Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 390.

Graf Ivan Draskovich, jugoslavischer Staatsbürger, gegen den seitens seiner Gattin ein Scheidungsprozeß beim Landesgericht in Agram angestrengt wurde, ist am 16. August auf dem Schlosse Ziadlowitz in Mähren, welches dem Adolf Dubsky gehört, erschienen und hat dort die Ausfolgung der mit ihrer Mutter bei ihren genannten Onkel wohnenden Kinder Peter und Elisabeth Draskovich verlangt.

Ihre Herausgabe wurde mit der Begründung verweigert, daß das Scheidungsverfahren zwischen den beiden Ehegatten noch nicht abgeschlossen ist und daß es Sache der Gerichte sein wird, zu entscheiden, bei welchem der beiden Elternteile die Kinder während des Scheidungsprozesses Aufenthalt zu nehmen und nach vollzogener Scheidung zu verbleiben haben.

Die Weigerung war umso begründeter, als Graf Draskovich vor Zeugen erklärt hatte, daß er, wenn einmal in den Besitz der Kinder gelangt, diese niemals herausgeben werde; denn er sei in der Lage, die Entscheidung des Eheprozesses in Jugoslavien ad Kalendas Graecas hinauszuziehen, Graf Draskovich, der in Begleitung des jugoslavischen Regierungskonzipisten Vladimír Vasiljevis erschien, wußte sich schon damals eine gewisse Assistenz der politischen Bezirksverwaltung in Hohenstadt zu verschaffen.

Graf Draskovich verließ hierauf Ziadlowitz und begab sich nach Prag.

Dort intervenierte er durch seinen Rechtsanwalt Dr. Říha, im Ministerium des Innern, um von diesem einen Auftrag an die Bezirkshauptmannschaft zur zwangsweisen. Ausfolgung der Kinder zu erwirken.

Der Referent erkläte zunächst korrekter Weise, daß er nicht in der Lage sei, diesem Ansinnen zu entsprechen, da es sich um eine Angelegenheit des Privatund Familienrechtes handle, auf welche die Administrativbehörden keine Ingerenz üben können.

In der Sache selbst hatte sich die jugoslavische Gesandtschaft an den Minister des Äußern gewendet und das Ministerium des Äußern übermittelte einen vom Grafen Draskovich und den ihm attachierten Regierungskommissär überreichten >offenen Befehl< der jugoslavischen Regierung des Ministerium des Innern.

Die ursprünglich abschlägige Haltung des Referenten führte im Laufe der Konferenz zu einem Kompromiß und das Ministerium des Innern erklärte sich bereit, zunächst, die Äußerung des Justizministeriums einzuholen.

Sodann begab sich Graf Draskovich in Begleitung des jugoslavischen Regierungskommissärs, ferner in Begleitung seines Rechtsanwaltes Dr. Říha und des Referenten, Statthaltereirates Bartosch ins Justizministerium, woselbst die Angelegenheit dem Justizminister vorgetragen wurde. Der Justizminister erklärte in Gegenwart des Sektionschef Dr. Hartmann, daß die Intervention der politischen Behörde in dieser Sache und die Beistellung administrativer Zwangsmittel unter zwei Bedingungen, zulässig wäre:

a) daß die Kinder im Gebiete des čsl. Staates zu verbleiben haben,

b) daß durch diesen Akt der Entscheidung der zuständigen Gerichte nicht präjudiziert werde.

Das Ministerium des Innern erließ nunmehr an die Bezirkshauptmannschaft Hohenstadt die Weisung, die Ausfolgurg der Kinder an den Grafen Draskovich >im Sinne dieses Justizministerialerlasses< zu veranlassen.

Alle Verhandlungen, alle Rekriminationen, der Hinweis auf die Verpflichtung der politischen Behörde, beide Teile zu heren und den Tatbestand zu erheben, die Berufung auf die Zuständigkeit der Gerichte, auf die Rechte der Mutter und der unmündigen Kinder, blieben fruchtlos.

Der auf Bitte des Hausherrn erschienene Bezirksrichter erklärte zwar, daß es sich um eine Privatrechtsangelegenheit handle, welche der alleinigen gerichtlichen Kompetenz unterstehe, aber die Befugnis fehle, die politische Amtshandlung zu verhindern, Schließlich mußte der Hausherr der Gewalt weichen und nachgeben. Die Erklärung, daß die Kinder im Hause bleiben, verhallte wirkungslos; die Bitte um einen 48stündigen Aufschub wurde abgewiesen!

Der Gendarmerieinspektor begnügte sich damit, Grafen Draskovich zu fragen, wohin er die Kinder bringen werde.

Graf Draskovich erwiderte, daß er heute in Olmütz übernachten und am folgenden Tage in Luhatschowitz eintreffen werde, wo die Kinder bis zur Entscheidung des Gerichtes bleiben werden. Die nähere Adresse werde er der Bezirkshauptmannschaft bekanntgeben.

Graf Draskovich fuhr jedoch im a Automobil über Olmütz nach Prerau, von dort über Nitra-Neuschloß nach Komorn; am 22. mittags überschritt er die ungarische Grenze.

Durch dieses dem Gesetze in jeder Richtung widersprechende Verhalten der beteiligten Behörden wurden verletzt:

a) die Privat- und Familienrechte der Mutter,

b) die Rechte der unmündigen Kinder,

c) das verfassungsrechtlich gewährleistete Recht der persönlichen Freiheit,

d) das Hausrecht des Adolf Dubsky,

e) der in allen Kulturstaaten wirksame Grundsatz der Trennung von Justiz und Verwaltung, da einerseits die Verwaltungsbehörde in das gerichtliche Verfahren eingriff, anderseits der Vertreter des Justizministeriums einen solchen Eingriff gut hieß,

f) Der für das, Administrativverfahren giltige Grundsatz des beiderseitigen Gehörs und der Erhebung des Tatbestandes.

Der Rechtsanwalt der Gräfin Draskovich hat am 30. August 1920 in dieser Sache eine Beschwerde an den Herrn Ministerpräsideten gerichtet, die auf mehrfache Urgenzen erst am 29. Dezember 1920 damit beantwortet wurde, daß die in dieser Angelegenheit auch in Jugoslavien notwendig gewordenen. Erhebungen noch nicht abgeschlossen seien.

Da durch die geschilderten Vorgänge zwei unmündige Kinder ihrer Mutter in, gewaltsamer Weise entrissen wurden, stellen die Unterfertigten an den Herrn Minister des Innern die Anfrage, was er zu tun gedenkt, um die bedauerlichen Folgen der mehrfachen Rechtsverletzungen wieder gut zu machen und um zu vehindern, daß sich derarfige Gesetzwidrigkeiten wiederholen?

Ferner welche Maßnahmen gegen die schuldtragenden staatlichen Organe unternommen wurden?

Prag, am 18. Jänner 1921.

Dr. Naegle, K. Fridrich, Dr. Hilgenreiner, Meissner, Knesch, Hangos, Luksch, Jelinek, Fahrner, Fritsch, Dr. Koperniczky, Dr. Herzig.

Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 390.

Hrabě Ivan Draskovich, jihoslovanský státní příslušník, proti kterému podala jeho manželka u zemského soudu v Záhřebě žalobu na rozvod, dostavil se dne 16. srpna do zámku Žadlovice na Moravě, který patří Adolfu Dubskému a žádal tam za vydání dětí Petra a Alžběty Draskovichových, kteréž se svojí matkou u jmenovaného strýce bydlí.

Vydání jich bylo odmítnuto s odůvodněním, že jednání o rozvod mezí oběma manželi není ještě skončeno a že bude věcí soudů rozhodnouti o tom, u kterého z obou rodičů mají se dětí v době procesu o rozvod zdržovati a po provedeném rozvodu zůstati.

Zpěčování toto bylo tím důvodnější ježto hrabě Draskovich prohlásil před svědky, že dostanou-li se děti jednou do jeho moci, nikdy je nevydá; neboť prý jest v jeho moci, aby rozhodnutí manželského sporu v Jugoslavii protáhl do nedozírna.

Hrabě Draskovich, jenž přišel v průvodu jugoslavského vládního koncipisty Vladimíra Vasiljevise, dovedl si jíž tehdy opatřiti jakousi assistenci politické okresní správy v Zábřehu.

Hrabě Draskovich opustil potom Žadlovice a odebral se do Prahy.

Tam intervenoval svým právním zástupcem drem Říhou v ministerstvu vnitra, aby sobě vymohl rozkaz na okresní hejtmanství k nucenému vydání dětí.

Referent prohlásil nejprve korrektně, že nemůže této žádostí vyhověti, poněvadž s jedná o věc práva soukromého a rodinného, na kterouž administrativní úřady nemohou svůj vliv uplatňovati.

Ve věci samé obrátilo se jugoslavské vyslanectví na ministra zahraničí a ministerstvo věcí zahraničních odevzdalo >otevřený rozkaz< jugoslavské vlády, jejž hrabě Draskovich a jemu přidělený vládní komisař předložili ministerstvu vnitra.

Původně zamítavé stanovisko referentovo vedlo průběhem konference ke kompromisu a ministerstvo vnitra prohlásilo ochotu vyžádati si nejdříve vyjádření ministerstva spravedlnosti.

Pak odebral se hrabě Draskovich v průvodu jugoslavského vládního komisaře, dále v průvodu svého právního zástupce dra Řípy a referenta, místodržitelského rady Bartoše do ministerstva spravedlnosti, kdež věc byla přednesena ministru spravedlnosti. Ministr spravedlnosti prohlásil v přítomností odborového přednosty dra Hartmanna, že intervence politických úřadů do této věci a poskytnutí administrativních prostředků donucovacích bylo by přípustným pod dvěma podmínkama:

a) že dítky mají zůstati v území Československého státu,

b) že tímto aktem se nepředbíhá rozhodnutí příslušných soudů.

Ministerstvo vnitra vydalo pak okresnímu hejtmanství v Zábřehu pokyn, aby vydání dětí hraběti Draskovichovi >ve smyslu tohoto výnosu ministerstva spravedlnosti< provedlo.

Marné bylo všechno jednání, všechny rekriminace, poukaz na povinnost politického úřadu, aby slyšel obě strany a zjistil skutkovou podstatu, poukaz na příslušnost soudu, na práva matky a nedospělých dítek.

Okresní soudce, jenž na prosbu domácího pána se dostavil, prohlásil sice, že se jedná o věc práva soukromého, kteráž jedině soudní kompetenci podléhá, že však není tu oprávnění zabrániti politickému úřednímu jednání. Konečně musel domácí pán ustoupiti moci a povoliti. Prohlášení, že dětí zůstanou v domě, zaniklo bez účinku; prosba za odklad 48 hodin byla zamítnuta!

Četnický inspektor spokojil se tím, že se hraběte Draskoviche zeptal, kam děti doveze.

Hrabě Draskovich odpověděl, že dnes bude přenocovati v Olomouci a že příštího dne přibude do Luhačovic, kdež děti zůstanou do rozhodnutí soudu. Bližší adresu že oznámí okresnímu hejtmanství.

Hrabě Draskovich jel však automobilem přes Olomouc do Přerova, odtud přes Nitru-Nové Zámky do Komárna; dne 22. v poledne překročil uherskou hranici.

Tímto jednáním zúčastněných úřadů příčícím se zákonu v každém směru, porušena byla:

a) soukromá a rodinná práva matky,

b) práva nedospělých dítek,

c) ústavou zaručené právo osobní svobody,

d) domovní právo Adolfa Dubského,

e) ve všech kulturních státech platná zásada oddělení justice od správy, poněvadž jednak správní úřad zasáhl do jednání soudního, jednak zástupce ministerstva spravedlnosti takovéto zasažení schvaloval,

f) v administrativním řízení platná zásada, slyšeti obě strany a zjistiti skutkovou podstatu.

Právní zástupce hraběnky Draskovichové podal 30. srpna 1920 v této věci stížnost panu ministerskému předsedovi, na kterouž po opětovných urgencích bylo teprve dne 29. prosince odpověděno tím, že také v Jugoslavii v té příčině nutná šetření ještě nejsou ukončena.

Poněvadž vylíčenými událostmi byly dvě nedospělé dítky své matce násilím vyrvány, táží se podepsaní pana ministra vnitra, co zamýšlí učiniti, aby politování hodné následky několikanásobného porušení práva byly opětně napraveny a aby zamezil, by se takovéto nezákonnosti neopakovaly?

Dále, jaká opatření byla učiněna proti provinivším se státním orgánům?

V Praze dne 18. ledna 1921.

dr Naegle, K. Fridrich, dr Hilgenreiner, Meissner, Knesch, Hangos, Luksch, Jelinek, Fahrner, Fritsch, dr Koperniczky, dr Herzigová.