Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

1. volební období.

2. zasedání.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vláda se zmocňuje, aby po slyšení advokátních komor ustanovila nařízením, které výkony advokátů a. jejich kanceláří v soudním a rozhodčím řízení lze průměrně oceniti, a aby pro výkony tyto vydala sazby, v nichž bude odměna ustanovena.

§ 2.

Sazbami nebude dotčeno právo účastníků smluviti se o výši odměny, ani právo soudu zkoumati, zdali jednotlivé úkony byly nutné a účelné.

§ 3.

Sazby vládou vydané platí jak v poměru advokáta k jeho straně, tak i pro určení útrat, jichž náhrada se ukládá odpůrci.

§ 4.

Pro obvody jednotlivých sborových soudů druhé stolice mohou býti vydány sazby zvláštní, při čemž přihlížeti jest ke zvláštním poměrům dotyčných území.

§ 5.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Současně pozbude platnosti zákon ze dne 26. března 1890, č. 58 ř. z. a ustanovení §u 104 zák. čl. LIV. z roků 1912, pokud jedná o sazbách poplatků advokátních. Sazby dosavadní platí až do doby, kdy budou podle tohoto zákona vydány sazby nové.

§ 6.

Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti.

O odměně advokátů v soudním řízení platí v Československé republice na území práva dříve rakouského zákon ze dne 26. března 1890, č. 58 ř. z., kterým byl ministr spravedlnosti zmocněn, aby pro výkony advokátů a jejich kanceláří vydal nařízením sazbu poplatkovou.

V §u 1 zákona tohoto obmezuje se toto právo ministra spravedlnosti potud, že sazba nařízením vydaná týkati se má toliko výkonů, které jsou jednoduché a často se opakují, a mohou býti proto průměrně oceněny, ve druhém odstavci téhož §u pak jest ustanoveno dále, že sazbou upraveny býti mají odměny jen za výkony nevyžadující zvláštní námahy, rozmluvy se stranami, soudní roky, při kterých se nejedná ve věci (t. zv. jednání kontradiktorní), uschování peněz a cenných papírů, cestovné, odměny za vlastní práce kancelářské a jiné podobné úkony.

Na základě tohoto ustanovení byl vydán ministerstvem spravedlnosti advokátní tarif, jehož sazby naposled byly upraveny vládním nařízením ze dne 2. září 1919, č. 498 Sb. z. a n. Jednotlivé sazby v něm obsažené, vzhledem k novému od té doby zdražení všech potřeb, poměrům nynějším již neodpovídají a bude je nutno v každém případě zvýšiti přiměřeně nynějším poměrům.

Týká se ovšem tarif tento jen t. zv. kurrencií. Výpočtem prací v §u 2 cit. zákona z roku 1890 jest vyloučeno, aby nařízením upravena byla sazba advokátní i pokud jde o práce spojené se zastupováním v řízení sporném (kontradiktorním) a v řízení opravném.

Advokátní komory stěžují si, že právě v těchto případech jest praxe soudní velmi kolísavá a nestejnoměrná a navrhly, aby novým zmocňovacím zákonem dána byla vládě možnost vydati všeobecně závaznou sazbu i pro takovéto úkony, a aby na základě nového zákona pak vydána byla sazba odpovídající dnešním drahotním poměrům, kterou by umožněno bylo advokátům, aby řádně upravili mzdy personálu konceptního i kancelářského. Požadavkům těmto nelze upříti oprávněnosti.

V území druhdy uherském dosud žádný všeobecně závazný tarif advokátní neplatí.

V §u 104 zák. čl. LIV. z roku 1912 (uvozovací zákon k civ. řádu soudnímu) jest sice ministru spravedlnosti dáno oprávnění, aby sazbu advokátních poplatků upravil nařízením, sazba taková však pro území od býv. král. Uherského k republice Československé připadlé dosud vydána nebyla. Jednotlivé soudy upravily si domácími usneseními sazby pro jednoduché a často se opakující úkony, praxe ve směru tom však velice se různí a pociťována jest živě potřeba, aby i tam jednotné a všeobecně závazné sazby byly vydány.

Zmocnění ministru spravedlnosti v §u 104 zák. čl. LIV. z roku 1912 dané jest zcela všeobecné, neobsahuje žádných podobných obmezení, jako zákon ze dne 26. března 1890, č. 58 ř. z. a bylo by podle něho možno vydati sazbu advokátní co nejširší platnosti.

Přes to však doporučuje se, aby nový zmocňovací zákon, jehož osnova se předkládá, platil netoliko pro území mimoslovenské, nýbrž pro celé státní území, a to již z toho důvodu, aby nebylo zaváděno opětně na obou územích právo odlišné a aby i tímto zákonem učiněn byl byť i nepatrný, pokrok ku sjednocení práva v Československé republice.

Vzhledem k různostem, které v jednotlivých částech Československé republiky na poli hospodářském panují, jest však žádoucno, aby vládě dána byla možnost vydati pro obvody jednotlivých sborových soudů II. stolice sazby zvláštní, ve kterých by se přihlíželo ke zvláštnostem dotyčných území.

Ve formelním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v senátě výboru ústavně-právnímu a po přijetí jejím touto sněmovnou v poslanecké sněmovně výboru právnímu k podání zprávy vždy ve lhůtě 14 denní.

V Praze, dne 5. prosince 1920.

Dr. Popelka v. r.,

ministr spravedlnosti.