Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Příloha G.
K tisku číslo 309.
Zpráva
výboru
pro prozkoumání zprávy o činnosti Stálého výboru Národního shromáždění
o opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920 (tisk č.177 příl. G) o měně na Československém Těšínsku.
Měnu na Československém Těšínsku upravila vláda nejprve nařízením ze 3. srpna 1920 podle zmocňovacího zákona, z 15. dubna 1920 čís. 337 Sb. z. a n.
Úpravu tuto prohlásila vláda za prozatímní a teprve, když vyšetřila tamní poměry, předložila Stálému výboru Národního shromáždění návrh na úpravu konečnou, který Stálý výbor i sněmovna poslanecká schválily.
Opatřením Stálého výboru byl základ úpravy daný nařízením ze dne 3. srpna 1920 rozšířen a dobudován.
Jak je z důvodové zprávy zřejmo, podán byl návrh na konečnou úpravu po jednání se všemi vrstvami obyvatelstva a vyšlo se požadavkům jeho všemožně vstříc.
Úprava týká se hlavně:
A) výměny hotovostí polských marek (§§ 1-4);
B) pohledávek a závazků soukromých a veřejných splatných na Čsl. Těšínsku mimo vklady (§§ 5-6);
C) vkladů u peněžních ústavů tamních (§ 7) a
D) zvláštního stavu vzniklého rozdělením Těšínska, jež dosud tvořilo politický a hospodářský celek, zejména města Těšína, na část českou a polskou (§§ 10 a 11).
Při výměně hotovostí rozeznává se mezi osobami fysickými a právnickými neprivilegovanými (k nímž počítají se ústavy peněžní a všeobecně prospěšné).
Osobám fysickým a právnickým neprivilegovaným vyměňují se hotovosti pol. marek, které měly v den převzetí správy Čsl. Těšínska, s hlediska čl. 206 mírové smlouvy St. Germainské, pokud totiž jsou ekvivalentem za neokolkované bankovky k výměně za polské marky předložené, v kursu příznivějším než hotovosti později, tudíž již obchodně nabyté. Při tom vzat zřetel na vrstvy hospodářsky slabé, jichž hotovosti podle důvodové zprávy průměrně 10.000 pol. marek nepřevyšují.
Pro osoby privilegované, na něž úprava klade značné požadavky, stanoven jednotný kurs 1 P. M. = 1 Kč.
Při úpravě pohledávek a závazků splatných na Čsl. Těšínsku hleděno zejména k tomu, aby obyvatelstvo Čsl. Těšínska postaveno bylo, aspoň pokud jde o pohledávky a závazky vzniklé před měnovou rozlukou československou, na roveň ostatnímu obyvatelstvu Československé republiky.
Stejně i při vkladech u peněžních ústavů na Čsl. Těšínsku.
Ústavy peněžní nutno ovšem finančně podepříti, aby neutrpěly na svém trvání. Toho má býti docíleno individuelními podporami těchto ústavů podle § 7, ježto generální řešení není dobře možné a bylo by zajisté i nespravedlivé.
Vklady u peněžních ústavů v polském Těšínsku rozřešeny prozatím zálohami na vklady tyto na tak dlouho, dokud s Polskem nebude uzavřena úmluva o výplatě vzájemných pohledávek. Opatření toto má tudíž povahu prozatímní výpomoci.
Ostatní poměry vzniklé roztržením Těšínska, zejména města Těšína, na část českou a polskou budou řešeny individuelně na žádosti, o nichž z důvodů urychlení rozhodují berní správy konečně.
Zkrácení pořadu instančního pojato bylo do opatření Stálého výboru patrně též hledíc ku praxi Nejvyššího správního soudu, který trvá na stanovisku, že stížnost na každé rozhodnutí zamítavé, pokud konečná instance není zákonem výslovně určena, projíti musí celým pořadem instančním.
Mimo tyto zásadní body obsahuje opatření též další samozřejmá ustanovení o pohledávkách splatných v pol. markách mimo Čsl. Těšínsko, o t. zv. starých účtech (v rak.uher. korunách) a o filiálkách cizozemských ústavů a ustanovení trestní, k nimž dalšího doprovodu netřeba.
Úprava měny jako podmínka hospodářského života ve státě a projev státní svrchovanosti nestrpěla na Těšínsku odkladu.
Každý den, o který by se úprava byla opozdila, přinášel státu i obyvatelstvu nové škody, jednak právní nejistotou, která by byla odkladem nastala, jednak tím, že naděje na příznivou výměnu polských marek za lepší valutu československou byla by rozvířila podloudnictví a spekulaci živlů hospodářsky nejméně užitečných.
Jak již svrchu uvedeno, provedena byla úprava měny po slyšení a za souhlasu obyvatelstva a pokud známo, potkala se se všeobecným uspokojením. (Budiž podotčeno, že lhůta § 7 ku podání žádostí ústavů privilegovaných za podporu prodloužena byla usnesením rozpočtového výboru poslanecké sněmovny dodatečně za souhlasu vlády do 31. prosince 1920).
Jsou tu tudíž veškeré podmínky neodkladnosti, které má na mysli § 54 ústavní listiny pro opatření Stálého výboru Národního shromáždění.
Hledě ku všem těmto okolnostem a zejména proto, že by jakoukoliv jinou změnu opatření, které zatím již bylo provedeno, vyvolány byly dalekosáhlé hospodářské poruchy, doporučuje výbor ku prozkoumání zprávy Stálého výboru Národního shromáždění ve smyslu svého usnesení ze dne 15. prosince 1920.
Slavný senáte!
Račiž opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé ze dne 8. října 1920 podle § 54 ústavní listiny schváliti.
V Praze dne 16. prosince 1920.
Předseda:
Jos. Ackermann, v. r.
Zpravodaj:
Dr. J. Karas, v. r.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Příloha H.
K tisku číslo 309.
Zpráva
výboru
pro prozkoumání zprávy o činnosti Stálého výboru na základě § 54 ústavní listiny ze dne 3. října 1920 zřízeného (tisk číslo 177 příl. H.),
kterýmž se upravuje promlčení práva ku předpisu a vymáhání pojistného z důvodů válečných.
Zvolený zvláštní výbor pro prozkoumání svrchu zmíněné zprávy zabýval se navrhovaným opatřením jak po stránce formální, tak i věcné.
Po stránce formální zkoumal opatření, jež má povahu zákona, zda nespadá snad pod výjímky §u 54 úst. listiny a zdali zejména usnesení stalo se ve výboru Stálém nadpoloviční většinou svých členů, i dospěl na základě zápisu o dotčené schůzi ze dne 8. října 1920 k tomu, že podmínce této plně vyhověno.
Po stránce věcné pak shledal, že jednak opatření to bylo meritorně úplně oprávněno, jednak že skutečně bylo neodkladným jak z následujícího obsahu jeho na jevo jde.
Návrh zákonného tohoto opatření totiž stanoví, že předpisy zákona ze dne 24. července 1919, č. 446 Sb. z. a nař., vedle kteréhož do promlčecí lhůty pro předpis nebo vymáhání daní a dávek veřejných nevpočítají se léta 1914 až včetně 1919, rozšířiti dlužno též na příspěvky úrazových pojišťoven jakož i okresních a společenstevních nemocenských pokladen a to z příčiny té, že příspěvky těchto ústavů mají povahu sociálně-politickou a tedy rovněž veřejnoprávní právě tak, jako daně a veřejné dávky a dosavadní zákon ze dne 8. února 1909 podrobuje příspěvky jejich stejně 3- resp. 6letému promlčení.
Následkem událostí válečných stalo se totiž, že celá řada úředníků, kontrolou mzdovou a vyměřováním příspěvků se zabývajících musila narukovati, že též celá řada podnikatelů vykonávala povinnost brannou, takže mnohdy nebylo komu doručiti příslušné předpisy a že v době válečné vznikly mnohé přechodné podniky, kteréž sice válkou bohatly, zřízenců svých však nepřihlašovaly.
Vedle toho exekuce nebylo možno provésti pro mezitím podané opravné prostředky, ježto následkem judikatury z r. 1917 před pravoplatností předpisů příspěvkových exekuce byla nepřípustnou.
Tím stalo se dokonce, že příspěvky dokonce ještě před válkou předepsané nebylo možno včas vymáhati, takže byla na snadě důvodná obava jich promlčení, pročež opatření v tomto směru bylo skutečně nanejvýše naléhavé a to tím více, ježto by na jedné straně pojišťovny byly bezdůvodně a značnou měrou zkráceny, na druhé straně by pak mezi tím nastalé promlčeni tvořilo přímo odměnu pro podniky buď své zřízence nepřihlásivší, buď předpisy příspěvků ještě neobtížené.
Již rakouské ministerstvo vnitra hledělo sice nařízením ze dne 17. dubna 1917, č. 173 ř. z., zjednati nápravu tím, že neměla se doba válečná vpočítati do lhůty promlčecí, vpočtení to však vázáno na důkaz, že jen válečné události zavinily opomenutí předpisu nebo vymáhání příspěvků, což však zase spojeno bylo s četnými obtížemi při vyšetřování a způsobilo další odklady.
Na Slovensku pak, kde lhůta promlčení jest 3- resp. 5letá, nebyla revise s to provésti vypočtení mzdy a předpis příspěvků nejen z důvodů již uvedených, ale též pro mezi tím nastalý převrat politický, takže i tu platí mutatis mutandis vše, co nahoře uvedeno.
Vzhledem k tomu navrhuje výbor, aby zpráva náměstka předsedy Stálého výboru podle §u 54 ústavní listiny o činnosti tohoto výboru, pokud se týče hořejšího opatření byla sl. senátem schválena.
V Praze dne 15. prosince 1920.
Předseda:
Jos. Ackermann, v. r.
Zpravodaj:
Dr. Krupka, v. r.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Příloha Ch.
K tisku číslo 309.
Zpráva
národo-hospodářského výboru
o opatřeních Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920 (tisk čís. 177 příl. Ch)
o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských podniků a obnově drobných zemědělských pachtů.
Vláda republiky Československé vydala nařízení ze dne 3. srpna 1920 o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských podniků, kterým upravovala všechny předválečné pachty stejnoměrným způsobem. V brzku však ukázalo se, že tímto jednotným způsobem nelze řešiti otázku pachtovní, neboť různé poměry hospodářské, jakož i právní, které tvoří podklad pachtovních smluv, ukázaly se ohromnou překážkou pro stanovení jednotné střední společné linie.
Z důvodu toho rozhodla se vláda zrušiti nařízení ze dne 3. srpna 1920 a předložila Stálému výboru nařízení nové, jež řeší tuto důležitou otázku pachtovní podle oblastí hospodářských a pěstitelských a přihlížela při tom ku zhoršeným drahotním a valutárním poměrům. Pří tom však na zřeteli měla nepěkné zjevy směřující ku zatížení a vykořisťování drobných pachtýřů, kterým bylo nutno zabrániti.
Předloha vládní po dlouhých poradách schválena byla Stálým výborem.
Vzhledem k tomu, že tato nová úprava byla předmětem bedlivého uvažování zástupců všech stran sněmovních, navrhuje národo-hospodářský výbor:
Slavný senáte,
1. račiž schváliti opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských podniků a obnově drobných zemědělských pachtů,
2. schváliti tuto resoluci:
Vláda se vyzývá, aby vydala rámcový zákon o úpravě pachtýřských poměrů se zřetelem ke specielním hospodářským poměrům jednotlivých okresů.
V Praze dne 17. prosince 1920.
Místopředseda:
Vinc. Ševčík, v. r.
Zpravodaj:
F. Hybš, v. r.