Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

Tisk 309.

Slavný senáte!

Výbor pro prozkoumání zprávy Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny o činnosti tohoto výboru v době mezi 1. a 2. zasedáním prvého volebního období Národního shromáždění podrobil v řadě schůzí svých tato opatření přezkoušení a ustanovil k jednotlivým opatřením zvláštní referenty.

Na základě usnesení svých podává pak zprávy o těchto jednotlivých opatřeních a to:

A) o změně některých ustanovení trestního práva;

B) o inkorporaci Vitorazska a Valčicka;

D) o podporách v nezaměstnanosti;

E) o změně poplatků konsulárních;

F) o přiznání výsad pro půjčku města Bratislavy;

G) o měně na Československém Těšínsku a

H) o změně předpisů promlčení práva ku předpisu a vymáhání pojistného.

Zprávy

C) o úpravě á úhradě cen mlýnských výrobků a

Ch) o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků a obnově drobných pachtů odstoupeny byly ku věcnému vyřízení výboru národohospodářskému, jenž o nich podává zprávy.

V Praze dne 17. prosince 1920.

Předseda:
Jos. Askermann, v. r.

Zpravodaj:
Dr. J. Karas, v. r.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

K tisku číslo 309.

Opatření o změně některých ustanovení trestního práva jest výronem poměrů poválečných; jednak změněných hodnot majetkových a jednak úbytkem kvalifikovaných soudců trestních odchodem velké jich části na Slovensko.

Počet deliktů majetkových v posledních dobách povážlivě roste a soudové nemohou zmoci materiál jim přikázaný; zejména pocty mají tak ohromný počet případů k rozsazování, že by k tomu bylo třeba mnoho let.

Proto vláda za účelem ulehčení soudům podala stálému výboru Národního shromáždění osnovu neodkladného opatření v tom směru, aby míra trestů byla upravena podle dnešních skutečných hodnot majetkových. Neboť pokles hodnoty peněz porušil rovnováhu mezi jednotlivými stupni trestního činu starého trestního zákona, takže soudům musí býti ponechána větší volnost pro výměru trestu. Tato volnost však nemá býti nijak na újmu obžalovaného, jemuž zřízen musí býti obhájce z povinnosti úřední, aby se mu dostalo nutné ochrany.

Tato volnost pří výměře trestu má umožniti právě projednávání takových případů soudy sborovými na místo soudů parotních, a tím ulehčeni soudům porotním, a dále ulehčení soudům sborovým přidělením lehčích případů samosoudcům trestním.

Původní návrh veřejných žalobců nebude jediné směrodatným pro směnu příslušnosti; nejen sám soud, ale i obžalovaný může proti návrhu jejich se opříti, kde by se zdálo, že návrhy ony nejsou odůvodněny.

V tom směru bezpečnost právní nebude nijak ohrožena.

Tímto opatřením ulehčí se porotám i senátům soudním a bude možno velikou část žalob projednávati před samosoudci, a tím se uspoří sil soudcovských.

Druhá zásada přítomného opatření, že i v tom případě, kdy trestní projednávání zůstane soudům porotním anebo sborovým, tyto mohou též vysloviti nižší sazbu trestní ―, ačkoliv nezdá se býti naprosto účinnou, by bránila vzrůstu trestních činů majetkových ― má své odůvodnění v poklesu ceny peněz a následkem toho ve stoupnutí ceny předmětů majetkových, takže převážná část případů se stala zločiny, ač před válkou a před poklesem cen peněz byly to pouhé přestupky.

Tyto zásady mají platiti i pro soudnictví vojenské, pro něž mluví stejné důvody.

Jakožto opatření, vyvolané poměry poválečnými, má platiti pouze do 31. prosince 1921.

V uvážení všech těchto okolností navrhuje výbor pro prozkoumání zprávy Stálého výboru ve smyslu svého usnesení ze dne 17. prosince 1920.

Slavný senáte!

Račiž opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 4. srpna 1920 o změně některých ustanovení trestního práva na základě §u 54 ústavní listiny schváliti.

V Praze dne 17. prosince 1920.

Předseda:
Jos. Askermann, v. r.

Zpravodaj:
Dr. J. Karas, v. r.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

K tisku číslo 309.

Smlouvou Saint - Germainskou ze dne 10. září 1919 přikázány republice naší části území republiky Rakouské, a to území tak zvané Vitorazské a Valčické.

Smlouva ta nabyla působnosti dnem 16. července 1920, a tu jevilo se nutným, upraviti splynutí těchto obou nových území s naší republikou v obru právním i správním.

Vlána proto navrhla Stálému výboru osnova neodkladného opatření za účelem provedení převzetí ve správu naši těchto území.

Za účelem odstranění všech pochybností bylo tímto opatřením vysloveno, že dnem převzetí správy jich ― které se stalo skutečně dne 29. července 1920 ― pomíjí na nich platnost všech zákonů a nařízení vlády republiky rakouské a nabývají platnosti zákony a nařízení naší republiky.

Aby tento okamžitý přerod všeho života dosavadního do právního slávu nového nezpůsobil v jednotlivých některých případech nezaviněné škody neb újmy, zmocněna vláda, aby po dobu přechodnou 6měsíční trpěla právní akty neb zařízení podle stavu dosavadního.

Opatření to jest naprosto spravedlivé.

Poněvadž republika naše měla zájem na tam, aby převzetí těchto nových území stalo se co nejdříve, předložila onu předlohu Stálému výboru, jenž ji na základě §u 54 ústavní listiny schválil.

Výbor senátní pro prozkoumání zprávy Stálého výboru ve své schůzi dne 17. prosince konané seznal odůvodněnost tohoto opatření a navrhuje:

Slavný senáte!

Račiž toto opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle §u 54 ústavní listiny schváliti.

V Praze dne 17. prosince 1920.

Předseda:
Jos. Askermann, v. r.

Zpravodaj:
Dr. J. Karas, v. r.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

K tisku číslo 309.

Učiněné usnesení Stálého výboru o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků jest časově nutné. Účelem jeho jest, aby se prodávaly mlýnské výrobky a chléb tak, by cenou výrobní, pokud možno, nákupní náklad byl plně hrazen. Opatření toto jest velmi nepopulární, ale potřeba jeho jest diktována finančním stavem republiky, proto výbor národohospodářský pojednav o tomto opatření ve své schůzi konané dne 17.XII. 1920, činí návrh:

Senáte Národního shromáždění republiky Československé, račiž schváliti usnesení Stálého výboru o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků v plném rozsahu.

Výbor národohospodářský prozkoumal vady a nedostatky usnesení Stálého výboru a přijal resoluci tohoto znění:

Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila osnovu zákona, jež by měla zřetel k těmto zásadám:

1. Pouhé vlastnictví nějakého jmění netvoří podkladu k placení moučné dávky.

2. Od zvýšeného moučného a chlebového poplatku osvobozují se všichni, kteří mají příjem 30.000 Kč, dále ti, kdož nemají jmění většího než 80.000 Kč a příjmů více než 24.000 Kč.

3. Moučná dávka se neplatí

a) za učedníky,

b) za osoby, jež podléhají nemocenskému pojišťování, ale jsou ve stravě u zaměstnavatele, bez ohledu, jsou-li u něho ubytovány,

c) za lesní dělníky při lesním statku zaměstnanými, kterým dává zaměstnavatel plnou dávku moučnou a chlebovou,

d) za dělníky zaměstnané při nouzových pracích, které jsou podporovány z veřejných prostředků.

4. Vlastníkům půdy, kteří budou postiženi živelními pohromami, se dávka přiměřeně snižuje.

V Praze dne 17. prosince 1920.

Místopředseda:
Vincenc Ševčík, v. r.

Zpravodaj
Č. J. Lisý, v. r.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

K tisku číslo 309.

pro prozkoumání zprávy o činnosti Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny o usnesení tohoto Stálého výboru ze dne 1. září 1920 (tisk čís. 177 příl. D) o opatření neodkladném stran podpor v nezaměstnanosti.

Nezaměstnaným dostává se ze státních pokladen podpor na základě zákonů ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n. a ze dne 12. února 1919, č. 63 Sb. z. a n.

Během doby jednalo poměry hospodářské se zhoršily, a jednak zákony tyto ukázaly některé nedostatky, jež bylo nutno odstraniti. Ratio legis přítomného opatření tyto, poskytnouti účinnější úlevu v bídě dělnictvu, jež stávala se tísnivější rostoucí nezaměstnaností v průmyslu textilním, zejména v horách severovýchodních Čech u domácích tkalců. V rodinách těchto nezaměstnanců pomáhaly i dorostlé děti rodičům, ba se i samy již živily. Proto byl odůvodněn požadavek, aby byla stanovena podpora samostatná i pro takové členy domácnosti. Ovšem požadavek šetření vede k tomu, že podpory takové se omezují pouze na dva údy, vedle samostatného nároku hlavy rodiny na podporu ostatních údů rodiny, domácnosti.

Při té příležitosti měla se uplatniti i nabytá zkušenost při dosavadním provádění dotčených zákonů, získaná zejména v tom směru, aby hospodářsky využitkovalo se pracovních sil těch zaměstnanců, kteří béřou podporu z veřejných fondů. Proto již první odstavec § 1. nového opatření ukládá nezaměstnaným za povinnost konati práci ve veřejném zájmu bez zvláštní další odměny, povinnost, přizpůsobenou rozumně jeho fysickým nebo duševním schopnostem.

Aby pak těchto zvýšených podpor nebylo pohoršlivě zneužíváno, přidáno k § i ustanovení dosud nové, totiž, že ten, kdo se uchází o tuto podporu, musí prokázati, že nemá jmění ani jiných příjmů, z nichž by existence jeho mohla býti zabezpečena, totiž, že neopatřuje si ani vedlejších příjmů a při tom béře podpory státní.

Poněvadž toto opatření bylo odůvodněno rostoucí nezaměstnaností v průmyslu nejen textilním, ale i v ostatních oborech průmyslových, rozšířil Stálý výbor platnost jeho na všecky obory průmyslových zaměstnanců, a schválil je pak ve své schůzi dne 1. září 1920.

Po usnesení svém ze dnešního dne navrhuje výbor ku prozkoumání zprávy Stálého výboru Národního shromáždění:

Slavný senáte, račiž usnesení Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 1. září stran opatření podle § 54 ústavní listiny o podporách v nezaměstnanosti schváliti.

V Praze dne 15. prosince 1920.

Předseda:
Jos. Askermann, v. r.

Zpravodaj:
Dr. J. Karas, v. r.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

I. volební období.

2. zasedání.

K tisku číslo 309.

Citované opatření, jimž se zvyšují sazby konsulárních poplatků, jest časově nutné. Zvýšení sazeb odůvodněno jest jednak znehodnocením naší měny a vzrůstem správních výloh. Proto výbor pro prozkoumání činnosti Stálého výboru, pojednav o tomto opatření ve své schůzi, konané dne 17. prosince 1920, činí návrh:

Senáte Národního shromáždění republiky Československé, račiž schváliti opatření o změně a doplnění zákona o poplatcích konsulárních v tom znění, jak bylo usneseno Stálým výborem Národního shromáždění.

Dále výbor pro prozkoumání činnosti Stálého výboru Národního shromáždění přijal resoluci tohoto znění:

Ministerstvo pro zahraniční věci se vyzývá, aby úřadům dalo pokyn, aby tyto při provádění zákona o poplatcích konsulárních liberálně používaly práva snížiti poplatky nemajetným třídám, které je jim dáno článkem 9. zákona o poplatcích konsulárních.