Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 367.

Páni interpelanti uvádějí, že kartelované banky lombardovaly stále ve Vídni u Rakousko-uherské banky válečné půjčky, jejich klienty upsané, které byly upisovateli lombardovány. Po odtržení národních států zaplatily tyto banky částky, dluhované Rakousko-uherské bance v laciných rakouských korunách, připsaly však tyto obnosy na vrub svých klientů v československých, téměř čtyřikrát tak drahých korunách.

Souhlasím s pány interpelanty úplně, že takové jednání by bylo zavrženíhodným zneužitím důvěry klientů k bankám, a byl bych ochoten použíti svého vlivu, aby se poškozeným klientům dostalo úplné náhrady.

Než konaným šetřením nebyly zjištěny případy, v nichž by tuzemské banky anebo tuzemské filiálky cizozemských bank byly takovým způsobem postupovaly. Nebylo zejména zjištěno, že by zdejší banky, resp. bankovní filiálky byly prováděly opětovné lombardování válečných půjček u Rakousko-uherské banky ve Vídni pro vlastní svůj účet. Pouze na zvláštní příkaz komitentův byl lombard válečných půjček proveden u Rakousko-uherské banky v místě komitentem udaném. Peníz ze zápůjčky byl bankou komitentu připsán k dobru, a zástavní list byl buď uložen bankou do depotu nebo byl komitentu vydán. Tím způsobem vznikl u Rakousko-uherské banky lombardní dluh přímo na jméno komitentovo, u banky pak vznikla dobropisem pro komitenta pohledávka, která jest nyní vedena v československých korunách, resp. byl dosavadní jeho dluh, u banky zredukován o částku vyzdvihnutou u Rakousko-uherské banky. Upozorniti dlužno, že největší část takových lombardů dál se u tuzemských filiálek Rakousko-uherské banky, pročež zisky z diference valut vůbec nevznikly.

Nevidím proto příčiny, abych proti bankám zakročil ve směru v interpelaci naznačeném, jsem však ochoten tak učiniti, jakmile mi budou oznámeny skutečné případy zneužití důvěry, o nichž se v interpelaci mluví.

V Praze dne 4. ledna 1921.

Správce ministerstva financí:

Dr. Engliš v. r.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 367.

Die Herren Interpellanten führen an, daß die kartellierten Banken die von ihren Kunden gezeichneten und von den Zeichnern lombardierten Kriegsanleihen ständig in Wien bei der Österreichisch-Ungarischen Bank weiter lombardiert hätten. Nach der Abtrennung der Nationalstaaten hätten diese Banken die von ihnen an die Österreichisch-Ungar. Bank geschuldeten Beträge in billigen österreichischen Kronen zurückgezahlt, ihre Kunden aber mit denselben Beträgen in den gegenwärtig fast viermal so teueren čechoslow. Kronen belastet.

Ich stimme mit den Herren Interpellanten darin vollständig überein, daß ein solches Vorgehen ein verwerflicher Mißbrauch des Vertrauens der Klienten zu den Banken wäre, und ich wäre bereit, meinen Einfluß dahin geltend zu machen, deß den geschädigten Klienten voller Ersatz zuteil werde.

Allein durch die gepflogenen Erhebungen wurden keine Fälle festgestellt, in denen inländische Banken oder inländische Filialen ausländischer Banken auf solche Weise vorgegangen wären. Namentlich wurde nicht festgestellt, daß hiesige Banken bezw. Bankfilialen die Weiterlombardierung der Kriegsanleihen bei der Österreichisch-Ungarischen Bank in Wien für ihre eigene Rechnung vorgenommen hätten. Nur auf besonderen Auftrag der Kommittenten wurde die Lombardierung der Kriegsanleihen bei der Österreichisch-Ungarischen Bank in dem vom Kommittenten angegebenen Orte durchgeführt. Der aus dem Darlehen erzielte Betrag wurde den Kommittenten von der Bank gutgeschrieben, und der Pfandschein entweder von der Bank ins Depot gelegt oder dem Kommittenten ausgefolgt. Auf diese Weise ergab sich bei der Österreichisch-Ungarischen Bank eine Lombardsehuld direkt auf den Namen des Kommittenten, bei der Bank jedoch ergab sich durch die für den Kommittenten vollzogene Gutschrift eine Forderung, die jetzt in čechoslowakischen Kronen gebucht wird, bezv, seine bisherige Schuld bei der Bank wurde um den bei der Österreichisch-Ungarischen Bank erhobenen Betrag. reduziert. Es muß bemerkt werden, daß der größte Teil solcher Lombardierungen bei den hierländischen Filialen der Österreichisch-Ungarischen Bank stattgefunden hat, weshalb sich aus der Valutadifferenz überhaupt keine Gewinne ergaben.

Ich finde daher keinen Anlaß, gegen die Banken in der in der Interpellation bezeichneten Richtung einzuschreiten, bin aber hiezu bereit, sobald lir tatsächliche Fälle von dem in der Interpellation erwähnten Vertrauensmißbrauche zur Kenntnis gelangen.

Prag, am 4. Jänner 1921.

Der Leiter des Finanzministeriums:

Dr. Engliš m. p.