Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
1. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
Tisk 370.
Odpověď
správce ministerstva financí
na interpelaci senátora Jarolima a soudruhů
o vybírání 30%ní uhelné dávky z deputátního uhlí horníků provisionistů (čís. tisku 180).
Dle §u 34. č. 2 zák. o uhelném hospodářství z 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. jest od dávky uhelné osvobozeno ono uhlí, které správa dolu z vlastní těžby a zdarma nebo nejvýše za režijní ceny poskytuje zřízencům a osazenstvu dolů pro jejich vlastní domácí potřebu k otopu.
Ustanovení toto jest naprosto výjimečného rázu, neboť v žádném zákoně o dávce spotřební nejsou výrobci předmětu dávky a jich pomocníci osvobozeni od dávky ani pro vlastní spotřebu. Výhoda jest v zákoně výslovně obmezena na osazenstvo dolu, t. j. na aktivní zaměstnance, a nelze ji tudíž rozšiřovati na horníky-provisionisty a vdovy po hornících, kteří podléhají dávce uhelné stejně jako veškeré ostatní obyvatelstvo.
Osvobození provisionistů od dávky uhelné vyžadovalo by tudíž změnu zákona; proti této změně mluví však nejen shora uvedená zásada, nýbrž i okolnost, že provisionisté často již nebydlí v okolí dolu, u něhož mají nárok, na odebírání uhlí zdarma nebo za sníženou cenu, a že tudíž by byla kontrola odběru tohoto uhlí nesnadná, takže by zneužití výhody na úkor státu nebylo vyloučeno.
Ostatně jsou do dnes četné doly, které neposkytují svým provisionistům deputátní uhlí; tam však, kde takový závazek právně existuje, bylo by lze vyhověti provisionistům tím, že důlní podnik zaplatí dávku z uhlí toho ze svého a že náklad tento kryje buď na účet svého zisku neb na účet výrobních nákladů.
V Praze dne 4. ledna 1921.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš v. r.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
1. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
Tisk 370.
Antwort
des Leiters des Finanzministeriums
auf die Interpellation der Senators Jarolim und Genossen,
betreffend die Einhebung der 30perzentigen Kohlenabgabe von der Deputatkohle der Bergarbeiter-Provisionisten (Druck-Nr. 180).
Nach § 34, Nr. 2, des Gesetzes liber dle Bewirtschaftung der Kohle vom 9. April 1920, Nr. 260 Slg. der Ges. und Verord., ist von der Abgabe jene Kohle befreit, welche von der Bergwerksverwaltung aus der eigenen Produktion und unentgeltlich oder höchstens gegen Regiepreise den Beamten und der Belegschaft der Bergwerke für ihren eigenen häuslichen Heizbedarf überlassen wird.
Diese Bestimmung hat einen reinen Ausnahmscharakter, denn in keinem Gesetze über Konsumabgaben sind die Erzeuger des Gegenstandes der Abgabe und ihre Hilfskräfte von der Abgabe befreit, auch nicht für den eigenen Verbrauch. Die Begünstigung ist im Gesetze ausdrücklich auf die Bergwerksbelegschaft, d. i. auf die aktiven Angestellten eingeschränkt, und kann sonach nicht auf die Bergarbeiter-Provisionisten und dle Witwen nach Bergarbeitern ausgedehnt werden, welche der Kohlenabgabe ebenso unterliegen wie die ganze übrige Bevölkerung.
Die Befreiung der Provisionisten von der Kohlenabgabe würde daher eine Abänderung des Gesetzes erfordern; gegen diese Abänderung spricht jedoch nicht nur der oberwähnte Grundsatz sondern auch der Umstand, daß die Provisionisten häufig nicht mehr in der Umgebung des Bergwerks wohnen, bei dem sie den Anspruch auf unentgeltlichen oder im Preise ermäßigten Bezug, von Kohle haben, daß daher die Kontrolle dieses Kohlenbezuges schwierig und ein Mißbrauch der Begünstigung zum Nachteile des Staates nicht ausgeschlossen wäre.
Übrigens gibt es bis heute zahlreiche Bergwerke, die ihren Provisionisten keine Deputatkohle gewähren; dort aber, wo eine solche Verpflichtung rechtlich besteht, könnte den Provisionisten dadurch entgegengekommen werden, daß die Bergwerksunternehmung die Kohlenabgabe aus Eigenem bezahlt und diesen Aufwand entweder auf Rechnung ihres Gewinnes oder auf Rechnung der Produktionskosten setzt.
Prag, den 4. Jänner 1921.
Der Leiter des Finanzministeriums:
Dr. Engliš m. p.