Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Tisk 289.
Interpelace
senátora Em. Hrubého a spol.
k panu ministru veřejných prací stran nezákonného postupu při vyvlastňovaní akkumulátorů a neplnění převzatých závazků firmy Tudor.
V průběhu světové války obstavilo rakouské ministerstvo obchodu několika výměry prodej a zpracování k účelům válečným potřebných kovů, od surovin až do polotvarů.
Výměry těmi vzniklý úbytek na válečném zisku nahradila si firma Tudor surovým útokem na majetek spoluobčanů, státních i obecních ústavů tím způsobem, že na podkladě těchto výměrů založila svoji zdánlivou rekvisici olověných desek z akkumulatorových baterii. Nabídla totiž rak.-uh. ministerstvu vojenství, že mu opatři olovo ze stávajících a v provozu již jsoucích baterií, tedy hotových již výrobků, na něž rak. ministerstvo obchodu jako jedině oprávněný úřad rekvisiční sáhnouti se neodvážilo, a kryjíc se svolením ministerstva vojenství provedla svoji zdánlivou rekvisici olověných desek v těchto bateriích, zastrašujíc jejich majitele eventuelní beznáhradnou rekvisicí státní. Za odebrané desky neplatila ničeho, nýbrž dala majitelům jejich písemný závazek, že do jednoho roku po skončení války dodá jim bezplatně nové baterie. Sama však ministerstvu vojenství olovo takto získané z části prodala, z části použila pro své účely.
Že jednalo se v této věci o soukromý podnik firmy Tudor. potvrdilo rak. ministerstvo obchodu zástupcům konkurenčních továren.
Že jednalo se o obchod nekalý, patrno jest z fakta, že olovo takto "rekvírované" bylo ho jenom z Čech na 150 vagonů ze 700 závodů ? vůbec k účelům válečným použito nebylo, nýbrž bylo po ukončení války z Blumau dále zašantročeno.
Jak se jednalo z deskami, které sobě firma Tudor ponechala, patrno je z tohoto nikoli ojedinělého případu.
V pražském Representačním domě rekvirované desky odeslány do mladoboleslavské továrny firmy Tudor, odkudž v bednách opatřených tovární značkou zaslány hned do elektrárny karlínské k opravě tamní baterie.
U skončení války obrátili se majitelé zničených baterií na firmu Tudor, aby svému restitučnímu závazku dostála. Z počátku s poukazem na "nepředpokládaný" výsledek války odmítla firma Tudor vůbec, později nabízela restituci baterií za ohromný pro poškozeně nepřijatelný doplatek. Ježto však závazek převzat byl firmou Tudor v době již dvouletého trváni války, musí táž podle zákona nésti sama plnou zodpovědnost i veškeré konsekvence své nezdařené spekulace a jest přesunutí ztrát tím vzniklých na tak hrubým způsobem poškozené majitele baterií naprosto nepřípustné.
Poškození spojili se k obraně svých zájmů ve svaz a obrátili se počátkem r. 1919 na naše ministerstvo veř. prací, aby toto v oboru své působnosti firmu Tudor k plnění závazků donutilo. Zde bylo právo jejich uznáno, rozhodnutí však odkládáno až do vyhlášení nařízení vlády Československé republiky ze dne 23. září 1919 č. 522, jímž bylo ministerstvo veřejných prací zmocněno zakročiti v podobných případech zavedením vnucené správy neb jiných vhodných opatření. Nestalo se však i dále ničeho přes bezpočetné urgence svazu poškozených, až dne 22. července 1920 z rozkazu tehdejšího pana ministra usneseno, zavésti nad firmou Tudor veřejný dozor s přibráním zástupce poškozených nájemníků.
Zůstalo však jen při tomto dosud neprovedeném rozhodnutí a tím firmě Tudor poskytnuta příležitost, aby podnikla kroky ku skrytí se za některou českou firmu za účelem vyhnutí se smluvním závazkům, triku to, jenž v předválečné době byl firmou Tudor při různých příležitostech s úspěchem použit. Na toto nebezpečí bylo poškozenými hned z počátku
poukazováno, a že ne bezdůvodně, patrno jest z vyjednávání, které vedeno jest právě nyní mezi firmou Tudor a akciovou společností Křižíkovou v Karlíně.
Jelikož vylíčenou působnosti firmy Tudor v za války těžce poškozeny byly ústavy státní, veřejné i soukromé podniky v republice ? škoda činí dnes na 40 milionů Kč ? a tím celý stát národohospodářsky ochuzen, zvláště také v současné krisi těžce na váhu padající větší spotřebou uhlí, jež akkumulatorové baterie nahrazují, tážeme se pana ministra veřejných prací
1. Proč nebylo provedeno doposud usnesení ministerstva veřejných prací ze dne 22. července 1920?
2. Je-li pan ministr veřejných prací ochoten, toto rozhodnutí, jehož nedostatečnost z předneseného průvodního materiálu jest zřejma, nahraditi zřízením vnucené správy na podnicích firmy Tudor v Čsl. republice dříve, nežli se jí podaří uniknouti právní zodpovědnosti?
V Praze dne 9. prosince 1920.
Em. Hrubý,
Hucl, dr. Horáček, Fr. Pánek, Jan Kotrba, Fr. Jan Kroiher, Lukeš, Otm. Hrajsa, Jan
Duchaj, Jos. Smrtka, Em. B. Trčka, Rozkošný.