Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 382.

V interpelaci obviňuje se zprvu úřednictvo Státního pozemkového úřadu z porušování svých úředních povinností. Obvinění úřednictva jest paušální, a pokud v interpelaci není rozveden případ Vosecké boudy, nejsou v interpelaci ani označeny důvody a konkrétní fakta. Ve stejném směru tvrdí se v interpelaci, že Státní pozemkový úřad zneužívá vnucené správy k tomu, aby dosavadní pachtýři Krkonošských bud byli vylučováni z dalšího pronájmu. Také toto tvrzení není nijak podepřeno, neboť z majetku Harrachovského byl pouze velkostatek Sadová Stěžery pod úřední správou, a i tato úřední správa zrušena byla rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne 1. června 1920, č. j. 14164/20. Krkonošské boudy patří k velkostatku Jilemnici a na pronájem těchto bud neměla úřední správa nad velkostatkem Sadová-Stěžery nijakého vlivu. Nebylo tudíž zneužito úřední správy, svého času uvalené na velkostatek Sadová-Stěžery a od června 1920 zrušené, k tomu, aby dosavadní nájemci krkonošských bud byli vylučováni z dalšího nájmu.

Pokud interpelace uvádí, konkrétní případ pronájmu Vosecké boudy, sluší opraviti tvrzení obsažená v interpelaci a uvésti je na pravou míru těmito fakty:

Výměrem ze dne 24. října 1919, číslo jedn. 34039 udělilo ministerstvo zemědělství jménem Státního pozemkového úřadu zásadní souhlas s pronájmem Krkonošských bud harrachovských a stanovilo mimo jiné také podmínku, aby při zevním označování chat a stejně i uvnitř při provozu hostinství dbáno bylo jazyka českého a německého. Na to předložil pan Otto Harrach Státnímu pozemkovému úřadu pod č. j. 2713/20 ze dne 29. ledna 1920 čtyři nájemní smlouvy o pronájmu horských restaurací v Krkonoších, mezi těmi také Vosecké boudy, pp. Františku a Ludmile Endlerovým, žádaje za udělení souhlasu po rozumu § 7. zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n.

Státní pozemkový úřad se zřetelem k tomu, že jde o státní hranice a význačné body strategické v Krkonoších, z povinnosti úřední zavedl šetření o spolehlivosti navržených nájemců ohledně bud Krkonošských. Podle výsledků šetření udělil pak Státní pozemkový úřad výměrem ze dne 30. března 1920 č. j. 8004/20 souhlas s nájmem horských hostinců a to >U dívčí lávky< Čeňku Erlebachovi, >U mýta< Štěpánu Boukalovi, >Labské boudy< Bedřichu Hloučkovi, odepřel však souhlas s pronájmem >Vosecké boudy< Františku a Ludmile Endlerovým a >Dvorské boudy< Čeňku Kohlovi a odůvodnil své zamítavé rozhodnutí tím, že nájemci posléze jmenovaní ještě po 1. lednu 1920, kdy měla již vstoupiti v platnost ustanovení a závazky ze smluv nájemních, ustanovení ta hrubě porušili, závazky své neplní a neposkytují tudíž potřebných záruk spolehlivosti. Pozdější podání Františka Endlera, zaslaná Státnímu pozemkovému úřadu, byla prozkoumána a bylo zjištěno, že výsledky šetření, jež byly podkladem zamítavého rozhodnutí úřadu, nijak nebyly vyvráceny nebo v pochybnost uvedeny.

Právní zástupce pana Otty Harracha nestěžoval sobě do rozhodnutí Státního pozemkového úřadu k Nejvyššímu správnímu soudu, a když jeho žádost za zrušení rozhodnutí a udělení souhlasu k pronájmu Vosecké boudy a Dvorské boudy shora jmenovaným nájemcům byla zamítnuta, předložil dne 25. září 1920 Státnímu pozemkovému úřadu smlouvy nájemní s jinými nájemci uzavřené, o jichž způsobilosti a spolehlivosti se úřad přesvědčil a pod č. j. 25627/20 smlouvy nájemní schválil.

Tvrzení v interpelaci, že Státní pozemkový úřad odmítá potvrditi i jiné německé nájemce, neodpovídá skutečnosti. Národnost nájemců není důvodem ani schválení ani zamítnutí osoby nájemcovy a Státní pozemkový úřad objektivně posuzuje způsobilost a spolehlivost nájemcovu bez ohledu na jeho národnost. Nájemcem horské chaty a hostince >U dívčí lávky< schválen byl p. Čeněk Erlebach, národnosti německé, neboť podle šetření jest způsobilým a spolehlivým odborníkem. Stejně i u jiných velkostatků Státní pozemkový úřad nečiní rozdílu z důvodů národnostních a slušelo by tu připomenouti zejména také schválení pronájmu ve Střekově u Ústí nad Labem dosavadnímu nájemci Zettelovi.

Není správné, že Státní pozemkový úřad používá důvodů a záminek, aby také ostatní německé nájemce harrachovské v Krkonoších zatlačil a násilím dosadil na jejich místo české šovinisty. Setření, jež provedl Státní pozemkový úřad o způsobilosti nájemců nasvědčuje, že otázka národnosti uchazečů neměla vlivu na rozhodnutí úřadu, jenž konal svou povinnost, aby na hranicích státních byli nájemci politicky spolehliví a odborně způsobilí.

K dotazu samému:

Státní pozemkový úřad postupoval při udělování souhlasu k pronájmu Krkonošských bud objektivně a nelze vázati volnost rozhodování úřadu okolnostmi, že o pronájem ucházejí se dosavadní nájemci, jestliže jejich spolehlivost a způsobilost úřad nepřesvědčí, že zájmy státu budou dostatečně chráněny. O nájemcích Krkonošských bud nelze tvrditi, že jsou chudými nájemci a že mají právo, aby nadále zůstali nájemci, když již nájemní doba vypršela.

Vláda nemá příčin, aby činila zodpovědnými úředníky Státního pozemkového úřadu z důvodů v interpelaci uváděných, neboť rozhodnutí Státního pozemkového úřadu i v konkrétním případě Vosecké boudy vyhovuje zákonům republiky a o tyto jest opřeno.

V Praze dne 4. ledna 1921.

Předseda vlády:

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 382.

In der Interpellation wird zunächst die Beamtenschaft des Staatlichen Bodenamtes der Verletzung seiner amtlichen Pflichten beschuldigt. Die Beschuldigung der Beamtenschaft lautet pauschalicher und abgesehen von dem in der Interpellation dargelegten Fall der Wosseker Bauden sind in der Interpellation keinerlei Begründungen und konkrete Fälle angeführt. In der gleichen Richtung wird in der Interpellation behauptet, daß das Staatliche Bodenamt die aufgenötigte Verwaltung dazu missbraucht, die bisherigen Pächter der Riesengebirgsbauden von der weiteren Pachtung auszuschließen. Auch diese Behauptung ist in keiner Weise erhärtet, denn von dem Harracher Besitz war nur der Großgrundbesitz Sadová-Stěžery in amtlicher Verwaltung und auch diese amtliche Verwaltung wurde mit Entscheidung des Staatlichen Bodenamtes vom 1. Juni 1920 Z. 14164/20 aufgehoben. Die Riesengebirgsbauden gehören zum Großgrundbesitz Starkenbach und auf die Verpachtung dieser Bauden hatte die auf dem Großgrundbesitz Sadova-Stěžery eingesetzte amtliche Verwaltung keinerlei Einfluß. Die seinerzeit über den Großgrundbesitz Sadova-Stěžery eingeführte amtliche Verwaltung, die im Juni 1920 wieder aufgehoben wurde, wurde daher nicht dazu mißbraucht, die bisherigen Pächter der Riesengebirgsbauden vom weiteren Pacht auszuschließen.

Soweit die Interpellation den konkreten Fall der Verpachtung der Wosseker Baudeu anführt, müssen die in der Interpellation enthaltenen Behauptungen richtig gestellt und auf das richtige Maß zurückgeführt werden, u. z. durch nachstehende Tatsachen:

Mit Erlaß vom 24. Oktober 1919 G. Z. 34039 erteilte das Ackerbauministerium im Namen des Staatlichen Bodenamtes die grundsätzliche Zustimmung zur Verpachtung der Harrach'schen Riesengebirgsbauden und stellte neben anderen auch die Bedingung, daß bei der äußeren Bezeichnung der Bauden und gleicherweise auch innen beim Betrieb der Gastwirtschaft die vechische und die deutsche Sprache anzuwenden sind. Daraufhin legte Herr Otto Harrach dem Staatlichen Bodenamt unter G. Z: 2713/20 vom 29. Jänner 1920 vier Pachtverträge über die Verpachtung der Bergwirtshäuser im Riesengebirge vor, darunter auch den mit Franz und Ludmila Endler über die Wosseker Bauden und verlangte die Erteilung der Zustimmung im Sinne des § 7. des Gesetzes vom 16. April 1919, Nr. 215 S. d. G. u. V.

Das Staatliche Bodenamt pflog mit Rücksicht darauf, daß es sich um die staatliche Grenze und strategisch wichtige Punkte im Riesengebirge handelt, in Erfüllung seiner amtlichen Pflicht Erhebungen über die Verläßlichkeit der für die Riesengebirgsbauden vorgeschlagenen Pächter. Gemäß dem Ergebnis der Erhebungen erteilte hierauf das Staatliche Bodenamt mit Bescheid vom 30. März 1920 G. Z. 8004/20 seine Zustimmung zur Verpachtung der Bergwirtshäuser u. z. >Zum Mädelsteg< an Vinzenz Erlebach, >Zur Maut< an Stefan Boukal und der >Elbebaude< an Friedrich Hlouček, verweigerte sie dagegen zur Verpachtung der >Wosseker Baude< an Franz und Ludmila Endler und der Hofbaude an Vinzenz Kohl und begründete seine Ablehnung damit, daß die zuletzt genannten Pächter noch nach dem 1. Jänner 1920, als die Bestimmungen und Verpflichtungen aus den Pachtverträgen schon hätten in Wirksamkeit treten sollen, diese Bestimmungen gröblich verletzt haben, ihre Verpflichtungen nicht erfüllen und daher nicht die erforderliche Gewähr für ihre Verläßlichkeit bieten. Die spätere Eingabe des Franz Endler, die dem Staatlichen Bodenamt eingesendet wurde, wurde geprüft und dabei sichergestellt, daß dle Ergebnisse der Erhebungen, auf Grund deren die abschlägige Entscheidung ergangen ist, in keiner Weise widerlegt oder ins Wanken gebracht wurden.

Der Rechtsvertreter des Otto Harrach erhob gegem die Entscheidung des Bodenamtes nicht die Beschwerde an den Obersten Verwaltungsgerichtshof und als sein Gesuch um die Abänderung der Entscheidung und um Erteilung der Zustimmung zu der Verpachtung der Wosseker Baude und der Hofbaude an die oberwähnten Pächter abgewiesen wurde, legte er am 25. September 1920 dem Staatlichen Bodenamt Pachtverträge mit anderen Päehtern vor, von deren Eignung und Verläßlichkeit sich das Amt überzeugt und demgemäß mit G. Z. 25627/20 die Pachtverträge genehmigt hat.

Die in der Interpellation ausgesprochene Behauptung, daß das Staatliche Bodenamt ablehnt, auch andere deutsche Pächter zu bestätigen, entspricht nicht den Tatsachen. Die Nationalität der Pächter ist weder für die Genehmigung noch für die Ablehnung auschlaggebend und das Staatliche Bodenamt beurteilt die Eignung und Verläßlichkeit der Pächter objektiv ohne Rücksicht auf ihre Nationalität. Der Pächter der Bergbaude und des Wirtshauses >Zum Mädelsteg< Herr Vinzenz Erlebach, deutscher Nationalität, wurde bestätigt, weil er nach den Erhebung ein geeigneter und verläßlicher Fachmann ist. Auch bei anderen Großgrundbesitzen macht das Staatliche Bodenamt keinen Unterschied aus nationalen Gründen und es wäre diesfalls namentlich auf die Bestätigung des Pachtes in Schreckenstein bei Aussig a. E. für den bisherigen Pächter Zettel hinzuweisen.

Es ist nicht richtig, daß das Staatliche Bodenamt Gründe und Bedingungen zu dem Zwecke verwendet, um auch die übrigen deutschen Harrach'schen Pächter in dem Riesengebirge zu verdrängen und gewaltsam an ihre Stelle čechische Chauvinisten zu setzen. Die Erhebungen, die das Staatliche Bodenamt über die Eignung der Pächter gepflogen hat, beweisen, daß die Frage der Nationalität der Bewerber keinen Einfluß auf die Entscheidung des Amtes geübt hat, das nur seine Pflicht erfüllt hat, dafür zu sorgen, daß die Pächter an der Staatsgrenze politisch verläßlich und fachlich geeignet seien.

Zur Anfrage selbst:

Das Staatliche Bodenamt ist bei der Erteilung der Zustimmung zur Verpachtung der Riesengebirgsbauden objektiv vorgegangen und die Freiheit der amtlichen Entscheidung kann nicht durch den Umstad gebunden werden, daß sich um den Pacht die bisherigen Pächter beworben haben, sofern ihre Eignung und Verläßlichkeit nicht das Amt davon überzeugt, daß die Interessen des Staates ausreichend geschützt sind. Von den Pächtern der Riesengebirgsbauden kann nicht gesagt werden, daß sie arme Pächter seien und daß sie das Recht haben, auch weiterhin Pächter zu bleiben, wenn die Pachtdauer abgelaufen ist.

Die Regierung hat keinen Anlaß, das Staatliche Bodenamt aus den in der Interpellation angeführten Gründen zur Verantwortung zu ziehen, denn die Entscheidung des Staatlichen Bodenamtes entspricht auch in dem konkreten Falle der Wosseker Bauden den Gesetzen der Republik, auf die sie sich stützt.

Prag, am 4. Jänner 1921.

Der Chef der Regierung: