Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 375.

Výnosem z 30. září 1520, č. 12854 uložilo ministerstvo spravedlnosti presidiím vrchních zemských soudů v Praze a Brně, aby přijímala až na další pokyn do přípravné soudcovské služby jen ty právní praktikanty, o nichž se přesvědčí, že ovládají státní jazyk do té míry, aby mohli s úspěchem úřadovati v území smíšeném a aby dále kandidáty, pokud neovládají dokonale češtiny, přidělovala do míst převážně českých, aby se tam v češtině zdokonalili.

Tímto výnosem neměli býti čekatelé německé národnosti ze služby soudcovské vyloučeni, jak se páni interpelanti mylně domnívají, nýbrž mělo se vyhověti jen nezbytné a neodkladné potřebě státu.

Počal totiž brzy po převratu tak značný odliv soudců české národnosti do nově vzniklých úřadů centrálních, jakož i na Slovensko a Podkarpatskou Rus, že nastala o ně na ostatních místech o ně nouze. Prořídlé řady soudců doplňovány hromadně se hlásícími právníky národnosti německé beze všeho obmezování a zkoumání jazykové kvalifikace. To mělo ten následek, že již v červnu 1919 konstatováno, že okrouhle jen čtvrtina německých konceptních sil, působících ve smíšených okresech, jest způsobilá úřadovati po česku. Další čtvrtina ovládá státní jazyk jen částečně okrouhle polovice neumí česky vůbec.

Jest nasnadě, že tento stav stal se nesnesitelným a nesměl býti zhoršován přibíráním dalších praktikantů, neznalých češtiny. Naopak justiční správa musila, protože potřebuje toho času v Čechách a na Moravě téměř 140 soudců obou jazyků znalých pro neobsazená místa soudcovská, snažiti se o to, aby získala rychle jazykově způsobilé síly.

Tomuto účelu slouží onen výnos. Má vyburcovati k studiu češtiny onu část německého právnického dorostu, jež se chce věnovati státní službě, ale, ještě dnes, dvě léta po převratu, češtině nepočala se dostatečně učiti. Nemůže ovšem býti pochybno, že těm, kdož učiti se nechtí, praví jasně, že se tedy musí zříci justiční služby.

Nelze jinak, neboť jazykově nekvalifikovaných soudců německé národnosti má státní správa nadbytek a nesmí jejich řady ještě rozmnožovati přijímáním jazykově nekvalifikovaného dorostu. Kdyby tak činila, jednala by nejen proti zájmům státu, nýbrž prohřešovala by se také na vlastním zájmu tohoto dorostu, protože by ho nemohla v budoucnosti náležitě umístiti. Lze ostatně s potěšením konstatovati, že výnos už dnes měl úspěch, a že přihlásili se čekatelé němečtí, již podali pěkné doklady, že češtině se s úspěchem učí. Rozumí se, že byli ihned do přípravné služby soudcovské přijati, a dle svého přání přidělení soudům v jednojazyčném českém území, aby znalosti své zdokonalili.

Justiční správa klade na to váhu, aby nebyl nikdo odpuzován, kdo má dobrou vůli. Dala proto presidentům vrchních zemských soudů pokyn, aby byl její výnos vykládán se všemožnou blahovůlí, a aby nebyli odmítáni právní praktikanti, u nichž jsou dány faktické předpoklady, že při dobré vůli a po náležitém praktickém výcviku osvojí si státní jazyk brzy do té míry, že vyhoví zákonu z 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n.

Sama sebou se rozumí, že také soudcové národnosti české, pokud budou přiděleni soudům smíšeným, budou ovládati německý jazyk slovem i písmen tak, aby jím mohli bez závad úřadovati.

V Praze, dne 8. ledna 1921.

Ministr spravedlnosti:

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 375.

Mit Erlaß vom 30. September 1920, Z. 12854 hat das Justizministerium den Präsidien der Oberlandesgerichte in Prag und Brünn den Autrag erteilt, bis auf weitere Weisung in den gerichtlichen Vorbereitungsdienst nur solche Rechtspraktikanten aufzunehmen, von denen sie sich überzeugen, daß sie die Staatssprache soweit beherrschen, um in einem gemischten Gebiete mit Erfolg amtieren zu können und ferner Kandidaten, die das Čechische nicht vollstädig beherrschen, in vorwiegend čechische Orte zuzuteilen, damit sie sich dort in der čechischen Sprache vervolkommnen.

Durch diesen Erlaß sollten die Anwärter deutscher Nationalität nicht aus dem gerichtlichen Dienst ausgeschlossen werden, wie die Herren Interpellanten irrtümlich annehmen, sondern es sollte nur dem unerläßlichen und unaufschiebbaren Bedarfe dies Staates entsprochen weden.

Balch nach dem Umsturz begann nämlich ein so bedeutender Abfluß von Richtern čechischer Nationalität in die neu entstanden Zentralämter sowie nach der Slowakei und nach Karpathorußland, daß an den übrigen Orten ein Richtermangel eintrat. Die gelichteten Reihen der Richter wurdem durch die sich massenhaft meldenden Rechtshörer deutscher Nationalitat ohne jede Einschränkung und ohne Prüfung ihrer sprachlichen Qualifikation ausgefüllt. Dies hatte zur Folge, daß schon im Juni 1919 honstatiert wurde, daß nur rund ein Viertel der deutschen in den gemischten Bezirken wirkenden Konzeptskräfte čecehisch zu amtieren geeignet ist. Ein weiteres Viertel beherrscht die Staatssprache nur teilweise und rund die Hälfte kann überhaupt nicht čechisch.

Es liegt auf der Hand, daß dieser Zustand unerträglich wurde und nicht durch Zuziehung weiterer der čechischen Spracehe unkundiger Praktikanten verschlimmert werden durfte. Die Justizverwaltung mußte im Gegenteil bemüht sein, da sie derzeit in Böhmen und Mähren gegen 140 beider Sprachen mächtige Richter für die erledigten Richterstellen braucht, ehestens sprachlich geeignete. Kräfte zu gewinnen.

Diesem Zwecke diente jener Erlaß. Er ist bestimmt, jenen Teil des deutschen juristischem Nachwuchses zum Studium der čechischen Sprache anzneifern, welcher sich dem Staatsdieste widmen will, aber noch jetzt, zwei Jahre nach dem Umsturz, nicht begonnen hat, in ausreichender weise čechisch zu lernen. Es kann allerdings nicht angezweifelt werden, daß er jenen, die es nicht lernen wollen, deutlich sagt, daß sie somit auf den Justizdienst verzichten müssen.

Es kann nicht anders vorgegangen. wrden, denn an Richtern deutscher Nationalität, die sprachlich nicht qualifiziert sind, hat die Staatsverwaltung Überfluß und ihre Reihen dürfen nicht durch Aufnahme eines sprachlich nicht qualifizierten Nachwuchses noch vermehrt werden. Wenn sie das täte, würde sie nicht nur gegen, die Interessen des Staates handeln, sondern sie würde sich auch an dem eigenen Interesse dieses Nachwuchses versündigen, da sie ihn künftig nicht entsprechend unterbringen könnte. Man kann übrigers mit Freude konstatieren, daß der Erlaß schon jetzt Erfolge gezeitigt hat und daß sich deutsche Anwärter gemeldet haben, die schöne Belege dafür beigebracht haben, daß sie mit Erfolg čechisch lernen. Es versteht sich, daß sie sogleich in den richterlichen Vorbereitungsdienst aufgenommen und auf ihren Wunsch Gerichten im einsprachigen čechischen Gebiete behufs Vervollkommnung ihrer Kenntnisse zugeteilt wurden.

Die Justizverwaltung legt darauf Gewicht., daß niemand abgestoßen werden soll, der guten Willen hat. Sie hat daher den Präsidenten der Oberlandesgerichte die Weisung erteilt, daß ihr Erlaß mit den größten Wohlwollen ausgelegt werden soll und daß Rechtspraktikanten, bei denen die faktischen Voraussetzungen dafür gegeben sind, daß sie sich bei gutem Willen und nach gehöriger praktischer Ansbildung die Staatssprache baldigst in dem Gesetze vom 29. Feber 1920, Nr. 122 S. d. G. u. V. entsprechenden Umfange aneignen, nicht abzuweisen sind.

Es versteht sich non selbst, daß auch die Richter čechischer Nationalitat, sofern sie gemischten Bezirken zugeteilt werden, die deutsche Sprache in Wort und Schrift derart zu beherrschen haben werden, daß sie in ihr einwandfrei amtieren können.

Prag, den 8. Jänner 1927.

Der Justizminister: