Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 401.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne . . . . . . . . . . . . . . . 1921

o ustanovení vládních komisařů pro stavby budov.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vláda může k návrhu ministra sociální péče v dohodě s ministrem veřejných prací pro obce, ve kterých stavba obytných nebo jiných ve veřejném zájmu nutných budov setkává se s obtížemi, jmenovati na odvolání vládní komisaře pro stavby takových budov.

Vládní komisaři jsou podřízeni ministru sociální péče, na Slovensku ministru s plnou mocí pro správu Slovenska a v Podkarpatské Rusi guvernéru.

Ustanovení vládního komisaře, rozšíření působnosti jeho na jiné obce a odvolání jeho budiž vyhlášeno v úředním listě. Ve vyhlášce o ustanovení vládního komisaře budiž dále udáno, ve kterém území smí vládní komisař vykonávati práva, příslušejícímu podle §§ 9 až 13 a 15 tohoto zákona.

Vládní komisař musí býti odvolán, jakmile v obcích, pro které byl jmenován, bude zřízen dostatečný počet obytných a jiných ve veřejném zájmu nutných budov.

§ 2.

Pomocné síly vládního komisaře ustanoví k jeho návrhu ministr sociální péče v dohodě s ministrem veřejných prací a ministrem financí.

Osobní i věcný náklad vzešlý ustanovením vládního komisaře nese stát.

§ 3.

Vládnímu komisaři náleží, aby vhodnou organisací práce, výroby stavebních hmot a jiných stavebních potřeb, jakož i organisací stavebního podnikání napomáhal k rychlé, účelné a hospodárné výstavbě obytných a jiných ve veřejném zájmu nutných budov.

§ 4.

Každý stavebník, který chce v obcích, pro něž byl vládní komisař jmenován, prováděti jakoukoliv stavbu budovy, musí to oznámiti vládnímu komisaři nejpozději současně se žádostí, podávanou u stavebního úřadu o stavební povolení, a zároveň údaji, kdy má býti se stavbou započato.

Stavební úřady v obcích, pro něž byl vládní komisař jmenován, jsou povinny stavební povolení a k jeho žádosti i jiná rozhodnutí podle stavebního řádu v opise zasílati vládnímu komisaři.

§ 5.

Vládní komisař má právo v obcích, pro které byl jmenován, žádati od stavebníka jakákoliv vysvětlení o stavbě, o způsobu jejího provedení a může jej, je-li to s hlediska § 3 nutným, zavázati, aby při provádění stavby splnil podmínky jím určené.

Ustanovení předchozího odstavce nevztahuje se na stavby státu nebo fondů státem spravovaných.

§ 6.

Vládní komisař může pro jednotlivé stavby v obcích, pro které byl jmenován, povoliti úlevy z platných stavebních řádů a jiných zákonných ustanovení o stavbách a stavebních živnostech.

§ 7.

Vládní komisař má právo úřadům rozhodujícím podle stavebního řádu ve věcech stavebních v obcích, pro které byl jmenován, naříditi, aby do lhůty jím ustanovené vydaly žádané rozhodnutí podle stavebního řádu, a neučiní-li tak v čas, může sám na místě jejich potřebné rozhodnutí učiniti.

Ustanovení předchozího odstavce nevztahuje se na rozhodování státních úřadů ve věcech stavebních.

§ 8.

Vládní komisař má práva v obcích, pro které byl jmenován, pozemky potřebné k provedení staveb budov a komunikací, jím za nutné uznaných, ve prospěch stavebníka za náhradu vyvlastniti nebo podle zákona ze dne 26. dubna 1912, čís. 86 ř. z., zatížiti stavebním právem nebo vlastníku či držiteli pozemku uložiti, aby dal pozemek do pachtu ke stavbě na dobu nejvýš 30 let.

Vládní komisař má právo započaté stavby budov, ve kterých se po dobu delší než 2 měsíce nepokračuje, nebo které byly před 28. říjnem 1918 započaty a nejsou dokončeny, pro účely obytné nebo veřejné vyvlastniti ve prospěch státu, země, župy nebo obce.

Náhradu za vyvlastněný pozemek určí vládní komisař částkou, která nesmí býti větší než obecná hodnota pozemku. Při určení náhrady budiž přihlíženo k dosavadnímu způsobu užívání pozemku. K té okolnosti, že pozemek stal se pozemkem stavebním po té, kdy ho vlastník nabyl, nebo že ho lze užíti ke stavbě, možno přihlížeti jen potud, pokud vlastník. pozemku učinil naň za tím účelem zvláštní náklad.

Při určení náhrady nebuď hleděno k těm poměrům, o nichž je patrno, že byly způsobeny v úmyslu, aby jich bylo použito jako důvodu žádosti za zvýšení náhrady. Taktéž nebuď hleděno k ceně mimořádné ve smyslu občanského zákona a k hodnotě, které nabude snad vyvlastněný předmět provedením zamýšleného podniku.

Při určení náhrady budiž dbáno změny v hodnotě pozemku, který zůstal nevyvlastněn.

Náhradu lze dáti také v pozemcích stejné hodnoty.

Obdobným způsobem určí vládní komisař náhradu za vyvlastněnou stavbu, za stavební právo nebo za přechodné užívání pozemku.

Vládní komisař má právo před vyvlastněním nemovitostí požádati knihovní soud, aby poznamenal v knihách zahájení vyvlastnění a vymazal předcházející poznámky o zahájení vyvlastňovacího řízení.

Ustanovení §§ 6 a 7 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 20 Sb. z. a n. z r. 1920, platí obdobně, i jde-li o vyvlastnění ve prospěch jiných osob, než které uvádí citovaný § 7.

Povinnost ponechati pozemek v pachtu postihuje také právní nástupce v držbě pozemku, i když právo pachtovní není v knihách pozemkových vloženo. Dílo na pozemku provedené nestává se příslušenstvím pozemku.

§ 9.

Majitel, uschovatel nebo výrobce stavebních hmot a jiných stavebních potřeb v území jmenovaném ve vyhlášce podle § 1 odst. 3., jest povinen k vyzvání vládního komisaře oznámiti mu jejich množství a druh.

Vládní komisař může předměty tyto kdykoliv u majitele, uschovatele i výrobce prohlédnouti šetře ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 293 Sb. z. a n.

§ 10.

Vládní komisař může od majitelů, uschovatelů, nebo výrobců stavebních hmot a jiných k provedení stavby nutných potřeb tyto předměty kdykoliv požadovati a může jim uložiti, komu, kdy a za jakou cenu je musí dodati. Cena budiž určena podle ustanovení předposledního odstavce § 12 tohoto zákona a zaplacena při dodání věcí.

Vládní komisař může před svým rozhodnutím učiniti opatření, aby předměty ty byly zabezpečeny.

§ 11.

Vládní komisař má právo, uložiti držiteli podniku vyrábějícího, dodávajícího nebo dopravujícího hmoty stavební nebo jiné k provedení stavby nutné potřeby, aby podnik provozoval způsobem hovícím veřejnému zájmu.

Vládní komisař jest oprávněn učiniti všechna opatření k využitkování podniku ve veřejném zájmu a to zejména tím, že převezme dozor na provozování podniku.

S dozorem na provozování podniku jest spojeno jmenovitě právo stanoviti cenu výrobků nebo dopravy podle kalkulace skutečných výdajů výrobních se započtením položek amortisačních, úrokových a ziskových, a právo určiti stavební podniky, kterým se musí stavební hmoty nebo jiné k provedení stavby nutné potřeby dodati.

Z ustanovení tohoto § jsou vyloučeny podniky, které jsou v držení nebo správě státu.

§ 12.

Aby opatřil stavební hmoty a jiné k provedení stavby nutné potřeby, má vládní komisař, v území ve vyhlášce podle § 1 odstavce 3. jmenovaném, tato práva:

a) kdykoli prohlížeti všechny podniky, které vyrábějí, dodávají nebo dopravují stavební hmoty nebo jiné k provedení stavby nutné potřeby, šetře ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 293 Sb. z. a n.;

b) takovéto předměty dáti pod závěru s účinkem, že smějí býti výrobci, obchodníky nebo jinými držiteli dodány spotřebitelům jen k jeho pokynu nebo na jeho zvláštní povolení;

c) může výrobcům takových věcí i obchodníkům, přihlédaje k jejich výkonnosti a hospodářském stavu, uděliti příkazy o provozu, odbytu, výdělku, cenách, vedení knih o zásobách, zejména o jejich nezbytném a také jejich nejvýše přípustném rozsahu, jakož i o tom, kdy, komu, zač a za kterých jiných podmínek mají dodati své výrobky;

d) může za stejných předpokladů přiměti výrobce takových věcí k tomu, aby je vyrobili nebo dále vyráběli v rozsahu jim předepsaném za podmínek jim stanovených;

e) může výrobcům naříditi, aby se nadálé osobně zúčastnili výroby ve svém závodě tou měrou a za týchž podmínek, jak byli činni dosud;

f) může výrobce takových předmětů přiměti, aby za náhradu dočasně přenechali svá provozovací a průmyslová zařízení státu nebo tomu, jejž vládní komisař označí za úplatu, kterou vládní komisař ustanoví;

g) může držitele dopravních podniků čítaje v to nákladní povozy s potahem nebo bez potahu nebo zvířete, hodícího se k dopravě břemen, dále držitele jízdních silostrojů, plavidel a železničních vozidel veřejných podniků přiměti, aby tyto dopravní prostředky přenechali dočasně státu nebo tomu, jejž vládní komisař označí, za náhradu, kterou vládní komisař ustanoví;

h) může obce nebo obecně prospěšná stavební sdružení zmocniti, aby vstoupily v platné smlouvy o dodávce takových předmětů, a může k tomu konci zavázati výrobce i obchodníky, aby dali vysvětlení o platných dodávkových smlouvách;

i) může výhradná zásobování jednotlivých stavebníků takovými předměty přenésti na jednoho nebo několik výrobců, obchodníků nebo živnostníků a při tom vydati ustanovení o provozu, zejména o dalším prodeji a cenách;

j) může vydati předpisy k úpravě spotřeby;

k) může zabrati skladiště nebo jiné vhodné místnosti, potřebné pro uložení zabraných předmětů za náhradu, kterou sám určí.

Cenu za požadované předměty určí vládní komisař podle ustanovení předposledního odstavce předchozího paragrafu. Při stanovení cen nebudiž přihlíženo k výrobním a nákupním nákladům, které vznikly tím, že bylo jednáno proti předpisům čelícím válečné lichvě (zvláště obchodem řetězovým nebo nákupem za přemrštěné ceny) nebo že nebylo dbáno jiných úředních nařízení, jež byla vydána na prospěch spotřebitelů.

Vládní komisař může obchod se stavebními hmotami nebo s jinými stavebními potřebami určitým osobám zakázati.

§ 13.

Práva, vyhražená vládnímu komisaři podle §§ 9 až 12 ve příčině stavebních hmot a jiných k provedení stavby nutných potřeb, přísluší mu také ve příčině surovin ku výrobě těchto věcí potřebných a ve příčině nezbytných potřeb životních, ve prospěch osob zaměstnaných na stavbách a v podnicích, na jejichž provozování převzal vládní komisař dozor podle § 11 odst. 2., a také ve příčině pícnin pro zvířata.

§ 14.

Ustanovení §§ 9 až 13 nevztahují se na předměty potřeby, kterými hospodaří stát, nebo které již byly požadovány ministerstvem nebo zemskou politickou správou podle § 4 nařízení ze dne 3. září 1920, čís. 516 Sb. z. a n.

§ 15.

Vládní komisař může osobám požívajícím podle zákonů ze dne 10. prosince 1918, čís. 63 Sb. z. a n., a ze dne 12. února 1919, čís. 63 Sb. z. a n., státní podpory v nezaměstnanosti, které byly výdělečně činny ve stavebních živnostech, uložiti, aby pracovaly na stavbách a v podnicích vyrábějících, dodávajících a dopravujících stavební hmoty a jiné stavební potřeby nebo potřebné suroviny, za mzdu jím stanovenou.

Bezdůvodné odmítnutí práce má nehledíc k trestu podle § 20 tohoto zákona za následek ztrátu nároku na podporu v nezaměstnanosti.

Vládní komisař může určovati mzdy ve stavebních živnostech, naříditi práci úkolovou a práci přes čas a stanoviti výši odměny za ní.

Vládní komisař může naříditi majitelům podniků v odst. 1. jmenovaných, aby zaměstnávali takový počet osob, jak ustanoví, nebo aby vyloučili z podniku určité osoby zdržující chod práce.

§ 16.

Vládní komisař má právo stanoviti povinný obsah smluv mezi stavebníkem a podnikatelem o provádění staveb budov v obcích, pro které byl jmenován.

Ustanovení předchozího odstavce nevztahuje se na stavby státu nebo fondů státem spravovaných.

§ 17.

Vládní komisař musí před rozhodnutím poskytnouti zúčastněným osobám příležitost, aby se o věci vyjádřily. Rozhodnutí vládního komisaře jsou účinná doručením a není z nich opravného prostředku.

§ 18.

Vládní komisař může svá rozhodnutí sám vykonati.

§ 19.

Vládní komisař jest povinen o svém konání podávati zprávy vládě prostřednictvím ministra sociální péče.

§ 20.

Kdo neuposlechne rozkazů vládním komisařem podle tohoto zákona vydaných, může jím býti potrestán, pokud čin nepodléhá přísnějšímu trestu, pokutou do 100.000 Kč, nebo kdyby byla nedobytnou, trestem vězení do 1 měsíce. Pokuta připadá ve prospěch státu.

§ 21.

Pravomoc vládního komisaře nebude-li o součinnost ministerstvem železnic výslovně dožádán - nevztahuje se na stavby, pozemky a zařízení železnic, veřejné dopravě sloužících. Nedotčenými zůstávají také zvláštní předpisy o stavbách podnikaných v sousedství veřejné dráhy nebo v jejím požárním obvodu.

§ 22.

Všechny úřady jsou povinny poskytovati vládnímu komisaři při provádění tohoto zákona právní pomoc.

Obce jsou povinny k žádosti vládního komisaře vykonati silami jím označenými za úplatu jím ustanovenou práce na nich žádané.

§ 23.

Pokud tento zákon mluví o obcích, platí ustanovení jeho i o městech s právem municipálním.

§ 24.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbývá platnosti dnem, který bude ustanoven vládním nařízením.

§ 25.

Tento zákon provésti ukládá se celé vládě.

 

Důvodová zprava.

Stavební podnikání setkává se více než kterákoli jiná výdělečná činnost s obtížemi všeho druhu. Ne všechny z nich plynou z neustálenosti hospodářských poměrů, z nejistoty o tom, kdy a na kterém stupni drahoty se poměry ustálí. Jistě však mnohé z nich jsou zaviněny sobectvím jednotlivců a nevyhovující organisací. Alespoň těmto podle možnosti čeliti, jest účelem návrhu zákona o ustanovení vládních komisařů pro stavby budov, myšleného jakožto součást akce, již se má čeliti dnešní, místy již přímo katastrofální tísni bytové.

Úkol vládního komisaře jest vytčen v § 3: napomáhati k rychlé, účelné a hospodárné výstavbě obytných a jiných ve veřejném zájmu nutných budov. Prostředky k tomu jsou: organisace práce, výroby stavebních hmot a jiných stavebních potřeb jakož i organisace stavebního podnikání.

Aby vládní komisař mohl účelu toho snáze dosáhnouti, propůjčuje mu osnova četná oprávnění. Obsahem jejich jest vesměs právní moc odstraniti překážky, které se z příčin shora zmíněných podle zkušenosti nejvíce staví v cestu stavebnímu ruchu.

Oprávnění ta lze věcně rozděliti na taková, která jsou již obsažena v platných zákonech a nařízeních, ale která spadají do příslušnosti jiných úřadů, a na taková, která v platných všeobecně závazných ustanoveních nejsou dosud založena. Do první skupiny patří ustanovení §§ 5, 8, 9 až 13, do druhé skupiny patří ustanovení §§ 6 až 8, 13, 15 a 16.

Některá z těchto oprávnění smí vládní komisař vykonávati jen v obcích, pro které byl ustanoven, jiná v širším území (§ 1. odst. 3.). Podle toho patří do první skupiny ustanovení paragrafů 5 až 8 a 16, do druhé skupiny ustanovení paragrafů 9 až 13 a 15.

Obsah jednotlivých oprávnění jest patrný z ustanovení jednotlivých paragrafů, jež až na výjimky dole uvedené jistě nepotřebují bližšího vysvětlení.

Všeobecně budiž jen řečeno, že žádným ustanovením osnovy neruší se obecná závaznost některého ustanovení dosavadních zákonů nebo nařízení.

Osnova nemluví na žádném místě o úřadu vládního komisaře, ač ovšem nelze pochybovati, že vládní komisař a jeho řádně ustanovené pomocné síly mají povahu veřejno-právních úředníků, podřízených ministrovi sociální péče, na Slovensku ministru s plnou mocí pro správu Slovenska a Podkarpatské Rusi guvernéru.

Úřad vládního komisaře má býti organisován podle principu osobního. Ač četná oprávnění vládního komisaře spadají již nyní nebo, pokud jde o nově založená oprávnění, spadaly by věcně do příslušnosti více různých úřadů, přece sluší dáti přednost organisaci úřadu vládního komisaře na principu osobním, poněvadž jednotlivá fysická osoba jest s to, aby mnohem účinněji a mnohem rychleji působila než všechny příslušné úřady společně nebo nějaký nový úřad, složený kolegiálně ze zástupců ostatních věcně příslušných úřadů. Ovšem že při tom úspěch celé instituce úplně závisí na šťastné volbě osoby vládního komisaře.

Vládního komisaře ustanovuje vláda k návrhu ministra sociální péče v dohodě s ministrem veřejných prací a může jej ustanoviti jen pro obce, ve kterých stavba obytných nebo jiných ve veřejném zájmu nutných budov setkává se s obtížemi (§ 1 odst. 1.).

Jest úmyslem ustanoviti prozatím jen po 1. vládním komisaři v Čechách, na Moravě a ve Slezsku společně, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro obce, ve kterých jsou podmínky pro jeho ustanovení, ale jako území, ve kterém může vykonávati svá nejvýznačnější práva (paragrafů 9 až 13 a 15) určiti celé země, jak právě zmíněno. Ukáže-li se později potřeba, ustanoviti vládního komisaře také pro jiné obce, možno (§ 1 odst. 1) působnost jeho rozšířiti i na tyto obce. Tak bude lze vyvarovati třenicím, které by mohly vzniknouti, kdyby v jednom území vykonávali stejná práva 2 nebo více vládních komisařů.

Vládní komisař jest ovšem myšlen jen jako instituce přechodná (§ 1 odst. 1.).

K jednotlivým paragrafům bylo by jen poznamenati:

K § 8: Ustanovení tohoto paragrafu jde dále, než platný zákon o vyvlastňování pozemků pro stavby obytných nebo veřejných budov ze dne 17. prosince 1919, č. 20 Sb. z. a n. ex 20, v těchto směrech: Komisař může pozemky vyvlastniti také pro stavbu soukromníků, může založiti také stavební právo nebo na přechodnou dobu nucený pacht, (odst. 1.) a vyvlastniti i rozestavěnou stavbu (odst. 2.).

Citovaný zákon o vyvlastnění pozemků nevyhovuje zvláště po stránce technické potud, že okresní politické správy neprovádějí řízení se žádoucí rychlostí, a pak, že vlastník pozemku namnoze s úspěchem uplatňuje ustanovení § 2 o vlastní stavbě k tomu konci, aby se vyhnul vyvlastnění.

Otázka náhradu za vyvlastněné pozemky jest, nehledíc k řízení, upravena úplně stejným způsobem jako v § 5 citovaného zákona. Ustanovení tohoto paragrafu bylo při projednávání zákona Národním shromážděním přijato jako kompromis mezi různými zájmy, a proto má vláda za to, že je musí beze změny přijati do osnovy zákona.

K paragrafům 9, 10 a. 12: Ustanovení těchto paragrafů jsou převzata a jen na funkci vládního komisaře přizpůsobena z nařízení ze dne 3. září 1930, č. 516 Sb. z. a n. s tou zajisté významnou změnou, že cenu za zboží podle těchto ustanovení požadované nebo dodané jest určiti podle skutečných výdajů výrobních se započtením položek amortisačních, úrokových a ziskových. a že jest ji zaplatiti při dodání zboží.

K § 11: Ustanovení tohoto paragrafu jest převzato z § 2 zákona ze dne 6. února 1820, čís. 92 Sb. z. a n., o další podpoře stavebního ruchu.

V těchto paragrafech 8 až 13 spočívá hlavní váha celé osnovy. Vykonáváním práv v těchto paragrafech stanovených nejen ve prospěch staveb podnikaných nebo podporovaných z prostředků veřejných nýbrž i staveb soukromých, má býti v prvé řadě napomáháno stavebnímu ruchu, zvláště také soukromému stavebnímu ruchu.

Z toho patrno, že nejvýznačnější práva, která se propůjčují vládnímu komisaři, nejsou žádnou novotou v zákonodárství. nýbrž že novota spočívá pouze v tom, že se pro výkon těchto práv ustanovuje zvláštní orgán. Ovšem že i při sebe šťastnější volbě osoby vládního komisaře nelze od jeho činnosti nadíti se ani v obcích, pro které bude ustanoven, rozvinutí stavebního ruchu v míře, jaké by si bylo zejména v zájmu zmírnění bytové nouze přáti, nebudou-li dány také ostatní podmínky pro rozvinutí stavebního ruchu, jejichž splnění leží úplně mimo jeho moc.

Jest to především, jak již bylo v úvodě zmíněno, stabilisace hospodářských poměrů vůbec, ceny výrobků a práce zvláště a sice při cenách které by činily aspoň pravděpodobnou výnosnost stavby i z hlediska soukromo-hospodářského, neméně ovšem také zrušení nebo aspoň, pozvolné, ale soustavné odstraňování všech obmezení, známých pod jménem zákona o ochraně nájemníku nebo zákona o zabírání bytů obcemi a jiných, v nichž soukromá podnikavost ať právem či neprávem spatřuje překážku svého rozvoje.

Náprava těchto poměru není v moci vládního komisaře, ani ovšem jiných orgánů správních. Než jest tu ještě celá řada skutečností, na nichž jsou závislými hlavně cena stavebních hmot a práce, a na než mohou orgánové státní správy vykonávati náležitý vliv. Jest to zejména pravidelná dodávka uhlí přiměřené jakosti podnikům vyrábějícím stavební hmoty, včasné přistavování potřebného počtu vagonů pro dopravu surovin a výrobků při stavbě potřebných, řádné zásobení dělnictva životními potřebami a konečně organisace úvěru.

Ani v těchto věcech nepřísluší vládnímu komisaři rozhodující vliv, ač mu zajisté nemůže býti bráněno, aby alespoň, pokud jde o stavby samé a o podniky vyrábějící stavební hmoty a jiné stavební potřeby, na jejich provozování převzal podle § 11 dozor, vyžadoval a očekával od orgánů státní správy žádoucí podpory.

Vládá učiní opatření, aby všichni orgánové státní správy aspoň ve věcech právě zmíněných vycházeli přáním vládního komisaře všemožně vstříc a vládního komisaře v jeho jistě velikém úkolu co nejvíce podporovali.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova byla projednána a schválena Národním shromážděním a za tím účelem přikázána jak v senátě, tak i po schválení jejím senátem ve sněmovně poslanecké výboru sociálně-politickému, aby o ní podal zprávu ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 19. ledna 1921.

Ministr sociální péče:

Dr. Gruber v. r.