Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
1. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
Tisk 371.
Odpověď
správce ministerstva financí
na interpelaci senátora Hartla a soudruhů
o vyplacení odpočinkových požitků pensistům Rakousko-uherské banky, kteří jsou usedlí v republice Československé a mají tam domovské právo (číslo tisku 182).
Pensistům Rakousko-uherské banky usedlým v republice Československé, kteří byli touto bankou již dříve, neb nebyvše převzati Bankovním úřadem ministerstva financí, teprve po převratu dáni na odpočinek, a to bez rozdílu, zda byli československými státními občany, vyplácel Bankovní úřad ministerstva financí příslušející jim odpočivné a zaopatřovací požitky al pari, - avšak pouze do konce měsíce září 1920, kdy se stal passivním účet "Vyrovnání bankovek", otevřený u Bankovního úřadu ministerstva financí pro Rakousko-uherskou banku a tato odepřela účet dotovati československými bankovkami.
Od 1. října 1920 vyplácel Bankovní úřad ministerstva financi zmíněným pensistům na výslovnou žádost Rakousko-uherské banky příslušné požitky podle denního kursu rakouské koruny.
Bankovní úřad ministerstva financí vyplácel tudíž zmíněné požitky pouze komisionelně - k výplatě jich na svůj účet nebyl povinen, neboť podle ustanovení § 42 nařízení vlády československé ze dne 12. května 1919, čís. 246 Sb. z. a n. o organisaci Bankovního úřadu ministerstva financí a o převzetí zaměstnanců Rakousko-uherské banky jsou zaručeny nároky na odpočivné a zaopatřovací požitky pouze těm zaměstnancům Rakousko-uherské banky, kteří byli nebo budou převzati do služeb Bankovního úřadu ministerstva financí a jsou tudíž zaměstnanci zprvu uvedení soukromými pensisty, jimž by mohlo ministerstvo financí poskytnouti nanejvýš pouze zálohy na jejich odpočivné a zaopatřovací požitky na základě resoluce Národního shromáždění ze dne 17. prosince 1919, pokud by tyto pense požívaly dostatečné jistoty a Rakousko-uherská banka by je nevyplácela.
V Praze dne 4. prosince 1920.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš v. r.
Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.
1. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
Tisk 371.
Antwort
des Leiters des Finanzministeriums
auf die Interpellation des Senators Hartl und Genossen,
betreffend die Auszahlung der Ruhegenüsse an die in der Čechoslowakischen Republik ansässigen und heimatsberechtigten Pensionisten der Österreichisch-Ungarischen Bank (Druck Nr. 182).
Den in der Čechoslowakischen Republik ansässigen Pensionisten der Österreichisch-Ungarischen Bank, die von dieser Bank schon früher, oder, soweit dieselben nicht von dem Bankamte des Finanzministeriums übernommen wurden, erst nach dem Umsturz in Ruhestand versetzt worden sind, zahlte das Bankamt des Finanzministeriums u. z. ohne Unterschied, ob sie čechoslowakishe Staatsbürger waren, die ihnen zustehenden Pensionen und Versorgungsgenüse al pari aus, jedoch nur bis Ende September 1920, wo das beim Bankamt des Finanzministariums für die Österreichisch-Ungarischen Bank eröffnete Konto "Banknotenausgleich" passiv wurde und diese die Dotierung des Kontos mit čechoslowakischen Banknoten ablehnte.
Vom 1. Oktober 1920 ab zahlte das Bankamt des Finanzministeriums den erwähnten Pensionisten auf ausdrückliches Verlangen der Österreichisch-Ungarischen Bank die ihnen zustehenden Genüsse nach dem Tageskurs der österreichischen Krone aus.
Das Bankamt des F. M. zahlte sonach die erwähnten Genüsse nur kommissionell aus - zur Auszahlung auf eigene Rechnung war es nicht verpflichtet, denn nach der Bestimmung des § 42 der Verordnung der Čechoslowakischen Regierung vom 12. Mai 1919, Nr. 246 S. d. G. u. V., betreffend die Organisation des Bankamtes des Finanzministeriums und die Übernahme der Angestellten der Österreichisch-Ungarischen Bank sind die Ansprüche auf Ruhegehalt und Versorgungsgenüsse nur jenen Angestellten der Österreichisch-Ungarischen Bank gewährleistet, die von dem Bankamt des Finanzministeriums in den Dienst übernommen wurden oder nach übernommen werden, und es sind somit die erstangeführten Angestellten nur private Pensionisten, denen das Finanzministerium höchstens nur Vorschüsse auf ihren Ruhegehalt und ihre Versorgungsgenüsse auf Grund der Resolution der Nationalversammlung vom 17. Dezember 1919 gewähren könnte, soweit diese Pensionen genügende Sicherheit genießen und die Österreichisch-Ungarischen Bank sie nicht zur Auszahlung bringen würde.
Prag, den 4. Dezember 1920.
Der Leiter des Finazministeriums:
Dr. Engliš m. p.