Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1920.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 342.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

1. Kdo smlouvu o zcizení majetku pozemkového, zabraného dle zákona ze 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., před dosažením úředního souhlasu (§ 7 a 15 cit. zákona) jakýmkoliv způsobem splní, dopouští se přečinu.

2. To platí i o tom, kdo při splnění tom jakkoli spolupůsobí.

3. Trestem je tuhé vězení od jednoho měsíce do šesti měsíců a může býti s ním spojen trest na penězích od deseti tisíc do pěti set tisíc Kč. Náhradný trest za nedobytný trest peněžitý budiž vyměřen stejným druhem trestu jako je trest hlavní; úhrn těchto trestů nesmí překročiti nejvyšší hranici uvedené sazby.

§ 2.

1. Dopustí-li se tohoto přečinu osoby, které mají živnostenské oprávnění k sprostředkování obchodů nemovitostmi, budiž v rozsudku vyřknuta také ztráta oprávnění živnostenského.

2. Na ztrátu živnostenského oprávnění některého podniku může uznati soud také tehdy, byl-li odsouzen zřízenec, zmocněnec, zástupce nebo jiný orgán tohoto podniku.

3. Zákon tento nabude účinnosti čtrnáctého dne po vyhlášení. Výkon jeho ukládá se ministrům spravedlnosti a národní obrany.

Zákony ze dne 9. listopadu 1918, č. 32 Sb. z. a n., ze dne 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n. (§ 4) a ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. (§ 7) hleděly přesnou stylisací brániti spekulaci půdou a zameziti tím jednak škodlivé důsledky národohospodářské, jednak zabezpečiti půdu pro pozemkovou reformu. Za války měla spekulace pozemky vázány ruce pozemkovými komisemi. Již po převratu bylo patrno, že soukromá spekulace bude se snažiti zmocnit se pozemků, aby docílila velikých zisků. Citované zákony podle získaných zkušeností respektovány byly pouze živly rozvážnými, a většinou byli to sami majitelé půdy, kteří nedali se svésti lákavými svody po netušených ziscích. Jinak tomu na Slovensku. Rozdíl ten snad způsobila také okolnost, že velkostatky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zapsány jsou větším dílem v deskách zemských, takže souhlas úřadu potřebný ke zcizení pozemků nemohl býti obcházen. Avšak i tu učinil Pozemkový úřad zkušenosti, že zahájenou soukromou parcelací se strany velkostatku nebo osob velkostatkem k tomu zmocněných rozvířen byl na venkově rozruch působící klidnému vývoji pozemkové reformy značné obtíže. Na Slovensku však případy soukromé parcelace stále se opětují a množí, a podle šetření Pozemkového úřadu jde téměř ve všech případech o nečisté, ziskuchtivé spekulace, jichž obětí stávají se zemědělci toužící po rychlém získání půdy, svedeni agenty spekulantů výmysly, že k pozemkové reformě u nás ve skutečnosti nikdy nedojde, že marně by čekali zemědělci na příděl půdy od Pozemkového úřadu, že koupě dnes jest daleko jistější než naděje v nejistý osud pozemkové reformy.

Ceny za pozemky, kterých snaží se spekulující zprostředkovatelé a často také i majitelé docíliti, jsou nepřiměřeně vysoké, a těmto cenám jsou úměrny také zisky, jimiž hledí se různé živly na úkor zemědělců obohatiti.

Následky škod, jež působí bezohledná a jen na zisk vypočítaná spekulace zabranými pozemky, nelze ještě dnes přehlédnouti. Celé obvody zemědělské jsou po měsíce v neklidu, sprostředkovatelé nedopřejí svým obětem oddechu, deputace stíhá deputaci, aby intervencí u úřadů podařilo se získati sluchu a docíliti úředního souhlasu k často již provedené parcelaci; nabyvatelé štváni jsou proti úřadům od agentů, spekulantů, že jedině úřady republiky jsou na tom viny, že koupě nebyly dosud provedeny v knihách. Skutečně také úřad postaven jest často před hotovou věc, kde spekulací docílený zisk jest již skutečně sklizen, kde drobní zemědělci zaplatili nepřiměřeně vysoké ceny na pozemky a odvedli tak již svou daň spekulaci a dožadují se jen neodbytně úřední sankce k lichvě s pozemky.

Nejde o ojedinělé případy. Vedle majitelů zabrané půdy lačnících po konjunkturních ziscích jsou to společnosti a osoby, jež výlučně věnovaly se pozemkové spekulaci. Případ soudně vyšetřovaný, že společnost osob z Karlových Varů sprostředkuje koupě a prodeje pozemků na Slovensku, není vzácnou. Pozemková spekulace usazuje se již i na Moravě a přechází do Čech, aby i tu ohrožovala klidný vývoj pozemkové reformy.

Dlužno přísným způsobem proti této spekulaci zakročiti. Kde jde o tučné zisky, nelze počítati s tím, že by mírnější opatření potkalo se s účinkem. Jest to již patrno z toho, jak málo skrupulosně počínají si osoby pracujíce na soukromé parcelaci.

Působnost zákonů shora citovaných a autoritu úřadů jest třeba posilniti opatřením, jež přiměřeně trestalo by každého, kdo hledí obcházeti vyhlášené zákony, bránící soukromé spekulaci pozemky.

Poněvadž smlouvání se o scizení zabraného majetku pozemkového §em 7 shora citovaného zákona není vyloučeno a naopak pro vyžádání si úředního souhlasu pozemkového úřadu jest nutným, jest možno nepříznivým účinkům spekulace s těmito pozemky, jak byly účinky ty shora vylíčeny, zabrániti tím, že bude prohlášeno za trestno jakékoliv splnění smlouvy o scizení před tím, než souhlas pozemkového úřadu byl udělen.

Ustanovením o trestnosti toho, kdo při tom jakkoli spolupůsobí, budou zvláště zasaženi sprostředkovatelé, kteří spekulacemi takovými se zabývají.

Jíti dále a vylučovati snad změnou §u 7 citovaného zákona všeliké předběžné smlouvání se o parcelaci, nezdá se býti nutným, poněvadž ustanovení navrženého zákona jsou s to, aby provádění rozsáhlých parcelací učinila velmi nejistými.

Trest jest stanoven úměrně k povaze trestného činu; byl s ním spojen i vedlejší trest na penězích, ježto bývá čin spáchán převážně s pohnutek zištných.

Poněvadž pak má zákon platiti i pro obor pravomoci soudů vojenských, má jeho výkon býti svěřen i ministru národní obrany.

Zákon jest neodkladně nutný. Soukromá spekulace způsobila již tolik neklidu a pobouřila tolik vrstev, že nelze ztráceti času a přihlížeti dále k počinům škůdců pozemkové reformy.

Ve formelním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v senátě výboru ústavně-právnímu a po přijetí jejím touto sněmovnou v poslanecké sněmovně výboru právnímu k podání zprávy vždy ve lhůtě 14 denní.

V Praze, dne 17. prosince 1920.

Dr. Popelka v. r.,

ministr spravedlnosti.