s ministrem vnitra.
Odůvodnění.
Znehodnocení měny a mnohonásobné stoupnutí oběhu peněz nezůstalo zajisté bez vlivu také na výši pojištěných sum v pojištování životním a důchodovém a průměrná výše pojištěných kapitálů stoupla ve všech vrstvách pojišťujícího se obyvatelstva několikanásobně proti průměrné výši v době předválečné. Tím stouply také pojišťovací premie, jichž dnešní průměr pohybuje se značně nad jejich průměrnou výši předválečnou. Se zřetelem také k tomu, že zvýšeno bylo daněprosté existenční minimum, jeví se již z této všeobecné úvahy nutným, aby zvýšeno bylo i odpočitatelné maximum premie za životní pojištění, jež v době před válkou za normální cirkulace peněz, stanoveno bylo na 300 K, byl-li subjekt daně pojištěn sám, a na 600 K, byly-li v rodině jeho životní pojistky aspoň dvě.
Pro návrh výše uvedený mluví však ještě důvody jiné.
Životní pojišťování má důležitý význam sociální, jakož i podstatnou schopnost býti podporou státu v jeho sociálních povinnostech, což obé dlužno míti na paměti tím více, čím větší úkoly klade přítomná doba v ohledu sociálním na stát. Životní pojišťování udržuje a zvyšuje životní úroveň rodin a generací, a možno říci, že stupeň této životní úrovně obyvatelstva v jednotlivých státech jest do značné míry přímo určován rozšířeností životního pojišťování v dotyčném státu, (na př. Amerika, Anglie, Německo). Životní pojišťování zasluhuje toho, aby stát podporoval úspěšnou propagaci jeho obyvatelstvu, a to tím spíše, je-li nějaká podpora proveditelna bez finančního zatížení státu. Co největším rozšířením tohoto pojišťování zjednáván jest také státu prospěch jak přímo v tom směru, že seslabován jest vznik generací schudlých, dovolávajících se státních podpor, tak nepřímo v tom směru, že udržován a podporován jest hmotný vzrůst a tím i daňová poplatnost obyvatelstva.
Návrh výše uvedený jest s to, aby dal vzniknouti pohnutce propagující životní pojišťování a aby zvýšil spořivost obyvatelstva, jakož i posílil snahu každého jednotlivce vlastním přičiněním zabezpečiti osud svůj i členů své rodiny v budoucnosti.
Převážná většina smluv o životním pojištění jsou smíšená pojištění kapitálová (na dožití a úmrtí), která svoji podstatou znamenají zdokonalený způsob spoření, jenž s momenty úspornými spojuje zároveň momenty pojišťovací na rozdíl od úspor obyčejných, jakými jsou vklady spořitelní. Kdežto úspory obyčejné jsou vkladateli kdykoliv přístupny, takže začasté nezůstávají ani zachovány pro delší budoucnost, jsou úspory uložené v pojištění životním přístupny pojistníku předčasně toliko do určité míry a za určitých modalit a jsou hned od počátku přímo určeny k tomu, aby v celé míře byly zachovány pro delší budoucí dobu (pro stáří, pro dítky a pod.).
Životní pojišťování bylo postiženo těžce zvýšením státního poplatku o 100%, které bylo zavedeno novou úpravou válečné přirážky k poplatkům dle zákona ze dne 7. ledna 1920, čís. 31 Sb. z. a. n., takže proti dřívějšímu 2%nímu poplatku podléhají smlouvy pojišťovací nyní státnímu poplatku 4%.
Jest si zajisté přáti, aby podobných momentů neprospívajících životnímu pojišťování, bylo co nejméně a aby naopak liberární úpravou daní a poplatků zjednány byly prostředky podporující úspěšnou propagaci tohoto pojišťování, ježto tím způsobem zjednán býti může silný popud v občanstvu k tomu, aby každý jednotlivec vlastní silou staral se o svoji i své rodiny budoucnost pro případ stáří nebo úmrtí.
Ustanovení, aby pojišťovací premie směly býti při zjišťování zdanitelného příjmu odečteny pouze v tom případu, bylo-li pojištění sjednáno u některé pojišťovny domácí nebo aspoň v republice koncesované, lze odůvodniti tím, aby nebylo podporováno podloudné obchodování cizozemských, v republice nekoncesovaných pojišťoven, které nejsouce v tomto státu ani úředně známy, snaží se mnohdy sjednávati zde obchody, z nichž neodvádějí republice ani daní, ani poplatků.
V Praze dne 7. prosince 1920.
Josef Hucl, dr. Horáček,
Fr. Pánek, Šimon, Roháček, Ružiak, F. Hybš, Jar. Vlček, Lukeš, V. Sehnal, Rozkošný, Sokol, dr. Fáček, J. Žďárský, dr. Mareš, V. Klofáč, Č. J. Lisý, Havlena, Smetana, Časný, Dědic, J. Smrtka, Ecksteinová, Jan Kotrba, J. Thoř, dr. Karas, Ant. Šachl.