Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 381.

K interpelaci pp. senátorů dra Hellera, Niessnera a soudr. v příčině prováděcích nařízení k jazykovému zákonu, dovoluji si podati tuto odpověď:

>Že prováděcí nařízení k zákonu jazykovému dosud nebyla vydána, toho příčinu hledati sluší především v tom, že látka takto obsáhlá a komplikovaná, musila býti projednána se zástupci různých ministerstev a že tudíž tyto přípravné práce k vydání zákona jazykového vyžadovaly delších a důkladných úvah i porad. Přípravné práce ty pokročily tou měrou, že osnova jazykového nařízení jest již v ministerstvu vnitra vypracovaná jako návrh referentův a byla rozeslána všem zúčastněným členům tak zv. meziministerské konference jazykové, aby k ní podali připomínky. Na základě připomínek, jež k osnově této došly, pracuje se nyní na konečné úpravě návrhu jazykového nařízení. Vydání jazykového nařízení možno tedy očekávati v době blízké.

Pokud jde o dotaz pánů interpelantů, zda jest ministerský předseda ochoten vyplniti slib dřívější vlády a předložiti nařízení před jeho vydáním k dobrozdání ústavnímu výboru, poznamenávám, že vláda hodlá se při vydání jazykového nařízení, pokud jde o postup formální, samozřejmě říditi předpisy zákonů ústavních, jež ovšem nemají žádného ustanovení o tom, že by vláda měla připravované nařízení před jeho vydáním předložiti k dobrozdání ústavnímu výboru. Vláda vyhražuje však další své úvaze, zdali a pokud o obsahu připravovaného prováděcího nařízení vyžádá si mínění kruhů parlamentních, nebo stran politických.

Pokud jde o případ, zmíněný v této interpelaci, jehož týče se dotaz uvedený pod č. 4. podotýkám toto:

Protokolovaná firma E. a L. (Eisner a Löwy) v Lobzích u Plzně podala u krajského soudu v Plzni jako obchodního soudu žalobu na protokolovanou firmu J. P. (Josef Peters Nachfolger) v Teplicích v českém jazyku. Příslušnost krajského soudu zakládala se na ustanovení § 88 j. n. Na tuto žalobu podala žalovaná německou žalobní odpověď, jež jí byla vrácena, aby ji nahradila česky sepsanou a do 8 dnů předložila. Stížnosti nevyhovělo předsednictvo krajského soudu v Plzni z důvodu, že jednou z podmínek výminečného ustanovení § 2. zákona z 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a n. jest, aby se působnost soudu, úřadu atd. vztahovala na soudní okres, v němž obývá menšina aspoň 20% příslušníků jiného jazyka než státního, působnost krajského soudu v Plzni však se nevztahuje na okres teplický, v němž žalovaná má své sídlo.

S náhledem v interpelaci obsaženým, že nemůže býti německý obyvatel obvodu prvého soudu, kde požívá dle § 2. jazykového zákona své jazykové ochrany, nucen, aby u jiného soudu se stejnou jazykovou menšinou užil vždycky jazyka českého, nutno bezpodmínečně souhlasiti; jest tudíž zajisté německý obyvatel obvodu krajského soudu chebského oprávněn podati žalobu ve svém jazyku u sousedního okresního soudu ve Vildšteině. Avšak této správné zásady zákonem založené nelze aplikovati na případ přítomný.

Ochrana v § 2. poskytnutá jest dána všem příslušníkům dotčené jazykové menšiny a to bez ohledu na jejich bydliště a tudíž i bez ohledu na to, obracejí-li se na soud neb úřad svého okresu či okresu jiného, vždy však jest nutno, aby onen okres, v němž důvod příslušnosti pro dovolání se státního orgánu vzešel, vykazoval alespoň 20% menšinu jazykovou dotčené strany.

V konkrétním případě vzešel důvod příslušnosti v okresu plzeňském, tudíž v okresu, který podle posledního sčítání 20% menšinu německou nevykazuje a tudíž nespadá pod okresy soudní v § 2. jmenované; není tudíž vůbec možno, aby v těchto případech některý soud v Plzni použil jazyka jiného, než státního jazyka v § 1. stanoveného.

Odpovídá proto rozhodnutí předsednictva krajského soudu úplně zákonu a nelze než tento výklad schváliti, nemá-li planý zákon býti porušen.

V Praze dne 5. ledna 1921.

Předseda vlády:

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 381.

Antwort

Auf die Interpellation der Herren Senatoren Dr. Heller, Nießner und Genossen in Angelegenheit der Durchführungsverordnung zum Sprachengesetz erlaube ich mir nachstehende Antwort zur erteilen:

Daß die Durchführungsverordnung zum Sprachengesetz bisher nicht erschienen ist, dafür ist der Grund vor allem darin zu suchen, daß über einen so umfangreichen und komplizierten Stoff mit den Vertretern dex verschiedenen Ministerien verhandelt werden mußte und daß demnach diese vorbereitenden Arbeifen zur Herausgabe der Durchführungsvorschrift zum Sprachengesetz weitere und gründliche Erwägungen und Beratungen erforderten. Diese vorbereitenden Arbeiten sind soweit fortgeschritten, daß der Entwurf der Sprachenverordnung im Ministerium des Innern bereits als Antrag des Referenten ausgearbeitet vorliegt und allen beteiligten Mitgliedern der sog. interministeriellen Sprachenkonferenz behufs Abgabe ihrer Erinnerungen zugesendet wurde. Auf Grund der Erinnerungen, die zu diesem Entwurf eingelaufen sind, wird nun der Antrag betreffend die Sprachenverordnung endgültig redigiert. Die Hinausgabe der Sprachenverordnung kann demnach in nächster Zeit erwartet werden.

Was nun die Anfrage der Herren Interpellanten betrifft, ob der Ministerpräsident gewillt sei, das Versprechen der vorigen Regierung zu erfüllen und die Verordnung vor ihrer Hinausgabe dem Verfassungsausschuß zur Begutachtung zu unterbreiten, so bemerke ich; daß die Regierung bei Hinausgabe der Sprachenverordnung, soweit es sich um den formalen Vorgang handelt, sich selbstverständlich an die Vorschriften der Verfassungsgesetze zu halten gedenkt, die freilich keine Bestimmung darüber enthalten, daß der Regierung obliege, eine vorbereitete Verordnung vor ihrer Ausgabe dem Verfassungsausschuß zur Begutachtung vorzulegen. Die Regierung behält es jedoch ihrer weiteren Erwägung vor, ob und inwie weit sie liber den Inhalt der vorbereiteten Durchführungsverordnung die Meinung der parlamentarischen Kreise oder der politischen Parteien einholen wird.

Was den in dieser Interpellation erwähnten Fall anlangt, auf den sich die unter Zahl 4) angeführte Anfrage bezieht, so bemerke ich Folgendes:

Die protokollierte Firma E. u. L. (Eisner und Löwy) in Lobes bei Pilsen hat beim Kreisals Handelsgerichte in Pilsen gegen die protokollierte Firma J. P. (Josef Peter's Nachfolger) in Teplitz in čechischer Sprache überreicht. Die Zuständigkeit des Kreisgerichtes beruhte auf der Bestimmung des § 88 J. N. Auf diese Klage brachte die Geklagte eine deutsche Klagebeantwortung ein, die ihr zurückgestellt wurde, damit sie sie binnen 8 Tagen durch eine in čechischer Sprache abgefaßte ersetzte. Der Beschwerde gab das Präsidium des Kreisgerichtes in Pilsen nicht statt, mit der Begründung, daß eine der Bedingungen fü die Ausnahmsbestimmung des § 2 des Gesetzes vom 29. Feber 1920 Nr. 122 S. d. G. u. V. die ist, daß die Wirksamkeit des Gerichtes, Amtes u. s. w. sich auf einen Gerichtsbezirk beziehe, in dem eine Minderheit von mindestens 20% von Angehörigen einer anderen Sprache als der Staatssprache wohnt, daß jedoch die Wirksamkeit des Kreisgerichtes in Pilsen sich nicht auf den Teplitzer Kreis bezieht, in dem die Geklagte ihren Sitz hat.

Der in der Interpellatoin vertretenen Ansicht, daß ein deutscher Bewohner des Sprengels eines Gerichtes erster Instanz, in dem er den Sprachenschutz des § 2 des Sprachengesetzes genießt, nicht gezwungen werden könne, bei einem anderen Gericht mit gleicher sprachlicher Minderheit immer die čechische Sprache zu gebrauchen, muß unbedingt beigepflichtet werden; es wird daher ein deutscher Bewohner des Sprengels des Egerer Kreisgerichtes sicher berechtigt sein, eine Klage bei dem, benachbarten Bezirksgericht in Wildstein in seiner Sprache anzubringen. Aber dieser auf dem Gesetze fussende Grundsatz kann auf den vorliegenden Fall nicht angewendet werden.

Der im § 2 gewährleistete Schutz ist allen Angehörigen der bezüglichen Sprachminderheit zugestanden und dies ohne Rücksicht auf ihren Wohnort und sonach auch ohne Rücksicht darauf, ob sie sich an ein Gericht oder Amt ihres eigenen Bezirks oder eines anderen Bezirkes wenden: immer aber ist es notwendig, daß jener Bezirk, in dem die Voraussetzung für die Kompetenz bei Anrufung des staatlichen Organs entstanden ist, wenigstens eine sprachliche Minderheit von 20%, der die bezügliche Partei angehört, aufweise.

Im konkreten Fall erwuchs die Voraussetzung für die Zustädigkeit im Pilsner Bezirk, also in einem Bezirk, der nach der letzten Volkszählung eine 20%ige deutsche Minderheit nicht aufweist und der daher nicht unter die im § 2. bezeichneten Bezirke fällt; es ist sonach überhaupt nicht möglich, daß in solchen Fällen irgend ein Gericht in Pilsen eine andere Sprache anwende, als die im § 1. festgesetzte Staatssprache.

Die Entscheidung des Präsidiums des Kreisgerichtes entspricht daher vollständig dem Gesetze und es muß diese Auslegung gebilligt werden, soll nicht ein geltendes Gesetz verletzt werden.

Prag, am 5. Jänner 1921.

Der Chef der Regierung: