Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 274.

Na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 vydala vláda republiky Československé nařízení ze dne 25. června 1920, kterým byly zmocněny exekuční soudy na návrh povinného (nájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem atd.) povoliti odklad exekuce vyklizením najatých neb používaných místností na dobu jednoho čtvrtletí, když povinný beze své viny nemůže si opatřiti přiměřené náhrady nebo když straně obývající místnosti, do kterých se má povinný stěhovati, byl taktéž povolen odklad vyklizení místností. Po uplynutí lhůty může povinný znovu žádati za odklad, prokáže-li, že trvají dále ony důvody, pro které odklad exekuce byl mu povolen. Uvedená výhoda neposkytuje se jenom takovým stranám, které obývají místnosti v budovách podrobených stavební nebo dozorčí příslušnosti železničních úřadů. Lhůta odkladu se omezuje u osob zaměstnaných v zemědělských podnicích, které používají bezplatného bytu na stejnou dobu, jako jest smluvená neb obvyklá výpovědní lhůta z námezdního poměru. Konečně ukládá nařízení obcím povinnost, aby všem stranám úředně vystěhovaným řádně uložily vyklizené věci, pokud strana nemůže tak učiniti sama.

Opatření obsažená v tomto nařízení spadají nepochybně do oboru úpravy mimořádných hospodářských poměrů, jak to má na zřeteli § 1, odst. 1. zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337, takže proti nařízení s hlediska ústavně právního nelze činiti žádných námitek.

Po stránce meritorní dlužno uznati, že opatření tato byla se zřetelem k strašlivé bytové kalamitě nade vší pochybnost nutna a také i vhodna. Exekuce nuceným soudním vyklizením je bez odporu neblahým zjevem a pobuřuje vždy veřejnost. Již v zájmu veřejného klidu a pořádku jest proto nutno takové exekuce omeziti na případy absolutně nevyhnutelné a to tím více, poněvadž zákon o ochraně nájemníků nepřihlíží k osudu nájemníka, kterému se může se soudním schválením dáti výpověď, i když ho nestíhá žádné zavinění. To zvláště lze říci o těch, kteří mají služební byt. Vláda za dnešního hrozného nedostatku bytů nemohla k tomu klidně přihlížeti, jak zejména ve větších průmyslových místech, kde nelze opatřiti bytů, by měly býti četné rodiny přímo vyhozeny na dlažbu. Z důvodu toho volila správnou cestu, když zmocnila exekučního soudce, aby v těch případech, kdy strany nejsou dostatečně chráněny zákony, o které se výpověď opírá, postižené strany uvaroval před hotovou pohromou.

Že z výhody, kterou poskytuje nařízení ze dne 25. června 1920, jsou vyloučeni jenom železniční zřízenci, svědčí o tom, že vláda nestanovila pro erár žádných privilegií a učinila, aby zajistila provoz na drahách, jenom výjimku u jediné kategorie svých zaměstnanců, jak to nevyhnutelně vyžadoval zájem celku, oproti němuž musí ustoupiti jednotlivce.

Při omezení lhůty odkladu pro zaměstnance zemědělské měla vláda patrně úmysl zajistiti zemědělskou výrobu a tím i výživu obyvatelstva, což jistě v dnešních dobách jest nejpřednější povinností a nejhlavnějším zájmem státu.

I obcím uložená povinnost uschovati majetek vyklizených, pokud tak nemohou učiniti sami, jest příkazem oné nutnosti, z které vzniklo celé nařízení.

V uvážení všech těchto důvodů navrhuje ústavně právní výbor:

Senáte národního shromáždění republiky Československé račiž se usnésti:

1. Nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. června 1920, čís. 409, kterým se vydávají prozatímní ustanovení o vyklizení místností najatých a pod., se dodatečně schvaluje.

2. Vláda se vyzývá, aby v dodatečném nařízení, jež budiž co nejdříve vydáno, ustanovila také, že smluvní poměr, na němž se zakládá používání místností, o jejichž vyklizení jde, udržuje se s právy a povinnostmi s vyloučením práva výpovědí prozatímně na dobu odkladu exekuce.

V Praze dne 24. listopadu 1920.

Dr. Z. Witt v. r.,

referent.

Dr. Veselý v. r.,
místopředseda.