Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 350.

ze dne...................................................1921

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek 1.

§ 7 uvoz. zákona k obchodnímu zákonníku ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. pro rok 1863 a § 5 zák. čl. XXXVII (obch. zákona) z roku 1875, zní nyní takto:

Ustanovení obchodního zákona o firmách, knihách obchodních a prokuře vztahují se na všechny obchodníky s výjimkou oněch v čl. III. tohoto zákona označených, kteří v místech do 10.000 obyvatelů platí z výdělku svého obchodu státní daň výdělkovou alespoň 150 Kč ročně a v místech nad 10.000 obyvatelů alespoň 300 Kč, nebo pro jejichž podniky dle rozsahu jejich by byla taková výměra přiměřená, kdyby nebyli od placení osvobozeni, a dále na obchodníky v čl. II. tohoto zákona uvedené.

Článek II.

Soud obchodní rejstřík vedoucí rozhoduje dle svého volného uvážení o tom, kteří obchodníci, ačkoliv neplatí daně v čl. 1. uvedené, mají býti přes to také zapsáni v obchodní rejstřík.

Při tom jest třeba přihlížeti jednak k jakosti, zařízení, velkosti obchodu a dopravy, k počtu zřízenců, k výši daně a jiným rozhodným okolnostem, vlastnostem a poměrům, jednak ku dobrozdání živnostenského úřadu neb obchodní a živnostenské komory nebo příslušné odborové organisace, jež nutně vyžádati třeba.

Článek III.

Rejstříkový soud jest oprávněn šetře ustanovení čl. II. odst. 2. vyloučiti z důležitých příčin obchodníka o zápis žádajícího aneb k zápisu oznámeného - ze zápisu v rejstřík obchodní, ačkoliv platí daň výdělkovou v čl. 1. uvedenou.

Článek IV.

Sdružení ku provozování obchodních živností, na něž se uvedená ustanovení obchodního zákonníka nevztahují, nepokládají se za obchodní společnosti.

Článek V.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr spravedlnosti a ministr obchodu, živnosti a průmyslu.

Valutárními poměry, zvýšenými mzdami a daňovými předpisy, jakož i stoupající drahotou zmnohonásobily se peněžní obraty i v obchodech a živnostech rozsahu dříve zcela nepatrného tak, že nyní již i zcela malé závody podléhají výdělkové dani 50, 80 nebo 120 Kč, kterážto sazba jest podle § 7 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonníku rozhodná pro zápis v obchodní rejstřík.

Důsledkem toho jest, že jest nutno vyzývati ku zápisu v rejstřík také obchodníky a živnostníky, kteří vedou obchod neb živnost jen v tak malém rozsahu, že vedení řádných knih obchodních jest pro ně nemožným nebo spojeno s náklady, které jsou jich obchodu (živnosti) nepřiměřeny, ač nelze neuznávati, že zapsání v rejstřík přináší určité výhody a také možnost dosáhnouti snáze úvěr.

Ač jest radno rozhodnouti se pro zachování pokud možná širokého kruhu těch, kteří v obchodní rejstřík mají býti zapsáni, přece ovšem na druhé straně zase jest účelno vybaviti jen větší podniky všemi právy a povinnostmi firmy v rejstřík zapsané.

V předložené osnově bylo upuštěno od rozeznávání tří skupin obcí a zavedeny tolikoskupiny dvě, totiž obce do 10.000 obyvatel a pak města od 10.000 obyvatel, aby se předešlo rozličným nesrovnalostem, vznikajícím z toho, že začasto v místech spolu souvislých jsou podmínky pro zápis v rejstřík různé.

Pokud pak se týče určení nejmenší výměry daňové, rozhodla se osnova pro zvýšení trojnásobné daně dosud stanovené, takže v místech do 10.000 obyvatel bylo stanoveno 150 Kč, jakožto nejnižší mez daňová pro zápis v rejstřík obchodní na místě dříve požadovaných 50 K. V městech s více než 10.000 obyvateli osnova předepsala jakožto nejmenší daň výdělkovou pro zápis požadovanou částku 300 Kč, kterážto číslice jest aritmetickým průměrem součtu trojnásobné daňové sazby dříve platné, t. j. 80 K v městech do 100.000 obyvatel a 120 K v městech s více než 100.000 obyvateli, tedy polovina z částky 600 K, protože stanovení částky 240 K by bylo druhdy hranici příliš nízkou pro města nad 100.000 obyvatel, právě tak jako stanovení částky 360 K by bylo někdy pro města s 10 až 100 tisíci obyvateli hranici příliš vysokou.

Ostatně čl. II. a III. osnovy umožňuje volným uvážením soudcovským určitou pružnost,neboť soudce může zapsati z vážných příčin, t. j. ku př. vymkne-li se obchodník předpisu daňové sazby jen proto, aby nebyl povinen obchodní knihy vésti, i obchodníka, který neplatí předepsanou daň, právě tak jako může z důležitých příčin ze zápisu vyloučiti podnik, předepsanou daň platící.

Zdá se, že částky 150 Kč a 300 Kč nejlépe odpovídají nynějším hospodářským poměrům, ač sluší uvésti, že dobrozdání odborných kruhů se v této otázce velmi různila a že zejména bylo odporučováno 2-5 násobné zvýšení daňové sazby. Návrh číslo tisku 12 z roku 1920 poslanecké sněmovny zněl na zvýšení čtyřnásobné.

Pokud pak se tkne již shora uvedeného.rozhodnutí dle volného uvážení soudcovského, sluší poukázati, že předložená osnova jest v tomto svém bodě zároveň nikoliv bezvýznamným činem unifikačním. V § 5 zák. čl. XXXVII. z roku 1875 jist totiž stanovena povinnost zápisu firmy a to ustanoveními od § 7 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonníku ze 17. prosince 1862 podstatně odlišnými. Dle nich totiž nevztahují se předpisy obchodního zákona, pokud jde o firmy, obchodní knihy a prokuru, na hokynáře, podomní obchodníky, na vetešníky, krčmáře, obyčejné povozníky, lodníky a jiné živnostníky, pokud jejich závod není větší než malá živnost; soud pak v jednotlivém případě vždycky rozhoduje dle volného uvážení o tom, která firma má býti dle uherského zákona v rejstřík zapsána, aniž by byl prohlášením stran vázán.

Avšak netoliko tento ohled unifikační rozhodl pro možnost volného uvážení soudcovského v případech pochybných a závažných.

Poměry valutární jsou totiž nyní velmi kolísavé a jest jen malá naděje na zlepšení, takže i po této stránce se v určitých případech dobře osvědčí rozhodování individuální, jímž se docílí žádoucí pružnosti. Nejen to. Nelze bohužel míti pochybnosti o tom, že za války a po válce vynořilo se mnoho obchodníků příležitostních, kteří nemohou činiti nároků na zápis v obchodní rejstřík a nemají, byť i platili výdělkovou daň sebe vyšší, s řádným živlem obchodnickým ničeho společného. Na druhé straně však ponechati rozhodnutí soudcově všechny případy zápisové a tedy i ony, které jsou zcela nepochybny, znamenalo by obrovské zatížení soudů, zapůsobila by zbytečné zmatky a mohlo by dokonce buditi zdání jisté libovůle. Právě ohled na zatížení soudů to také byl, který rovněž si vynutil zvýšení daňové sazby, protože by jinak dle předpisů dosud platných přicházely v úvahu i osoby, na něž se dosud obvyklý pojem protokolované firmy naprosto nehodí, ježto §em 7 předepsanou daň 50, 80 a 120 Kč platí nyní i majitelé zcela drobných živností a obchodů, začasto dokonce stěží znalí čtení a psaní a pravidelně naprosto neznalí účetnictví, jaké řádné vedení knih vyžaduje. Toliko podniky většího rozsahu a určitého místního významu mají býti zajisté předmětem zápisu v obchodní rejstřík. Možností rozhodnutí dle volného uvážení soudcovského odpadla potřeba v zákoně samém již předem ze zápisu vyloučiti obchodníky podomní, protože tito právě tak jako krčmáři, vetešníci, obyčejní lodníci a povozníci atd. k zápisu v rejstřík obchodní také již pro zvýšenou sazbu daňovou, připuštěni budou jen v případech zcela výminečných, když by zařízení, velikost, počet zřízenců, výše daně a jiné rozhodné okolnosti, vlastnosti a poměry to vyžadovaly. Podotýká se, že § 7 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonníku obchodníky podomní ze zápisu v rejstřík výslovně vylučoval, právě tak jako § 5 uherského zákona vylučoval krčmáře, vetešníky atd.

Čl. III. předložené osnovy byl převzat nezměněně dle § 7 uvozovacího zákona k obchodnímu zákonníku ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. pro rok 1863 ve znění nařízení ze dne 11. července 1898, č. 124 ř. z.

Ve formelním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána v senátě výboru ústavně-právnímu a po přijetí jejím touto sněmovnou v poslanecké sněmovně výboru právnímu k podání zprávy vždy ve lhůtě 4nedělní.

V Praze dne 30. prosince 1920.

Ministr spravedlnosti:

Popelka v. r.