Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 288.

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění ku schválení smlouva o prozatímní úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Ratifikační usnesení.

A) Smlouva s Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců o prozatímní úpravě obchodních styků se schvaluje.

B) Schvaluje se dále, aby tato smlouva byla předložena presidentu republiky k ratifikaci podle § 64 č. 1 ústavní listiny;

C) vládě se ukládá, aby ratifikovanou smlouvu uveřejnila ve Sbírce zákonů a nařízení a

D) ministru věcí zahraničních se ukládá, aby v dohodě se zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedeni této smlouvy.

Důvodová zpráva.

Náš poválečný obchod s Jugoslavií narážel až dosuď na velmi těžké překážky; byly to potíže, plynoucí z nesnází přechodného hospodářství a jeho předpisu v každém směru, ? ať již šlo o zákazy dovozu a vývozu či o předpisy valutové, ? dále byly to hlavně překážky dopravní, stupňované snahou Rakouska udržeti si zprostředkovací obchod a dosavadní uzavřenosti Maďarska.

Tak se zhroutil náš vývoz do státu, který, skládaje se téměř ze dvou třetin bývalého rak.-uher. celního území, byl jedním z největších odběratelů ? za cirka 243,411.000 Kč (za současného dovozu za 168,472.000 Kč), kdežto by mohl vývoz při nynějších cenách lehce přesahovati jednu miliardu ročně.

Jest proto nutno, aby vzájemné obchodní styky s Královstvím SHS dostaly jednak za dnešních poměrů možný pevný podklad, jednak po šestiletém přerušení mohutný a nezbytný impuls. Obchodní misse vyslaná do Bělehradu dohodla se proto se zástupci vlády SHS na podmínkách provisorní obchodní smlouvy, jež byla pak za přítomnosti býv. ministra financí dr. N. Popoviće v Praze dojednána.

Provisorní obchodní smlouva rozšiřuje především dosavadní dohodu z 9. září 1919 o vzájemném poskytováni nejvyšších výhod celních dle stavu z 1. července 1914 na všechna ostatní nařízení, pokud se vztahují na dovoz a vývoz (čl. 1). Oba státy si ukládají dále povinnost nejen nepřekážeti jakýmikoli opatřeními vzájemnému obchodu, nýbrž jej co nejvíce podporovati a to tak, že před zavedením opatření omezujících dovoz nebo vývoz má býti přihlíženo k tomu, aby vzájemný obchod nebyl poškozen (čl. 2).

Ve příčině zákazů a obmezení dovozů a vývozů přechodně nutných, jakož i ve příčině stanovení cel ponechávají si oba státy sice volnou ruku, ale zaručují si jednak nerušený obchod zvláštní smlouvou o kontingentech, jednak připojují bližší ustanoveni, platná pro případ, jestliže by bylo zavedeno obmezení nebo zákaz vývozu z jedné z obou zemí (čl. 3).

Další částí smlouvy (čl. 4) upravuje se provádění obchodu se strany příslušníků jednoho na území druhého státu a zaručuje se jim stejné nakládání a stejná právní ochrana jako tuzemcům. Při zakládání živností zajišťuje se stejný postup jako vůči příslušníkům, kteréhokoli jiného státu. (Poznámka. Tato zdrženlivost na straně SHS jeví se odůvodněna přívalem cizích podnikatelů, vůči nímž si reservuje vláda SHS konečné stanovisko.)

Ve příčině transita zaručují si oba státy v rámci mezinárodních pravidel volný průvoz s výjimkou, že by nastal případ blokády proti třetímu státu ve formě represálií, což zavazuje se druhý stát tolerovati, pokud by toto opatření platilo pro všechny ostatní země a neodporovalo mírové smlouvě (čl. 5). K dosažení rychlé dopravy, jejiž nedostatek nejvíce přispěl k rozvratu obchodních styků, zavazují se oba smluvní státy použití všech prostředků, kdežto až dosud tato snaha vycházela pouze s naší strany a nedovedla překonati ani překážek působených dopravním) orgány transitních států, ani technických obtíži na straně jihoslovanské. Pro dopravní sazby, odbavovací řízení atd. mají platiti stejné výhody, jako pro jiné smluvní státy (čl. 6).

Usnadnění a zlevnění zásilek ke správce nebo k dohotovení zavádí se znova podle obvyklých ustanovení mezinárodních úmluv. Nově se vzájemně dopouští pasivní zušlechťovací řízení, kterým by se získaly za výhod celních a dopravních z Jugoslavie suroviny, kterých tato jinak neuvolňuje, zvláště na výrobu vojenských potřeb z vlněných látek a kůže (čl. 7).

Stejně se usnadňuje způsobem obvyklým v obchodních smlouvách vzájemná bezcelná doprava nádob v nejširším smyslu (též pytlů) k plnění a po vyprázdnění (čl. 8).

Poněvadž některé aktuelní otázky vzájemného obchodu nebylo lze prozatím ještě vyříditi pro nedostatek jednotné zákonné úpravy, souhlasí obě smluvní strany, aby v rámci a duchu této smlouvy přistoupilo se postupně k doplňkům a změnám, takže tato smlouva stává se základnou a zároveň mostem k budoucí normální obchodní smlouvě, jejíž stěžejní body obsahuje, ? pokud se daly upraviti již v dnešní přechodné době.

Pro správný výklad této smlouvy ustanovuje se paritní komise, jejíž vysvětlení má váhu smluvního závazku (čl. 9). Smlouva platí od ratifikace do 30. června 2921 s tříměsíční výpovědí a prodlužuje se automaticky po stejnou tříměsíční dobu, nebude-li výpovědí užito (čl. 10).

Na základě těchto vývodů navrhuje vláda, aby Národní shromáždění předloženou smlouvu schválilo.

Po stránce formální se navrhuje, aby smlouva tato byla přikázána: v poslanecké sněmovně výboru pro záležitosti průmyslu, živnosti a obchodu a výboru zahraničnímu, v senátu pak výboru živnostensko-obchodnímu a zahraničnímu, aby o něm podaly zprávu ve lhůtě 10 dnů.

Smlouva předkládá se ve zvláštním vyhotovení.

V Praze, dne 11. prosince 1920.

V zastoupení ministra věcí zahraničních:

Generál Husák v. r.

Ministr obchodu:
Dr. Hotowetz, v. r.

Smlouva

o prozatímní úpravě obchodních styků mezi Československou republikou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.

President republiky Československé s jedné strany a

jménem Jeho Veličenstva Petra I. krále Srbů, Chorvatů a Slovinců,

Jeho Výsost Alexandr, následník trůnu, s druhé strany

v přání, aby přátelským způsobem prozatímně upravili vzájemné obchodní vztahy mezí svými státy, rozhodli se uzavříti proto smlouvu a jmenovali svými plnomocníky:

President republiky Československé:

pana Václava Schustra, doktora veškerých práv, státního tajemníka ministerstva průmyslu, obchodu a živností,

Jménem krále Srbů, Chorvatů a Slovinců následník trůnu:

pana Mihaila Popoviće, doktora politických věd a bývalého ministra,

kteří vyměnivše své plné moci uznali je správnými a usnesli se na těchto článcích:

Článek 1.

Obě smluvní strany se dohodly, že svému vzájemnému obchodu přiznávají všechna práva a všechna ulehčení, která podle nyní platných předpisů nebo podle předpisů, které budou vydány v jedné nebo druhé smluvní zemi, užívá nebo bude užívati obchod kteréhokoliv jiného státu. Vůbec všechna nařízení vztahující se na dovoz neb vývoz, ať již se týkají cel, poplatků, vnitřních dávek, ukládání do skladišť, další dopravy, celního řízení atd., nemohou postihovati obchod strany druhé ani tíže ani jinak, než jak postihují nebo budou postihovati obchod kteréhokoliv jiného státu.

Článek 2.

Smluvní strany nebudou překážeti žádnými zvláštními opatřeními, vzájemnému obchodnímu styku, nýbrž naopak budou pečovati o to, aby se vzájemně obchodní styky mezi oběma zeměmi co nejvíce rozvinuly a co nejlépe upevnily. I při zavádění jakýchkoli opatření obecné povahy bude pomýšleno, dříve než se nařídí a provedou, na to, pokud budou zasahovati do zájmu jedné nebo druhé strany, po případě překážeti rozvoji vzájemných obchodních poměrů, a bude se jim s ohledem na to dle možnosti vyhýbáno.

Článek 3.

Vzhledem na dosud trvající nepravidelné poměry vyhrazují si obě smluvní strany úplnou svobodu jak ohledně stanovení zákazů nebo obmezení dovozu neb vývozu, tak i ohledně stanovení výše vývozních a dovozních cel, ale obě smluvní strany budou moci použiti tohoto práva pouze v tom případě, jestliže taková nařízení budou platiti i pro všechny ostatní země. V každém však případě bude zvláště přihlíženo k tomu, aby ani zakazovací ani obmezovací opatření při dovozu a vývozu, ani zvyšováni dovozních a vývozních cel nebyla často zaváděna, a to za tím účelem, aby se dosáhlo co největšího rozmachu při upevňování a rozvoji vzájemných obchodních styků.

Článek 4.

Smluvní strany usnadní obchodníkům a průmyslníkům volný vstup do území druhé smluvní strany, aby mohli vyřizovati své záležitosti: nákupu a prodeje zboží, dopravy, pojištění, ukládání do skladišť až do další dopravy do území jedné nebo druhé strany, při čemž budou požívati na území jedné i druhé strany právní ochrany jako tuzemci. V příčině provozování svých. obchodů budou požívati všech práv i výhod, jichž požívají nebo budou požívati i občané kteréhokoliv jiného státu.

Článek 5.

Smluvní strany se dohodly, že zaručují jedna druhé volný průvoz výrobků jedné i druhé strany svým územím buď na železnicích, na splavných řekách nebo průplavech, řídíce se při tom mezinárodními předpisy. Výjimky z toho mohou býti učiněny:

1. pro válečný materiál, 2. ze zdravotních důvodů, 3. z ohledu na veřejnou bezpečnost v souhlase s uznanými mezinárodními zásadami a 4. pro předměty státních monopolů. Všeobecný zákaz průvozu nemůže býti vydán. Ale v případě, že by jedna ze smluvních stran byla nucena proti některé jiné zemi, pro niž by se dál průvoz jejím územím, zavésti zákaz dovozu nebo vývozu ve formě protiopatření, bulou smluvní strany tolerovati zákaz průvozu pro tuto zemi nebo z té země, ale pouze pod podmínkou, že takový zákaz bude platiti i pro všechny ostatní země, pokud by to neodporovalo mírové smlouvě.

Článek 6.

Rychlé dopravě zboží určeného pro dovoz, resp. vývoz do území, resp. z území jedné smluvní strany, ať po železnicích nebo po vodě (řekách a průplavech), nebudou činěny žádné překážky, naopak bude použito všech prostředků, aby byly odstraněny trvající obtíže; při tom bude jedna strana druhé dle potřeby pomáhati a spolupůsobící, aby se obnovila rychlá doprava zboží z jedné země do druhé a zajistil snadný a dobrý vzájemný styk. Ani v příčině dopravních sazeb ani v příčině odbavovacího řízení, pojištění a přepravy nebude možno činiti opatření, která by nebyla platna pro zboží domácí nebo zboží kteréhokoliv jiného státu.

Článek 7.

Vzájemně se zajišťuje zasílání předmětů ke správce nebo dohotovení do území jedné nebo druhé smluvní strany, zvláště strojů všech druhů, přístrojů vědeckých a technických, nástrojů a náčiní. Rovněž tak bude možno zasílati do území jedné nebo druhé smluvní strany i suroviny ke zpracování na výrobky nebo polotovary k tomu účelu, aby byly takto zpracované vráceny do země, když byl předem určen poměr mezi surovinou a výrobkem. O tom bude rozhodovati v každém takovém případě každá smluvní strana. Zároveň bude pracováno k tomu aby se tato doprava zvlášť usnadnila a aby ani s jedné ani s druhé stranu nebyly činěny překážky a nesnáze, nýbrž aby i samo celní řízeni bylo upraveno tak, aby odpovídalo účelu a důležitosti této dopravy.

Článek 8.

Smluvní strany budou si všemožně usnadňovati, aby se prázdné nádoby všeho druhu, kterých bylo použito pří dovozu výrobků z území jedné smluvní strany do území druhého, vracely do území, z něhož odešly, volně bez jakéhokoliv ať vývozního, ať dovozního cla. Téhož ulehčení budou požívati nádoby všeho druhu, které budou zasílány do území druhé smluvní strany, aby byly tam naplněné vráceny. Ale v obou případech může býti do jejich návratu požadováno zajištěni cla, jestliže by miz nádoby byly podrobeny. Pokud jest podle čelních předpisů jedné z obou stran pro jednotlivé druhy nádob stanovena návratná, lhůta, může býti prodloužena z odůvodněných příčin.

Článek 9.

Smluvní strany se dohodly, že za trvání této smlouvy a v souhlase s jejím duchem mohou přistoupiti k dohodě o její změně nebo doplnění, když by nastala toho potřeba. Rovněž tak v případě nestejného pojetí a používání této smlouvy smluvní strany s pomoci společné komise se stejným počtem členů ustanoví co nejrychleji správný smysl smlouvy a jejich ustanovení. Vysvětlení dané takovou komisi má moc a váhu smluvního závazku.

Článek 10.

Tato smlouva nabývá platnosti ihned po ratifikací a zůstane v platnosti do 30. června 1921. Jestliže by jí ani jedna ani druhá strana nevypověděla na tři měsíce před uplynutím této lhůty, bude platiti dále vždy na tři měsíce.

Smlouva tato sepsána jest ve dvou stejné znějících původních exemplářích v českém a srbochorvatském jazyce.

Dáno v Praze, dne 18. října roku tisícího devítistého dvacátého.

Dr. Václav Schuster v. r.

Dr. Mihailo M. Popović v. r.

Závěrečný protokol

k smlouvě o prozatímní úpravě obchodních styků mezi československou Republikou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Při podpisu smlouvy o prozatímní úpravě obchodních styků dnes mezi republikou Československou a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců uzavřené, učinili plnomocníci další dohodu a sepsali o ní protokol, tvořící nedílnou čásl smlouvy:

K článku 1.

Ni jedna ni druhá smluvní strana nebude moci pro sebe požadovati výhod, které by jedna neb druhá strana poskytla jinému státu úmluvami o kontingentování nebo kompensování zboží. Avšak v těch případech, jestliže by takové úmluvy obsahovaly i ustanoveni o snížení nebo osvobozeni ode cla, druhá strana používá už tím těch snížení neb osvobození.

K článku 1. a 3.

Smluvní strany se shodují v tom, že přítomnými ustanoveními nehodlaly nikterak uskrovňovati celních výhod, jež si dosud při dovozu vzájemně poskytovaly.

K článku 4.

1. Nutno rozuměti tak, že státním příslušníkům jedné nebo druhé strany nebude lze upírati právo, aby provozovali své obchody za stejných podmínek, jako se to přiznává příslušníkům jiných států. To však předpokládá vždy stejný postup obou smluvních stran vůči dotyčným příslušníkům jedné neb druhé strany.

2. Obchodníci, průmyslníci a živnostnici mohou cestovati sami a vysílati své zástupce, jednatele a zmocněnce, již mohou s sebou nositi í vzorky zboží, nikoli však zboží samo. V území druhé smluvní strany nebudou podrobeni žádným daním, když dokáží řádnou legitimací, podle přiloženého vzoru vyhotovenou, že platí daně ze svých závodů ve své zemi, a když uzavírají koupě a prodeje s obchodníky, průmyslníky a živnostníky, kteří obchodují s dotyčným zbožím a mají své provozovny. Celní řízení vzorků bude stejné, jako se přiznává kterémukoliv jinému státu.

K článku 5.

1. Rozumí se samo sebou, že za průvoz není možno vybírati cla ani jiných tomu podobných dávek.

2. Jestliže by bylo podle platných zákonů zapotřebí předchozího povolení pro průvoz některého zboží, jak je tomu nyní na př. pří průvozu monopolního zboží Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, nutno je opatřiti si zavčas to povolení, Průvoz nebude podroben žádným jiným formálnostem vyjma formálnosti co do potřené celní kontroly.

K článku 6.

1. Smluvní strany dovolí bez ohledu na platné předpisy o vývozu, aby lodní personál při příjezdu s nákladem a po dobu pobytu ve vodách jedné ze smluvních stran mohl se zásobovati životními potřebami v míře a způsobem, jak je to předepsáno i pro vlastní lodní personál při odjezdu se zbožím do ciziny. Ale toto povolení bude dáváno dle zásady reciprocity.

2. Se zřením na dosud neurovnané poměry s částmi soukromých železnic mezinárodního významu, které procházejí územím Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, bude Královská Vláda pečovati o to, aby se na těchto dílech pro veškeré zboží, které se na nich dováží do území Království Srbů, Chorvatů a Slovinců nebo po nich prováží, používalo stejných sazeb bez.ohledu na jeho původ a určení.

K článku 7.

V případě zásilek ke správce, dohotovení anebo zpracování může jedna i druhá smluvní strana naříditi zajištění cla a mimo to požadovati i jiná zajištění až do návratu takty zaslaných předmětů. Jestliže při tom nedojde k nesprávnostem, vrátí se zajištění nezkráceně. Jestliže se předměty nevrátí, nevrátí se ani zajištění.

K článku 8.

Nádobami všeho druhu rozumějí se zejména sudy, kádě, pytle, koše, skleněné balony, cylindry, cisterny, bedny a vůbec vše, čeho se používá k naplnění zbožím za účelem přenášení. Nádoby musejí se vrátiti ve stejném počtu, velikostí a jakosti; jich označování bude však požadováno jen výjimečně.

Dáno v Praze dne 18. října roku tisícího devítistého dvacátého.

Dr. Václav Schuster v. r.

Dr. Mihailo M. Popović v. r.

Příloha.

Živnostenský list legitimační obchodním cestujícím.

Na rok 19...

Číslo listu ...

(Znak.)

Má platnost v Československé republice a v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Majitel.

(Jméno a příjmení.)

(Jméno místa), dne...... 19....

(Pečeť.)

(Úřad.)

Podpis.

Tímto listem se osvědčuje, že jeho majitel má ..................(továrnu nebo obchod) v ..............pod firmou ................, jest obchodním cestujícím ve službě firmy .........v.............. která tam má (pojmenování továrny nebo obchodu) .................

Poněvadž majitel tohoto listu zamýšlí na účet této firmy a kromě toho firmy ....... (druh továrny nebo obchodu) v .........firem

.............. vyhledávati zakázky na zboží a kupovati zboží, osvědčuje se mimo to, že se mají zapravovati za provozování živností řečených firem ve zdejší zemi dávky ustanovené zákonem.

Popis osoby majitele listu:

Věk .................

Postava .................

Vlasy .................

Zvláštní znamení ...........

Podpis:

Připomenutí: Z řádků dvojnásobných se zapíše do formuláře, který má míti k tomu příhodnou prostoru, řádek vrchní nebo spodní podle toho, jak se to s poměry každého případu srovnává.

K povšimnutí.

Majitel tohoto listu má právo, jen když je na cestách, a výhradně na účet výše jmenované firmy (jmenovaných firem) zakázky na zboží hledati a zboží kupovati. Může s sebou voziti jen vzorky zboží, ale nikoliv zboží. Kromě toho jest povinen šetřiti nařízení v každém státě platných.