Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 360.

Slavný senáte!

Zákon ze dne 25. června 1919, č. 378 Sb. z. a n. a prováděcí nařízení ze dne 30. července 1919, č. 432 Sb. z. a n. uložily pronajímatelům a propachtovatelům věcí nemovitých za povinnost, do 14 dnů od uzavření dotyčné smlouvy oznámiti jí berním správám a zároveň zaplatiti poplatek ¹/₂% čtvrtletně z úplaty docílené.

Účelem zákona toho bylo zachytiti všecky smlouvy nájemné a pachtovní celým obnosem, aby z nich mohla správa státní vybrati řádný poplatek. Proto také na opomenutí přihlášky a na zatajení výše skutečného nájemného byl uložen zvláštní trest.

Druhým, stejně závažným účelem onoho zákona bylo, aby státní správa těmito přihláškami získala bezpečnější podklad pro soupisovou akci majetkovou a pro chystanou dávku z majetku.

Výsledek, pokud jej lze za dobu platností tohoto zákona přehlédnouti, není však takový, jak finanční správa si jej slibovala.

Neboť finanční správy jsou dnes zatíženy takovým množstvím agend mimořádných, spěšných, že nemohly až dosud zpracovati materiál těchto smluv. Finanční výnos dávky té je nepatrný v poměru k režii, jíž předpis její vyžaduje.

Nad to i občanstvo - jak majitelé nemovitostí, tak i nájemníci, - pociťují zákon ten jako nové břemeno; zejména těžce nesou povinnost, každé čtvrtletí oznamovati i pronajímání dále trvající. Sama finanční správa hleděla ulehčiti jim i sobě toto břemeno, takže zákon fakticky nebyl za poslední rok ve všech směrech ani prováděn.

Proto i finanční správa přiklonila se lehce k návrhu senátora dra. Fáčka a soudr. a vyslovila s ním souhlas.

Za účelem rychlého provedení merita návrhu, zrušení zákona onoho, dohodl se rozpočtový výbor přímo s ministerstvem financí, vypracoval ihned osnovu zákona nového a předkládá jí slavnému senátu k projednání a schválení.

Tím, že zákon ze dne 25. června 1919, č. 378 Sb. z. a n. i s prováděcím nařízením bude dle ustanovení §u 1 předložené osnovy zrušen, nebyly by odčiněny všechny účinky jeho; neboť původní zákon ze dne 25. června1919 ve svém §u 5 změnil i některé předpisy dosavadního poplatkového zákona, které by tím samým opět neoživly. Proto bylo třeba i dalších §§ů 2, 3 a 4 k jejich nové platnosti. § 5 pak má pouze přechodná ustanovení.

Rozpočtový výbor tudíž navrhuje:

Slavný senáte, račiž schváliti tuto osnovu zákona:

ze dne..........1921,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Zákon ze dne 25. června 1919, č. 378 Sb. z. a n., kterým se upravuje ohlašování nájmu a pachtu a poplatek ze smluv nájemních a pachtovních, se zrušuje.

§ 2.

Listinou osvědčené (písemné) - smlouvy nájemní a pachtovní jsou podrobeny poplatku podle stupnice II z úplaty.

Úplatou rozumí se nájemné (pachtovné) za celou smluvenou dobu nájemní (pachtovní); není-li však smluvena určitá doba, za celou dobu skutečného trvání nájemního (pachtovního) poměru, nejméně však za dobu 3 letou. Výhrada dřívější výpovědi smluvního poměru jest prý vypočítání úplaty bezvýznamnou.

§ 3.

Osvobození důvodu obchodní korespondence se na smlouvy poplatné podle tohoto zákona nevztahuje.

§ 4.

Písemné stvrzení nájemného (pachtovného), pokud není obsažena v nájemní (pachtovní) smlouvě samé, jest podrobeno kvitančnímu poplatku.

§ 5.

Z písemných smluv nájemních (pachtovních), které byly uzavřeny v době od 1. srpna 1919 do 31. ledna 1921, vyměří se poplatek podle tohoto zákona. Tyto smlouvy dlužno ohlásiti k vyměření poplatků do 3 měsíců ode dne působnosti tohoto zákona. Budou-li smlouvy ohlášeny v této době, započítá se do vyměřeného poplatku prokázaně zaplacený poplatek zákonný (¹/₂% ní); nebudou-li v této době ohlášeny, vyměří se poplatek v trojnásobné výši.

§ 6.

Pokud zákon tento nic jiného neustanovuje, platí zákonná ustanovení o kolcích a přímých poplatcích.

§ 7.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. února 1921; jeho provedení ukládá se minstru financí a spravedlnosti.

V Praze, dne 13. ledna 1921.

Místopředseda:

Kadlčák v. r.

Zpravodaj:

Dr. J. Karas v. r.