Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 346.

ze dne.......................................................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek 1.

Německý zákon k ochraně známek ze dne 12. května 1894, č. 22 ř. z. se všemi vedlejšími předpisy se pro území od Německa oddělená zrušuje a platí pro tato území všechny tuzemské předpisy, týkající se ochrany známek.

Ochranné známky, jež byly zapsány na základě dosavadních předpisů tam platných, budou po předchozím prozkumu jich způsobilosti k zápisu dle zákonů tuzemských chráněný na žádost v celém území republiky Československé s původní prioritou, avšak v území, kde platnosti dosud neměly, pouze s výhradou práv osob třetích.

Článek II.

Lhůty v článku III. a v článku VII. zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n. stanovené prodlužují se až do uplynutí tří měsíců po dnu, který nařízením bude stanoven.

Článek III.

Odstavce 1. a 2. článku V. zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n. budou zníti takto:

Zákon ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z., pozměněný novelou ze dne 17. března 1913, č. 65 ř. z., se mění takto:

§ 3. č. 1 nahrazuje se tímto ustanovením:

čís. 1a) obsahuje výhradně obraz nebo jména presidenta republiky nebo jiných osob o československý národ zasloužilých a dosud žijících;

b) obsahují výhradně nebo jako součást obraz nebo jména osob historických o národ československý zasloužilých.

V odstavci 3. téhož článku nahražují se slova "o stát zasloužilých" slovy "o československý národ zasloužilých".

Článek IV.

Zákon tento nabývá účinnosti čtrnáctý den po vyhlášení.

Článek V.

Provedením jeho pověřuje se ministr pro průmysl, obchod a živnosti a ministr spravedlnosti.

Zákon tento sleduje:

1. úpravu práv z ochranných známek založených v územích, jež připojena byla nebo připojena budou k republice Československé od bývalé říše německé, dle tuzemského zákonodárství;

2. přizpůsobení lhůt stanovených zákonem ze dne 24. července 1919, čís. 471 Sb. z. a n. lhůtám stanoveným pro obor práva známkového smlouvami mírovými a arrangementem k zachování nebo obnově práv z živnostenského vlastnictví válkou dotčených. Tento zákon jest tudíž také prováděcím zákonem k mírovým smlouvám na poli ochrany známek a k čl. II. shora zmíněného arrangementu.

Ad čl. I.

V území, jež postoupena byla republice Československé z bývalé říše německé, platí až dosud zákonodárství této říše. K jednotné úpravě zákonodárství v oboru práva známkového jest nutno, aby platnost tuzemských předpisů, týkajících se ochrany známek, byla rozšířena také na území postoupená.

Dle článku 311 mírové smlouvy versaillské podrží obyvatelé území těmito smlouvami od Německa odloučených všechna práva z vlastnictví živnostenského (t. j. patentního, známkového a vzorkového), lež jim náležela v době tohoto odloučení a budou práva ta uznána státem, jemuž řečená území budou postoupena.

Ku předepsání formalit pro uplatnění těchto práv jsou přirozeně oprávněny státy nově utvořené a jest těchto formalit zapotřebí již z důvodů evidenčních.

Ad čl. II.

Prodloužení lhůt stanovených v článku III. a VII. zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n. stalo se nutným vzhledem k rozsahu lhůt stanovených v článku 307 mírové smlouvy Versaillské a v článku 259 mírové smlouvy St. Germainské, jež byly dále prodlouženy článkem II. arrangementu pro zachování nebo obnovu práv z živnostenského vlastnictví válkou dotčených, podepsaného v Bernu dne 30. června 1920, ratifikovaného také republikou Československou dne 29. září 1920.

Ad čl. III.

Navržená změna a doplnění článku V., odstavec 1., 2. a 3. zákona ze dne 24. července 1919, čís. 471 Sb. z. a n. resp. § 3, č. 1 zákona ze dne 6. ledna 1890, č. 19 ř. z. zakládá se na těchto důvodech:

1. výhradné použití obrazu nebo jména presidenta republiky nebo jiných osob o československý národ zasloužilých jako ochranné známky by jednak nepropůjčovalo známce distinktivity nutné dle §u 1 známkového zákona, obsahujíc pouze projev oslavy uvedených osob, jednak by se stalo výsadou prvního chranitele, čímž by pozdější přihlašovatelé byli z použití týchž nebo podobných známek vyloučeni.

Použití obrazu nebo jmen osob shora zmíněných pouze jako součásti známky je dovoleno po vykázaném svolení oněch osob dle článku V., odstavce 3., zák. ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n., ježto distinktivnost nutno založiti v těchto případech ostatními součástkami známky tak, že použití známek takto složených bude přístupno všem chranitelům, kteří se žádaným svolením vykáží.

2. Obrazů a jmen osob historických o národ československý zasloužilých užívá se zhusta pouze k reklamním účelům způsobem osob těch nedůstojným. Tomu chce zabrániti návrh tím, že obrazy a jména těchto osob vylučuje z ochrany známkové vůbec, ať již známky obsahují uvedené obrazy a jména výhradně nebo jako součást.

Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v senátě výboru ústavně-právnímu a po přijetí jejím touto sněmovnou v poslanecké sněmovně výboru právnímu k podání zprávy vždy ve lhůtě 4nedělní.

V Praze dne 30. prosince 1920.

Ministr obchodu:

Dr. Hotowetz v. r.