Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 400.

Poslanecká sněmovna schválila v 33. schůzi vládní návrh zákona, doplnivší jej v § 1 odstavci číslo 3, 4 a 5 a v § 2 poslední větou 2. odstavce. Poslaneckou sněmovnou schválený zákon sleduje hlavně účel, aby zákonitou ochranou dětí nemanželských, dětí osiřelých a dětí rodiči zanedbávaných čeleno bylo veliké úmrtnosti těchto dětí. Sociálně-politický výbor projednal o návrhu ve schůzích svých dne 18. a 20. ledna t. r., uznal potřebu takového zákona i doufá, že přispěje péče jím zamýšlená i k mravnímu a duševnímu povznesení těchto dětí vůbec. Proto usnesl se v zásadě doporučiti jej senátu ke schválení. Shledal však, že by podle odst. čís. 1, § 1 a odst. lit. a) § 3 jak schválen byl poslaneckou sněmovnou, mohlo dojíti při doslovném provádění zákona k obtěžování rodičů a pěstounů dítek, které ani vláda, ani poslanecká sněmovna nezamýšlely. Ustanovovalo se tu v odst. č. 1, § 1, že mohou býti děti do 14 let dány nebo přijaty do cizí péče jen s odvolatelným povolením orgánu k tomu ustanoveného, a v odst. lit. a) § 3 (že ten, kdo dítě své do cizí péče, nebo cizí dítě přijme bez předepsaného povolení podléhá trestu). Obě ustanovení byla imperativní, nepřipouštějící žádné výjimky: ke každému svěření nebo převzetí dítěte do cizí péče bylo by potřebí výslovného zvláštního svolení, k tomu povolaného ogránu; ani ministerstvo sociální péče se nezmocňovalo připustiti od této podmínky odchylku. Bez takového výslovného povolení by nesměli rodiče dáti dítě studující mimo domov nikomu do opatrování a bez takového povolení nesměl by je nikdo do opatrování přijmouti. Podobně by se to mělo, kdyby na př. dítě úplně osiřelo; kdo by se ho ujal, nemaje k tomu předchozího povolení, dopustil by se trestného činu.

Sociálně-politický výbor zejména kladl velký důraz na to, aby nebylo bez velmi vážných důvodů zasahováno do práv rodičů, a proto zdůraznil, že bude třeba, aby v prováděcím nařízení bylo této zásady šetřeno, i vzal na vědomí prohlášení zástupců ministerstva sociální péče, že a návrhu prováděcího nařízení před jeho vydáním vyžádá si dobré zdání výboru sociálně-politického.

Výbor usnesl se navrhnouti změnu předlohy tak, jak uvedena jest v přiložené osnově zákona výborem pozměněné.

Uzná-li senát potřebu této změny, doporučuje výbor kromě toho novou stylistickou úpravu § 3, která duchu jazyka českého lépe odpovídá. V tom případě navrhuje schválení osnovy zákona podle tekstu připojeného této zprávě.

V Praze dne 20. ledna 1921.

F. Jaroš v. r.,

předseda.

Jos. Smrtka v. r.,

zpravodaj.

Národní shromáždění republiku Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby, nedotýkaje se platných zákonů, určil nařízením:

1. že mohou býti děti do 14 let věku dány a přijaty do cizí péče (ošetřovanci, schovanci), po případě i dále v ní ponechány a podrženy jen s odvolatelným povolením orgánu k tomu ustanoveného; výjimky z toho stanoví se nařízením v případech, kde odevzdání nebo přijetí dítěte do cizí péče není na jeho tělesnou nebo mravní újmu;

2. jak se má dozírati na výše uvedené děti, jakož i na děti nemanželské do 14 let věku v péči vlastních rodičů, a jak děli ty míti v patrnosti;

3. které osoby jsou způsobilé býti dozorci dětí v cizí péči a dětí nemanželských;

4. kdo tyto osoby jmenuje;

5. jaké odvolací právo přísluší pěstounům, a rodičům proti dozorčím osobám.

§ 2.

Osoby, pověřené dozorem na děti v cizí péči a na děti nemanželské mají právo za tím účelem prohlížeti byty pěstounů nebo rodičů, místnosti dětem k pobytu určené, jakož i děti samy, a žádati na pěstounech, rodičích a členech jejich domácností, aby jim podle pravdy podávali vysvětlení o poměrech dětí, o jejich umístění, výživě, ošetřování a výchově, jakož i aby děti jim, nebo lékaři jimi označenému na určitém místě pravidelně předváděli. Děti v cizí péči a děti nemanželské do dvou roků věku je nutno předváděti lékaři ve lhůtách dozorčí osobou stanovených.

Úkolem dozoru na děti v cizí péči bude přihlížeti, aby ti, kdož mají povinnosti podle práva občanského nebo podle zákonů jiných, pečovali také o jejich výživu a výchovu.

Soudy poručenské a jiné příslušné úřady jsou povinny v mezích své pravomoci zjednati tomuto oprávnění osob dozorčích podle potřeby průchod.

§ 3.

Trestem se stíhá:

a) kdo v odporu s ustanovením § 1 dítě své do cizí péče dá nebo cizí dítě do své péče přijme bez předepsaného povolení, nebo

b) kdo v péči té dítě ponechá nebo podrží, ač danému povolení bylo odvoláno nebo pozbylo již platnosti, aniž o ně znovu zažádal, jakož i

c) kdo podmínek v povolení obsažených nedbá,

d) kdo poruší povinnosti, uložené jemu pole § 2. odst. 1., tohoto zákona,

e) kdo opomene hlásiti, co bude nařízeno k provádění tohoto zákona, a kdo při tomto hlášení nebo při vysvětlení dávaném osobám dozorčím učiní vědomě údaje nesprávné.

Pokud trestný skutek není činem, který dlužno trestati podle zákona trestního, bude trestán pro přestupek politickými správami první stolice pokutou do 1000 korun nebo vězením do 1 měsíce. Spojiti pokuty s trestem na svobodě je přípustno. Zamění-li se nedobytná pokuta v trest vězení, nesmí převyšovati sazbu pro ně stanovené.

§ 4.

Orgány správy autonomní jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

§ 5.

Všechna právní jednání, podání, listiny a protokoly, jichž je třeba k provádění tohoto zákona, jsou osvobozeny od kolků a poplatků přímých.

§ 6.

Zákon nabývá účinnosti dnem prohlášení.

§ 7.

Ministru sociální péče se ukládá, aby zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.